ČRo
Teplickému lázeňskému lékaři a skotské matce se v roce 1821 narodil německý píšící spisovatel a básník Alfréd Meissner. Mládí strávil v Teplicích, poezii začal psát už jako student Staroměstského gymnázia v Praze. I když pokračoval na lékařské fakultě, kterou zdárně dokončil, medicínu měl vždy na druhé koleji. Nejdůležitější pro něj byla literární činnost v angažované novinářské a básnické skupině Dasiume Böhmen. Není proto divu, že jako nemocniční lékař pracoval jen krátce, stal se pak doživotním spisovatelem na volné noze. V roce 1946 napsal Meissner silně pro slovanskou epickou báseň o Janu Žižkovi, která se stala jeho nejslavnějším dílem. Už tehdy byl jako socialista pronásledovaný rakouskou cenzurou a policejními orgány. Epos byl rychle zakázán a Meissner raději uprchl z Lipska do Paříže, tam se stýkal s takovými osobnostmi, jakými byly například Hajne Ago, Balzac nebo Stendhal. V revolučním roce 1848 byl zvolen do frankfurtského sněmu, později cestoval po Itálii, Anglii a Skotsku. V posledním tvůrčím období psal Meisner soudobé romány se společensky kritickým akcentem a kriminálním zvratem, dostal se však do veřejného sporu se spisovatelem Franzem Hedrichem, vydávajícím se za spoluautora rozhodujících částí jeho úspěšných děl. Meisner nakonec situaci vyřešil v roce 1885 sebevraždou.
Přidejte odpověď