ČRo Vltava – Akcent
Bílá Voda, bestsellerový román spisovatelky Kateřiny Tučkové, je na repertoáru Národního divadla v Praze i Městského divadla Brno. Jak se obecně daří inscenovat na divadle dílo nositelky Státní ceny za literaturu? O tom bude dnešní Akcent. Od mikrofonu vás zdraví Saša Michailidis. A ve studiu jsou s námi publicista, kritik a editor webu ČT Art Josef Chuchma.
A umělecký šéf pražského Divadla pod Palmovkou a režisér Michal Lang. Dobré odpoledne.
Josefe, já začnu titulkem z vaší recenze na webu ČT Art: „Být Kateřinou Tučkovou, tak nad Bílou Vodou v Národním pláču.“ Proč?
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
No, protože si myslím, že ta inscenace v Národním divadle, kterou režíroval Michal Vajdička, že tomu románu nepomáhá, že vlastně to, co jsem alespoň já bral jako ústřední téma románu Kateřiny Tučkové, tak to v té inscenaci se ztrácí. A myslím si, že kdybych byl autor takového románu a viděl takovou inscenaci, a tam je prostě napsáno Kateřina Tučková, Bílá Voda, to je prostě tak na plakátě v programu, a to, tak to není Bílá Voda.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Možná by bylo dobré říct v nějakých jednotlivostech, proč celá ta inscenace a dramatizace nefunguje?
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Nefunguje proto, protože se z ní vyňala jedna celá linie, a to ta linie, která je směřovaná do současnosti.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
To znamená postava Leny.
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Postava Leny, ta se tam nevyskytuje, vlastně se to pohybuje v jakémsi bezčasí, ta inscenace. A navíc jsou tam takové scénické prvky, které po hodině, natož pak po dvou a skoro po třech hodinách, co ta inscenace trvá, se prostě okoukají. Na scénu neustále přijíždějí a zase z ní odjíždějí dvě auta, jedno nákladní, jedna Volha, těch komunistických papalášů. Průběžně se na scénu snáší listí, které pak řádové sestry zametají. Ta inscenace je monotónní. Myslím si, že spousta těch diváků, aspoň na tom představení, na které jsem já byl, tak bylo po 2,5 hodinách opravdu zmoženo určitou prostě monotónností těhle těch výjevů, které jdou jeden za druhým. A další věc, ale to je možná obecně u dramatizací románů Kateřiny Tučkové, že kdo ten román nečetl, tak se v těch postavách velmi obtížně v některých chvílích orientuje.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Naopak ti, kteří román četli, anebo možná jenom ti, kteří o něm slyšeli, tak předpokládají především silné téma, nebo několik silných témat, ale podle nejenom vašich reakcí a recenzí, ale i od kolegyně a kolegů, tak to vypadá, že se na pódiu objevuje velmi často až mnoho karikatur.
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Je to tak, některé postavy, bohužel, bohužel třeba postava Felixe, což je, jakýsi jeho předobrazem byl Felix Davídek, který byl členem tajné podzemní církve, tak ten v podání Františka Němce, ale za to nemůže František Němec, ale v tom, v jakém je tam převleku, tak to působí vyloženě směšně, stejně tak postava naprosto přefouklá, kterou ztělesňuje Kateřina Winterová, herečka a zpěvačka, dlouholetá členka činohry Národního divadla, bachařka, tak je prostě pojatá skutečně karikaturně nebo nechtěnou doslovností.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Josefe, něco přece jenom pozitivního na celé inscenaci Bílé Vody v Národním divadle v Praze?
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Snad výkony Jany Pidrmanové v postavě Evaristy, je to výkon v rámci toho, co ta režie a celá ta koncepce nabízí. Ten text napsal Daniel Majling, stálý spolupracovník Michala Vajdičky, slovenský dramatik a prozaik. To, aby jenom posluchači měli představu, tak v rámci toho, co oni dva jaksi umožní, tak si myslím, že se toho jak Jana Pidrmanová, tak Saša Rašilov zhostili, stejně jako Veronika Lazorčáková, relativně se ctí.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
V dnešním Akcentu se věnujeme dramatizaci díla Kateřiny Tučkové na divadle a v recenzi, kterou napsala Barbora Schneiderová pro Deník N, tak zaznělo, je bez debat, že dílo Kateřiny Tučkové na jeviště předních českých divadel patří, stejně jako fakt, že její precizní a obsáhlé literární opisy jsou pro divadlo velké sousto. Michale, vy jste v Divadle pod Palmovkou dramatizovali Žítkovské bohyně s velkým úspěchem, dodnes se Žítkovské bohyně hrají. Nebylo to velké sousto?
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Ano, bylo to velké sousto, bylo to opravdu velké sousto, my jsme se na tom vlastně i u nás vystřídali. Já jsem na to vletěl druhý, protože to poprvé jako úplně nevyšlo, nebo to nebylo tak, jak já jako režisér bych to prostě mohl dělat, takže jsem se zavřel doma asi na 6 tejdnů, myslím, a teď je to takové, jak chodíte nahoru k tomu počítači po těch schodech a teď zahlídnete na tý lednici nahoře ty vrstvy prachu, takže to samozřejmě všechno proběhlo, takový jako…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Prokrastinaci.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Prokrastinace, která je ale vlastně soustředěná na tu věc vlastně, asi pak pochopíte, že se na to soustředíte, no nic, to sem nepatří ale…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
No, ve své podstatě patří, protože jste se s tím pral.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Jako opravdu jsem se s tím strašně pral, ale jako, to není to, že bych si stěžoval, to ne, protože to byla fakt výzva, úkol obrovský, protože to je nějakých 125 let a dostat to samozřejmě na jeviště tak, abyste tam nemusel psát nějaké popisky, vysvětlivky, tak aby ti lidi se v tom vyznali, tak to jsem měl jako hlavní úkol. Já jsem měl několik spásných nápadů potom a hlavně taky spolupráci s našimi polskými kolegy, jako třeba právě s Maćko Prusakem,, kterého si přivedl Klata a který dodneška s námi spolupracuje.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Režisér Klata.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
ano, režisér Klata, Jan Klata a Maćko prostě se věnuje pohybu, je opravdu špičkový, takže mě najednou napadlo ten archiv udělat prostě takhle jako sbor, sbor s tím, že jsem si začal představovat vlastně tu scénickou akci a s tím, že jsem věděl, že to udělá Maćko a věděl jsem, jak to udělá, rozumíte, takže ono vlastně pak už to děláte s touhle tou nějakou konkrétní představou, nicméně to není to hlavní. Tam je, ono je vždycky teď těžké, u té dramatizace záleží na tom, jaký to je román, jo, to znamená, jaký ten román je, tak z toho pak plyne ta forma jevištní, protože buď z toho můžete udělat, já nevím, nějaký scénosled, jako že to je nějaká zábavná férie, anebo to něco celé spojuje a je to jako celistvý dramatický celek, a to ty Žítkovské bohyně prostě mají, že tam je ten, opravdu je to celistvý jeden dramatický celek, ještě v podstatě to je archetyp, který to celé spojuje a který je společný různým národům a nejde samozřejmě o to módní jako ezo jako čarodějnictví, ale jde o to, že to slovo dokáže zabít.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Josefe, vy jste Žítkovské bohyně pod Palmovkou viděl?
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Ano, při premiéře v roce 2018, to by tady mělo zaznít, že ta inscenace je na repertoáru právě od roku 2018 nebo už od roku 2018 a ke mně ta inscenace až moc tak nepromlouvala, zase možná pod dojmem, protože jsem četl Žítkovské bohyně, byl jsem se podívat v té krajině, jíž se to týká, a na mě ta inscenace, protože se tam promítají, aby měli zase posluchači představu, tak mimo jiné se tam promítají data, letopočty a tam se odehrávají ty příslušné scény takhle dobově zasazené, já jsem navíc tu inscenaci viděl, a to mně trochu dodneška vlastně vrtá hlavou, ale nikdy už jsem na ní nezašel bohužel podruhé. Já jsem ji viděl z balkonů a z docela velké dálky, já jsem měl pocit, že tam prostě sleduju nějaké obrázky ze života, děj, jako dějinné obrázky, takové ilustrace a vůbec tam ke mně nedolehla ta energie. Omlouvám se za to, ale je to prostě někdy tak, že to divadlo, jako vlastně proti němu nic nemáte, nebo říkáte si dobrý, ale zároveň jako k vám nic nedojde. A mně se stalo bohužel tohle to, svěřuju se tady s tímhle tím, ale upozorňuji, je to prostě 6 let starý vjem, tak to je třeba taky brát.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
A navíc premiéry. Já teda musím říct, že jsem Žítkovské bohyně viděl před, myslím, 2 lety v šapitó Azyl78, kde jste měli několik představení, naopak to ke mně promlouvalo, protože jsem byl hodně blízko, ten zážitek byl velmi drásavý a osobní. Michale, vyvíjí se ta inscenace, to znamená, rodí se něco trošku jiného, než právě co často divadelní kritičky a kritici zažívají na premiéře?
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
No, já bych se ještě k tomu vyjádřil, to je naprosto pochopitelné, samozřejmě na někoho to jako může zapůsobit víc, na někoho míň. Taky když člověk zná knihu, tak jde s nějakým očekáváním, já jenom bych chtěl říct, že i když jsem tady v pozici toho dramatizátora režiséra, že to není úplně jako to jako, ale jako mě teda potěšilo to, že ty lidi, kteří to třeba neznali, vlastně to nečetli, tak když to viděli, tak se v tom jako vyznali, oni věděli jako o co jde a já jsem tam pak škrtnul jednu tu sestru, už teďka mi to nenaskakuje, protože jsem si říkal, to už nemůže nikdo, to už nemůže nikdo jako prostě jako se potom ptát, protože to vůbec ty lidi, jim nedojde, že to byly velké obavy, aby se v tom ty lidi vyznali, ale pak se mě vlastně po tý veřejný jako pak někdo na to ptal jako z diváků, takže, ale samozřejmě jako co divák, to jiné vnímání, takže…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
A když se k tomu právě vrátíme, k té otázce, vyvíjí se ta inscenace?
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Jak se to vyvíjí, tak ono se to vyvíjí už jenom tím, že tu roli v tom hraje Pavla Gajdošíková, se v tom vystřídaly s Terezou, ale Tereza to taky někdy hraje, samozřejmě, Tereza vlastně šla na mateřskou, takže tehdy převzala….
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Tereza Dočkalová.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Tereza Dočkalová, pardon, takže ano, vyvíjí se. Pavla tomu zase přinesla zase něco svého. A rozhodně třeba některý věci, kterým se člověk při tý dramatizaci třeba nemůže vyhnout, jako že tam musíte dostat ty informace, teďka tam jenom řešíte, teď to píšete, jak tam ty informace dostat, aby to nešustilo papírem, že jo, a ono se tomu nikdy úplně vyhnout nedá, že si trháte vlasy a musí to ten herec třeba nebo herečka zvládnout, takže i tyhle ty vlastně místa, který já jsem se vždycky sebou škubal, tak třeba to ti herci už posunuli někam jako, kde mně osobně to netahá za uši, jo, takže ten vývoj tam samozřejmě pořád je.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Mimochodem, Kateřina Tučková spolupracovala nějak na dramatizaci Žítkovských bohyň a případně, pokud ne, tak co na to pak říkala?
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Nespolupracovala, nespolupracovala. A já mám zase o pár dramatizací, kdysi jsem se zařadil, že už nebude nikdy dramatizovat ničí romány, nicméně musím říct, jako že Kateřina Tučková je velmi velkorysá jako velmi velkorysá žena a autorka a takto se i zachovala jako, protože když děláte tu dramatizaci, tak to je něco jiného, ten dramatický tvar je něco jiného než literatura, takže vy musíte třeba něco udělat, něco jinak, jo, a ona prostě to dokázala pochopit a jak říkám, zachovala se, chovala se velmi velkoryse.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Josefe, vy už jste to tak trošku avizoval, že dramatizace díla Kateřiny Tučkové, a nejenom jejího díla, ale i dalších, především českých spisovatelek, je vlastně docela zásadní téma pro české divadlo. Proč?
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
No, ty romány Kateřiny Tučkové jsou podle mě, zejména Bílá Voda, jakousi cestou za poznáváním, jsou samozřejmě kritické hlasy, například v Revolver Revue se objevily velmi kritické hlasy právě i na Bílou Vodu a na pojetí dějin v tomto románu, ale ať si myslíme o tom, jak Kateřina Tučková s dějinami nakládá nebo ne, nebo nenakládá, tak prostě jde ten román jako celek, je to nějaká mozaika, v níž velmi promyšleně se spojuje přítomnost s minulostí, čtenář je vlastně u mě vtažen do toho hledání, jak to vlastně bylo, co se stalo. A tenhle ten tok, který Tučková na mnoha set stránkách prostě před sebou tlačí, její prvotina měla 400 stránek, druhá knížka Žítkovské bohyně také přes 400 stránek, tuším, skoro 500. Bílá Voda 700. Jsou to prostě nějaká epická díla, ale složená z různých fragmentů, které dohromady složí právě jakýsi obraz toho, jak se vlastně vztahovat k minulosti a k přítomnosti a tohle to je hrozně obtížné prostě dramatizovat a nikoliv náhodou všechny ty dramatizace, co snad byly, netrvaly méně než 3 hodiny. A teď jako udržte 3 hodiny ten tah na tom, na tom divadle, to ví tady můj partner v dialogu mnohem lépe než já, co to je za strašlivou práci, ale ona to je i divácká práce. Vy prostě 3 hodiny sedíte, snažíte se koncentrovat a vlastně ta energie té inscenace musí gradovat, abyste, aby vás to udrželo v té pozornosti, ale v tu chvíli, jak se začne jaksi převyprávět jenom ten děj, tak v tu chvíli ta energie od vás jako od diváka většinou odchází, aspoň taková je, říkám moje zkušenost, někdo, kdyby tady seděl jiný, tak bude třeba říkat pravý opak.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Co mají říkat v Městských divadlech pražských, kde inscenují Geniální přítelkyně, které mají přes 4 hodiny. Ale, Michal, předpokládám, že nejenom Kateřiny Tučkové Žítkovských bohyní, které jste dramatizoval, ale obecně, že dramatizace epických mnohovrstevnatých a ještě k tomu časově, řekněme, rozšířených nebo rozkročených románů je něco, co prostě klade dost velké nároky na režiséra a dramatizátora.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
No, tak to má samozřejmě můj kolega pravdu, protože v tom, když říká, že když je to takováhle obrovská plocha, kterou tam Kateřina Tučková pojme, jako časová plocha, tak to dostat jako do 2 hodin, to je nemožné. Na druhou stranu takový ten, tenhle ten přístup, kdy se analyzuje ta minulost a kdy se objevujou ty věci z minulosti, vlastně je to tak trochu jako ta detektivka, tak to je i psaný, že je to vlastně, to je to 19. století, který to přineslo, a ta dramatika toho 20. století až do vlastně jako na tomhle stojí, a nejenom, když se podíváte na seriály, filmy, to je prostě, na tomhle to, jako na tomhle to jako celé stojí, ale toto je, toto záleží opravdu, jako že musíte na to přijít, no, jako že na to člověk musí přijít a já si teda myslím zas jako, že já vím, že to je práce i pro diváky, když je to práce pro diváky, tak je to špatně, protože jako v rukách to máme my, v rukách to má ten, jako důležitý je ten scénář, potom samozřejmě režisér a herci, kteří ty diváky, ono se nehraje na jevišti, ale hraje se v hledišti, v myslích diváků, bych to takhle jako řekl, takže ti herci by měli mít tu schopnost, mají být tak dobří a vybavení, že si ty diváky vedou prostě a samozřejmě to musí být všechno sladěné se scénářem, s režií, jako když potom to začne šustit, tak se to tomu herci špatně dělá a divák mu vyklouzne a začne mu začnou utíkat myšlenky, vždycky, když vám začnou utíkat v hledišti myšlenky a začnete, nevím, co myslet, počkejte, teď se vrátíte, abyste se podíval, co na tom jevišti je, tak za to nemůžete vy, ale za to můžeme my.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Josefe, pokud se podíváme ještě na další autorky, které vlastně jsou důležitou součástí literatury v posledních letech, což je třeba mimo jiné Alena Morštajnová a nebo Karin Lednická, tak ty zatím se příliš mnoho dramatizací svých děl nedočkaly. Vlastně Alena Mornštajnová pouze Hana, i když dvakrát, a Karin Lednická samozřejmě Šikmý kostel, zatím pouze první díl v Divadle Petra Bezruče.
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
No, jenže Karin Lednická, když už jsme u ní, tak teď právě vyšel díl třetí, závěrečný, dovedený, myslím, do roku 1961, a to bratrů čítá dohromady 1 500 stran, nebo kolik, spíš asi víc, skoro 2 000. A nedokážu si představit, ještě navíc je to sága, je to historické panorama a ta obecnější poznámka je tahle, no, že se ta divadla snaží nalákat publikum na to jméno, které nějakým způsobem rezonuje v literatuře. Navíc Alena Mornštajnová i Karin Lednická, ale i Kateřina Tučková jsou velmi zdatné, co se týče mediálního provozu, poskytují řadu a řadu rozhovorů, no, a divadel je v republice hodně, požadavek jaksi na pro produkování, to je velké téma českého divadla nadprodukce, no, a dramaturgové hledají, kde se dá, ale myslím si, že právě těmi, a teď se vracím k vaší otázce, tím jaksi je posazena historicky ta trilogie Karin Lednické a jak jsou posazeny romány Aleny Mornštajnové, tak je to vlastně zase podobný oříšek, jako je to u Kateřiny Tučkové, to znamená, to jsou knihy, které se prostě nedramatizují lehce. Já, co se týče Kateřiny Tučkové a divadla, tak mám nejradši její hru Vitka, kterou ona sama napsala. Ale nezapomeňme ještě na jednu věc, když jsme u Kateřiny Tučkové, Kateřina Tučková také sama dramatizovala Bratra spánku v pražském Švandově divadle, takže ona má i tu zkušenost z té druhé strany, ale obecně si myslím, že je předramatizováno v současném českém divadle.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Michale, když se na to vy podíváte z pozice uměleckého šéfa Divadla pod Palmovkou, tak skutečně dramatizace děl, tuzemských děl, ať už autorek nebo autorů, kteří se dobře prodávají, ale přitom mají uměleckou hodnotu, je dobrý marketingový tah pro divadlo?
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Ten svět se změnil, ta média televizní a internetový prostě ho ovládla. A každý, i ve světě, kdo umí psát, a to vidíme jako na těch fakt třeba dobrých seriálech, ať už britských nebo amerických, oni si to můžou dovolit, protože ta menšina u nich třeba je 10 000 000, takže oni dělali dobrej seriál pro 10 000 000 lidí, tak každej, kdo umí psát, no, tak píše pro televizi jako seriály a pro film, že, proč by, proč by psali, to už jako ty Williamsové, myslím, jo, ti Millerové a tohle, to se už…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Jako že, proč by psali pro divadlo.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Že už se to, že by se to někdy vrátilo, samozřejmě ten McDonagh okamžitě, ten směřoval k tomu filmu, to znamená, že my se a ti dramatici zásadním způsobem určovali po dobu divadla vůbec, takže v jeden moment se to začalo obracet, že ti režiséři začali upravovat jejich díla takovým, kdy oni zase potom zase se to snaží zarazit od tý doby různě, třeba jako to nedovolí, no, a pak se samozřejmě logicky ti divadelníci obracejí jako do světa literatury, protože, zaplaťpánbůh, že lidé ještě čtou a hledají cestu tady. A ať už se bavíme o tom, že jestli se chceme přiživit jako na marketingu nebo na popularitě, nebo to už, to je, to vždycky chcete, samozřejmě, když děláte barák jako, tak prostě chcete, aby vám tam chodili lidi, to je jasný. Takže to je už jenom teď marketingová strategie, jako že tohle udělám tadyhle na malou scénu, tuhle tu dramatizaci a tohle můžu udělat jako na velkou a takhle přemýšlíte, jo, protože jo, a bude to dobrý. Víte co, já jsem netušil, jako že se ty Žítky budou třeba hrát takhle dlouho a že bude tak dlouho vyprodaný, to mě ani nenapadlo, nebo Laskavé bohyně, taky dramatizace, zmíněný Daniel Majling, a ta dramatizace tohohle románu, jako který je taky takhle, jak ten Majling, jako dělá ten…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Michal naznačoval, jak je tlustý ten román.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Opravdu je to obrovská bichle a on to teda udělal podle mě fakt jako neuvěřitelně skvěle, protože má prostě smysl pro tu zkratku, v tomto případě k tomu se můžu vyjádřit, to jako je dobrý, no, a prostě to jako funguje, no, a tak jako když to někdy nevyjde, to se samozřejmě to nevyjde i normální inscenaci nějaké divadelní hry.
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Můj partner v dialogu Michal Lang to možná nechce ze skromnosti říct, ale je třeba říct, že Divadlo pod Palmovkou má to štěstí, že má Tomáše Dianišku a že uvádí…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Režiséra a dramatika.
Josef CHUCHMA, publicista, kritik, editor webu ČT Art
——————–
Režiséra, dramatika a taky někdy herce a že uvádí řadu titulů z jeho jaksi, jak to říct, nekonečné potence, aspoň zatím, takže vlastně to zastoupení té původní české dramatiky, konkrétně v Divadle pod Palmovkou, je vlastně útěšné ve srovnání s řadou jiných tuzemských divadel.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Já vám moc děkuju, že jste ho zmínil. Ale je to taky, taky tam je, on taky vychází třeba, taky třeba vyjde prostě encyklopedie akčního filmu, on taky má kamarády teď z blogů, jo, některé věci vznikly z blogů, z knih a jsou samozřejmě jeho autorským způsobem jako, jako potom jako, je to Dianiška, ale…
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Sosá jak houba.
Michal LANG, režisér, umělecký šéf Divadla pod Palmovkou
——————–
Prosím?
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Že to sosá jak houba.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Že to sosá jak houba a obrovský čuch pro to, co zrovna je ve vzduchu a co zrovna, jo, taky tam je ten marketing, ale to je prostě skvělý.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Dnešní pořad Akcent jsme věnovali nejenom dramatizaci literárního díla Kateřiny Tučkové. A našimi hosty byli publicista, kritik a editor webu ČT Art Josef Chuchma. Díky moc.
Přidejte odpověď