Radiožurnál
byly vyhlášeny ceny Magnesia Litera a titul Kniha roku připsala porota debutovému románu Miroslava Hlauča Letnice. Román v duchu magického realismu s postmoderními prvky je podle poroty naléhavý a přitom humorný a navíc odkazuje na velká díla minulosti.
ukázka
——————–
Něco se děje. Zapsal si onoho nedělního dne do svého tlustého deníku Metoděj třiačtyřicátý, když si před nedělním obědem sedal ke starému dubovému stolu s douškem červeného vína, které možná bylo trpčí, než bývají tam daleko ve světě líných řek a širokých rovin, protože bobule hroznů zde v horském údolí málokdy přesáhly velikost trnek a první mrazy je obvykle zasáhly dříve, než stačily úplně dozrát.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Tak zní úvod rozhlasové četby z románu Miroslava Hlauča v podání Lukáše Hlavici, mimochodem všech 20 dílů této četby na pokračování si můžete poslechnout na webu naší sesterské stanice Český rozhlas Vltava. A jsem rád, že teď ve vysílání můžu přivítat autora Knihy roku, tedy románu Letnice Miroslava Hlauča, dobrý den.
Četl jsem vyjádření poroty i další ohlasy na ten úspěch vašeho románu, čím si vy sám vysvětlujete, že jste získal hlavní cenu Magnesia Litera?
Miroslav Hlaučo, spisovatel
——————–
No, já myslím, že se to jednak trefilo trošičku do doby, jednak se to trefilo trochu asi do toho, co čtenářům chybělo nebo scházelo a pak už to byla jenom taková ta náhoda, která to dovedla až k této ceně a já za ni samozřejmě děkuju jak čtenářům, který tam posunuli, tak samozřejmě porotě.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Ten děj Letnic jste situoval na začátek dvacátého století. Do zapadlého podhorského městečka pro jeho obyvatele, kteří žijí odtrženi od světa, je naprosto běžné, přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a sochami svatých. Do tohoto městečka se vrací místní rodák Odyseus, který pomáhá obyvatelům připravit se na nastávající nevyhnutelné převratné změny. Psal jste to jako návod i pro nás. V současné době, kdy také mají mnozí pocit, že končí staré dobré časy?
Miroslav Hlaučo,
——————–
Nevím, jestli to měl být úplně návod, ale chtěl jsem tím vlastně nabídnout tomu čtenáři příběh, který skončí dobře s tím, že vlastně může mít I on naději, že příběh, který on žije, bude končit dobře a já v to pevně věřím. Takže ano, je to takový návod na naději a na radost.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Ta kniha je v duchu magického realismu. Je tam řada nadpřirozených věcí, které místní berou. naprosto samozřejmě vy jste přitom vědec, pracujete ve farmaceutickém průmyslu. Jak to jde dohromady?
Miroslav Hlaučo,
——————–
Já myslím, že se to nikterak nebije, ani nikterak vlastně to nestojí v žádné kontrapozici, každý máme svou racionální část a jsou věci, ve kterých ta racionální část naráží na to, co si nedovedeme vysvětlit a tudíž jako to považujeme tak trošku za zázrak.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Mimochodem to fiktivní městečko ve vaší knize se jmenuje Svatý Jiří, vy jste Magnesii Litera dostal na svátek Svatého Jiří, to je také roztomilá náhoda?
Miroslav Hlaučo,
——————–
To byla krásná náhoda. Já jsem si to uvědomil vlastně až v ten samý den ráno, kdy dokonce jsem si to neuvědomil ani sám, protože dneska se už nedíváme na ty jména v kalendáři, ale připomněla mi to známá a teď si říkám, no jo, vlastně ho, tak uvidíme, jako jestli to ten Svatý Jiří zvládá. Zdá se, že ještě pořád nějak zvládá.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Tak evidentně to zvládl. U mužů se snad může uvádět věk, takže snad můžu říci, že vy jste svůj první román vydal po padesátce, jak dlouho jste ho chystal, jak dlouho jste na něm pracoval?
Miroslav Hlaučo,
——————–
Ta práce nebyla moc dlouhá. Jako já jsem na něm dělal přibližně rok, něco přes rok, ale námět jsem nosil v hlavě už tak jakoby 30 let, jen jsem čekal, než, nebo ne, že čekal, možná, že něco ve mně čekalo na to, až budu mít pocit, že k tomu dozrála ta doba a že jsem k tomu dozrál i já jako autor.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Když jste teď autorem Knihy roku, budete se psaní věnovat víc, opustíte třeba svoji profesi ve farmaceutickém výzkumu?
Miroslav Hlaučo,
——————–
Ne, toto určitě ne, já jsem rád, když mi to psaní dělá radost a když nemusím za každou cenu napsat nějaké penzum stránek nebo mám rád, když mám v tom psaní svobodu, protože on to je svým způsobem pro mě i relax.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Četl jsem, že v tom mezidobí, než vyšly Letnice, jste napsal další knihu, kdy se jí dočkáme?
Miroslav Hlaučo,
——————–
To nevím, jako já nějakou knížku napsanou mám, mám napsanou ještě možná další, ale dočkáte se i ve chvíli, kdy budu mít pocit, že je taková, aby mohla jít k čtenáři a že je taková, aby alespoň částečně dosáhla úrovně těch Letnic. Doufám, že ji přesáhla v nějakém slova smyslu. Takže kdysi Michelangelo říkal neustále papeži, když se ho ptal, kdy bude hotová Sixtinská kaple, tak on taky říkal, až to bude hotové.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Nebude to teď o to těžší, že jste s Letnicemi dostal tuhle tu cenu? Nebudete na sebe přísnější?
Miroslav Hlaučo,
——————–
Asi trošičku ano, ale já pevně věřím, jako že si zase to ve něco píše, najde tu správnou cestu.
moderátor
——————–
Takže zase rozhodne náhoda. Spisovatel, autor knihy roku Miroslav Hlaučo. Díky moc za rozhovor, na slyšenou.
Přidejte odpověď