ČRo Plus
Rusové pokračují v ničení ukrajinských měst. Prakticky denně slyšíme o dalších a dalších útocích na civilní cíle. Zároveň ruská armáda především díky větším zásobám munice dosahuje také dílčích úspěchů na frontě. Jak tento vývoj dopadá na obyvatele? Věří ještě Ukrajinci, že můžou válku s Ruskem vyhrát. Hostem Interview je dnes spisovatelka Iva Pekárková, která se právě vrátila z několikatýdenního pobytu na Ukrajině.
Kam jste se dostala na Ukrajině?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Byli jsme v Charkivě a teda dokonce i odtamtud se nám podařilo jet s dobrovolníky takových 8-10 km od skutečně té frontové linie, takže jsem byla dost blízko tomu všemu.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Měla jste pocit ohrožení? Je tam nějak všudy přítomný strach?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Je. Je to hrozný a nemůžu teda, když jsme byli v tom Charkově, tak tam je jedna věc, tam neustále teda zvoní poplachy, poplach údajně zvoní v okamžiku, kdy oni zaznamenají na té frontové linii ruské, že jo, nějakou aktivitu, což teda těžko říct, co to může přesně být. No, a pokud se vystřelí raketa ze země, teďka dávají ty 250kilové, které teda lítají ze země, no, tak za takových 40–50 vteřin do toho Charkova doběhne. Technicky vzato by člověk měl teda okamžitě do krytu, jenomže to v podstatě nemá smysl, takže většina lidí na to totálně kašle. A takoví ti bojácnější třeba se schovají do koupelny nebo něco takového, kde by to mělo být relativně bezpečné. No, ale jako takový ten strach tam je. Já třeba nemůžu říct, že bych se děsila, dokonce se mi velmi dobře spalo, jako žádný problém, prospala jsem několik jako velikých poplachů, úplná pohoda. Nicméně, když jsem se vrátila a stačila vlastně vyjet z té Charkovské oblasti a být teda kousek, kousek dál od těch Rusáků a být teda méně ten potenciální cíl, tak najednou se mi úplně ulevilo a nesmírně to ze mě spadlo, takže ty stresové hormony všech těch lidí tam musí být hodně nahoře.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
A v tu chvíli si to ani člověk neuvědomuje, ale po tom, co opadne to bezprostřední, tak vlastně mu to dojde?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Ano, teda mně to takhle došlo a řeklo mi to i několik vlastně Ukrajinců, Ukrajinek, že skutečně stačí z té bezprostředně ohrožené oblasti odjet a najednou si uvědomí, jak to tam teda bylo vlastně trvale hrozné.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Ta otrlost místních lidí teda už je taková, že oni opravdu ani nejdou do toho krytu?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Nejdou do krytu, kryty zejí prázdnotou, občas tam přespí nějaký bezdomovec, případně tam nazvrací nebo něco takového. A lidé prostě i s malými dětmi, kterých tam teda mnoho není, tak ty prostě normálně zůstávají na ulici, hrají si na pískovišti nebo něco takového, protože prostě se jim nevyplatí do toho krytu běžet.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Dá se to říci tak, že ti lidé si zvykli na válku?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Já za ně samozřejmě nemůžu mluvit, ale mám pocit, že jsou skutečně unavení z těch poplachů, my jsme to tam měli 14 dní, my jsme byli v Charkově 14 dní čistého času, nebo 15, oni to už mají přes 2 roky a nemají tušení, jak dlouho to ještě potrvá. Takže oni v podstatě, pokud neodjedou, pokud teda tam chtějí z nějakého důvodu zůstat, tak se snaží prostě za každou cenu přizpůsobit tomu, že takhle to prostě je a takhle ten život bude.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak často to přichází ty poplachy, to drnčení, ta akustická výzva, jak často se to stává?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Jak kdy, no, tak někdy to bylo třeba opravdu jako desetkrát, dvanáctkrát za den, jindy třeba za den jenom pětkrát, potom jednou celý den bylo relativní ticho a najednou prostě večer v 10, v 11 to začalo prostě takhle jako plašit. A tam je teda jedna věc, a ta je opravdu hrozná, ať máte jakýkoliv mobil prostě s jakoukoliv kartičkou od kohokoliv z jakékoliv země, i když ten mobil vypnete, aby nezvonil, tak tam prostě drnčí ty poplachy, museli byste ten mobil vypnout úplně, nestačí vypnout zvuk, prostě to neplatí na tohle, takže každou chvíli prostě vedle vás drnčí strašlivým způsobem ten mobil, kde se teda anglicky ozve, že teda jako je to nějaký poplach, to tam je napsáno anglicky a pod tím, teda tou cyrilicí, prostě ukrajinsky, co teda máte dělat, že se máte okamžitě odebrat do krytu, a to teda skutečně na lidi docela působí. Nevím, jestli je to snaha teda místních, místních, teda vlády, města nebo něco takového, prostě ty lidi trošičku jako přesvědčit o tom, že by měli na sebe si dát větší pozor, ale každopádně si myslím, že to nedělá dobrou službu a že vlastně to jenom ty lidi ještě v tom utvrzuje, že vlastně nemá smysl s tím nic dělat.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Potkala jste hodně cizinců v Charkivě?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Nepotkala jsem ani jednoho jediného, viděla jsem z dálky, tam šel s nějakou zřejmě místní dívkou černoch, které, černocha, který pro mé oči prostě vypadal jako Američan, běžela jsem za ním, jenomže mám zlomený kotník, tak mně utekli, takže prostě nevím, jestli tam třeba studoval a zůstal tam, ale opravdu jako tam není žádný turistický průmysl, tam nekoupíte takové ty běžné serepetičky, protože tam prostě není komu je prodávat. Jak Charkiv vypadá teď? Je tam něco, co tam hodně tedy vidět následky té hrůzy?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Oni to strašně rychle uklízejí, takže většinou jenom vidíte třeba, že je nějaká budova trochu poškozená a že teda tam je, že teda jsou okna zadělaná tou dřevotřískou, to se teda hodně takhle dělá, někdy za tím dokonce bydlí lidi, to celé centrum je vlastně docela takové protivné, skutečně jako vypadá tak jako to hrozně, oni ho zprvu hrozně bombardovali, takže to je hodně vybombardované, tam vidíte prostě občas někoho, tam nejsou vůbec žádné davy, to prostě občas někde někdo projde, jako není to mrtvé, no, ale obchody tam prakticky nejsou, že jo, to je všecko zabarikádované, jsou tam restaurace zas jenom tohle a tohle, když se zeptáte na něco třeba, kde najdete, já nevím, třeba tu a tu restauraci nebo tu a tu službu, tak oni vlastně všichni říkají, no, pokud to tam ještě je, tak je to tam a tam, takže vlastně nikdo si není jistý, že vlastně…
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Stalo se vám to, že jste šla někam, o čem vám lidé řekli, tam je restaurace nebo obchod a ono to tam nebylo?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Ano, stalo. A ještě to vlastně třeba ani není na netu nebo něco takového, které tam jako fungujou dobře, že tam je to všecko jako v pohodě. Teďka v centru města říkají, takže jako třetina až polovina doby, že teda je bez elektriky. My jsme měli to štěstí, že jsme bydleli kousek od centra směrem k severu v takové jako rezidenčnější čtvrti a tam jsme teda měli elektriku pořád, takže to bylo jako v tomhle bodě velmi pohodlné, no, ale jiní teda na tom byli hůř. Divadlo hraje v podzemí v takových jako sklepích nebo polosklepích a většinou se to dělá tak, že je to tajné místo, aby teda třeba Rusáci do toho nebouchli, když je tam hodně prostě těch lidí, kteří se zajímají o kulturu, protože je to z velké části skutečně válka kulturní. A Rusové tam třeba vybombardovali právnickou fakultu velice pečlivě a podle teda místních a podle novinářů, které jsme tam potkali, tak vlastně tam je hodně jaksi zrádců prostě té ukrajinské věci v tom Charkově lidí, kteří teda stojí na straně těch Rusů nebo se nechají uplatit nebo něco takového a prostě pomáhají dávat majáčky na ty budovy, které teda je potom potřeba tou řízenou střelou teda sestřelit a ty majáčky prostě pomohou tou střelou, která sama o sobě není tak chytrá, navigovat přesně na to místo, a opravdu trefili se, co jsme tam byli, tak jste určitě slyšeli do televizní věže, půldruhého metru v průměru, ale trefili se, a to je až úplně neuvěřitelné.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak přesně to nemyslíte s tím, že to je kulturní válka?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Kulturní válka je to z několika důvodů. Charkov je nebo Charkiv, podle toho, jak tomu teda chcete říkat, někteří místní říkají Charkiv, tak tam je hodně, skutečně hodně Rusů nebo, chcete-li, lidí s ukrajinským občanstvím, jejichž mateřštinou ovšem je ruština. A protože to tam tak strašně dlouho bylo vlastně porušováno, tak spousta lidí skutečně neví, neví jako co by, ruská propaganda je neskutečně silná, takže v některých těch vesnicích třeba, ve kterých jsme byli, tak tam skutečně prostě ti lidi údajně sedí a čekají, jestli teda ta fronta popoleze směrem do té jejich vesnice, protože Rusové dávají ruské pasy a všichni jsou…
Jan BUMBA, moderátor
——————–
To je výhodné.
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Oni si myslí, že to je výhodné, přestože prostě, když je teda chlapovi zejména, že jo, na ženskou by to takovýhle vliv mít nemělo, ale když je chlapovi pod 60, nebo možná i kolem 60, tak může dostat ruský pas a samozřejmě okamžitě být vzít do Ruska a povolán do války na té ruské straně, jenomže to oni nechtějí vědět. A spousta lidí je tam skutečně, zdá se, jako opravdu velmi nevzdělaná. Viděli jsme věci, ze kterých dodneška prostě fakt mi tečou slzy. Tam jsou takové prostě vesničky, městečka malá, která teda mezi náma byla hnusná už předtím, než je někdo začal bombardovat, a tam prostě sedí babičky, stařenky, z nichž mnohým jistě je 45, nebo něco takového, sedí takhle na zápraží, tak si tak jako povídají a nepovídají a čekají, až jim dobrovolníci přivezou oběd. A to je vlastně celý, co oni tam, oni tam dělají.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Můžou dělat něco jiného, mají možnosti?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Mohli by samozřejmě, mohli by samozřejmě odjet, je tam spousta lidí, kteří se, které se vlastně snažili dobrovolníci dostat z těch ohrožených oblastí, kdyby teda kdykoliv vlastně mohli přijít o život nějakou zatoulanou kulkou, třeba tam kolikrát dobrovolníci právě třeba nosí neprůstřelné vesty a tak, to ti místní ne, tak se je snažili jaksi odvléct téměř násilím někam trošku dál, kde to bude o něco bezpečnější, ale ti lidi říkají, že ne, že se tam narodili, že pánbůh si nepřeje, aby, že když se narodili na jednom místě, tak prostě pánbůh by se zlobil, kdyby chtěli teda umřít na jiném, tímhle způsobem to tam prostě vypadá. A samozřejmě za těhle podmínek nemůžete dělat žádnou statistiku, žádný prostě průzkum veřejného mínění ohledně toho, kdo třeba je proruský a kdo je proukrajinský, takže to jsou všechno totální odhady, na které tam musíte prostě dlouho být a sledovat to a potom možná teda budete to trošku lépe chápat.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Hostem Interview je dnes spisovatelka Iva Pekárková. Podle toho, co popisujete, Charkiv a jeho okolí není zrovna regionem, který by lákal k nějaké turistické návštěvě. Proč vy jste tam vlastně jezdila?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
My jsme tam jeli proto, protože nakladatelství Větrné mlýny dostalo velký grant na to, aby tam vlastně během celého roku posílalo lidi, kteří mají co dělat jaksi s českou kulturou, na tzv. tvůrčí pobyty, takže já jsem tam byla ještě se spisovatelkou a radiožurnalistkou mimo jiné Alenou Zemančíkovou na tvůrčím pobytu pro spisovatele. No, a nevím, jak ona, ona si teda psala deník, ale já jsem teda osobně nenapsala ani řádku, ale o to to bylo teda, o to, to bylo prostě dramatičtější, co jsme tam viděly. A co si od toho slibují? Nejsem si úplně jistá. Všichni nám říkali, že vlastně teda ty lidi v tom Charkivě jsou hrozně šťastní, když tam teda zavítá nějaký cizinec a v podstatě, takříkajíc, riskuje kejhák, aby je nějak podpořil v tom jejich boji, a to jakýmkoliv způsobem. Třeba, že jim řekne jako, no, děláte to dobře, prostě tohle, jsem na vaší straně, prostě sláva Ukrajiny, heroyam slava, a oni jsou vlastně hned jako šťastní. Trošičku jsem si toho tam všimla, lidi na nás byli normálně na ulici strašně milí, já mluvím teda velice špatně rusky a ta ukrajinština se z toho dá celkem jako tak nějak trošku udělat. Oni viděli, že nejsme samozřejmě ani Rusy, ani Ukrajinci, ale všichni si s náma strašně mile povídali.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
A chtěli si povídat, hodně lidí si chtělo povídat?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Hodně lidí, třeba paní v samoobsluze si fakt jako chce popovídat a ne o tom, jak, ne o tom, jak tam ona trpí, nebo jak je to špatný, ať jí zachráníme, ale o tom, odkud jsme a jaký to tam je a co si myslíme o Charkivě a tak, a bylo to jako velice prostě milý.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říkala, jste, že jste z Anglie, nebo že jste z Česka?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Já jsem říkala, že jsem z Česka.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
A jaká byla reakce?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Ale přivezla jsem jim anglický čaj, takový výběrový, tak to se jim líbilo.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Když jste řekla, že jste z Česka, jaká byla reakce?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, oni se to pamatovali, že jo, to Česko jako oni samozřejmě znají a jako říkali, aha, aha, tak jako jo, tak z Česka, tak dobrý, tak vezmete si ty /nesrozumitelné/, nebo jak to bude.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Plánujete nějak literárně zpracovat tu svoji zkušenost?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, budu o tom stoprocentně psát do Plusky, do rozhlasu, už vlastně teďka něco zrovna vyšlo z takových těch drobných detailů, kterých jsem si tam všímala, mám pravidelný sloupek v novinách, tak tam budu taky teda o tom psát. Myslím si, že asi sotva teda by z toho byl román nebo něco takového nebo něco většího, než nějaká povídka, protože nejsem ten typ cestovatele, co někam jede na týden a napíše o tom prostě 500stránkovou knihu a uvědomuju si a neustále teda si to uvědomuju už od té doby, co jsme tam byli, že je ta situace mnohem složitější, než vlastně vědí ti samotní lidé, co tam bydlí, natož teda třeba člověk, který tam přijede prostě na pouhých 14 dní.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak moc to změní pohled člověku, když přijede na Ukrajinu, notabene do Charkiva a vidí tam na vlastní oči to, co jste tam viděla vy?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Já mám, takhle, já mám se Sherlockem Holmesem jednu společnou věc, já se snažím si nedělat obrázek, když nemám dostatek informací, takže já jsem prostě, dokud jsem tam nejela, tak jsem měla informace teda jenom z médií a tak dále, prostě tam nějaký ty fotky, kterým můžu věřit, můžu věřit, že jsou studiový nebo můžu jim nevěřit. No, takže já jsem tam přijela v podstatě s čistou myslí, taková jako v podstatě charkivská panna totálně a nechala jsem se vlastně zavléct tím, co se tam kolem dělo do toho, a poznala jsem si to vlastně sama, troufám si tvrdit, bez nějakých jako předsudků ohledně toho, jaké to tam je, což si myslím, že je dobře.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
No, ale jistě jste nějaké informace měla předem, mimo jiné o tom, že tam je válka, já se takhle ptám…
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, tak to jsem samozřejmě věděla.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Já se ale takhle ptám i proto, že jsou někteří čeští politici, kteří říkají, že ona tam vlastně žádná válka není na většině území…
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, jsou takoví chytrolíni, že jo, kteří prostě třeba řeknou to, když jsem se šla rekreovat po cestě zpátky, tak moje první kroky vedli do takové vinárničky, kam občas chodíme ještě s kamarády a tam jsem se teda šla rekreovat a pan vinárník prostě okamžitě říkal, no jo, to je, to je válka dronů, když já jsem tam prostě při tom viděla prostě ty mladý kluky, jak sedí zalezlý mnoho dnů prostě v zákopech, viděla jsem ty zákopy, jak se prostě posunuje ta linie zákopů, jak to ničí ty pole, jak tam prostě padají traktory, já nevím, co všecko, a viděla jsem ty kluky totálně prostě strhaný, jak si jdou na boršč, dokonce jsme třeba, dokonce jsme do některých vesnic vozili, ti dobrovolníci, teda já jsem tam byla jenom jako přívažek, tak jsme vozili prostě pro ně takový základní životní potřeby, jako toaletní papír a pastu na zuby, protože vlastně oni jsou tam někde prostě zakopaný v nějakém domečku, který by měl být utajen, aby to nebylo tak snadný vybombardovat, nejsou tam v kasárnách. A vlastně jedna z nejhorších věcí je teda to, co se říká, že o vojně nuda a strach, takže oni tam prostě prožívají přesně tohle, nudu a strach.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Přivést těm, jak říkáte klukům, nějaké zásoby, zubní pastu a tak dále, je důležitější, než o tom něco napsat?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, tak momentálně určitě, protože se budou mít čím vyčistit zuby. A čím teda větší…
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Já tím myslím to, jestli třeba vy sama nějak uvažujete o tom, jaká je vlastně role spisovatelky teď v téhle době, v téhle atmosféře, kdy to vypadá, že na tom bojišti se situace nevyvíjí moc dobře, všichni jsou strašně unavení, všichni prožívají obrovskou deziluzi. Co teď má dělat spisovatelka?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Já myslím, že nejlíp udělá, když se vrátí prostě do vlasti a bude o tom mluvit do rozhlasu, což sice je teda taky na nic, ale, ale vlastně aspoň se tím nic nezkazí. A momentálně teda skutečně, takhle, jistě nejsem inženýrka lidských duší, to už opravdu není opravdu nikdo, jo, jako člověk má občas pocit, že některý knížky jako můžou být dobrý. To, co jsem tam prožila, zatím by teda určitě nestačilo na to, abych napsala knížku, kterou bych pustila do světa pod svým jménem a nestyděla jsem se za ní, protože to prostě mám nedostatek informací, všeho. No, ale co vím, že tam třeba, tam hrají třeba podzemní divadlo, jak jsem vám právě říkala, a hrajou třeba hru, která se jmenuje Orfeus, a to dokonce, to jsou jako celkem jednoduché kulisy a tak dále, prostě je to o Orfeovi, který tam, myslím, má kytaru, ale odmítá na ní hrát, protože si strhal ruce tím, jak někde stavěli, dostavovali nějaký zborcený hradby, no, a potom se to všecko přehodí z těch starých Římanů nebo Řeků do teda současnosti, kluci se oblečou prostě do vojenskýho a najednou se řeší, jestli vlastně má člověk za války, nebo jestli má múza za války právo mlčet a jestli je lepší, aby ta múza mlčela, nebo jestli je lepší, aby ta múza nemlčela, jestli ten člověk, který je to múzou nadán, má teda právo nebo povinnost nebo naopak zákaz prostě s tou múzou něco nějak dělat, a to je vlastně strašně hezký, je to krátký a oni to prý hrajou i těm klukům teda na frontě, dá se to snadno přenést, mají vlastní generátor samozřejmě, takže takhle to všecko je, no, a to jim prý velmi pomáhá a prý teda slyšela jsem, že manžel jedné naší tam známé, že v zákopech přečetl Vojnu a mír, což by ho předtím v životě nenapadlo a že si prostě načetli spoustu, teda spoustu knih, který si mysleli, že by si je přečíst měli, ale nikdy na to nebyl čas, takže najednou vlastně byl.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Hostem Interview je dnes spisovatelka Iva Pekárková. Jak byste popsala celkovou atmosféru, která tam je teď cítit? Když si vezmeme tu časovou osu, tak na začátku války byla na Ukrajině cítit velká vůle bránit se, ale i sebedůvěra, že se skutečně Ukrajina ubrání. Pak někdy tak loni na podzim začala převládat deziluze z té nepovedené protiofenzívy. Jak to vypadá teď?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Takhle, těžko říct, protože my jsme se pohybovali především teda v bublině lidí, kteří nesmírně si přejí zachránit, že jo, teda ukrajinskou svobodu, ukrajinskou kulturu, ukrajinský jazyk a tak dále, a ti teda skutečně v tu válku věří, nejsou vždycky teda nadšení, že, že by to tam nějak jako dobře probíhalo, ale stoprocentně pro to věří a rozhodně se nechtějí prostě nějak vzdát nebo dokonce ani teda házet flintu do žita, které už mezi náma stejně dávno uschlo, protože to tam neměl, kdo neměl kdo sklidit. No, ale obecně vzato se obávám, že spousta lidí skutečně už je z toho unavená a takoví ti obyčejní, kteří vlastně nevědí, co by, a teď jako, že pán Bůh dal chvíli jakýsi mír, potom dal pán Bůh teda válku a oni teda jenom doufají, že z toho nějak vyváznou živí a zdraví a pokud možno ne hladoví. No, a spousta teda lidí, že jo, mladých chlapců, kteří by mohli být kdykoliv povoláni do armády, dokonce už je chytají, už je jenom nepředvolávají, ale skutečně prostě si pro ně přijedou a vezmou je do armády, tak skutečně se snaží prchat. Nebo byl případ, tam jsme slyšeli o strašném případu, kdy v nějaké vesnici se chlapec, který teda nebyl úplně duševně v pořádku, takže by ho jistě nepovolali, ale on usoudil, že teda jako ho povolají, tak se bez vědomí kohokoliv prostě někde zakopal do sklepa a našli ho tam mrtvýho, takže opravdu jako ne každý se prostě do té války hrne, že jo, plavali přes Tisu a dělají všecko možné, zůstávají v zahraničí, což teďka bude možná v některých zemích obtížnější.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Je to, je to velké téma. Teď jsem zachytil zprávu, mluvčí ukrajinské pohraniční služby Andrij Demčenko řekl, že od února 2022 zemřelo asi 30 ukrajinských mužů při snaze dostat se do zahraničí právě ve snaze vyhnout se vojenské službě. Hodně se o tom mluví?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
A byly případy, kdy skutečně třeba byl předvolaný ten člověk a vzal si život, aby teda nemusel na vojnu a zemřít tam. To se samozřejmě nerozmazává příliš, ale prostě je to samozřejmě tak a ne každý teda chce tu Ukrajinu bránit. A ti, co jí brání, už jsou jako opravdu hodně unavení. Každá holka má prostě kluka někde v armádě. A viděla jsem, třeba mluvila jsem s /nesrozumitelné/, to už teda byla ve Lvově, viděli se krátce poté, co teda propustili, že jo, toho kluka na pár dní, aby teda se podíval za rodinou a za touhle dívkou a on byl prostě po uši zamilovanej a ona to brala tak nějak, jako, že jestli se jí vrátí víceméně jako v pořádku a s většinou končetin jako nedotčenou a s hlavou teda jako víceméně taky v pořádku, takže jistě si ho třeba vezme a bude s ním děti, ale že nevěří tomu, že by to tak bylo pravděpodobný. Takže ona tak jako se pořád trošku odtrhávala a říkali, že jsou spolu 3 roky, no, ale ona pořád se bála, že, že prostě kdo jí přijde příště prostě na ten opušťák.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Potkala jste mimo tu bublinu, jak jste to nazvala, nějaké lidi, kteří by otevřeně fandili Rusku.
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Ne. Ne.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Co si tak ti, se kterými jste měla možnost mluvit, myslí o Rusech a o Rusku?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Tam se o tomhle vůbec v podstatě nemluví. Já jsem mluvila se spoustou rusky mluvících lidí, ale nikdy jsme se nedostali třeba k tomu, jako jestli oni fandí Rusku nebo nefandí Rusku. Byl tam jeden okamžik, kdy, vlastně, jak se říká ukrajinsky, buď láska se říká, to znamená, prosím, nebo prosíme, tak tam na vchodech do metra vždycky napsáno, prosím, podržte dveře. A dala jsem se tam do řeči s nějakou paní, která právě mluvila rusky a ta říkala, že to je proto, že se musí Ukrajinci naučit slušnému vychování, co už se teda mezi náma podle mých zkušeností z velké části naučili a musí se třeba v metru podržet ty dveře, aby prostě tyhle ty kyvné dveře nepraštily toho dalšího, co je za nima, do ksichtu, a že to je, že tím se prostě odlišují od těch Rusů, že jo, kteří jsou jaksi notoricky hulvátští, takže tohle jsme třeba, tohle jsme probírali s tou paní, která ovšem mluvila rusky.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Myslíte si, že Ukrajinci pořád ještě věří, že můžou tu válku vyhrát?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Nevím, nevidím jim do hlavy, vypadali někteří opravdu hodně sklesle.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Sledují neustále to, jak se vyvíjí ta situace na frontě, nebo spíš ten člověk má tu tendenci aspoň na chvíli zapomenout, nebo třeba i vůbec ty zprávy ignorovat, prostě už je toho moc, toho zlého.
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Moje zkušenost je, že teda tam třeba ty mladý holky, co mají prostě ty kluky v armádě, takže skutečně prostě sledujou, tam je to Deep State, že jo, tak to si najdou, prostě, najdou si, kde je ta frontová linie, jestli se to posunuje, neposunuje, tam je vždycky napsáno, co je tam všecko za nebezpečí. A oni skutečně mnoho hodin denně třeba do toho čučí, i když se to nijak zvlášť nemění teda v poslední době.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Vidí ti lidé, ti, se kterými jste měla možnost hovořit, jak oni vidí svoji budoucnost?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Oni to vidí tak, že chtějí pracovat ze dne na den, chtějí prostě, to všichni říkají…
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Že nikdo moc neplánuje do daleké budoucnosti.
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
Všechno se plánuje ze dne na den, včetně třeba čtení nebo divadla nebo takovýhle věcí, prostě opravdu ze dne na den, protože nikdo neví, že jo, kdy třeba do té budovy, kde by se to mělo konat, něco praští nebo někoho něco zabije, povolají ho na frontu, uteče, bla, bla, bla, cokoliv se může stát. Takže oni skutečně tohle říkají nahlas, že žijí prostě ze dne na den.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
A hodně lidí by chtělo odejít z Ukrajiny, anebo ti, kdo chtěli, tak už jsou pryč?
Iva PEKÁRKOVÁ, spisovatelka
——————–
No, tak jistě je tam spousta mužů, kteří, že jo, pod 60 let, kteří by třeba rádi odešli a ty holky můžou jezdit, ženy můžou jezdit, kam chtějí, některé na to samozřejmě nemají peníze, ale ten vlak taky není zas tak drahý, na to se dá celkem ušetřit, ale většina lidí má pocit, že se jim třeba na západě nelíbilo, nebo že prostě skutečně by chtěli být doma.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Spisovatelka Iva Pekárková byla hostem dnešního Interview. Děkuji za rozhovor.
Přidejte odpověď