Radiožurnál
Se Štěpánem Javůrkem, spisovatelem a ředitelem agentury Krušnohorsko, stojíme, jak se tedy jmenuje, Rýžovna?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Stojíme v prostoru bývalé obce Rýžovna, která se německy jmenovala Seifen, dneska je to katastrální součást Božího Daru. Zbylo tady pár domů a dvě hospody.
moderátor
——————–
Co je tady hezkého?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, tady si myslím, že právě je hezká příroda, současný stav, jsou tady stopy minulosti v podobě třeba zbytků stavení a domů, je tady pozůstatek kostela, který tady na Rýžovně stával, takže tady člověk objevuje ty stopy minulého života a zároveň to tady celkem tepe životem i dneska, protože je to takový turistický centrum.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tady si někdo postavil pivovar, funguje mu to?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, já myslím, že jo, on to tady stojí odjakživa, protože to bývala škola, která tady stála právě uprostřed vesnice. Do tý školy nechodily jenom děti odsud, ale i z okolních obcí a samot, a tak se taky stalo, že tady do té školy chodilo víc než 100 dětí, což je taková zajímavost. Dneska je tady pivovar a restaurace a já myslím, že to funguje dobře.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tamhle právě vynášejí sudy piva, tak jsme přišli včas.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Jo. Já si myslím, že jsme tady akorát.
moderátor
——————–
Se Štěpánem Javůrkem stojíme na hezkém Krušnohorském místě i proto, že je tady hezky, ale hlavně proto, že světlo světa spatřil třetí díl trilogie, tak tedy jak jinak než třetí díl, Sudetský dům. Vy už jste si, Štěpáne, zvyknul na ten okamžik, kdy tu knížku dostanete do ruky a takhle si ji podržíte a prolistujete ji nebo je to pro vás pořád takový malý zázrak?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Je to zázrak velký pro mě pořád, ale mám s tím dobrou historku, protože když vyšla teď minulý týden kniha Sudetský dům tři, tak já měl besedu v Ostravě a tu knihu jsem poprvé viděl a držel v ruce v ostravském knihkupectví a tam jsem zažíval takovou tu euforickou chvíli, že mám poprvé v ruce svoji knihu, tak jsem vzal tužku a tři výtisky jsem tam v tom stojanu těch knih podepsal a nikomu jsem nic neřekl, ani prodavačkám, tak si myslím, že někdo bude šokovaný, až si v Ostravě koupí knihu Sudetský dům tři a bude ji mít s podpisem. Tak to byl takový můj žertík v ostravském knihkupectví, kde jsem poprvé držel knihu v ruce.
moderátor
——————–
Má něco společného, aspoň vzdáleně Ostravsko a Karlovarsko?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já myslím, že ano. Jedna věc je, že ty naše…
moderátor
——————–
Není vám zima?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Zima, mě, já se tak tvářím, ale jsem zvyklej, mě vždycky je největší zima na uši, protože mám velký uši, ale jinak je to dobrý. Já myslím, že ty příhraniční regiony mají společnýho víc věcí. Jedna z nich je, že často lidi, kteří jsou třeba z vnitrozemí, tak nás tady vnímají v trošku horším světle, než se třeba vnímáme my sami, protože já myslím, že tady ty lidi, který tady žijou, ten region mají rádi a žije se nám tady dobře přes všechny drobný starosti, který často jsou v životě. No a Ostravsko a Karlovarsko mají společný vlastně to, že se zde střetávala etnika české a tady německé, na Ostravsku třeba německé a polské a že to v určitých fázích naší historie plodilo problémy.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Co z těch střetů etnik zůstalo třeba tady, když vlastně v téhle oblasti Sudet za války a před válkou byla drtivá většina německého obyvatelstva Čechů v poměru jenom pár, nebyly to třeba Krkonoše, kde byli Češi i Němci.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, je to úplně přesně tak. Tohle já všude vyprávím, vlastně tady ze západního Krušnohoří odešli vlastně téměř všichni, tady těch lidí zbylo velmi málo a ty lidi, kteří odsud odešli, tak odsud odnesli pověsti, tradice, příběhy, zvyky atd. a jedním z úkolů nás, co tady žijeme dneska, je na tyhle věci navazovat, protože lidi se identifikujou buď jazykem, anebo právě společnou historií, tradicema a podobně, takže to je taková důležitá věc a v tom trošku vnímám i třeba roli sebe jako spisovatele z tohohle regionu, abych na tyhlety věci nějak navazoval, odkazoval.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jaké to je být spisovatelem v tomhle regionu a psát o Sudetech? O těch příbězích, kdy vlastně ani jedna strana se tam nezachovala úplně nejlíp.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Snažím se na ty postavy koukat jako na lidi, nepřemýšlet o tom, jakým mluví jazykem, protože on každý člověk má nějaký svůj individuální příběh, nějak se chová, něco má za sebou nějaký skutky a to, že jsem se dostal k těmhle tématům vlastně vyplývá z toho, že já mám tenhle jako hrozně rád a rád tady žiju. A když člověk přemýšlí o současných problémech tohohle kraje a tohohle regionu, tak se vždycky dostává zpátky do minulosti, takže proto vlastně vytahuju tahle ta témata.
moderátor
——————–
Je tady, když se rozhlédneme, od Rýžovny, tady po těch lesích, loukách, je tady nějaký silný Česko-německý příběh nebo sudetský příběh?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Přímo tady na Rýžovně nebo v prostoru bývalé obce Rýžovna, tady parta takových patriotů, nadšenců už mnoho let pořádá Svatováclavské setkání, což je přátelské setkání Čechů a Němců. Panuje tady vždycky velmi dobrá atmosféra, ty lidi se tady opravdu starají o nějakou pospolitost mnoho let. Kousek odsud je zase bývalá obec Mílov, kde pomocí českých a německých přátel vznikla před několika lety obnovená kaplička, která tam historicky stávala. Takže těch věcí, na kterých se tady Češi a Němci společně podíleli, je mnoho a já mám pocit, že přestože to tak občas nevypadá, tak dneska jsou ty sousedský vztahy opravdu skvělý, asi nejlepší, jaký kdy byli. Jsme tady přátelé, sousedi, obýváme jedny hory a myslím si, že se k sobě chováme s respektem a slušně.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A je tohle to téma, kterým se zabýváte, tedy zejména v trilogii Sudetský dům 1, 2, 3, pořád pro některé lidi vachrlaté, když to řeknu eufemisticky?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, určitě. Já jsem vydal knihu před týdnem a už jsem si stačil o sobě přečíst spoustu věcí. Často podle mě to taky píšou lidi, kteří tu knihu vlastně nečetli. To, co je, nechci říct, komické, ono to moc komické není, ale třeba se objeví v článku nebo pod článkem komentáře a jeden z nich zní, že straním Sudeťákům, pod tím je komentáře, kdyby si Sudeťáci přečetli, jak špatně u nich píšu, tak by se v hrobě obraceli a tak já si vždycky říkám, tak se vlastně nezavděčím nikomu. A tudíž jediná obrana na to je, že já opravdu se snažím zjišťovat fakta a přinášet ta svědectví tý doby a dělám to jako s nejlepším vědomím a svědomím, nikomu se nesnažím nějak nadržovat.
moderátor
——————–
A ten proces toho, když sbíráte materiál, když potom píšete a ta knížka vyjde, tím se to uzavře, je spíš smutnění, krasosmutnění, anebo čirá radost z toho, že jste zase něco napsal?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já jsem sportoval v životě hodně a vlastně ten pocit vydání knihy mi připomíná. Když vyhrajete nějakej velkej zápas ve sportu, tak v tu chvíli se máte ohromně a euforicky radovat, ale často jenom sedíte a koukáte do prázdna a vyplaví se endorfiny a vy vlastně máte sice krásný vnitřní pocit, ale nemáte sílu úplně někde juchat. Takže to se dostavuje. Když jsem dopsal Sudetský dům 3, tak se Troška nostalgie dostavila, protože já jsem s těma postavama strávil tři roky života a ona se ta knižní postava stane součástí vašeho světa, takže jsem se tak trochu loučil s lidmi, se kterými jsem toho dost prožil. No, tak to bylo zvláštní.
moderátor
——————–
To jste měl tedy další rodinu, ne? Když jste psal.
Štěpán Javůrek,
——————–
Jo. Já pak třeba běhám, chodím po lese a povídám si s nima a když mě někdo vidí, jak si myslí, že jsem se zbláznil, tak to je zajímavej proces.
moderátor
——————–
A když přijdete domů, tak si taky s nimi pořád povídáte?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, tak vzhledem k tomu, že já mám doma akorát psa, tak často jsou to vlastně jediní spolu obyvatelé mojí domácnosti, tak i doma si s nimi občas povídám.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
To jste až takový samotář?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já nejsem úplně samotář, já naopak mám lidi rád, ale tak život se vždycky tak nějak vrství a vyvíjí, tak zrovna momentálně ten můj život je ve fázi já a pes a uvidíme, co dál.
moderátor
——————–
Štěpána Javůrka jsem představil nejenom jako spisovatele, ale i jako ředitele agentury Krušnohorsko, Krušnohoří, Krušnohoří. Co tam děláte? Kromě toho, že ředitelujete?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
To je agentura, kterou založil Karlovarský a Ústecký kraj a která vlastně působí především a primárně v oblasti cestovního ruchu, takže naším úkolem je prostě nějakým spojovat ty aktéry cestovního ruchu, nabízet tady souhrn, souhrnnou nabídku služeb a starat se o turisty, kteří sem do toho regionu přijíždějí, aby tady měli vyžití, aby to příliš nezatěžovalo místní obyvatele, protože o tom to taky je. A dělat v uvozovkách dobrou reklamu tomuhle regionu.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Když porovnáme třeba Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, vy jste někde říkal, že Krušné hory jsou takových 14 let za Krkonošemi? Zatím.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Jo, já jsem zrovna i minulý týden na jedné besedě říkal, že my jsme nějaký rok za Krkonošema z hlediska rozvoje, z hlediska víceméně všeho a ono to může být nevýhodou, ale taky to může být obrovskou výhodou, protože máme šanci se poučit z toho, co se třeba v Krkonoších nepovedlo, takže to nemusí být úplně nutně nevýhoda, může to být dobrá příležitost.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Z jakých krkonošských chyb byste se mohli poučit?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tak třeba ono to prozrazujou i statistiky. V Krušných horách dneska taky roste velmi raketově nabídka ubytovacích služeb a my si musíme definovat, která ta území tady by měla sloužit k rozvoji turistického ruchu a která by měla zůstat zachována budoucím generacím v té podobě, jak je vidíme dneska, a my svým způsobem stojíme na symbolickým místě, protože tady na Rýžovně se dlouhodobě plánuje určitá zástavba, nějakej počet domů, který by tady měly vzniknout. Budí to velké kontroverze a já zrovna v tomto případě stojím na té straně, že by tady nic nového vznikat nemělo, protože těch lokalit, kde se rozvíjí turistický ruch, anebo kde se rozvíjí normální občanský život, je dost a tyhle ty místa s geniem loci bysme si měli zachovat v téhle podobě.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jaké to je být brzdou developerů?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tak já se snažím prostě slušně, argumentačně, transparentně říkat svoje názory. V tomhle případě si ani nejsem nějakou zásadní brzdou developerů. Já musím říct svoji osobní zkušenost. Před nějakou dobou rezonovala Krušnými horami kauza skywalk, kdy Skiareál Klínovec chtěl stavět skywalk na vrcholu Klínovce. Já jsem několikrát naprosto jasně a transparentně veřejně vystoupil proti tomu, jak ta stavba byla navrhována a proti té podobě, což neznamená, že jsem a priori proti jakýmkoliv atraktorům cestovního ruchu na Klínovci a přestože jsem tehdá byl jako dost nekompromisní, tak třeba s těmahle developerama, s majitelema tohohle areálu mám velmi korektní vztahy. Já si prostě myslím, že když člověk se chová slušně a transparentně tak, že nemusíme mít vždycky na všechno stejný názor.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Když se rozhlédneme odtud z Rýžovny, kde je vlastně Německo, teď jsem dezorientovaný. Kam?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Německá hranice je tady přímo před náma ubíhá tímto směrem takhle šikmo dál a támhle tam, kam vy teď ukazujete prstem, tak tam už je německé město Johanngeorgenstadt, ta planina tady před náma, kterou vidíme, tak to je taky bývalá obec Háje, německy „Zwitermiele“. To byla poměrně taky velká obec a ta cesta, ten potok, který teče středem Hájí, tak teče do Německa.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A teď v souvislosti s cestovním ruchem nebo s turismem. Když přejdu tady tu hranici, poznám, že jsem v Německu?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Určitě ano. Jsou dál, přestože zase to proložím humornou historkou. Nedávno mě jeden stejně starej kamarád z Německa říkal: „No jo, no vy Češi, vy to máte těžký, vy jste tam měli ten komunismus. Já jsem mu říkal, vy jste ho měli, ty pitomče taky.“ Protože on je z východního Německa a tak co mi tady vyprávíš. Ale oni skutečně…
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jenom dodejme pro ty, kteří se neorientují na mapě, že tohle, na co se díváme, není Bavorsko.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Ano, to je Sasko, a tak to jenom chci dokázat, že vlastně tak jak my s tím stigmatem komunismu furt tady pracujeme, tak oni se občas tváří, jakoby to už zapomněli, že vlastně byli taky součástí východního bloku a především je to o tom, že tam vlastně zůstali původní obyvatelé, tudíž tam ta přerušená kontinuita není tak patrná. Oni prostě lépe navazujou na tu třeba hornickou historii tohohle kraje, my se to tady zase znovu učíme.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Takže oni tam mají vlastně ty kořeny, i když dosazené taky po pětačtyřicátém částečně, protože mnozí Němci asi ušli jenom těch několik kilometrů a zůstali tam v tom Sasku. Bylo to tak?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No. Paradoxně nejvíc lidí odsaď chodilo do Bavorska, proto taky třeba…
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Se nedivím.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Proto taky třeba ten sudetoněmecký Landsmanshaft má sídlo v Mnichově, protože co tak z pramenů vím, tak nebylo úplně záměrem tehdejších představitelů státní moci, aby ty lidi přesunuli právě jenom pár kilometrů za hranice, oni je chtěli dostat dál, takže většina z nich skončila v Bavorsku, v Sasku jich nebylo příliš, ale ty původní Sasové, který tam žili na tý druhý straně hranice, tak tam většinou zůstali.
, moderátor
——————–
No, a ti českoslovenští, respektive později čeští občané, kteří přišli sem, tak chtělo by se říct, že tady zapustili kořeny a jsou stále mělké i po těch letech?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tak je to podle mě s každou další generací lepší, ale mělké ještě pořád jsou. Dneska podle mě dorůstá generace lidí, kteří už to tady mají teda fakt skutečně rádi a kteří se tady narodili a takže je to čím dál lepší, ale prostě ten statek tady ta rodina 500 let nemá nebo 400, tak jako ho má třeba někde v Plzeňském kraji nebo ve středních Čechách.
, moderátor
——————–
Jaká tady byla padesátá léta? Podle toho, co o tom víte.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tady specifická v tom, že vlastně sem se ta první generace lidí, kteří sem přišli po válce, a to je taky podstatný, tak jsem vlastně moc nechodili jako za odměnu, ale spíš za trest, chodili sem za tvrdou prací, chodili sem budovat průmysl, chodili sem na volná pracovní místa, která tady uvolnila po Němcích. Třeba v Jáchymovských dolech a podobně a tudíž ona se vlastně paradoxně z toho stala taková jako bašta komunismu, takovej ten Rudý sever v mnoha ohledech je jím dodneška, ale ta padesátá léta tady byla tvrdá a vlastně takovým úplně jasně, jasně, jasně prokazatelným místem je Jáchymov. Tady vlastně Jáchymov, ta soustava pracovně nápravných táborů, to je jedno z nejděsivějších míst komunistickýho Československa v padesátých letech.
, moderátor
——————–
A vám už je fakt zima, Štěpáne.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já už tady trošku tancuju.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Ale pojďte dovnitř, pojďte dovnitř a vy v tom Jáchymově bydlíte, ne?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já teď v Jáchymově žiju, žiju tam asi rok a půl, teď jsem zrovna obyvatel Jáchymova.
moderátor
——————–
No, a ta minulost se tam projevuje pořád jako dosud nebo spíš se projevuje v tom, že je tam nějaký památník tomu, co se tam tenkrát stalo?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Jáchymov pro mě je prostě místo, který se jako probouzí k životu, který teď obrovsky pulsuje, je to úplně vlastně podobný jako to, o čem mluvím, tam teď dorůstá generace lidí, který to tam mají rádi, který tam žijou, který na tom městě záleží a díky tomu samozřejmě tam třeba vznikají i různý jako spory a celkem živý kauzy dneška, ale pro mě Jáchymov je místo, který má největší potenciál prostě rozvoje tady ze širokýho okolí a strašně Jáchymovu fandím a je tam taky skupina lidí, kteří se tam dost intenzivně právě starají o tu naučnou stezku Jáchymovské peklo a o tu připomínku těch padesátých let a těch věcí, který se tam děly a co tam probíhalo.
moderátor
——————–
My jsme si povídali a došli jsme ke vchodu do Pivovaru Rýžovna, což není reklama, ale vlastně bývalý vchod do školy, tak tudy chodily tenkrát ty sudetské děti.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tudy chodily sudetské děti do školy a já jsem viděl pár jako historických fotografií. Občas se teda musely, opravdu musely překonávat velký přírodní překážky, aby se do té školy dostaly.
moderátor
——————–
Takže těch pár centimetrů sněhu, co napadlo přes noc nebo včera odpoledne, tak je zívačka.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Je to zývačka. Ono vždycky samozřejmě každý jako vzpomíná ty starý časy, tak si každý jako přidá, že jo, to já už taky dneska si přidávám, když vyprávím o tom, jak jsem kdysi jako volejbalista skákal, tak si přidávám 20 cm, ale když to vypráví jako třeba starousedlíci, pamětníci, tak tady vypráví o těch metrech z toho sněhu, ale některý ty historický fotografie jim teda dávají zapravdu.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Možná i v té kronice, kterou mají tady vevnitř, v tom pivovaře se to z těch fotografií dá odvodit. Ale tohle je fakt hezké místo tedy, krásné louky, tam vedou nějaké stezky?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, tady moc ne. Tady my koukáme přímo na přírodní rezervaci Ryžovna, to je poměrně cenná přírodní lokalita, tady přes ten kopec je další osada Hřebečná, německy se jmenuje Hengstererbend. Ta Hřebečná je známá tím, že tam je obrovskej důl, důlní komplex Mauricius, to byl vlastně největší důl na cínovou rudu v české části Krušnohoří. Ten důl Mauricius je taky přístupnej a je to fakt zajímavý místo, stojí to za to ho navštívit.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak si oklepeme boty od té trochy sněhu, který dodal v téhle části Krušných hor zase ten bílý nádech. A vy tady máte nejradši podzim, jste říkal.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já jsem takový podzimní typ, protože já si myslím, že ten nejlíp ukazuje takovou tu pravou /nesrozumitelné/ těch Krušných hor, taková ta syrovost, mlhavost, ne úplně vlídnost na první pohled je to, co pro mě jsou Krušný hory, to je takový typický.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A když sem přijedu jako teď na začátku prosince a napadne 10 čísel sněhu. Co tu můžu dělat?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Můžete lyžovat. Ty skiareály dneska fungujou velmi rychle a velmi dobře, díky různým technologiím. Můžete běžkovat, to nemůžete teď, ale velmi brzo to půjde. Tady se stará spousta lidí velmi dobře o běžecké tratě. Tak to je taková zdejší chlouba. Můžete do lázní do Jáchymova, do bazénu můžete na procházku, protože přestože tady sníh je, tak na procházku je to dobrý taky, můžete si dát někdy nějaký dobrý jídlo a pití. Krušný hory tak nevypadají, ale myslím si, že mají turistům hodně co nabídnout.
moderátor
——————–
Zatím dobrým jídlem a pitím musíme ale teď tady po schodech, kousek. Ale vy jste ten sportovec a zvládnete to. Vy jste hrál volejbal závodně?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já jsem jako dítě, dospívající člověk hrál volejbal, strávil jsem s volejbalem spoustu v úzkých let, v Ústí, ne, v Ústí jsem se narodil, tam do volejbalu fušoval můj děda, já jsem pak žil s rodiči v Chomutově, tak jsem se tomu věnoval spíš tam v té oblasti.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak my teď vcházíme do restaurace. Dobrý den. Jsou tady dospělí, jsou tu děti, tady se můžete zahřát, Štěpáne. Jak to vypadá, když píšete?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Ta fáze je u mě furt stejná. První je vždycky načíst jako příběh nějakej. To znamená vymyslet příběh, a to je nejtěžší a já mám občas i jako trošku strach, jestli mě ještě něco napadne, co bude někoho zajímat. Pak, když ten příběh vymyslím a mám ho v hlavě, tak několik měsíců chodím po horách a přemejšlím o něm, o postavách, o lidech. Jak se bude, kam se bude ubírat, to trvá třeba půl roku a pak teprve si sednu k papíru a začnu psát.
, moderátor
——————–
Když jste začal psát první knížku, tak to byly Chaloupky, vy jste věděl, že umíte psát?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Ne, ne, asi to nejsem si tím jistej ani dodneška. To není žádná falešná skromnost. Ale já jsem ten motiv napsat Chaloupky byl takovej, že jsem seděl v tom údolí, kde ta vesnice kdysi byla na kameni a přemýšlel jsem o těch lidech, jak strašně těžký pro mě muselo být takovýhle místa opustit, když tam prostě prožili celý svý životy a vůbec jsem nepřemýšlel, jestli ty lidi byli Češi nebo Němci. Šlo prostě o to, že někdo ztratí střechu nad hlavou. To stejně bolí, ať mluvíte jakýmkoliv jazykem a tam jsem se rozhodl, že ten jejich příběh napíšu knižně a vznikl ten rukopis tý knihy Chaloupky.
moderátor
——————–
Se spisovatelem Štěpánem Javůrkem jsme teď v restauraci Pivovaru Rýžovna. Támhle mají knihovnu, Štěpáne.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Jo, jo, tady je to takový domácký, tak tady mají knihy s krušnohorskou tématikou, ale nevidím tam žádný svoje.
, moderátor
——————–
Já bych se šel podívat blíž, jestli jako tam máte aspoň jeden ze Sudetských domů. Tak co tady je všechno? Země, planeta záhad, no proč ne. Zwick, Sienkiewicz, Merle, Chandler, Vieweg, Egon Ervín Kisch, nejsou to špatní autoři, ale…
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Já tady nejsem, já si to s nima pak po natáčení vyřídím.
moderátor
——————–
Jste nepřinesl ani, abyste sem doplnil knihovnu.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Nebo možná třeba člověk vždycky si musí ze všeho dát to pozitivní, třeba to tady měli a někdo to ukrad, že se mu to líbilo. To je ta lepší varianta.
, moderátor
——————–
Někdo si to koupil.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Nebo tak.
, moderátor
——————–
Ten třetí díl poslední trilogie Sudetského domu, nebudeme říkat, jak skončí, já to nechci vědět, já si to chci přečíst, ale tam se ta rodina vrací z nějakého lágru, z nějakého vězení?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, tak ten hlavní hrdina kolem, kterého se ten třetí díl hodně točí, tak ten se vrací z lágru a vlastně takový poselství toho třetího dílu, to prozradit můžu, tak to bylo i zamýšlený, je v tom, že ty lidi, kteří v těch padesátých letech odcházeli do těch lágrů na roky dlouhý často, tak si občas myslíme, že se po návratu vraceli do normálního života, ale on už to normální život nebyl, prostě do normálního života se vrátit po takovýhle zkušenosti úplně nešlo. Tak to je poselství vlastně tý knihy, jak těžký bylo pro tyhle ty lidi se pak začleňovat zpátky do společnosti.
, moderátor
——————–
Jak dlouho vám potom trvá, I když to asi neodhadnete, protože je to vaše první trilogie, než ze sebe shodíte tyhle problémy, které popisujete?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Celkem to umím, rychle. Musím říct, že nedávno se mě někdo ptal na knihu Chaloupky a já jsem mu popravdě řekl, já už vůbec nevím, o čem to je, protože jakmile začnu psát další příběh, tak to tak vytěsním z hlavy, že si to vlastně nepamatuju. Takže to já se s těma postavama rozloučím velmi rychle i díky tomu, že se vždycky vrhám do další práce a my jsme vlastně dneska tady stojíme třeba měsíc nebo dva potom, co jsem to definitivně opustil ten rukopis a musím říct, že už jsem se od toho odpoutal.
, moderátor
——————–
Máte nějaké vysvětlení, proč knížky s touhle tématikou se tak dobře prodávají? Proč je o ně takový zájem?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tak za prvé velmi dobrou službu a reklamu k tomu udělaly ty kvalitní české autorky, který s těmahle těma tématama přišly.
, moderátor
——————–
Vy se s nimi znáte?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Známe se. Ne, že bysme se osobně znali, ale potkali jsme se už někde při nějaký příležitosti s některými z nich.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jenom připomeňme, u kterých mluvíme.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tak hodně dobrou službu tomu udělaly třeba dámy Tučková, Mornštajnová, Lednická atd. takže to určitě pomohlo, to si nezastírejme. To já vždycky říkám, komu často mu čest. A druhá věc je, že si myslím, že hodně důležitý, že právě v těchhle těch regionech dorůstá generace autorů, kteří už jsou tu doma, to je třeba můj případ, a proto o těch regionech píšou, proto začíná vznikat jako množství knih z těchhle těch regionů, kde kdysi některá témata byla tabu a dneska už prostě moje generace nemá problém o těch věcech psát.
, moderátor
——————–
Vaše generace, to znamená, vy jste ročník 87, abych si to dobře zarámoval.
Štěpán Javůrek,
Ano, ano.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
To je fajn generace, no, co vás taky ještě čeká? Děti?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, to je, to je otázka. A na druhou stranu teď se slavil sedmnáctej listopad a vlastně tam někdo velmi dobře řekl, že my jsme generace, která vlastně celej svůj život prožila ve svobodný a demokratický zemi, a to před náma nemůže říct hodně, hodně, hodně generací našich předků, takže já jsem hrozně šťastnej za to, v jaký žiju době a úplně nemám takový ty pocity, když mi někdo říká bůhví, co vás čeká. Já jsem jako v tomhle životní optimista.
, moderátor
——————–
Možná bychom si už teď mohli sundat ty kabáty, ne? Můžeme si někam sednout. Zatím jsou tady ještě volné stoly. Když jsme mluvili o té vaší generaci, Vy teď budete psát 90. léta?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Jo, já se teď na to chystám, já jsem, mě trošku nakladatelství nutilo do dalšího příběhu z let padesátých, který mám připravený, ale já jsem si potřeboval od toho odpočinout, takže teď se chystám na devadesátá léta, mám vymyšlený příběh a myslím, že po Novém roce se do toho pomalu pustím.
, moderátor
——————–
A tak sám víte, že devadesátky jsou těmi televizními seriály a podobně už docela profláknuté. Je tam ještě je, hele, kočka si sem sedla, kocour se schoulil na můj klín. Ahoj, nevíte, jak se jmenuje?
Štěpán Javůrek,
Matěj se jmenuje.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Ta kočka se jmenuje Matěj?
Štěpán Javůrek,
Jo. Matěj nebo Šimon, Šimon, tak jmenuje se Šimon. Víte, já mám Šimona a Matěje. Šimona, Matouš to byl, a tak jsem se úplně do toho zamotal, ale tohle je Šimon.
moderátor
——————–
No, ale horší je, že ten Šimon se zamotal do kabelu od mikrofonu, který teď bravurně přeskočil. Je to dobře trénovaný sudetský kocour Šimon, kde jsme to skočili, u devadesátek. Jestli už to není přebrané to téma?
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
To je otázka, protože já to budu mít spojený trošku s Balkánem. Zase to bude taková linka, protože pro mě, a je to zase příběh, který jsem někde slyšel, doufám, když to řeknu, že to nestačí nikdo napsat dřív, než to napíšu já, ale víceméně prolíná se ten příběh s událostmi balkánských válek, kdy mnoho těch mladých lidí z Balkánu rodiny draze vyplácely, aby je někdo odvezl na Západ, aby nemusely být součástí toho pekla a oni pak ty ženy často ten Západ odvezly, ale donutil je dělat úplně jiný věci, než oni chtěly, takže oni se vlastně dostaly z pekla do pekla a to je to jádro toho příběhu, který teď dávám dohromady.
, moderátor
——————–
A vaše devadesátky, jestli to dobře počítám, Vy jste šel na konci devadesátek do puberty.
Štěpán Javůrek,
Moje devadesátky byly dobrý, i když jsem si vůbec neuvědomoval, že jsou to devadesátky.
, moderátor
——————–
Víte, co říká naše generace? Kdo si pamatuji něco z devadesátek, ten je neprožil.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, tak přesně takhle bych já to řekl, protože já jsem třeba si pamatuju na moje rodiče a na který byli v té době mým věku, teď možná o trochu mladší a pamatuju si, jak to vypadalo u nás doma, pamatuju si třeba teď budu mít teda průšvih, že to řeknu, ale pamatuju si třeba víkendy, kdy my jsme bydleli v paneláku, kde ty boty těch přátel, který byly u nás na návštěvě, vedly až ke špajzlu v mezipatře, takže jsem prostě u nás na víkendy scházela skupina 20, 30, 40 lidí v bytě, a prakticky až do pondělka neodcházela, takže i tohle byly devadesátky. Takhle si pamatuju jako dítě.
, moderátor
——————–
To byly nějaké diskusní kroužky, tam jste si četli nahlas nebo…
Štěpán Javůrek,
No, to moji rodiče byli sportovci, takže si to umíte představit, že…
, moderátor
——————–
Rozebírala se taktika.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
Tam se příliš nečetlo, ale pamatuju si, že když jsem se třeba v sobotu ráno probudil a šel jsem koukat na nějakou televizní pohádku, tak tam vždycky spali v obýváku na zemi nějaký strejdové z volejbalu přikrytý dekama, takže to jsou moje devadesátky, a to je fajn na to vzpomínat.
, moderátor
——————–
A skončily devadesátky a kam šel Štěpán? Vyrazil do světa už po střední škole?
Štěpán Javůrek,
No, já jsem se tak jako hledal a dělal jsem různý věci.
, moderátor
——————–
To o vás čtu, že jste měl ty pozitivní i ty negativní zkušenosti, ale nikdy jste neřekl jako jaké.
Štěpán Javůrek,
No, tak jak moje rodiče prožili devadesátky v devadesátkách, tak já jsem prožil devadesátky o dekádu později, když jsem prostě s pártou svých přátel několik let prostě pařil různě po světě a bylo to taky zajímavý a pokoušel jsem se studovat a podobně a nakonec jsem určitou shodou náhod skončil tady pod Krušnými horami v Krušných horách zpátky, že původně odsud odsud jsem nebo z Krušných hor jsem a tady začala zase úplně taková jako neuvěřitelná a nová etapa mýho života, no.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Já jsem si s dovolením poznamenal to, co máte na webových stránkách. Nakonec vždycky všechno dobře dopadne a když ne, tak to ještě není konec.
Štěpán Javůrek,
To není můj citát.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
To už někdo řekl.
Štěpán Javůrek,
To už někdo řekl přede mnou. Já si myslím, že to byl John Lennon.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Bylo by mu to podobné.
Štěpán Javůrek, spisovatel, ředitel agentury Krušnohoří
——————–
No, já si myslím, že to byl John Lennon, ale já to používám strašně rád, já mám dvě takový motta životní, tohle to je jedno z nich a druhý z nich je: Hlavu vzhůru. Furt se jde. Protože to tak jako přesně vystihuje ten můj pohled na svět.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak ať se Vám pořád dobře jde. Štěpán Javůrek byl naším milým hostem, děkujeme, že jste nám zprostředkoval aspoň částečně, co nám čas dovolil, vhled nejenom do Krušných hor. Na shledanou.
Přidejte odpověď