ČT 24
Žije pod Krušnými horami, o kterých rád píše, z jeho knih, se staly bestsellery. Na českém trhu jich prodal přes 100 000. Většinu z nich si připsala jeho sága o osídlování oblasti po roce 1945 Sudetský dům. Mým hostem je spisovatel Štěpán Javůrek, díky, že jste dorazil, hezký den.
Vy ve svých knihách popisujete dobu poválečnou, dobu křivd, nespravedlností, rok 2024 byl z mnoha ohledů těžký rok, pokračující ruská agrese na Ukrajině, válka na Blízkém východě. Tak jsme jako společnost nepoučitelní nebo nejsme?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
No, jsme určitě neponaučitelní, pořád jako opakujeme stejný chyby. A to není jenom ve směru do historie, ale i každý z nás ve svém životě často třeba opakuje chyby, když se snaží to nedělat, takže myslím si, že historie se skutečně opakuje a že hlavně se nemění charaktery lidí, mám pocit, že se mění takový historický kulisy, mění se to, co možno je, to co není, ale charaktery lidí jsou velmi podobný.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
V jednom rozhovoru jste říkal, že inspiraci čerpáte v hospodě při rozhovorech s pamětníky, tak na druhé straně. jaké příběhy slyšíte, jak moc podle vás složité chvíle naopak generují hrdinské činy, odvahu, sílu?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Já si obecně myslím, že málokdo z nás na světě má šanci během svýho života ten svět nějakým způsobem zásadně ovlivnit a změnit, ale vlastně každý z nás má šanci ovlivňovat a měnit ten svůj svět vlastní, svoje bezprostřední okolí a myslím si, že to často je vlastně ještě důležitější, než se snažit o nějaký velký činy a gesta. A zaplaťpánbůh, že vlastně moje generace třeba žije v době, kdy žádný milníky a přelomový situace a války jsme tady nezažili, a tudíž jsme jako nikdy …
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Ne na našem území.
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Ne na našem území, takže jsme nikdy nebyli vrženi do té situace, že bysme jako měnili dějiny, tak je to vlastně dobře. Tak já spíš myslím, že, a snažím se zaměřovat na ten mikrosvět těch jednotlivých lidí, protože když se každej prostě bude snažit měnit ten svět okolo sebe, tak to často je velká síla, daleko větší než ty převratný jako události světový no.
moderátorka
——————–
A kde tedy spisovatel hledá naději?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Tak já jsem velkej životní optimista, tak já naději mám pořád a navíc si myslím, že žijeme přes všechny ty minusy a chyby, který ta dnešní doba má, tak žijeme v krásném světě a opravdu v krásný době. A takže já jsem jako optimista v tomhle ohledu.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
S dovolením bych se ještě zastavila u té ruské agrese na Ukrajině, protože v souvislosti s rokem 2025 se debatuje silně o případném příměří nebo míru. Mluvil o tom dnes taky prezident Petr Pavel. Hodně lidí se k tomu upíná. Vy píšete o poválečné historii, co bývá po válce?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Tak prakticky válka především jakoby plodí nový myšlenky, respektive většinou ta válka znamená zvrat myšlenkovej a zvrat sociálně společenskej, takže většinou se po válce dostanou k moci nebo do veřejnýho prostoru lidi opačný, než tam byli před válkou. Takže jsou, to je ten zvrat. A já, když mluvíme o ruský agresi na Ukrajině, tak zrovna v naší historii máme několik mement a několik okamžiků, který jsou tak děsivě a strašně podobný tomu, co se vlastně děje dneska v Evropě, že jsem spíš překvapen, že si to moc neuvědomujeme, protože …
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Neponaučili jsme se?
Štěpán Javůrek,
No.
moderátorka
——————–
Česko přece stojí na straně Ukrajiny.
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Stojí, ale mnozí z veřejnosti mezi tím jako dobrem a zlem nerozeznávají. A zase jiní lidi jako všechny škatulkujou do jednoho pytle, to taky není správný. Já píšu o době, kdy vlastně z Krušných hor, kde žiju, odcházelo to původní německé obyvatelstvo a vlastně celej ten nacionalismus a celá ta vlna, která skončila až světovou válkou, začala právě tím, že tam lidi říkali, my sice žijeme v českých zemích, ale mluvíme německy, tak máme prostě na to území nárok a tak to přece nebylo, ani ti Němci si nemohli dovolit chtít v roce 38 nebo 39 odtrhnout kus naší země jenom na základě toho, že tam v tom území žila většina obyvatel mluvící nějakým jazykem, tak my tu historickou zkušenost máme, zažili, jsme si to na vlastní kůži. Mnichov je jedna z největších traumat vlastně tohohle národa. A přesto se občas tváříme, jako kdybysme si to nepamatovali, nezažili, nečetli, jako kdyby se nás to netýkalo. To je zvláštní pro mě.
moderátorka
——————–
Vyslechl jste a popsal jste nespočet příběhů z Krušnohoří po válce, co vás osobně nejvíc zasáhlo?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Zase mě zasahujou ty jednotlivý těch v uvozovkách malejch lidí, ale ono to totiž často je tak třeba klasický příklad i tý války. Zase největší hrdinové tý války jsou vždycky vlastně ty ženy, protože ty tam zůstanou samy, ty tam musí uživit rodinu, ty se musí postarat o to hospodářství. Ty obyčejný lidi, který vlastně ty dějiny semelou a vrhnou je do nějaký situace, kterou si třeba sami ani nevybrali. Tak často ty jejich příběhy jsou daleko zajímavější a silnější než příběhy takových těch velkých historických osobností, který všichni známe.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Jeden rok skončil, druhý začíná. Jak vy osobně vnímáte začátky a konce, co je pro spisovatele těžší? Napsat poutavý začátek, anebo dobrý konec?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Pro mě, budu mluvit sám za sebe, je vždycky nejtěžší mít nápad, protože to, že pak už to nějak napíšete buď líp, anebo hůř, ale mít ten nápad, mít tu silnou myšlenku, která vás k tomu připoutá. Já vždycky to popisuju, že je to stejný, jako když knihu čtu. Já, když začnu číst knihu, která mě začne bavit, tak prakticky nejsem tři dny schopen s někým komunikovat a nic dělat, dokavaď ji nedočtu. A když mám silný nápad a cítím, že je to dobré téma, tak se vlastně k tomu připoutám úplně stejně, takže vždycky nejdůležitější je, aby, jak říkám, někde v lese mi spadl za krk ten nápad a pak už je to dobrý.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Vy jste říkal, že inspiraci čerpáte jednak v rozhovorech s pamětníky nebo prý taky, když běháte a že si ty své původní nápady nezapisujete, jak je pak udržíte v hlavě?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
No, tam naštěstí ještě paměť nějakou dobrou mám. Tak já pak ten příběh vlastně žiju a jak se s těma lidma potkávám hodně a ty příběhy hodně naposlouchávám, tak si je víceméně pamatuju, tak nemám úplně problém, že by mi utíkaly, a když pak něco vymyslím, tak se k tomu jako připoutám myšlenkově, hodně si o tom přemýšlím.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
První knihu jste napsal v roce 2021. Od té doby pak každý rok minimálně jednu. Tak vám ty začátky asi problém nedělají?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
No, já hlavně se často pouštím do věcí, o kterých toho moc nevím, což může být dobrý a taky ne. Takže já, když jsem psal první knihu, tak jsem vůbec netušil, jak se píše román, nic jsem o tom nevěděl, ale prostě měl jsem ten nápad, tu chuť, tu vášeň to udělat a udělal jsem to a je to jako se vším, co člověk v životě dělá. S každou další knihou taková ta jistota rutina je větší a člověk si je jistější a snad, doufám, je to vidět i na tý tvorbě.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Já čerpám teď z vašeho rozhovoru z roku 2023, takže nevím, do jaké míry je to stále aktuální, ale tam se psalo, že nejste jenom spisovatel, ale taky manažer strojírenské firmy, tak, jak to jde dohromady?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Ježíš no, to už nejsem právě, to bylo krásný, a to už nejsem, dneska už ten můj profesní život je spjat s Krušnými horami taky, to bylo takový těžký rozhodnutí.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Jste ředitelem agentury Krušnohoří.
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Ano, ano, takže já vlastně i svůj pracovní život odehrávám v Krušných horách, takže na tu éru dobrou, když jsem pracoval ve strojírenský firmě, už dneska jenom vzpomínám.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Tak mimochodem u těch Krušných hor se zastavte, vy o nich píšete, od dětství jste ale žil v Chomutově. V rozhovoru pro Český rozhlas jste říkal, že Krušné hory jsou zatím takových 14 let za Krkonošemi z hlediska víceméně všeho a prezident dnes mluvil o rozdílech mezi regiony, jak silně ty rozdíly vnímáte vy?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Tak jedna věc je to, o čem já jsem mluvil v tom rozhovoru, to byl třeba jakoby turistický ruch, kdy já jsem říkal, že tím, že my jsme pozadu za jinými pohořími, tak je to velká šance nedělat stejný chyby, jako dělali oni a naopak se poučit z toho, co se jinde povedlo, ale obecně ty rozdíly v těch regionech velký jsou. Já mám občas pocit, že když mluvím s přáteli třeba z Prahy a vyprávím jim některý denní věci z našeho života v Krušných horách a v pohraničí, takže skutečně se diví a že skutečně tomu až nevěří, že je to možný a ten náš region je prostě právě proto, že já ten region mám hrozně rád, tak se snažím se vracet do jeho minulosti, protože spousta těch současných problémů toho regionu leží v minulosti už jenom v tom, že vlastně tam po roce 45 zmizela taková ta, řekl bych, historická paměť toho regionu. Přišli noví obyvatelé a s původními obyvateli zmizely tradice, zvyky, zmizel ten pospolitej život a musel se budovat znovu a nebylo to vůbec jednoduchý. Do toho tím, že to byl průmyslový region, tak i během minulýho režimu dostával dost zabrat a dodnes mám pocit, že v tom regionu není úplně jednoduchý žití a je úkol nás všech, co tam žijeme, abysme se prostě snažili každý svoji troškou do mlýna přispět k tomu, aby se v těch krásných regionech pohraničních žilo líp.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
A co se s tím dá dělat?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
No, já vždycky říkám, každý musí začít sám u sebe, protože region je vždycky takovej, jako jsou jeho obyvatelé, to znamená každý z nás, ať je to ředitel agentury, spisovatel, doktor nebo učitel, musí prostě bejt lepší a náročnější sám na sebe a dělat s větší energií věci a hlavně dělat taky ty věci nejen pro sebe, ale i pro ten region, pro tu komunitu, pro ty lidi okolo sebe, tak to si myslím, že je jediná cesta.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
A v letošním roce taky, předpokládám, plánujete napsat novou knihu? Dokonce jsem někde četla, že máte v hlavě dva příběhy. Opět to bude z Krušnohoří?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Jo, podržím se svýho regionu, píšu o něm rád. A vyjdou Krušnohorské osudy, což jsou příběhy z Krušných hor s číslem dvě, protože první díl vyšel v loňském roce. A ještě, když mě posedne nějaká múza, tak bych chtěl dokončit do konce roku ještě jeden román.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Jaký, o čem bude?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Budou to devadesátá léta v pohraničí a zase taková ta velká naděje, která přicházela s otevřením hranic, taková ta trošku i falešná naděje, že teď už bude všechno dobrý a pak ty devadesátá léta, ta devadesátá léta v tom pohraničí, to jsou taky sádroví trpaslíci a taky nevěstince a taky drogy a podobně. To znamená, bude to takovej temnější román z tý doby, protože ani ta nebyla lehká. A to je vlastně to, co zase nás propojuje s tou dnešní dobou, že my často při těch dějinných zvratech máme pocit, že teď už bude všechno skvělý a všechno bude šlapat. Nikdy to tak není, protože, aby všechno klapalo skvěle, tak bysme museli být skvělý my všichni a každý jsme jenom člověk a nejsme, takže, takže to určitě jako má spojitost s těma devadesátýma létama.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Já jsem četla, že píšete kdekoliv a kdykoliv, klidně u toho může hrát televize nebo hudba, jak se vám daří se soustředit?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Tak já jsem takovej správnej, typickej chlap, takže umím dělat jenom jednu věc, takže já když píšu, tak v televizi, že vedle hraje, to mě vůbec vlastně nerozčiluje, protože ji nevnímám a skutečně, když mám potřebu psát, a když mám chuť, tak si to otevřu kdekoliv, třeba píšu často i v lese, že si někde sednu na pařez a dám si notebook na klín a něco napíšu, takže píšu opravdu prakticky kdekoliv.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Já už jsem to říkala v úvodu, na českém trhu jste prodal přes 100 000 vašich knih. Proč si tak myslíte, že stále táhne poválečná literatura?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Má to víc důvodů. Jeden důvod a naprosto nezpochybnitelnej je velmi dobrá práce především českých autorek, který se tomuhle tomu tématu začaly věnovat v minulý dekádě. Ta známá jména Mornštajnová, Tučková, Lednická a další. Všem dalším, kteří v to píšou, vlastně otevřely dveře a udělaly dobrou službu. A to je prostě objektivně se to musí říct. A druhej důvod je, že mám pocit, že v těch regionech dorůstá generace autorů, který se tam skutečně narodili, jsou tam doma, nemají žádná traumata a tabu z minulosti a nebojí se ta témata otvírat. Tak to si myslím, že je jako druhej důvod, proč těch knih vzniká teď víc.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
A umíme tedy o těchto tématech jako společnost mluvit? Máme je dostatečně uchopené?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
No, není to úplně ideální. Já taky dostávám pak vždycky zprávy nejrůznějšího typu, pozitivní a i negativní a já mám totiž obecně pocit, že my dneska jsme se už naučili žít v takových svých sociálních bublinách a že se stýkáme jenom s lidma, který mají stejný názor na věci a zmizela taková ta zdravá, někdy trošku ostrá, ale korektní debata názorových proudů. A víceméně se jí radši vyhýbáme a radši se prostě schováme za sociální sítě a prostě se mezi sebou nebavíme. To je hrozná škoda. Myslím si, že to plodí spoustu jako takový tý negativní energie, která v té společnosti je. Dneska já jsem neslyšel dnešní projev prezidenta, ale četl jsem nejrůznější komentáře a když prostě někdo řekne, nesouhlasím s tím, co řekl, tak to respektuju, ale myslím si, že do veřejnýho prostoru prostě nepatří urážky a zesměšňování lidí a karikatury lidí na sociálních sítích. A je úplně jedno, jestli je to z toho nebo z toho, z té strany spektra, prostě taková ta elementární slušnost mizí, protože to, že někdo je politik anebo spisovatel, to neznamená, že je nějakým veřejným majetkem, o kterýho si každý může otřít boty.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
A myslíte si, že nás literatura může přiblížit k sobě navzájem?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Tak celkově si myslím, že umění nás může přiblížit k sobě navzájem, to umění nemá jenom tu funkci jako uměleckou, to znamená ta kniha nebo obraz nebo píseň není jenom o tý kvalitě umělecký, ale jsou to emoce. Tak ten předmět, ať je to kniha nebo píseň, může pomoct člověku v nějaký životní situaci, může mu zlepšit náladu, může mu pomoct něco vyřešit. Tak si myslím, že z tohohle důvodu je velmi důležitý, aby kultura prostě žila a byla pestrá a různobarevná.
moderátorka
——————–
Kdybyste měl napsat knihu o současnosti, o světě, o Česku, jaká bude první kapitola roku 2025?
Štěpán Javůrek, spisovatel
——————–
Přes všechny problémy, který naše společnost má, si myslím, a znovu to opakuju, že žijeme v krásný době a v krásném světě. Já taky dost cestuju a když někde čtu, že tady žijeme v bídě, nebo že tady žijou lidi v bídě, myslím si, že skutečně na mnoha místech světa je bída, ale rozhodně to není tady ten životní prostor, ve kterém žijeme my a myslím si, že bysme si jako měli víc vážit toho, v jakým žijeme světě, přestože nejrůznější hrozby máme jako za dveřmi, ale ty základní věci, jistoty sociální, ta naše vnitřní jako svoboda, demokracie pořád je velmi silná i třeba v porovnání s některýma jinejma zeměma Evropy a světa.
Klára Radilová, moderátorka
——————–
Říká spisovatel Štěpán Javůrek. Děkuju za rozhovor, hezký nový rok.
Přidejte odpověď