ČRo Liberec
Před námi je moc příjemné povídání nejen o Krakonošovi, ostatně jiný pohled na postavu Krakonoše, než jaký českým čtenářům představila vrchlabská lékárnice a spisovatelka Marie Kubátová, přináší nová kniha autorů Petry Laurin a Jana Šebelky s názvem Krakonoš, pán hor. Dozvíme se, v čem je tato kniha výjimečná a z jakých pramenů autoři čerpali, ale pozor, společně také nahlédneme do další knižní novinky Petry Laurin a Jana Šebelky nazvané Vyznání Jizerským horám.
Moc ráda vás vidím, vždycky ráda vítám hosty, kteří přinesou něco zajímavého. Vy jste přinesli dva zajímavé knižní tituly Krakonoš, Pán Hor a také Vyznání Jizerským horám. O těch bude samozřejmě řeč, ale pane Šebelko, já teď tak trochu vzpomínám, my jsme se naposledy setkali u vaší knihy Kavan ze života rockera, to je jedna z mnoha vašich knih, můžeme ještě citovat Lidičky z lahvičky. Liberecké rozhovory Podivín, který okrášl svět, aneb Vzpomínání na Gustava Ginzla. Jinak paní Petra Laurin, novinářka, spoluautorka práce z oblasti regionální historie Jablonce nad Nisou, Jizerských hor. Tak doslechla jsem se nebo tak trochu jsem čerpala, o čem Asi tato kniha je. Prý to je o Krakonošovi, jak ho vůbec neznáme, vy jste tuto knihu napsali společně, společně ještě s Monikou Hanika. Teď ilustrátorka, předpokládám.
mluvčí 4,
——————–
Tak dobře, my jsme pro tu knihu čerpali jednak z českých a německých zdrojů, abychom představili nebo abychom co nejvěrněji vypodobněli tu skutečnou podobu Krakonoše. A Monika Hanika je ilustrátorka, se kterou jsem pracovala předtím už na dvou titulech, na pohádkách a pověstech Němců z Jizerských hor a na legendě o Hejnicích. Zajímavé na ní je, že vlastně její předci pocházejí z Raspenavy. Ona ta rodina byla po válce odsunutá, ona už se narodila v Hesensku, ale prostě nějakým způsobem si udržela, přestože si to ta rodina nepřála, pěkný vztah k tomu místu, odkud ta rodina pochází a ještě navíc teďka v té Raspenavě žije její vnučka, která se sem provdala a má tam čtyři děti, takže ty kořeny se vrátily tam, kam patřily.
mluvčí 1,
——————–
Tak vy říkáte, že je to jinak. Samozřejmě teď v Německu žijící Monika Hanika. Ono ostatně v Německu se říkalo Krakonošovi Rýbercoul, dokonce mám doma knížku v českém vydání o Rybercoulovi a ještě jako malá holka jsem se ho docela i bála.
mluvčí 4,
——————–
To jste měla proč.
mluvčí 5,
——————–
Protože my jsme se snažili představit toho Krakonoše v tý původní podobě tak, jak ty pověsti v tom Podkrkonoší a v Krkonoších vznikaly, to znamená, že to nebyl ten Krakonoš, jak ho známe z toho Peterky, z tý televize, ten hodnej, ten, který zasazuje ty hříbky zlatý, aby ty chudý lidi měli co jíst, ale tenkrát, když vznikaly ty pověsti, tak ten Krakonoš pro ně představoval ty hory, čili oni viděli toho Krakonoše tak, jak viděli hory, že někdy byly přívětivý, někdy byly zlý, někdy tam někoho zabili, někdo se ztratil v těch horách a oni projektovali tyhle ty svý zkušenosti do postavy toho Krakonoše.
mluvčí 1,
——————–
Tak vy jste spolu společně ještě s Monikou Hanika jste vydali knihu Krakonoš Pan Hor, která toho Krakonoše tedy ukazuje úplně v jiném světle. Z čeho vy jste čerpali, z jakých pramenů?
mluvčí 3,
——————–
No, především z knihy Ludmily Brodské, Grossmannové Brodské, která vyšla několikrát na přelomu devatenáctého, dvacátého století, konkrétně tahleta, z který jsme čerpali, vyšla v roce 1907 A prostě v tý podobě, jak tenkrát ty pohádky se vyprávěly, se to nedalo použít, takže jsme vlastně ty příběhy převyprávěli a protože to má takový ten německej šmrnc, to německý vyprávění, tak jsme často museli k tomu přimyslet nějakou pointu, protože ty německý příběhy pointama Neoplývají, něco jako pohádky bratří Grimmu, jsou spíše takové docela někdy i drsné.
mluvčí 3,
——————–
No, tam se stane často, že Krakonoš se na někoho naštve a zabije ho.
mluvčí 1,
——————–
na druhou stranu jsou tam i vtipný okamžiky, kdy ten Krakonoš se chovat trošičku jako rozpustile.
Tak můžeme vzpomenout na vrchlabskou lékárnici, spisovatelku Marii Kubátovou, která právě dala Krakonošovi spíše to vlídnější chování, takovou tu vlídnější tvář.
mluvčí 3,
——————–
No, určitě tam myslím, že to asi vyhovuje víc tý český nátuře, ten Krakonoš, jak ho paní Kubátová jakoby domyslela nebo pustila do světa.
mluvčí 1,
——————–
Tak vy už jste vzpomněl na slavnou pohádku nebo na slavné pohádky večerníčkové o Krakonošovi. Anče Kuba Hajnej a vynikající František Peterka. Když v této knize tedy zalistujeme, tak to znamená, že nás tam čekají různé příběhy.
mluvčí 6,
——————–
Jenom né hrůzné. I veselé i veselé.
mluvčí 1,
——————–
Tak vy jste na tom spolupracovali, paní Laurin, jak ta spolupráce vlastně vypadala? Protože vy zas tak moc často nespolupracujete s někým, s kým ste si takzvaně kápli do noty.
mluvčí 7,
——————–
Možná ta spolupráce vznikla v souvislosti s Honzovými knihami o Gustavu Ginclovi, když já jsem teda k tomu přistupovala spíš jako novinář, že jsem o těch knihách psala a strašně jsem se divila, nebo jsem mu říkala, proč vlastně tady tu knihu nevydá v němčině, Protože mi bylo jasný, že ti návštěvníci, kteří chodili do Hnojového domu, byli především Němci, a tak to byla asi první spolupráce, že jsme vlastně vydali Gustava Ginzla v němčině, překládal ho dřívější kolega Sven Dittrj, který spolupracoval teďka i na Krakonoši, to je takový hezký, že tady ty vztahy, který vlastně mezi novináři vznikly, že žijou v nějakých jiných formách a potom jsme spolu s Honzou vydali pod hlavičkou Rýnovického domu Česko německého porozumění ještě knihy Jizerka Osm a ještě jednu knihu o Gustavu Ginzlovi, kde jsme ty příběhy, které vyšly v Podivínově, rozšířili o příběhy, které jsme získali právě od německých návštěvníků.
mluvčí 3,
——————–
Ještě bys neměl zapomenout na Weissovu knihu. Vzpomínky na Jizerské ticho.
mluvčí 8,
——————–
ještě se zastavím U Krakonoše Pán hor, ta publikace, ta kniha je nádherně ilustrovaná a je neskutečně lehká.Jak je to možné, že je tak lehoučká?
mluvčí 4,
——————–
Ta kniha je lehká kvůli tomu, že ona je sice opravdu silná, má asi 230 stran, ale je na recyklovaném papíru a ten je lehký.
mluvčí 1,
——————–
Tak to jo. Vy ještě máte ale ke Krakonošovi jednu příjemnou pozvánku.
mluvčí 4,
——————–
Určitě. Zítra knihu představíme od 17 hodin v Libigově paláci a v tom Libigově paláci k ní je také výstava a na té výstavě mohou návštěvníci vidět všechny ilustrace, které najdou v knížce. Ale nejenom to, je tam i, je tam vlastně, bude tam i Krakonošova zahrádka skutečná s kostýmem Františka Peterky a bude tam socha Rybrcoula, to je takovej ten rohatý, který ve Vrchlabí na kruhovém objezdu, to nám zapůjčilo město Vrchlabí a budou tam i různé sošky a figurky a loutky Krakonoše, formy, v jakých Krakonoš dneska přežívá v povědomí lidí.
mluvčí 1,
——————–
No, Krakonoš ve Mlýně O lakomém Pekaři, Krakonoš a Lovci, Tak to jsem citovala příběhy právě z novinky Krakonoš, Pán Hor, tak si tak říkám, vzpomínám občas na Vojtěcha Drahného, tiskového mluvčí Krkonošského národního parku, který si občas stěžuje na neukázněné návštěvníky, tam by to tedy chtělo tohoto přísného Krakonoše z této vaší knihy, tak ale když už jsme u těch pozvánek, tak vás také čeká křest knihy Vyznání Jizerským horám, ten se koná už dnes od 17 hodin, a to v Severočeském muzeu, vy jste tedy opravdu hodně na roztrhání a vy jste právě tuto knihu Vyznání Jizerským horám také přinesli. Je veliká, je obsáhlá. O Jizerkách už bylo napsáno, nafoceno cokoliv, tedy opravdu nespočet, v čem je tato kniha výjimečná?
Laurin
——————–
Tady ta kniha na rozdíl od Krakonoše není lehká, ale je opravdu těžká a je taková výpravná.A vznikla v podstatě tím, že my jsme cítili takový dluh nebo vnímáme ho pořád, že kniha o Jizerských horách vlastně, že jsme chtěli jí přeložit do němčiny, ale jak jsme se na to tak nějak chystali a připravovali, tak jsme vlastně došli k tomu, že jednak kolem Jizerských hor se pohybuje spousta lidí, kteří se těmi horami zabývají, pro které ty hory jsou výjimečné, který k nim mají nějaký zvláštní vztah. A potom je spousta událostí, na které by se zapomnělo, které ještě nebyly popsané. A tak jsme se snažili dát dohromady, propojit ty naše bubliny a kontakty na různé autory a oslovili jsme je. A Honzo, tys to dával dohromady, tak možná řekneš, kolik vlastně jsme autorů Nakonec oslovili nebo získali pro spolupráci.
mluvčí 3,
——————–
No, přibližně jsme oslovili takových 35, 40 lidí.
Možná 50, když při přepočtu fotografii, udělali jsme to tím systémem, který jsem už použil v knize o Gustavu Ginclovi, že jsem oslovil pár lidí, ty mi zase doporučili někoho jinýho, ten by mohl něco říct. Tenhleten. Potom jsme to vzali z různejch historickejch i takovejch úhlů, že jsme oslovili lidi z turnovského muzea, chtěli jsme vytvořit takovou mozaiku toho, jak ty Jizerský hory by mohl někdo vnímat, to znamená historický…, současnost, jsou tam nějaký tragický události, který se tam…, a to všechno jsme z toho udělali takový mix, který jsme rozdělili do několika kapitol.
Je tam třeba i o pomníčkách, někteří historici, kteří se zmiňují o pomnících.
Je tam, je tam jeden rozhovor o pomníčcích, je tam rozhovor s tím spolkem Patron, je tam třeba historická událost a havárie na zubačce z roku 45. Je připomenutá lehce Svárovská stávka. Ale jsou tam samozřejmě i literární příspěvky. Od Míly Nevrlýho, od Siegfrieda, ale i současný spisovatel, jako je Štěpán Kučera, Pavel Bridge, to je zase to umění, ta kapitola se jmenuje Inspirace Horami, a to jsou texty, který jsou vyloženě literární, takže jsou tam literární, publicistický historický texty, je to takový trošku mišmaš.
mluvčí 1,
——————–
A je tam třeba něco, nebo překvapilo vás třeba některý z pamětníků nebo z lidí, kteří se na tom podíleli se svými vzpomínkami něčím třeba, co vás hodně dostalo nebo překvapilo.Tak teď nazvedáváte obočí. Nevíte?
mluvčí 3,
——————–
Ono je tam toho tolik, že jako mě asi překvapily ty texty o liberecký žule, jako o tom jsem neměl ponětí, že není jenom liberecká žula, že je Fojtecká, Ruprechtická, takový rozdělení. No a co tebe překvapilo?
mluvčí 11,
——————–
Ano, paní Laurin. Určitě.
mluvčí 4,
——————–
Nebo pro mě byl zase zajímavý text, protože jsme si říkali, že by se určitě v té knize mělo objevit Jizerskohorské rozhledny, ale o rozhlednách vyšly samostatné knihy. A teď jsme si říkali, co vlastně o rozhlednách napsat nového a Lubor Lacina nám napsal text o tom, jak všechny jizerskohorské rozhledny obešel během jednoho dne. Takže je to takovej osobní pohled. Přináší tam i jako historik pohled na vznik těch rozhleden a to pro mě bylo zajímavý povídání.
mluvčí 1,
——————–
Když knihu otevřeme, tak je tam určitě velká spousta, velký počet různých fotografií současné, ale hlavně ty historické.
mluvčí 4,
——————–
To možná je dobré zmínit, tady jsme spolupracovali taky se Severočeským muzeem, které nám poskytlo staré jednak pohlednice a jednak fotografie, které dosud nebyly publikované. Tak za to jsme moc rádi. A co ještě tu knížku obzvláštňuje, jsou ilustrace od Jiřího Dostála.
mluvčí 1,
——————–
Moc vám děkuji za vaše povídání i za tyto nádherné knihy. Popřeji vám, ať se vám i nadále dobře daří, ať máte i nadále hodně inspirace a budeme se na vás někdy těšit, na slyšenou.
Přidejte odpověď