Radiožurnál
Dneska jsme na Česko-německé hranici, jsme v Sudetech a na pastvinách nás hostí muž, který teď vydal velmi pěknou knihu, která se jmenuje Pastevcovy zápisky. František Groessl, tak děkujeme za pozvání, dobrý den.
Támhle se pase starej Bílek.
František Groessl, spisovatel
——————–
Starej Bílek se tam pase, probudil se a jde na snídani.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Starý Bílek je jak, který se tady nenarodil.
František Groessl,
Z Tyrolska.
Vyměnili jsme ho.
moderátorka
——————–
Kde se vzali jaci na Česko-německém pomezí, kde se vzali jaci v Sudetech?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, my jsme hledali vhodný skot k pastvě ve složitých podmínkách a na málo úživných plochách, protože pasem biologicky cenná území, která zrovna neoplývají živinami, takže jsou třeba zvířata, která jsou extrémně odolná a skromná.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Vy jste pastevec.
František Groessl, spisovatel
——————–
Asi všechno možný.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
V té knížce se vlastně vyjmenovává obrovský počet toho všeho, co vy jste. Takže když řeknu pastevec, tak to není úplně v plné šíři.
František Groessl, spisovatel
——————–
Ale to i pastevec vlastně sám o sobě jako musí znát chování zvířat, mít nějaký povědomí o nějaký zdravovědě, vůbec základy veterinární péče, musí vědět, jak ty zvířata nakrmit a čím, co by jíst neměla. Když je nějaký problém, ať už zdravotní nebo s chováním, tak jak ho vyřešit. No, ale potom taky musí udržovat ohrady, musí je umět postavit. K tomu samozřejmě, protože je málo lidí, tak hodně strojů a ty stroje musí udržet v chodu, případně je opravit, případně je vymyslet, protože spousta věcí se vlastně nevyrábí, člověk si musí vlastně vymyslet a vyrobit sám.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Co vás tady přes 30 let drží?
František Groessl, spisovatel
——————–
Nevím. My to, co děláme, tak děláme kvůli tomu, aby alespoň část krajiny, jak vypadala před 100, 150 lety, přežila i naši generaci. Na těch plochách, kde pracujeme ještě dneska můžete vidět na jaře tisíce kvetoucích orchidejí. A to už jsou třeba věci, který v běžný krajině neuvidíte.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Po revoluci jste se ale dostali k nějakému území, na kterém hospodařil starý muž a starý muž už byl starý a hospodařit nemohl.
František Groessl, spisovatel
——————–
A je to louka na Staré Huti a ta je v jižní části Českého lesa a tam to je tadyhle ten příběh. Prostě starý pán tam měl dvě kravky vlastně od osídlení nebo od dosídlení po konci války, potom když už mu bylo přes 80, tak je jasný, že tolika nezvládne, takže bylo jasný, že musíme něco udělat, abysme navázali na tu jeho práci. Tam už ale jsme přišli v takový fázi, že těch orchidejí už tam bylo asi jenom 80. Byly hrozně malinký, celá ta louka zarůstala a vypadalo to dost beznadějně. Jo, ale tak když tam půjdete teďko v posledních letech, tak 4-5000 orchidejí na dvou hektarech najdete. No, jsou obrovský, je to fakt pěkný.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ale najít vlastně ten recept, jak vrátit zpátky ty orchideje v té míře, v jaké na té louce původně byly, to taky nepřijde samo od sebe, ne? To musí člověk nějak vymyslet nebo…
František Groessl, spisovatel
——————–
No, většina jsou nezdary, jako ve všem lidským konání, kde člověk teprve hledá tu cestu, tak většinou jsou nezdary. Tak třeba my už víme, jak šířit orchideje, ale co nám třeba nejde, tak je Hořec Hořepník, jo, to je další kytka.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Takový ten nejkrásnější z těch modrých hořců.
František Groessl, spisovatel
——————–
No, on byl kdysi úplně nejběžnější, no, a dneska hořce mizí v celé Evropě a my hledáme recept, jak je namnožit, hledáme ho 20 let a nemáme ho. Já třeba loni jsme si mysleli, jak se nám už daří, ale letos se nám to vrátilo s tím, že díky počasí atd. tak těch hořců bylo prostě relativně málo. Na tom hořci žije modrásek hořcový, extrémně vzácný motýl a kterej když ten hořec začne kvést, tak oni začnou lítat ty motýli a na květy kladou vajíčka, je to vlastně škůdce toho hořce. Hořec kvete, z vajíček se vylíhnou housenky, hořec se odkvete a ta housenka nebo housenky vyžerou ty semínka. Často i když je tam těch housenek víc, tak se požerou navzájem, potom, když už tam není co jíst, tak prostě se vykoušou ven a spadnou na zem a začnou vonět jako larva mravence a když spadnou 2 m od mraveniště zase speciálního druhu mravenců, tak mravenci je samozřejmě najdou a když by to byl běžný motýl, tak protože mravenec je lovec, tak by je sežrali, no, ale protože si myslí, to je nějakej náš, tak si ho sbalí a odnesou si ho do mraveniště, pak se tam o tu larvu starají rok, někdy i dva roky. Pořád je to jakoby jejich krev, že stejně voní, ale když se zakuklí ten motýl a vylíhne se, tak potom už je to pro mravence vetřelec a musí co nejrychleji to mraveniště, který je samozřejmě v zemi, opustit, aby vyletěl, jo. Ty modrásci jsou chlupatý i z toho důvodu, když na ně ty mravenci útočí, když opouští to mraveniště, tak aby vůbec měli šanci jim zdrhnout. No, a potom 14 dní zase lítají. A takhle to pokračuje dál. Když ty hořce zmizí, tak zmizí i ten modrásek hořcový a už se to nedá vrátit.
moderátorka
——————–
František Groessl popisuje ve svých zápiscích ve své knížce i přírodu, s kterou žije. Ale když bych tohle poslouchala, tak bych si řekla jasně, ten člověk je entomolog, ten člověk má, má vystudovanou biologii, ten člověk je přírodovědec, má vystudovanou ekologii atd. Co máte vystudovaného?
František Groessl, spisovatel
——————–
Nemám nic vystudováno.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Tohle všechno je vlastně nakoukané za těch 30, 40 let tady prostě na těchhle loukách.
František Groessl, spisovatel
——————–
To určitě nakoukané ne, protože třeba životní cyklus toho motýla, tak běžně pracující člověk, tak nemá šanci vyzkoumat, takže to je zase důležitý, že v tý krajině se pohybujou vyloženě odborníci, který tadyhle ty věci sledujou, jo, takže bez jejich práce bysme vlastně spoustu věcí neměli šanci odhalit v nějaký rozumný časový periodě, aby to k něčemu bylo.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Já se strašně směju, protože Vy jste řekl běžně pracující člověk, ale to Vy asi nejste, že?
František Groessl, spisovatel
——————–
Pracovní doba neexistuje, jo, protože když se něco sype, tak se to sype kompletně, nedá se prostě se opít a nechat to, ať se to nějak vyřeší, prostě ty věci se musí řešit operativně. Samozřejmě za námi jezdilo teď už teda tolik ne, protože my se tomu vyhýbáme, ale jezdilo za námi poměrně hodně lidí, že tohle to s náma chtějí jako zažít a průměrná životnost člověka, než odpadne, jsou tři dny.
moderátorka
——————–
Tři dny?
František Groessl,
Tři dny.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
To bych teda si tipla třeba tři týdny nebo měsíc.
František Groessl,
Ne, po třech dnech je vyřízeno.Potřebujeme stavět ohrady, přehánět stáda, teďko máme takovou zvýšenou pohotovost kvůli tý nákaze katarální horečkou ovcí, protože to samozřejmě se netýká jenom ovcí, týká se i koz a skotu a my netušíme, jak jsou na to jaci vnímavý, protože u skotu čistě teoreticky je to bezpříznakový, ale to nikdo nezaručí, takže zvýšenej dohled. Takže víc času strávíme mezi těmi zvířaty, abysme zavčasu odhalili nějakej zdravotní problém a potom ještě pořád sekáme ty různý louky.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Na jak velkém území vlastně hospodaříte?
František Groessl, spisovatel
——————–
Paseme tak 120 ha různých poloh, jako jsou tady.
moderátorka
——————–
To znamená, že ta pastviště čas od času měníte, posouváte?
František Groessl, spisovatel
——————–
Velmi často je měníme. My vlastně máme sedm různých stád a většinou se každý to stádo během jednoho, dvou týdnů přesunuje, takže my jsme pořád na cestách.
moderátorka
——————–
Teď se nám jaci, trochu vzdálili.
František Groessl,
No, to je dojdem.
moderátorka
——————–
Kolik jich tady je?
František Groessl,
No, oni se tady pasou dvě stáda, jedno bylo tam vzadu, to jsou mladý holky a tady máme kluky.
moderátorka
——————–
Já jsem tam vzadu zahlédla i dva pastevecké psy, vypadalo to jako šarplaninci.
František Groessl,
Jo, ty jsou určitě šarplaninci.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Tak a pastevečtí psi jsou tady kvůli vlkům, já jsem pochopila. Jak často máte vlčí návštěvy na pastvinách?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, to vůbec nepřipadá v úvahu, abysme měli.
moderátorka
——————–
No, ale v té knížce.
František Groessl, spisovatel
——————–
Jasně, ty vlci jsou strašně zvědaví, takže to zase záleží na spoustě faktorů, když jsme v teritoriu mladých vlků, který jsou extrémně zvědaví, můžou chodit třeba jednou za tři týdny, jo, pokud paseme v oblasti, kde se vlci už naučili chodit na domácí zvířata, tak ti vlci i několikrát v tejdnu přijdou se podívat, jestli jsou ty naše stáda dobře hlídaný, jo, takže tohle to je jako různý. A někdy se taky stane, že prostě vlky tři měsíce nevidíme.
moderátorka
——————–
Jinými slovy, když si někteří zemědělci, kteří mají stáda ovcí, stěžují, že je tam vlk a že je to špatně a že by se vlci měli střílet atd. když budou mít dobré pastevecké psy, mají stáda chráněna?
František Groessl,
Jasně, ale s těmi pasteveckým psy to není úplně jednoduchá záležitost. Pastevecký pes je nejúčinnější ochrana stáda už od dob starých Sumerů, takže prokazatelně se používají minimálně 5000 let, ale žijeme v kulturní krajině, kde je tam spousta lidí, spousta různých zájmů, takže tady u nás pastevecký pes v kombinaci s elektrickým ohradníkem,je to i kvůli tomu, že když máte funkční ohradu, tak těch psů pasteveckých nepotřebujete tolik, jako když se pase na volno.
moderátorka
——————–
Jakým způsobem si vlastně zvykají na přítomnost toho, co budou jednou chránit?
František Groessl, spisovatel
——————–
To se nedá vycvičit. Ten pes musí mít vlohy, ten se musí vychovávat, trvá to strašně dlouho, protože než ten pastevecký pes, než mu můžete svěřit nebo důvěřujete mu natolik, že tu svou práci zvládne, tak to trvá 2-3 roky, A do tý doby se na něj musí dávat pozor, že se správně chová k těm zvířatům, který má chránit. Pastevečtí psi, který máme my, tak jsou zvířata, do kterých jsme vlastně investovali nejvíc času ze všech našich zvířat kdykoliv v minulosti.
moderátorka
——————–
Fakt?
František Groessl,
Jasně, ale protože jsme začínali vlastně úplně na zelený louce, začínali jsme se dvěmi a když jsme pak pořídili třetího, tak s tím už taková práce nebyla, protože on už spoustu toho odkouká od těch zkušenějších. Jo, ale přesto se musí dávat pořád pozor.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jaké jsou vztahy vůbec tady v těch stádech navzájem? Protože vy máte některá zvířata pojmenovaná, některá zvířata mají tak silný charakter, že se ocitla v knížce, jak se jmenovala ta koza, co všechno sežrala?
František Groessl, spisovatel
——————–
Ta se jmenovala Líza normálně, koza Líza rozparovačka.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
To byla, ano, rozparovačka. To byla první, že jo?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, byla to úplně první.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Bylo to úplně první zvíře, které jste vlastně s paní měli?
František Groessl, spisovatel
——————–
Ne, to ne. My už jsme předtím měli psy a koně.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Takže pak přišla koza Líza.
František Groessl,
Pak přišla koza Líza.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Fakt sežrala úplně všechno, krabičku cigaret, gumovou rukavici?
František Groessl,
Krabičkou cigaret i s igelitem, jo, to nebylo, jako že by jí ten kamarád naházel jenom tak ten papír, prostě normálně slupla úplně všechno. Trávení jak žralok. V životě jsem to neviděl a úplně bez problémů to přežila.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Řekněte mi něco o nejzábavnějších nebo nejsvéhlavějších nebo nejzajímavějších charakterech, které tady máte. Je mi úplně jedno, jestli je to koza, ovce, pes, liška návštěvnice, kdokoliv.
František Groessl, spisovatel
——————–
Člověk, který má svéhlavý zvíře, tak mu jenom neumí říct nějak logicky ze zvířecího pohledu, co po něm chce, proto je svéhlavé. Úplně takovou nejvýraznější osobností, to byl asi vůdce tady toho stáda kluků, dneska už teda bývalý, kterýmu jsme říkali Hades, což bylo asi největší jak v Evropě, to byl fakt. Jaci jsou poměrně malá zvířata oproti domácímu skotu, ale ten Hades byl velikej a i osobnost to byla monumentální, protože si na něj netroufli ani dospělý krávy Uherského stepního skotu a ty se s nikým nemazaly, jo, a kolem něj prostě jenom po špičkách chodily. To samý koně, koně, když jsou v ohradě s dobytkem, tak většinou tomu dobytku šéfujou, ale u Hádse ani poníci, jo, že vždycky poník je šéf celýho stáda a tam můžou velikánský koně, ale poník to vždycky vede a organizuje, tak tady si ani neškrtl poník, nikdy. Skutečná osobnost, tak každý zvíře je osobnost, tam jde o to, kolik s ním člověk tráví času, jak ho pozoruje, atd. I v kravíně, když projdete kravínem, kde je 1000 krav, tak prostě každý to zvíře bude osobnost a ty lidi, který s těma zvířatama pracujou a mají je rádi, ať už v dojírně nebo krmiči nebo takhle, tak vám řeknou, že tohle zvíře zrovna je to nejlepší, který potkali, takže to je prostě individuální.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A vy jste zmínil Hadese, ale byli tady tři ti králové, teď už nejsou, jsem pochopila?
František Groessl, spisovatel
——————–
Teď už nejsou, protože bohužel čas nezastavíme a jaci se dožívají maximálně 25 let a tadyhle těm už bylo 20 let, takže v létě na pastvině uhynul ten Orfeus, ale na něm bylo vidět, že ten věk postupuje hodně rychle, tak ten si prostě lehnul a už nevstal, no, a ten Hádes, se kterým vlastně žil 20 let, tak to velice těžce nesl a vydržel jenom tejden.
moderátorka
——————–
Jak to snášíte Vy?
František Groessl,
No, my s tím nic nenaděláme, nám to dělá akorát další starosti, protože musíme vychovat další generaci králů, abychom mohli s těmi stády snadno manipulovat.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A starej Bílek je skutečně samec, kterého jste vyhandlovali od Reinholda /nesrozumitelné/
František Groessl,
Jasně.
moderátorka
——————–
Jak jste na to přišli?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, přes známý. My jako se nikam nedostaneme. Ne, já jedu do Prahy a žena mi vaří řízky. Loučíme se, jako že už se v životě neuvidíme. Takže tadyhle to bylo přes známý.
moderátorka
——————–
Dneska jsme v Sudetech a na pastvinách nás hostí muž, který vydal knihu, která se jmenuje Pastevcovy zápisky, František Groessl. Vy jste tady pořád.
František Groessl,
No, pořád nejsme, my jsme pořád někde na cestách.
moderátorka
——————–
No, jasně.
František Groessl,
Jako tady v oblasti, jasně.
moderátorka
——————–
Zmíním tady tu oblast. My jsme zrovna s kolegou Tomášem Černým, když jsme sem přijížděli a začínal nás opouštět mobilní signál, tak jsme si říkali, jak asi z tohohle pohledu, tady toho, co vy denně žijete se zvířaty, vnímáte politiku, dění kolem nás, dění ve světě? Jak moc se vás tyhle věci dotýkají?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, dotýkají, protože ochrana přírody je taková třešnička na dortu ve společnosti, a pokud ta společnost nebude prosperovat, nebude bezpečná, svobodná, atd. tak prostě chránit přírodu v podstatě nemá cenu, protože ty události, který potom nastávají, když je společnost v rozvratu, tak nepřejou ochraně přírody.
moderátorka
——————–
Já jsem si spíš říkala, že kdybych žila na takovémhle místě, tak by mi nějaké zprávy a nějaká politika a všechny ty věci mohly být ukradené, zejména když bych se někdy okolo desáté hodiny svalila támhle do té pastevecké budky a byla bych ráda, že si přečtu třeba 1-2 stránky ze své oblíbené knížky.
František Groessl, spisovatel
——————–
Do té budky se nedostanete před půlnocí a tam už potom není žádná šance si něco přečíst, jak budete utahaná takže, ale určitě tady nejsme jako informačně odříznutý od světa, nemáme tedy televizi, nikdy jsme neměli televizi, ale internet už došel i sem takže…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Kolik dní v roce spí pastevec doma ve své posteli?
František Groessl,
Tak pět měsíců.
, moderátorka
——————–
Pět měsíců, to znamená, teď se blíží ta doba těch pěti měsíců?
František Groessl,
To ještě ne. To ještě minimálně dva měsíce, takhle.
oderátorka
——————–
Dva měsíce venku a pak budete zimovat.
František Groessl, spisovatel
——————–
No, my vlastně paseme celoročně, ta zvířata povětšinou nejsou na těch nejvzdálenějších pastvinách, takže potom už nejezdíme 50 km, ale třeba zvířata jsou do 10 km.
moderátorka
——————–
Otravují vás tady lidi?
František Groessl,
Myslím, že ne. Nemáme vůbec žádný potíže.
moderátorka
——————–
Já jsem v knížce četla o mužích, kteří tady stříleli okolo ohrad a proháněli se tady na čtyřkolce, což je bizarní.
František Groessl, spisovatel
——————–
Všechno je o lidech, jo, takže máme spoustu kolegů, kteří jsou myslivci, dávají nám vědět, že viděli vlky atd. No, zase pro spoustu myslivců jsme takovej obtížnej element v tý krajině nebo na těch konkrétních místech, že si tam nemůžou dělat, co chtějí atd. takže se nás nějak snažili zastrašit, což se nepovedlo, protože i v té krajině je spousta zájmů, který musíme nějak sladit, to se týká třeba těch vlků, nás jako pastevce, ty vlci rozhodně netěší, protože všude, kde žijou vlci, tak není možný chovat hospodářský zvířata na pastvinách bez nějakýho adekvátního zabezpečení, jo, prostě dřív nebo později dojde k nějakýmu střetu a ty vlci se naučí chodit na domácí zvířata a je pochopitelný, protože když má vlk běhat za jelenem, který běží, já nevím, 60 km v hodině, anebo si dojít do ovčí ohrady, kde ty ovce nikam neběží, ještě ten člověk je zavřel na uzavřenej prostor, takže si tam jdou jako do restaurace. Tak motivace chodit na ovce je prostě obrovská u těch vlků. Důležitý je to vůbec nenaučit, jo, jakmile to ty vlci jednou zjistí, tak potom je ta ochrana toho stáda složitější. Takže pastevcům ty vlci samozřejmě vadí, my jsme se s nima tady s nima naučili nějak koexistovat, ale nic není definitivního, jo, ty vlci se učí a my se teda taky musíme učit, ale na druhou stranu třeba pro les jsou vlci jednoznačným požehnáním, jo, protože extrémní stavy zvěře, ať si teda spousta myslivců říká, co chce, tak prostě zvěře je tolik, jako jí nikdy v historii nebylo, prostě tolik zvěře tady nikdy nebylo. A když se člověk podívá, jaký je vlastně odlov, na to jsou normálně oficiální tabulky, tak vidíte, jak od konce druhé světové války počet kusů, který je ročně ulovenej, tak prostě raketově roste, jo. Ani dneska se ten trend nezastavil. No, a tam, kam přijdou vlci, tak ta zvěř se začne jinak chovat, jo, buď teda to území opustí, pokud má kam, kde ještě v okolí vlci nejsou, ale přestává se zdržovat na těch svých oblíbených místech a nemá šanci dělat takový škody.
moderátorka
——————–
Jsme v Českém lese, Šumava nedaleko. Co rys?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, rysové jsou tady taky, akorát životnost těch rysů tady není valná. Protože většinou umřou na otravu olovem. To se ale samozřejmě určitě týká i vlků, jo, protože lidi, no. Každej to vidí jinak. U těch vlků je ještě problém ten, že spousta lidí si myslí, že když jim vlk přijde na pastvinu nebo se tam naučí chodit, tak když tam bude sedět s flintou, ne, vlka zastřelí nějakýho jednoho a ty vlci si řeknou v okolí tam nebudeme chodit, tam se střílí, že to je vyřešený, a tohle je omyl. Zaprvý, když se začne střílet do vlků, tak to není jednoznačná pozitivní záležitost, už taky máme zkušenost, že smečka, která nedělala nikdy žádný problémy, pak se staly nějaký nepěkný věci. Ta smečka se rozpadla a teď jsou občas někde v okolí škody na hospodářských zvířatech, protože ty mladý, že jo, ztratili vedení atd. tak jdou po tý nejjednodušší potravě, takže tohle je prostě složitá věc. Ale zpátky k hlídání s tou flintou, ten člověk by tam pak musel bejt 24 hodin denně celej rok, jo, protože jednou půjde do hospody, že už ho to nebaví a ty vlci tam tu noc přijdou.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
No, a když vy jste na pastvinách, co vlastně hlídáte?
František Groessl,
To mají na starosti psi, ale my spíme takhle na to…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ale spíte tady?
František Groessl, spisovatel
——————–
Jasně, ale je to kvůli časový úspoře. Kontrolujeme zvířata dvakrát denně, ráno a večer povětšinou, když nejsou nějaký potíže a když jsou to takhle vzdálený pastviny, tak já bych trávil třeba šest hodin denně na cestě, jo, a toho benzínu, co bysme projeli, to by bylo strašný. Takže večer cestou na tu nejvzdálenější pastvinu zkontroluju ty po cestě. Na tý nejvzdálenější přespím a ráno to samý zpátky, takže ušetřím vlastně dvě cesty, ale kdysi jsem spal, nebo když jsme začínali s těmi pasteveckými psy, tak jsem tam spal kvůli tomu, abych dohlížel, jak se ti psi chovají, ten mladý pastevecký pes, když si pořídíte štěně, i kdyby bylo sebeskvělejší, to že prostě zapluje do toho stáda, stádo ho přijme, chová se jako ovce, která žere maso a jenom hlídá, ještě není vyhráno, protože vy musíte zabránit tomu, aby vlci, který se tam přijdou podívat, toho psa nezastrašili natolik, že ustoupí, tam by mohla být špatná zkušenost a on potom by se těch vlků mohl bát. Nemusí se to stát, jo. Tam samozřejmě záleží na sebevědomí toho psa atd. takže je dobrý, aby vlastně do dvou let nebyl mladý pes sám bez starších psů nebo bez nějaký lidský podpory ve vlčí oblasti, sám hlídal. Ne, ještě na druhou stranu ti vlci tady u nás v České republice to jsou strašný měkkoty, protože kdyby tady byli španělský vlci, tak už by nám u stáda nestačil jeden pes, jo, ve Španělsku není téměř žádná zvěř a motivace těch vlků překonávat různý zabezpečení, je samozřejmě úplně někde jinde než tady u nás.
moderátorka
——————–
František Groessl napsal velice zajímavou knížku. Já vím, že to vydáváte postupně, krátké povídky o tom, co tady vlastně zažíváte, když se věnujete svým zvířatům, ale kde na to berete čas?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, prostě míň jíme, míň spíme, jo? To je jednoduchý, ale ve společnosti začíná bejt jako problém nebo takový hanlivý pojmenování, že neziskovky jsou něco špatně, že to jsou jenom lidi, který nic nedělají, někam se lepí, proti něčemu protestujou a sami nic nedělají, atd. nebo druhejm říkají, co mají dělat. To je jedna věc a druhá věc, spousta lidí z měst si myslí, jak to zemědělství je skvělá romantika, jak to vyčistí hlavu, jsou to ty krásný východy Slunce atd. jenže realita je zase někde v obou případech úplně někde jinde, tak jsme začali na Facebooku popisovat to, co zažíváme No, a ono to nějak prostě se rozběhlo a lidi to zaujalo, takže to děláme kvůli tomu, proč nás to vlastně žene dopředu, že do toho investujeme tolik času, nejenom do psaní, ale i občas něco natočit atd. ukázat tu práci z tý druhý strany. Co je za tou romantikou.
moderátorka
——————–
A ta romantika někdy přijde a jestli přijde, jak vypadá?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, bereme romantiku každý den, i když jsme úplně na šrot a nic se nám nedaří, tak i k tomu to patří. To se musí prožít. Lidi, který žijou se zvířatama a pracovali někdy s více zvířatama ve stádě, ať už jsou to koně, krávy, jo, prostě obyčejná kráva je úžasný zvíře, ovce atd. a teďko vy s těma zvířatama putujete někde tou krajinou, tak cítíte prostě, a to nejsem žádný ezoterik, jo, prostě já jsem tvrdej materialista a realista tak úplně se přenesete do jinýho světa, kdy s těma zvířatama jdete, musíte s nima myšlenkově splynout a potom i zvířata, který si na sebe nenechají běžně sáhnout a jsou normálně divoký, nevrlí, tak vás berou jako součást toho stáda, jestli mi rozumíte…
moderátorka
——————–
Podáváte to úplně skvěle, já, já jsem v tom stádě s Váma.
František Groessl,
Škoda, že tady už nemáme žádnýho toho pana šéfa, protože na další ochočování ještě nebyl čas. To byste tady se mnou mohla jít a cítila byste to nějak kolem vás jsou ty veliký zvířata, protože veliký rohatý zvířata vypadají nebezpečně, ale žádný nebezpečí by vám nehrozilo, i to budete cítit, že vám žádný nebezpečí nehrozí, protože jste součástí toho stáda, A teďko, když potom je to nějaký rychlejší přesun a ty jaci umí běhat rychle, jo, to já vždycky sípu jako měchy, když někde rychle běžíme, tak to je prostě perfektní. Kevin Costner za to utratil miliony dolarů, když natáčel lov bizonů. My to tady máme zdarma.
moderátorka
——————–
Komu to jednou všechno předáte?
František Groessl, spisovatel
——————–
Asi nikomu. O tomhle vůbec jako nepřemýšlíme, no, protože všichni dělají strategie, jak se bude dělat ochrana přírody do budoucna, tak to je ztráta času, vyhozený peníze. My nejsme schopni vůbec predikovat, kam ten svět bude směřovat ne za 10 let, ale nevíme, co bude za tři roky. Takže my jsme takoví v tomhle přírodní, prostě žijeme okamžikem, a jediný náš cíl je aby naši generaci tohle přežilo.
moderátorka
——————–
Já jsem zmínila několikrát paní Kolombovou v knize Vaší paní, kolik vás tady vlastně na to všechno je?
František Groessl, spisovatel
——————–
No, drtivou většinu děláme ve dvou. Když se zadaří, tak o víkendu se často sejdeme tři, když se hodně zadaří, jak se o víkendu sejde třeba jeden den čtyři a když tak dvakrát, třikrát za rok v pěti. Jenom pro ilustraci…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jak je velké to území a kolik je těch zvířat dohromady?
František Groessl, spisovatel
——————–
Zvířat, to nevíme. No, jaků máme 50. Letos nemáme jehňata, protože loni jsme měli potíže s parazity. Těch drobných přežvýkavců, bude tak 250. No a pak ještě máme nějaký starý koně. No, a území je veliký. No.
moderátorka
——————–
Podle mě to není možný zvládnout ve dvou, to nejde.
František Groessl, spisovatel
——————–
No, prostě musíte být mistři improvizace. Nic neplánujeme, jakmile začneme plánovat, tak se to někde začne sypat, takže samozřejmě máme nějakou strategii, protože paseme i biologicky cenný místa, takže tam si nemůžeme pást, kdy chceme, abysme nezničili ten objekt ochrany, takže když tam kvetou ty kytky atd. takže i nějakej rámcovej program máme, ale přizpůsobujeme to aktuálnímu stavu počasí atd.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Já mám takový pocit, že po tom všem, co tady zaznělo, už bych Vás zdržovala, protože každá ta minuta je cenná. Jen tak mimochodem, co budete teďka dělat?
František Groessl, spisovatel
——————–
Tady ještě obejdu a potom pojedu ještě na jih řešit nějaký potíže a pak se sem vrátím teda.
moderátorka
——————–
Můžeme to ještě obejít s Váma?
František Groessl,
No určitě.
moderátorka
——————–
Tak to ještě obejdem. Tak já se teďka rozloučím. Mým hostem byl František Groessl. Podívejte se na csoplibosvary na sociálních sítích určitě nebudete litovat. Děkuju za práci, děkuju za to úsilí a ať se Vám daří.
Přidejte odpověď