Radiožurnál
Petr Daniš, autor knihy Klima je příležitost, je dneska se mnou ve studiu, tak Vás tady vítám.
Já bych představila tuhle tu knihu, jsou tam vědecky podložená důvěryhodná fakta, knížka neříká, už je pozdě, ale neříká ani máme dost času na všechno. Je rozdělená do dvou částí. Ta první část popisuje, co musíme udělat jako společnost. A ta druhá se týká jaksi toho, co může udělat každý. A na konci je váš seznam úkolů, seznam úkolů pro mě a pro mojí rodinu. Mě to jako nesmírně rozveselilo. Můžu citovat?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No jasně.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Přemluvit rodiče, abychom na chalupě, kde u nich bydlíme, přešli na dodávku zelené elektřiny. Pořídit dětem kola, naučit je bezpečně jezdit na kroužky. Sám jezdit na nádraží na kole při cestě do práce. Vrátit část zahrady přírodě atd. atd. Jak jste na tom?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Já myslím, že jsem tak v půlce, jo, že se mi všechno teda nepovedlo, ale plány nejsou od toho, abyste je splnili na 100 procent, si říkám. To je důležitý směr, je důležitý nějaký přemýšlení. Spoustu věcí se povedlo a povedly se i věci, který jsem tam neměl prostě proto, že najednou se objevily nový příležitosti a člověk udělal zase něco dalšího.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Kdy Vy jste začal přemýšlet o klimatu?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No, určitě dávno už jako student, někdy na vysoké škole, na jednu stranu. Na druhou stranu víc jsem se k tomu dostal až v práci, kdy já jsem hodně dlouho působil a pořád trochu působím jako vzdělavatel, jako člověk, který se snaží dělat environmentální vzdělávání nebo ekologickou výchovu. A to téma tady visí, je to jeden z největších problémů současnosti. Takže vyhýbat se mu sice můžeme trochu strkat hlavu do písku, ale pak v jednu chvíli jsem si říkal, teda už teď je čas a pojďme do toho čelem.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Tak on je čas na celkovou změnu myšlení, ale my jsme zhruba ze stejné generace a lidé v naší generaci, nevím, jestli mi to potvrdíte, tak většinou jsou přesvědčeni, že v budoucnu svět bude horší. Jenomže když si z tohohle uděláme mentální model, tak svět bude horší.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Přesně tak to je. No, bohužel jako lidi v naší generaci zároveň nejsou vůbec špatní, jo, oni podporujou spoustu dobrých věcí, chtějí chránit přírodu, podporujou, řekněme, obnovitelné zdroje, tady je spousta jako pozitivního, na čem se dá stavět. Ale zároveň máte pravdu v tom, že většina lidí si myslí, hele, tohle špatně skončí, jo. Svým způsobem by o tom jako nechtěli slyšet a vytěsňují to, ale zároveň mají tu představu. Lidstvo je vlastně svým způsobem strašné a to, co děláme té planetě, tak jednou špatně skončí a nechceme ani domýšlet, co to bude, ale jako nevěříme, že by to mohlo, někdo se teda o to jako vůbec nestará, že jo, ale kdo se o to stará, tak spíš jako nevěří, že by to mohlo dobře dopadnout. A to mně přijde právě škoda, protože jsme zároveň první generací, která má nástroje, aby to mohlo dopadnout dobře.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jaké nástroje máme?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No, víte, dlouho to bylo tak, že když se společnost rozvíjí, tak potřebujete k tomu mít nějaké energetické zdroje, ta společnost nějak funguje a celá ta naše společnost do velké míry fungovala na spalování fosilních paliv. To znamená, všude, někde pálíme ropu, zemní plyn, uhlí, abychom vyráběli energii, abychom se dopravili, abychom doma zatopili, abychom… Tím fungují nějaké průmyslové procesy a tehdy být ekologem, když jako to znamenalo hrozně jako bezvýchodnou situaci, když to jinak nešlo. A mohli jste lidem jenom říkat, no, musíme se uskromnit, musíme to všechno zmenšit, nemůžeme toho tolik rozvíjet, a to je jako těžké být tím kazatelem utahování opasků. A teď vlastně netvrdím, že bysme jako že nedává smysl se uskromnit, pořád dává smysl se aspoň trochu uskromňovat nebo aspoň nebýt nenažraný, ale najednou jsou tady nové technologie, jako jsou právě větrníky, obnovitelné zdroje energie, soláry, ale také tepelná čerpadla, nastupuje elektromobilita, najednou jsou tady nové technologie, které nám můžou zajistit do velké míry úplně stejný komfort životní nebo v něčem možná někdy i ještě trochu lepší a přitom nepoškozovat naše klima a naši planetu, nevypouštět ty plyny, které tady různě znečišťují, je to opravdu takové velké čištění, jo, velký úklid. Jde o to, jak vyrábět elektřinu čistě, jak vyčistit průmysl, jak se dopravovat čistě a byť jako vůbec to není jednoduché tuhle změnu udělat jako společnost, ale je to najednou reálné a dřív nic takového nebylo.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
No, elektromobilita je mnohým trnem v oku, když se teda bavíme o části těchto zdrojů a říkají: „Představuje skutečně čistší řešení než ten stávající svět spalovacích motorů, když by se to spočítalo se vším všudy?“ A většina lidí říká ne, ne, ne, elektromobily se nevyplatí. Ale vy jste analytik, vy jste to počítal.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Já jsem to nepočítal, já jsem četl studie, které to počítaly, vycházejí odborné články, ty články jsou recenzované, vycházejí v odborných časopisech a v podstatě všechny vědecké zdroje se shodují, že elektromobilita má smysl, jo, že je čistší, jde o to, o kolik je čistší, záleží na tom, čím ten automobil dobíjíte, jak čistou elektřinou, jo, kolik těch fosilních zdrojů máte ještě v tom energetickém mixu a kolik už je tam té čisté elektřiny, to znamená z obnovitelných zdrojů, ale taky z jádra z jaderných elektráren a dokonce i v zemích, jako je třeba Čína, kde pořád je velká část spalování uhlí, jak se vyrábí elektřina, tak dokonce i tam elektromobilita dává smysl a Čína ve velkém přechází na elektromobilitu. U nás ta úspora emisí je zhruba poloviční, když máte elektroauto oproti spalovací motorům. Ale je zajímavé, že právě ta elektromobilita je v Česku trnem v oku…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Oni se odvolávají na ty baterie a vlastně na výrobu toho elektroauta a na to vlastně, jaký je balanc mezi tou výrobou a potom následným provozem.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Já bych k tomu chtěl říct ještě jednu obecnou věc, jo. Ono to, že zavádíme a říkám tomu, že to jsou čistší řešení nebo nějaké novější čistší technologie, tak to pořád neznamená, že jsou jako stoprocentně čisté, jo, to neznamená, že najednou tady máme něco, co je úplně růžové nebo úplně zelené, v podstatě všechno skoro, co vyrábíme, nějak děláme na této planetě, tak má nějaké dopady, jo, má nějaké dopady, něco to znečišťuje, někde těžíme a něco tím poškozujeme a tomu je opravdu jako hodně těžké se vyhnout. Takže co dává smysl dělat, je porovnávat ty dopady těch různých alternativ, jaké jsou dopady například elektromobility versus jaké jsou dopady tady těch spalovacích motorů. Ano, je pravda, že výroba baterií znamená těžit spoustu nerostů, jo, ale také je pravda, že každý den čepovat naftu a benzín, je těžba ještě mnohem většího množství fosilních paliv, než kolik potřebujeme těch nerostů na výrobu baterií. Takže když prostě srovnáváte, tak nakonec vždycky ty analytické vědecké výzkumy dojdou k tomu, že elektromobilita je čistší a znečišťuje méně.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Říká Petr Daniš, dneska je hostem Radiožurnálu.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
S autorem knihy Klima je příležitost. Petrem Danišem si povídáme o řešeních pro naši budoucnost tady na Zemi. Někdy si ale připadáme malý. To je problém, že si říkáme, no, jo, tak asi by se mělo něco udělat, ale já s tím jako moc nezmůžu. A proti nám stojí mega průmysl, HDP a růst minimálně o 3 % ročně, což se považuje za nějaký zdravý ekonomický růst. No jo, jenomže kdyby se to exponenciálně dopočítalo a Vy to také ve své knize píšete, tak by se velikost světové ekonomiky zdvojnásobila za necelých 24 let, což je jako šílenství, že jo. Co s tím?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
To je těžké, jo, kladete opravdu teď jako super těžké otázky. Já myslím, že to nikdo úplně neví, že na jednu stranu si myslím, že stavět ekonomický růst jako to zlaté tele, které pořád musíme naplňovat, není rozumný přístup, jo, není to rozumný přístup. Ekonomický růst za každou cenu nás stejně neudělá šťastnějšími. Možná už jsme šťastní dost a měli bychom sledovat jiné ukazatele, než růst HDP, ukazatele, jako je růst spokojenosti, jo, jako je nějaká společenská, já nevím, i rovnost a spokojenost. A jak nám to tady celkově funguje, jaké máme vztahy a tak dál. A takové ukazatele už se objevují i na té celostátní celosvětové úrovni. Na druhou stranu je hrozně zajímavá věc, která se v poslední době ukazuje, a to, že u těch nejvyspělejších ekonomik v současnosti pořád roste ten hrubý domácí produkt nebo pořád roste ekonomika a zároveň už se snižují ty negativní vlivy na přírodu, vlivy právě, jako jsou ty emise, jo. Že odborně se tomu kdysi říkalo, byla debata o tom, jestli je možný decoupling, to znamená oddělit to zvyšování životní úrovně od těch negativních dopadů na přírodu. Dřív to bylo tak, že kdykoliv zvyšujete životní úroveň, tak pálíte víc těch fosilních paliv. To znamená negativní dopady jsou větší a větší. A v poslední době v zemích, jako v zemích Evropy, ve Spojených státech amerických, ale i v Japonsku nebo v Koreji se opravdu ten decoupling začíná dařit. To znamená, že pořád ještě trochu roste ta životní úroveň, už to není zdaleka takové tempo jako třeba v těch rozvojových zemích, ale zároveň se ty emise snižují a snižují se opravdu, jo. A kam až tohle, jestli ten decoupling je možný až do konce, je velká otázka, ale myslím si, že rozhodně ještě kus cesty jako možný je.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Mě teď napadá takovéto šílenství skryté za naším oblečením, protože pořád nakupujeme, a nejenom naše oblečení, boty atd. věci, které nepotřebujeme, což jde trošku proti té ideji toho decouplingu, jak o tom teď mluvíte. Co s tím dělají takové velké světové firmy třeba? Které taky potřebují prodávat svoje boty a hadry, omlouvám se.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No, jako spoustu věcí v té ekonomice samozřejmě nedávají jako z uživatelského hlediska úplně dobrý smysl, jo. Že ty velké firmy byly jako načapány, že ten jejich průmyslový model nebo byznys model je někdy takový vyrobit prostě co nejvíce věcí, které jsou co nejlevnější a přesvědčovat lidi, aby je používali a chtěli pořád nové a nové, že jo, a teďka je trend koupit si takovéhle šaty a za 14 dní bude jiný trend, takže ty staré můžete pomalu vyhodit a koupit si nové šaty. Říká se mu fast fashion. Že jo, tak jasně a je to jako opravdu fast, je to opravdu jako rychlé, ty změny jsou pořád a tím pádem ten šatník vám přetéká, až se to nevejde nikam a musíte to vyhodit. Ta kritika tohohle jako na ty firmy mířila ze všech stran a myslím si, že řada z nich minimálně ve svých cílech, já ale opravdu jako, to byste se musela ptát lidí z těch firem, já jim nevidím do hlavy, jestli nám slibují věci, které nejsou pravda…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
To já vím, ale Vy některé ty firmy, aniž bych je teď chtěla jmenovat, tady v té knížce, zmiňujete, že jo.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No jasně.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jakým způsobem k tomu přistupují?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Přistupují k tomu tak, že si uvědomují, hele, takhle to dál, nejde, jo, a rodí se tady. Takže i některé ty největší firmy říkají, ano, prostě ustupujeme trochu z fast fashion a budeme se snažit vyrábět oblečení, které bude mnohem trvanlivější, které bude mít jako delší sezóny, které bude z takových materiálů, které se dají vyrobit šetrnějším způsobem, jo, které bude využívat, řekněme, čistou elektřinu při výrobě, nikoliv jako teplo, které vzniká pálením fosilních paliv. A to je jako trend, který se tam objevuje a samozřejmě jsou tam jako firmy, které jsou mnohem více, řekněme, experimentální v tom, že razí cestu té pomalé módy. Je jenom jedna sezóna, není jako každý kousek roku jiná sezóna. A prostě to oblečení by mělo být něco, co vydrží, co má nějakou hodnotu, co je kvalitní. Nemusíte to jako každou chvíli nahrazovat, co se dá třeba i spravit a co se na konci dá recyklovat, ale nic z toho není vůbec jako jednoduché zavést.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
No, já se ještě pozdržím u myšlenky kapitalismu, který vlastně stojí na tom, co nejvíc prodat, co nejvíce vydělat. Jsou lidé, kteří přemýšlejí o klimatu, publikují o něm a dospěli k tomu, že abychom vůbec mohli jaksi něco s tou změnou klimatu dělat, tak ten kapitalismus není úplně optimální systém. K čemu jste dospěl Vy?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Zase těžká otázka. Já jsem dospěl k tomu, že záleží moc na tom, jak si definujete kapitalismus, jo, že když si definujete to, že lidi jsou vlastně chamtiví a kapitalismus na tom stojí a nikdy to jinak nebude, zjednodušuju, hodně zjednodušuju, tak nakonec dojdete k závěru, že jedinej jedinou možnost, kterou máme, je, zrušit kapitalismus, jo, ale on ten kapitalismus má různé tváře, on má různé podoby. Kapitalismus ve Spojených státech je něco úplně jiného, než je kapitalismus, řekněme, ve Skandinávii a pořád tomu říkáme kapitalismus a ne socialismus, jo, a to, že využíváme síly inovací jednotlivců firem, to, že využíváme tržní prostředí, aby se jako ukázalo, co je dobré řešení, co dokážeme vyrobit efektivně, co nakonec může uspět, to jsou podle mě dobré stránky toho kapitalismu, které stojí za to zachovat, ale zároveň k tomu potřebujete nějaké, jak k tomu říct pravidla, nějaké regule, nějaké pobídky a nějaké hodnoty, že máme usilovat o společnost, která je nějakým způsobem spravedlivá, že nemáme ničit životní prostředí, protože má velkou hodnotu pro náš život a potřebujeme to, aby tady mohly spokojeně žít i naše děti. A tyhle hodnoty tam nějakým způsobem musíte ošetřit, protože trh samotný to ve své podstatě často neošetří. A myslím si, že to je možné, že tohle jde skloubit.
moderátorka
——————–
Autor knihy Klima je příležitost, Petr Daniš, taky analytik společnosti Fakta o klimatu, je dneska mým hostem. Je levnější Zemi zachránit, anebo zničit? Počítal to někdo?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Já myslím, že ty lidi, kteří se o něco takového snažili, tak momentálně došli ke zjištění, že možná je levnější zachránit, jo. Je to zase návaznost na ten kapitalismus, jak jsme se o tom bavili, no, ale přesně se to, je to nadsázka, je to taková nadsázka, je to citát můj oblíbený teda, jo. Přišel s tím Hall Harvey, který říká, právě dnes už je levnější zemi zachránit, než ji zničit. No, a myslí tím právě to, že ty moderní čisté technologie, které se objevují, tak stále zlevňují a zlevňují do toho bodu, že možná už vyjde jako, nevyjde o nic dráž provozovat ten nový čistý systém, než udržovat při životě a stále posilovat ten starý založený na fosilních palivech. A je to vlastně fascinující, že třeba s každým zdvojnásobením výroby a instalace, řekněme, větrníků nebo solárních panelů, klesne jejich cena, vychází to zhruba o 40 % a zase zdvojnásobíte to, kolik se toho na světě instaluje a zase klesla ta cena o 40 %, protože ten průmysl se učí, jak to vyrobit levněji, pořád tam jsou nějaké inovace, a to je jako obrovská síla v tom, že dřív ty technologie byly naprosto nekonkurenceschopné prostě pořídit si soláry, někdy v devadesátých letech to byla technologie, která se…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Se člověk nedoplatil.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No, jasně, to byla technologie, která se vyvinula pro vesmírné lety, kde jako NASA zaplatila cokoliv, aby tam jako ve vesmíru měla nějakou energii, ale na Zemi to dlouho nedávalo žádný smysl a najednou je to technologie, kterou si lidi pořizují na domy, protože tím ušetří. A stejné se jako děje i s těmi jinými. Tepelná čerpadla jsou konkurenceschopné, jo, baterie stále zlevňují a ten cyklus tady toho zlevňování odborně se tomu říká křivka učení, že vlastně se učíme ty technologie vyrábět stále levněji, je opravdu takovou silou, že nakonec zachránit tu planetu může vyjít levněji, než ulpívat v těch starých špinavých technologiích.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Petře, my jsme začínali náš rozhovor Vaším seznamem úkolů pro mě a pro moji rodinu a na konci toho seznamu je napsáno: „Dokončit tuto knihu o řešení klimatické krize a do dvou let rozšířit minimálně 5000 výtisků. Mluvit o tom, kde to půjde.“ To se povedlo, ne?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Ne, stoprocentně. Jsem asi na čtyrech tisících výtisků, které jsou nějak rozebrány, rozprodány, pořád se ta knížka dá koupit a mluvím o tom, kde to jde, to je pravda. Hodně jezdím na nějaké přednášky nebo různé debaty někdy s veřejností, často se studenty.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ta knížka je stará dva roky. Jsou tam věci, které už nejsou aktuální? Jak byste to dneska psal?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Troufnu si říct, že 80–90 % té knížky informačně sedí pořád, jo, určitě sedí ten hlavní směr. Hele, podívejte, změna klimatu je obrovský problém, to všichni víme, ale nemusíme kvůli tomu jako úplně podléhat depresi, prostě jsou tady řešení a jsou tady příležitosti, jak díky tomu, že ty řešení použijeme, tak můžeme vybudovat minimálně stejně dobrý svět. A v některých ohledech ještě lepší, jo. Tenhle narativ si myslím, že tady jako pořád může být a pořád platí, ale samozřejmě některá data se mění, příklady dobré praxe vznikají jiné a hlavně se mění doba. Jo, my tady najednou třeba teď máme dobu, kterou velmi intenzivně ovlivňuje prezidentství Trumpa. A co to všechno přináší. Jsou tady jako úplně jiné výzvy, je tady jiná nálada, takže snažil bych se tu knížku určitě jinak rámovat, prostě vznikala v jiné době ještě takového jako možná nadšení, že to všechno má dobré řešení. A teď se ukazujou, no, ale ono to bude mít nějaké problémy, jo. A ony tady jsou i společenské síly, které působí proti tomu a není to tak jednoduché, to by tam určitě stálo o to taky odvyprávět, tak to tam není.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Já bych zmínila, že máte čtyři děti, že ve vzdělávání jste hodně udělal a děti někdy jsou vlastně jednak hybatelem změny. Nemusím tu Gretu vůbec jmenovat, ale je mnoho i dalších dětí. Vy je osobně znáte v knížce o nich mluvíte, ale někdy jsou ty děti zataženy do té problematiky často apokalyptickým způsobem a často dřív, než by se vlastně k tomu měly dostat. Vy citujete jednoho profesora v knížce, který říká „žádné katastrofy před čtvrtou třídou.“
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Ano, ano, to je pan Sobel Američan, zase ten citát mám moc rád, jo, a myslím si, že je, jako neplatí asi stoprocentně, ale že je v zásadě pravdivý, jo. Prostě nemůžeme na bedra mladé generace, zvlášť malých dětí, nakládat to, co prostě z principu oni nemohou unést. Takže ekologická výchova určitě nemá vypadat tak, že jim řekneme, jak je to všechno strašné, jak tady lidi všechno ničí a jednou tu planetu zničí a jako svět brzo skončí. A teď ještě nejlépe milé děti a vy to vyřešte, vy jste ta generace, která…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Teď je to na vás, na shledanou.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Teď je to na vás. My, nám se to úplně nepovedlo. Tak prosím vás, tohle nefunguje a vlastně ekologická výchova už se takhle jako neprovozuje, ten smysl ekologické výchovy je spíše opačný. Ty děti, které do toho procesu vstupují, tak už často toto mají v hlavě, protože se s tím setkávají ve svém okolí, protože slyší ty katastrofické zprávy v médiích, aniž by slyšely ty recepty, jak se to dá spravit. A zhruba třetina mladých lidí opravdu jako silně prožívá emoce, jako je bezmoc, jako je nějaké formy i třeba úzkosti, strachu, jo, prostě nevěří, že by s tím něco mohly udělat, mají jako nízkou víru ve svoje možnosti, že by vůbec se to dalo nějak zlepšit, a to neznamená, že 2/3 jsou úplně v pohodě, ale jako 1/3 je na tom vlastně docela špatně u dospívajících. A smysl té ekologické výchovy je pomoci mladým lidem se s tímhle vyrovnat a vidět ty řešení a najít to místo ve světě a pochopit, že nějakou svojí aktivitou to jako mohou přispět k tomu řešení aspoň trochu, aspoň nějaký malý kousek a že to dává smysl.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Odkud přichází idea „Malý školní les“?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Malý školní les jsme přivezli tu myšlenku z Holandska, jo, tak tam nemají lesy, tak aspoň začli zakládat malé školní lesy, že prostě část školního pozemku nebo nějakého veřejného pozemku, který si škola dojednala, že může nějakým způsobem spravovat, tak tam najednou vysadí spoustu stromů, jo, a spoustu různých druhů, místních druhů, vysadí to vlastně hodně nahusto, aby ty stromy rostly rychle, aby tam vznikla jako nová malá divočina. A je to věc, která zároveň trochu pomůže té, řekněme, ekologii. Jo, je tam najednou nějaký přírodní prostředí, kde můžou žít živočichové, je tam nějaký habitat přírodní, zároveň to pomůže třeba i trochu, ale i to jsou jako malé drobky, ale i to dává smysl, odebírání uhlíku, protože tam roste biomasa, ukládá se do půdy a tak dál. Ale je to i příjemné prostředí pro relaxaci, že jo. Tam děti tam rádi chodí, zvlášť, když si to zasadily samy. Nikdo nemá potřebu to ničit a je to i výborný prostředí pro učení, protože učit se o přírodě v přírodě, vědecky sledovat, jak ten, jak ty stromy rostou, co se tam děje, k jakým procesům tam dochází. Prostě to je výborný materiál, který je najednou kousek od školy a nemusíte jezdit třeba někam daleko. Takže i když to je poměrně malá věc, tak pro děti ze školy to může být vlastně velký pozitivní zážitek.
moderátorka
——————–
Ještě než se dostaneme k té druhé části té knížky, co může udělat každý z nás a jak to může udělat, vrátila bych se zpátky k těm dětem. Žádné katastrofy před čtvrtou třídou. Jak s dětmi, které se tomu nemůžou vyhnout stejně ani v tomhle věku, třeba na prvním stupni mluvit o klimatických změnách? Aby se nedostavil environmentální žal? Aby vlastně tam byl nějaký dobrý základ?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Zase docela těžká otázka. Přesně. Já si myslím, že na prvním stupni nemá cenu to téma schválně přinášet, jo, že vlastně klidně bych to odložil na druhý stupeň, jo, že to téma je těžké, ale děti, které už se s ním stejně potkají a které kladou otázky, které se toho tématu nějak týkají, tak samozřejmě na to musíte reagovat a nějak jim odpovídat. Přijde mi, jako já bych to dělal jako na rovinu tak, jak to cítím, nebo tak to dělám se svými dětmi, říkám jim, že to je problém, snažím se jim vysvětlit, v čem to je problém a zároveň hodně mluvíme právě o těch řešeních a snažím se je ujistit v tom, že to řešení má, že záleží na tom, co uděláme. Snažím se jim přiblížit jako něco, co děláme i my, jako rodina nebo co může udělat Česko na té cestě snižování emisí a adaptace na změnu klimatu. Prostě o tom mluvíme, ale ne ve strašidelném kontextu, spíš v kontextu, co s tím můžeme udělat, no.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
No, a teď jsme u části dvě, co s tím může udělat každý z nás? A asi bych začala něčím jednodušším, nekladla bych si teda veliké úplně úkoly na začátek, protože když bychom selhali na začátku cesty, tak už se asi dál nepodíváme, že jo?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Ono je to složitý. Já nevím, jestli tady mám vyprávět 100+1, 100+1 jako různých drobných rad a tipů, jak se všude dají v našich životech snižovat emise. Protože já bych to chtěl spíš zarámovat ze začátku jako zase, co má největší smysl, jo. A to prostě ty naše životy nikdy jako nejvíc emisí na světě a v Česku nejsou v těch jako drobných rozhodnutích, které my děláme každodenně, to jsou spíš v nějakých systémech, které nějak fungují. To, že celá Česká republika má uhelné elektrárny, neovlivním tím, jak zhasínám nebo rozsvěcuju, i když je fajn jako zhasínat, když v místnosti nejsem, tak prostě tím se neprošetřím k tomu, že vypneme uhelné elektrárny. Takže jako je důležitý si uvědomit, že většina emisí na celém světě pochází opravdu z toho spalování fosilních paliv a že jsou vlastně 2, 3 věci, které jako se ve světě musí udělat, abysme tohle zastavili, a to je vyrábět spoustu té čisté elektřiny, elektrifikovat, co se dá, abysme jako používali tu čistou elektřinu a potom nějaké úspory energie, které se s tím pojí. A teď, když to jako přetáhnu do těch našich životů, tak a budeme se bavit o té klimatické části, co můžeme dělat pro ekologii, jaký to má dopad na klima, tak zhruba čtvrtina toho, co můžeme dělat, se týká toho, jak bydlíme, jo. Vlastně jestli máme zatepleno, čím vytápíme, jakou elektřinu tam spotřebováváme a ono je to vlastně docela těžké tohle měnit. Vy to můžete měnit na úrovni těch malých rozhodnutí. Svítím víc, nesvítím víc, mám úsporný spotřebič, ale když jednou člověk plánuje bydlení a když jednou dělá tu rekonstrukci, tak by to vlastně měl udělat pořádně. To není něco, co změníte ze dne na den, ale je to nějaká věc jako, jak zateplit dům, ideálně používat třeba tepelné čerpadlo místo vytápění plynovými kamny, tam prostě výrazně snížím spotřebu nebo emise skleníkových plynů a pak třeba tam můžeme dodat i ty soláry na střechu, jo. Druhá čtvrtina těch emisí v našich životech se týká dopravy, jo, a v tom každodenním rozhodování tam pomůže, když využíváme veřejnou dopravu, když někdy chodíme pěšky a jezdíme na kole, pokud žijeme ve městě a třeba nepoužíváme dopravu vůbec. No, a na úrovni toho používání auta tak jako rozumně, jo, ne, že ho hned musíme zahodit, to nejde někdy. Prostě naše životy jako k autu k nim patří, tak je ta společnost dneska nastavená, a to potřebujeme někam dojíždět, ale rozhodně někdy bude dávat smysl pořídit si to elektroauto, protože těch emisí dává míň. A teď ta otázka stojí. A už se mi to vyplatí? Mám ho kde nabíjet? Mohl bych já ho používat? Možná ještě ne, jo, a někdo už ano, tak to jako dává smysl, třeba to další auto může být někdy jako elektroauto. Ale veřejná doprava jako rozhodně je věc, kterou můžeme dělat hned. Další čtvrtina z těch našich jako osobních emisí jsou věci kolem jídla.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A pozor, 16 % světových emisí skleníkových plynů, které se připisují zemědělství.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
No, zhruba tolik, no.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
To znamená, mám míň jíst, nemám jíst maso, nemám plýtvat jídlem? To není ironie. Já se ptám.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Jo, no, míň jíst, to bych jako dal do kolonky zdraví, to si tam srovnejte jako každý sám, kolik máte jíst, abyste neměli zbytečnou nadváhu a tak dál, ale rozhodně jíst míň kvůli tomu, abyste zachránili planetu a přitom žili nezdravě, to bych nedoporučoval. Ale největší efekt určitě má upřednostňovat rostlinné potraviny, jo, to neznamená, že se lidi mají stát stoprocentními vegany, ale v zásadě prostě maso a zvláště hovězí maso a mléčné výrobky s rozumem. A když dokážeme je používat míň, tak tím určitě prospějeme i nějakému planetárnímu zdraví, nejenom třeba tomu svému, to znamená, ano, trochu méně masa a mléčných výrobků, nebo by pomohlo. A druhý největší faktor je neplýtvat potravinami, což neznamená to nejíst, jo, ale znamená to plánovat tak, abych nevyhazoval, jo, neplýtvat. To jsou dvě nejdůležitější věci.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jde vám to v rodině se čtyřmi dětmi?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Neplýtvat?
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
No.
Petr Daniš, spisovatel
——————–
Jo, většinou jo. My máme těch zbytků jako relativně málo. No myslím si, že jsou u nás jako minimální a u nás hlavně tím, že žijeme pořád na venkově, tak co je zbytek, tak putuje slepicím, které to využijí a my jíme jejich vajíčka a přinejhorším to putuje na kompost.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Petře, já Vás celou dobu poslouchám a říkám si, to je tak těžké téma, to je tak nevděčné vlastně mluvit o něčem takovém, o čem píšete v téhle knížce Vy a o čem mluvíte Vy. Jak mluvit o té změně klimatu, aby lidi hned to rádio nevypli a vlastně chtěli o tom přemýšlet a chtěli to poslouchat?
Petr Daniš, spisovatel
——————–
To já nevím, jo, to já jako zkouším různé věci. Já si myslím, že část toho je jako nestrašit, jako ty věci jsou vážné, je to velký problém. Je to jeden z největších problémů, kterému jako lidstvo čelíme, ale, no, prostě nestrašit. A mluvit spíše o těch řešeních, mluvit o tom, že to má, smysl, jo, že mluvit o tom, že se to děje, to je téma, které jsme ještě jako se tolik se ho nedotkli. Ale ta změna možná z České republiky vypadá, že je nepředstavitelná, že tady jsme v tom sami. Ta změna v mnoha zemích světa probíhá mnohem rychleji, než jak se to děje v Česku, jo. Tady je spoustu vlád, které to podporují, podporuje se to na mezinárodní úrovni, je tady i spousta firem, které se snaží tím směrem vykročit nebo už tím směrem dávno vykročily. Tady je opravdu spoustu pozitivních příkladů lidí, komunit, které se snaží do toho čistšího jako přátelštějšího světa k přírodě a ke klimatu vstoupit. A já tohle vnímám třeba jako vlastně strašně pozitivní, jo, říkat si, ty jo, my v tom nejsme sami. Tady je spousta lidí, který už to dělají, kteří jsou v tom třeba i dál. Tady je spousta inspirace, kterou můžeme jako přijmout. No, a pak si myslím, že co nabíjí je, když něco uděláme a ono se to povede a vidíme, že to nějak funguje, že se emise snižují, že prostě nijak jsme kvůli tomu nezchudli. Náš život se nestal horším. Ale ty jo, jako já nemusím ani přikládat, jo, když topím tepelným čerpadlem nebo něco jiného. Možná to je špatný příklad, ale prostě ten komfort někdy může být jako opravdu vyšší a neztrácíme.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Petr Daniš autor knížky Klima je příležitost dneska hostem Radiožurnálu. Děkuju za rozhovor, děkuju i za tu vyváženost tady v téhle knize a ať se Vám daří.
Přidejte odpověď