Radiožurnál
Hostem Radiožurnálu je dnes básník, prozaik, esejista, dramatik a textař Petr Stančík. Dobrý den.
Letos si připomínáme sté výročí úmrtí jednoho z nejslavnějších rodáků Franze Kafky. Vy jste spoluautor Kafkovy abecedy, kdo přišel s tím nápadem?
Petr Stančík,
S tím nápadem přišel jako první můj spoluautor Radim Kopáč, se kterým jsme už pár knížek dali dohromady, a já jsem se tomu nápadu nejdříve trošku divil. Kafkova abeceda, to mi znělo tak jako podivně, ale nakonec si myslím, že ten výsledek stál i za ty rozpaky drobné.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Ta druhá knížka, tady těch knih bylo víc, ale kafkovská, je Praha kafkovská, kterou jste taky udělali společně s Radimem Kopáčem. V čem se tyhle dvě knihy liší?
Petr Stančík,
Ano, ty knihy se liší zásadně a téměř se nepřekrývají snad jenom osobou toho Franze Kafky. Kafkova abeceda je takový úvod do kafkovské problematiky.
moderátor
——————–
Taková odlehčená poučná zábava, jak se tam píše.
Petr Stančík,
Ano, ano. Pro inteligentní zvídavé dámy a pány, kteří by se chtěli rádi podívat do toho Kafkova univerza, ale…
moderátor
——————–
Zatím o tom nic nevědí.
Petr Stančík,
Třeba o tom vědí jenom tak jako povrchně a chtěli by vědět víc nebo si ještě nic nepřečetli, anebo si už třeba něco i přečetli, ale nechce se jim číst takové ty tlusté folianty odborné. A ta druhá, Praha kafkovská, to je, podobně jako předtím jsme udělali Prahu ožralou. Tak to je průvodce po místech v Praze spojených s Kafkovým životem a dílem, podrobný s fotografiemi a s odkazy na literaturu s citacemi z díla.
moderátor
——————–
Od začátku bylo jasné, že bude mít Kafkova abeceda nádech komiksu?
Petr Stančík,
S tím nápadem přišel vlastně taky Radim, a když řekl, že by to měl ilustrovat Štěpán Mareš, tak jsem byl překvapený, protože jsem ho znal jako autora Zeleného Raoula, ale pak když jsem viděl, s jakým entuziasmem pečlivostí a tak se toho chopil a hlavně když jsem viděl ty výsledné kresby, tak jsem byl nadšený. Sedí to k tomu jako Kafka na hrnec.
moderátor
——————–
Kde se třeba projevovala ta preciznost Štěpána Mareše?
Petr Stančík,
Tak například je tam obrázek, na kterém Kafka se svou milenkou se dívají na Katedrálu svatého Víta. A protože právě v devatenáctém a v první polovině dvacátého století se katedrála dostavovala, tak Štěpán chtěl vědět, jaký v tom roce, tuším, že to bylo 1907, jak přesně vypadala, jestli tam už byly ty dvě věže s průčelím, nebo ne, a tak jsem mu to opatřil v nějakých historických pramenech. Pointou je, že vypadala, jako dneska, už byla zvenčí dostavěná. V té době už se dostavovalo jenom uvnitř, ale měli jsme oba pocit, že jsme to udělali přesně tak, jak by to mohl vidět Kafka.
moderátor
——————–
Proč jste zvolili formát abecedy?
Petr Stančík,
Za prvé ta abeceda, ona to takovým zajímavým způsobem drží, jako mě vždycky fascinovalo, když jsem si listoval ve slovnících, že řazení těch hesel podle abecedy tomu dává nějaký nový řád, že tam vznikají nové souvislosti, které tam předtím nebyly. Tak to je určitě první důvod. Ten druhý důvod je v tom, že ta Kafkova abeceda, ta kniha je vlastně takový, dalo by se říci, kafkovský slabikář. Třetí důvod je ten, že jsme tím chtěli vzdát poctu abecedě Vítězslava Nezvala, což je poetistická básnická sbírka, která je taky psaná podle písmen abecedy. A ta vznikla podivuhodnou shodou náhod ve stejné době, kdy Kafka umřel, to znamená v roce 1924. I když teprve to další vydání pozdější má ty slavné ikonické fotografie tanečnice v těch písmenech, to první je bez fotografií.
moderátor
——————–
Které písmeno vám dalo nejvíc zabrat?
Petr Stančík,
Nejvíc se mi zarylo písmeno O čili odradek, to je takové zvláštní slovo, že je to Kafkův novotovar. A taky hapax legomenon čili slovo, které se opakuje jenom jedenkrát v jeho díle, napsal o něm v takovém krátkém textu, který se jmenuje Starosti otce rodiny. A je to podivná bytost složená z nití zteřelých kousků látek a z dřevěné špulky, která se pohybuje ve stínu. Tady ta bytost odradek třeba fascinovala mého oblíbeného autora Jorge Luise Borgese, se kterým ji dal do své podivné zoologie. A mě taky fascinuje léta, a tak jsem si řekl, že pro tu knihu musím přijít na to, kde se Kafka inspiroval, jak na to přišel a co tím myslel. A myslím, že se mi to povedlo.
moderátor
——————–
Prozradíte?
Petr Stančík,
Já bych to prozradil, ale tím bych určitě čtenáře ochudil. Snad jenom naznačím, protože naznačovat můžu, a naznačím, že to souvisí s tím, že Kafkův otec Herman byl obchodník s galanterním zbožím a malý Franz si často hrál v jeho krámu s různými těmi předměty, se kterými otec obchodoval, tak to byla malá nápověda.
moderátor
——————–
Když už jste připomenul vašeho milovaného autora Jorge Louise Borgese, má tenhle ten argentinský spisovatel. Mimochodem mám pocit, nechci se plést, ale mám dojem, že se narodil úplně ve stejný den jako Zdeněk Svěrák. Má něco společného s Franzem Kafkou?
Petr Stančík,
To je zajímavá otázka, určitě to, že ho znal, tedy myslím Borges Kafku, Kafka Borgese ne, pak taky určitě by se dali propojit takovou nějakou vnitřní tragikou a dejme tomu jako špatnými konci svých textů, což mají společné. A pak taky tou Prahou, protože. Kafka se v Praze narodil a žil v ní většinu svého života. A Borges, pokud vím, v Praze nikdy nebyl, ale byl jí fascinován a zasvětil jí svou podle mě nejlepší povídku, která se jmenuje Tajný zázrak. Pokud ji posluchači nečetli, tak jim ji vřele doporučuji.
moderátor
——————–
V rozhovoru pro Reportér jste řekl, že nejlepší spolubydlící je Kafka, že to víte moc dobře, protože jste poslední půlrok nebo vlastně rok spolu bydleli, jak jste spolu vycházeli?
Petr Stančík,
Bylo to složité, protože Franz je velmi nevšední a zvláštní společník, nesnáší hluky, neustále ho bolí hlava, zacpává si uši plastovými, tedy spíš voskovanými zátkami. Ale na druhou stranu je to velmi kultivovaný společník, je s ním zábava a ty rozhovory byly velmi zajímavé, ale nebylo to jednoduché. Věru.
moderátor
——————–
Nevyčítal vám nějaké zlozvyky třeba jako spolubydlícímu?
Petr Stančík,
Určitě. Třeba cvakání propiskou při dělání poznámek a jak říkám, ty zvuky, to bylo otevírání zátek od vína, taky mu nebylo příjemné, protože on je abstinent.
moderátor
——————–
Vegetarián taky.
Petr Stančík,
Vegetarián, taky ano, ale to mu zase tak nevadí, protože například v dopisu své snoubence vzpomíná na to, jak za jeho mládí dělali židovské klobásy čili zřejmě z nějakého košer masa, které byly tlusté jako vodní krysy a když se ohřály, tak pištěly podobně jako tito hlodavci. Takže fascinuje a zase tam, když si všimnete, tak je tam ten zvukový, zvuková vzpomínka. Jsou lidé, kteří mají se vzpomínkami spojené vůně nebo haptické záležitosti. Kafka zvuky.
moderátor
——————–
Svěřovali jste se jeden druhému?
Petr Stančík,
Já osobně se moc nesvěřuju, ale Kafka neustále měl problémy s něčím, se svou bytnou, se svými milenkami, se kterými se neustále rozcházel a zase se dával dohromady, se svou nemocí, kterou, jak sám říkal, tak si sám přivolal na sebe. Se svým odmítáním dospělosti. Kdyby to nebyl tak geniální spisovatel, tak by to byl vlastně velmi nesnesitelný člověk.
moderátor
——————–
A řekl vám něco, co ještě nikomu jinému neprozradil?
Petr Stančík,
Ano, myslím si, že to čtenáři najdou i v těch knihách. Dnes už se nedá úplně jako čekat nějaký velký kafkovský objev, třeba dítě nebo něco na ten způsob, že třeba byl na Měsíci. Ale takové ty zajímavé věci, například jsem zjistil velmi pozoruhodné souvislosti s jeho pražskou továrnou. Ne každý ví, že Kafka byl kromě toho, že byl spisovatelem a doktorem práv, tak byl také továrníkem, za což mohl spíše jeho otec, měl skutečně továrnu na azbestové zboží na Žižkově, která jak jinak zkrachovala, když ji vedl on. Ale zároveň nezkrachovala jen ona, ale přispěla i k jeho smrti. Protože ta azbestová vlákna jsou velmi nebezpečná při vdechování a tenkrát žádná bezpečnost práce v tomto smyslu nebyla. Ač Kafka pracoval v pojišťovně, která pojišťovala pracovní úrazy, a což se taky moc neví, je autorem několika spisů o bezpečnosti práce, které se tenkrát zaváděly jako literatura povinná pro různé mistry. Atd. Aby ta pojišťovna nemusela vyplácet tolik pojistek za ty úrazy. Tak skutečně ta továrna byla jeho hrob a on byl hrobem té továrny čili tak navzájem se přivedli ke skonu a na buben.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Povídáme si v souvislosti se stým výročím úmrtí Franze Kafky. Když se ještě vrátím k té knížce, k té abecedě nebo slabikáři, jak jste říkal, Kafkova abeceda, tak jak jste měli s Radimem Kopáčem, spoluautorem, rozdělená ta písmena? Nebo jste losovali? Nebo jak vůbec jste tvořili ve dvou?
Petr Stančík,
My jsme museli nejdřív k těm písmenům přiřadit ta hesla, která by byla nějakým způsobem spojená s tím Kafkou, aby to dávalo smysl vůbec, že. Takže některá šla hned, třeba B, bordely, tam Kafka chodil, i když spíš na kukandu, on tomu sexu moc nedal. Ale rád pozoroval ten život a taky se rád zamilovával do prostitutek, jako obvykle destruktivně ve svém životě. Tak to bylo jasné. Horší byla písmena jako třeba Y, ale tam nakonec z toho byl Yom Kippur, židovský svátek, se kterým je spojená jedna důležitá událost v Kafkově životě. A takže takhle jsme to rozepsali a když jsme to rozepsali, tak jsme si to rozdělili podle toho, co je komu bližší, protože každý má něco jako v sobě zažitého. Takže já jsem si pro sebe uchvátil třeba ten odradek, nad kterým jsem přemýšlel už od svých asi 14 let, kdy jsem toho Kafku četl poprvé.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Kdy vlastně začít s Kafkou, tak s tou abecedou asi kdykoliv. Tam to pro ty začátečníky nebude limitováno věkem?
Petr Stančík,
To je zajímavá otázka. Já jsem například přesvědčený, že Kafka je ideální četba pro dospívající mládež. Když se nad tím zamyslíte. Tak ono, ty jeho postavy jsou vlastně jako nedospělé, stejně jako Kavka sám. Odmítají přijmout dospělost, odmítají se tak chovat a jsou samozřejmě jako drcení těmi okolnostmi. Já když si vzpomenu na to, jak když jsem dospíval já, když jsem byl v pubertě, tak to bylo hrozné. Všichni mně chtěli ublížit, všechno bylo strašně proti mně a nikdo mě nechápal. Přesně tak. To je ten slavný příměr třeba v románu Proces o tom člověku, který přijde k té bráně a čeká tam nakonec celý život, než ho vpustí. A oni ho nevpustí nikdy, takže tam umře a pak zjistí, že ta brána byla jenom pro něj, aby to bylo ještě peprnější, ta absurdita. Ale takhle se přece dospělý člověk nechová, že, kdybyste přišel k bráně, a to byla zamčená, tak jí vykopnete nebo půjdete pryč a budete hledat jinou bránu. Ale to tím nějak neshazuju. Prostě i tahleta fáze v životě člověka je velmi důležitá, možná nejdůležitější ze všech a prostě začít s Kavkou od 12 let nebo od 14, jako jsem to měl já.
moderátor
——————–
my si povídáme o Kafkovi, protože teď vyšly dvě nebo vycházejí knížky Kafkova abeceda a Praha kafkovská. Říkám si, jestli je možné na tu Abecedu, na ten slabikář pro začátečníky navázat rovnou četbou té v podstatě vědecké práce?
Petr Stančík,
To je, na jednu stranu to je vědecká práce, přináší tam spoustu zdrojů a je to všechno doloženo, ale na druhou stranu se dá, i formát té knížky je takový, že se dá strčit do kapsy haveloku nebo pršipláště a obcházet s tím jako s bedekrem v ruce ta místa, která jsou s tím Kafkou spojená. Řekl bych, že je to ideální tak propojit, ale určitě ta posloupnost je ta, že nejprve Kafkovu abecedu a pak Prahu kafkovskou, ostatně v tomto pořadí i vycházejí, takže když si teď čtenáři laskavě koupí tu Kafkovu abecedu, tak než ji dočtou, tak už bude i ta Praha kafkovská.
moderátor
——————–
Básník, prozaik, esejista Petr Stančík je naším hostem. Já jsem četl, že když jste byl malý, tak si pro vás maminka vymýšlela pohádky o víle Zpěválce, která poletovala vesmírem v raketě vydlabané z vlašského ořechu a takové fantazie podobné. Je to tak, že vás to formovalo jako budoucího spisovatele?
Petr Stančík,
Určitě Oba moji rodiče byli lidé nadaní bujnou fantazií a tvůrčími schopnostmi. U mého tatínka se to projevilo spíš ve výtvarnu. Moje maminka se vyžívala v těch, jak už jste říkal, v těch sci-fi pohádkách, které pro mě vymýšlela. Ale měli taky velmi dobře zařízenou knihovnu, takže jsem měl už od dětství co číst. Máloco formuje člověka tak, jak v dobrém, tak ve zlém, jako je rodina, hlavně tak do té doby, než začne chodit do školy. Pak už s ním toho moc nehne v životě. A já jsem měl to štěstí, že oba moji rodiče jsou naprosto úžasní lidé a že mě prostě vychovali tím správným způsobem.
moderátor
——————–
A vy jste jim ale se odvděčil tím, že jste nedostudoval ani jednu z těch škol, které jste studoval. Pedagogickou fakultu a DAMU, proč jste nedokončil ani DAMU?
Petr Stančík,
Já myslím, že rodiče se s tím už nějak smířili. Pedagogickou fakultu jsem nedostudoval proto, že to bylo za komunistické éry, já jsem měl velké problémy s režimem, nebyl jsem disident, to ne, ale si mě zvali na StB a snažili se, abych se stal agentem, což se jim nepodařilo. Atp. Takže dřív nebo později to muselo skončit tím vyhazovem, k čemuž jsem přispěl i tedy tím, že jsem měl už od dětství a mám to dodneška, problém, že když mě něco nebaví, tak u toho usnu, takže předměty, které mě nebavily, tak jsem se nemohl na ně učit, protože jsem u toho vždycky usnul. Takže ani ten můj prospěch nebyl úplně valný. A s DAMU to bylo zas úplně jiná píseň, tam jsem si hned v prváku prožil revoluci, takže pak to bylo jako naopak v době svobody, ale já jsem v tu dobu zjistil, že vlastně to divadlo nechci dělat, že v té normalizaci to byla takové pro mě východisko, jak se realizovat nějakým způsobem. Teď najednou chtěli všichni muzikály, to jsem nechtěl dělat, takže ani jednu z těch škol jsem nedokončil a vlastně je to dobře, protože pánbůh se mnou měl jiné úmysly.
moderátor
——————–
Chvilku jste pracoval jako učitel, taky jako televizní režisér. Vy už jste dlouho od roku 2016 spisovatel na volné noze, u nás se psaním dá uživit?
Petr Stančík,
Já jsem jednak měl nějaké úspory z dob, z tučných let, kdy jsem ještě dělal v těch reklamních agenturách textaře. Ano, vlastně až do dob covidu. Hlavně děti přestaly číst a zvlčily tím lockdownem a podobnými zběsilostmi, tak až do covidu jsem se tím živil tak, že jsem uživil rodinu i sebe bez nějakých rozmařilostí a antických gest. Teď je to trošku horší, ale pořád neplánuju to, že bych se vrátil do práce, dokonce se mi nedávno o tom zdálo, že zase jsem v práci v tom open space a tak, probudil jsem se zbrocený potem. Jinak nemám se zlými sny problém, naopak je beru jako takové horory zdarma. Ale tady to bylo tak příšerné, že už to nikdy nechci, ani aby se mně o tom zdálo.
moderátor
——————–
Spisovatel Michal Viewegh v nedávném rozhovoru prohlásil, že mu v současné české literatuře chybí řemeslná dovednost a že když už jí někdo umí, třeba Petr Stančík, je to na jeho vkus zase příliš velká magořina. Berete to jako lichotku?
Petr Stančík,
Tak od Michala ano. Protože není to jako litera, jako literatura, kterou píše, není úplně můj šálek kávy, ale beru ho jako velmi poctivýho spisovatele, takovýho toho, který pomáhá lidem, aby vůbec četli, což je, myslím, strašně důležitý. Každý má prostě nějaký jiný úkol na tomhletom poli, roli dědičné. A určitě já myslím, že jako řemeslník on je velmi dobrý, když mě pochválí jako řemeslníka, tak to je uznání, kterého si lze vážit.
moderátor
——————–
A v čem to řemeslo spatřujete vy?
Petr Stančík,
Tak jsou samozřejmě jako úplně takové ty základní věci, to znamená od toho jak postavit větu, jak dělat vyprávění, ale pak takový ty širší věci jak vůbec vystavět příběh, jak ho udělat zajímavě, aby to bylo ke čtení, aby to bylo nové nějakým způsobem. Protože popravdě řečeno, úplně něco nového se vymyslet nedá, ale dá se to novým způsobem vyprávět. A to už je pak vysoká škola toho psaní, různé metody vypravěčské, případně jejich střídání. Je těch věcí spousta. Až vlastně od té doby, co jsem se tomu začal věnovat naplno, to znamená jako na volné noze, co jsem spisovatel, tak začínám chápat, že se to jinak nedá, že když to děláte jako koníčka, a to je přesně to, co asi Michal myslel, tak to prostě dopadne, jako když máte jako koníčka třeba výrobu nábytku, tak sedět se na tom dá, ale není to úplně ono.
moderátor
——————–
Proč jste zpočátku používal pseudonym Petr Odillo Stradický Stančík ze Strdic?
Petr Stančík,
Ono to není celé pseudonym, já jsem křtěný Petr Odillo, takže jenom to Strdický ze Strdic. A to vlastně začalo, když jsem někdy ve 13, ve 14 letech začal číst dekadentní poezii, tak jsem měl takový pocit, že správný dekadentní básník musí být aristokrat, a to nejenom ducha, ale aby měl i ten přídomek jako Jiří Karásek ze Lvovic. Tak jsem si ho vymyslel, ale jinak náš rod pochází z polského rodu Stančíků, mimochodem máme stejný erb, protože v Polsku jsou takové velké heraldické rodiny, tak máme stejný erb jako Kořenovski, což posluchači budou znát pod pseudonymem Joseph Conrad. Taky docela dobrý spisovatel.
moderátor
——————–
Pojďme se ještě vrátit přece jenom ke Kafkovi, co z jeho díla považujete za zásadní, romány, povídky, aforismy, dopisy, deníky?
Petr Stančík,
Já osobně mám nejraději ty jeho nedokončené věci, to znamená především Zámek, protože ta nedokončenost je vlastně literární kvalita sama o sobě. Je to, je to úžasné, protože jednak tomu dodává takovou zvláštní tajemnost a zvláštní živost, vlastně ten text není mrtvý, není ukončený. Pořád jako by žije, pořád jako by vás vybízel k dokončení. A samozřejmě nebyl bych to já, kdybych ho nedokončil. Už asi před 30 lety jsem napsal jeho konec, stejně jako jiný nedokončený román spisovatele, který rovněž pocházel z Prahy, byl stejně starý jako Kafka a možná se i spolu někdy viděli. A to byl Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka, které jsou taktéž nedokončené. Takže to je moje osobní preference, jinak samozřejmě kdybych měl najít nějakou, nějaký Kafkův text, který je nejkafkovštější, kde je to, taková esence, pátá esence kafkovství, tak by to byla asi Proměna. A kdybych hledal text, který je nejhororovější, nejpříšernější, tak je to V trestné kolonii, kterou u nás kdysi přeložili pod názvem V kárném táboře, který je ovšem zavádějící, je to trestná kolonie, a to je jenom pro silné povahy.
moderátor
——————–
Ve vaší knize figurují všechny čtyři Kafkovy osudové ženy. Proč měl podle vás tak komplikované vztahy a vlastně z toho sňatku pokaždé vycouval?
Petr Stančík,
Kafka měl se ženami opravdu komplikované vztahy. Na jednu stranu ho přitahovaly takové ty úplně nejníž, služky, prostitutky, takové ty ženy z polostínu, ale pak samozřejmě hledal tu velkou lásku, tu spřízněnou duši, kterou našel asi třikrát nebo čtyřikrát. A tam ovšem byl zase problém v tom, že ty dámy asi chtěly, snad kromě Mileny Jesenské, která byla vdaná a o další sňatek už nestála, tak asi uvažovali o tom, že budou žít společně, ale Kafka z toho vždycky na poslední chvíli vycouval. S Felice Bauerovou, což byla možná nejpozoruhodnější z jeho milenek, protože to byla dáma v době, kdy ten svět byl opravdu velmi maskulinní, tak pracovala v berlínské firmě jako vrchní prokuristka, dalo by se říci šéfová. A navíc to byla firma, která vyráběla tehdy něco neuvěřitelně, dneska bychom řekli hi-tech, to znamená fonografické nahrávací přístroje, vlastně diktafony na začátku dvacátého století. A Felice Bauerová, s tou dokonce dvakrát uzavřel zasnoubení a dvakrát ho zrušil, což je, myslím, rekord, protože jen málokterá žena, je-li zasnoubená, a snoubenec to zruší, tak mu uvěří ještě podruhé.
moderátor
——————–
Česká televize nedávno vysílala německo-rakouský seriál Franz Kafka, ve kterém spisovatel volá na smrtelném loži Milenu Jesenskou. Znamená to, že právě ona byla Kafkovou největší životní láskou?
Petr Stančík,
Milena Jesenská byla pro Kafku osudová už proto, že když měl svou tzv. židovskou konfirmaci, když byl v šesti letech přijímán za muže, za součást židovské obce, tak čekal nějaký úžasný dárek. Ten dárek, jak zjistil po letech, tak byla Milana Jesenská, která se v té době narodila. Ale těch osudových spojení tam bylo asi víc. Bohužel se nedochovaly všechny dopisy. Ale já myslím, že spolu měli ten vztah aspoň intelektuálně jako nejintenzivnější. A taky mně osobně se z těch jeho dam líbila nejvíc.
moderátor
——————–
A máte s Kafkou něco společného?
Petr Stančík,
Já s Kafkou? Tak začnu vlasy, já jsem blonďák, on je tmavovlasý, já se občas napiji, on je abstinent, on je vegetarián, já mám maso rád. Já myslím, že tu literaturu.
, moderátor
——————–
Říká na závěr našeho rozhovoru spisovatel Petr Stančík. Moc děkuju za návštěvu a ať se vaše knihy dál dobře čtou. Mějte se hezky, na shledanou.
Přidejte odpověď