ČRo Vltava – Akcent
Na začátku roku se stal novým ředitelem Muzea literatury – Památníku národního písemnictví, historik Michal Stehlík. Jak se daří muzeu literatury po roce fungování zpřítomňovat literaturu? A jaké jsou, nebo by měly být jeho ambice? O tom bude dnešní Akcent. A našimi hosty jsou ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví a historik Michal Stehlík.
A spisovatelka, publicistka a redaktorka kulturního zpravodajství České televize Alžběta Stančáková.
Pane Stehlíku, gratulujeme, 23 dní ve funkci.
Ano, moc se mi líbilo na začátku, než jsme začali, tak jste říkal, že se nestačíte divit….
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
No, teď se mě někdo ptal, co aktuálně čtu, tak jsem konstatoval, že směrnice, to je asi realita každého nástupu do podobné pozice, kdy té poezie je tam méně a momentálně prózy každý všedního dne v rámci instituce je prostě více, realita.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Vy jste už tady v Českém rozhlase vlastně před pár dny, 4. ledna jste vysvětloval v Knižním Plusu, jaké jsou vaše cíle, jaké jsou vaše ambice, ale možná teďko, kdybyste to měl opravdu stručně shrnout, protože je potřeba říci, že vy vlastně přicházíte do Památníku národního písemnictví – Muzea literatury rok nebo trošku více než rok po otevření nové budovy, což znamená, že do určité míry pracujete se svými vizemi, ale i s vizemi svého předchůdce.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Ona je to velmi zvláštní chvíle pro tu instituci, řekl bych, v celých dějinách, což zní až fatalisticky, ale už v té dlouhé větě, co jste říkal, je prostě jako to čertovo kopýtko, že je to Památník národního písemnictví – Muzeum literatury, ta situace je hodně nová v tom, že prostě má to jiné sídlo, sídlí to v Petschkově vile v Bubenči, má to stálou expozici, která předtím nebyla, má to teda za mě příliš malý prostor na výměnné výstavy, to je možná jedna ze slabin, kterou jsem zdědil a zároveň to má ohromnou tradici spíše toho Památníku národního písemnictví ve smyslu literárního archivu, to je nesmírně cenný konvolut mnoha tisíc osobních nebo institucionálních pozůstalostí, s kterými se dá nádherně pracovat, ale vlastně to byl památník vysloveně hodně opřen o ten archiv, o tu podstatu. A teď je to nová role nebo rozhlížení se po nové roli, Muzeum literatury, to se rovná jako víc komunikovat, přitáhnout návštěvníka, komunikovat se školama, co živý provoz literatury, jak ho soustředit kolem památníku, takže podle mě to jako křižovatka a ten rok byl strašně krátká doba, aby se to nadechlo, kterým směrem se to vlastně vydává. A musím říct, že se to tím nějakým definitivním nebo, řekněme, jasným směrem ještě příliš nevydalo, což je možná zase výhoda, na něco navazuji, ale zároveň ta křižovatka je pořád, si myslím, trošku přede mnou.
moderátor
——————–
No, aby Alžběta na vás potom mohla reagovat, tak pojďme si opravdu stručně v bodech říct, co je váš plán?
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Tak můj plán je to muzeum, a to už používám muzeum, vlastně oživit, to znamená, musí tam přijít živá literatura, musí tam přijít jako živý provoz, zároveň je to pořád práce s fondy, které jsou jedinečné, od Kafky přes Basse a další, tady bych mohl dělat velkou enumeraci, to znamená vytipovávat si výstavní projekty, oživovat třeba i ten prostor, ten prostor má úžasnou zahradu, v tom veřejném prostoru musí to muzeum či památník, to si řekneme, hrát nějakou roli v rámci projektu, já teď čerstvě jdu z Akademie věd, kdy třeba řešíme velký digitalizační projekt na Bolzana, což jsou sice staré dějiny, ale zase je to třeba zpřítomňování v tom digitálním prostoru. A do toho jsou prostě věci, kdy ta křižovatka není jenom před náma rok 2, 3, ale třeba 50 let, protože žijeme v digitálním věku a ten památník byl archiv papírového věku, a to je třeba otázka, jak bude sbírat a dokumentovat tu živou literaturu, která je dneska živá i na jiných platformách, než jsme třeba zvyklí, a to vyřešeno vůbec není, je to prostě velký otazník i pro archiváře.
moderátor
——————–
Teď už vás, Michale, musím zastavit, protože by mě zajímalo, co vlastně Alžběta si představuje, jenom možná upozorním na to, že v říjnu loňského roku vlastně, pardon, v říjnu předloňského roku jsme tady měli Akcent, kdy vlastně Jonáš Zbořil, když to bylo týden vlastně před otevřením Muzea literatury, tak společně s tehdejším ředitelem Zdeňkem Freislebenem se bavili právě o tom, jaká by měla být role, nakonec se vlastně shodli, ale zajímalo by mě, Alžběto, vy, která jste jak v té tvůrčí, tak řekněme, v té pozorovací části literárního provozu, co vy očekáváte od Muzea literatury?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
Já určitě navážu na to, co tady říkal pan Stehlík, že je určitě skvělé otevírat ten památník lidem a využívat ho k nějaké popularizaci. A co si myslím, že je hodně zásadní, je jednak tu literaturu prezentovat mladší generaci a ukázat jim, že je pořád živá, protože ona je, vymyslet nějaké způsoby, jak to vlastně tohle to prezentovat. A pak je tedy další věc, protože, jasně, je to památník, je to muzeum, ale určitě je třeba zohlednit i to, že i dneska mezi námi žijí spisovatelé.
moderátor
——————–
A tady právě můžeme navázat na to, co říkal Jonáš Zbořil v tom Akcentu v říjnu 2022: „Literatura není svatá, v muzeu je důležitá perspektiva živých čtenářů, ne mrtvých autorů.“ Michale, a to teda…
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Jednoznačně ano, my, když přemýšlíme o těch třeba výstavních nebo dokonce dramaturgických plánech do budoucna, tak se bavíme o aktualizaci, bavíme se o tom, že to musí vstupovat do toho veřejného prostoru. Ano, pořád to bude místo pro badatele, diplomové disertační práce, knihy o minulosti, dnes jsem potkal doc. Jana Wiendla, který pracuje na básníkovi Horovi, říkal horuju, a říkal, jsou tam velmi zajímavé akcenty k té aktualizaci k dnešku, prostě levice, pravice, vnímání sociální spravedlnosti, je to zasuto možná zase komunismem, teď se chystá výměna ve stálé expozici, kdy přišli kolegové s tématy Neumanna a Nerudy. Já jsem se trošku zatvářil, jestli to bude jako k dnešku, ale ono je to pojato jako na téma konfrontace člověka s modernitou nebo s technickým světem, s technicitou. A najednou je to nasvícení tím dneškem.
moderátor
——————–
Ono je to aktuální.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
A je to aktuální, čili za mě jde využívat i ty tzv. staré mrtvé autory pro tu aktualizaci, ale zároveň bez stahování té živé literatury nebo toho, co je teď aktuální, co vychází, ať už jsou to čtení nebo další programy a využívat ten prostor, přitahovat tam lidi, bezpochyby ano. A ještě jednu věc, co tady kolegyně zmínila, a to je taky pro mě strašně důležité, já jsem z prostředí, které spíše se věnovalo oborově třeba výuce dějepisu, dějepis plus a všechny ty badatelské aktivity, ale nedávno jsme měli právě sezení s kolegy, kteří se bavili o tom, jaká je edukace, didaktika a další věci v oblasti literatury, a to je přece věc, kdy k maturitě jde každý z hlediska češtiny, my to nazýváme češtinou, ale uvnitř toho je nesmírně….
moderátor
——————–
Čeština a literatura.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Nesmírně silné pole a ta literatura nemusí být zároveň jenom česká a už jsme se zase bavili s kolegy, prostě sestavujeme tým, který se bude dívat na komunikaci na školách v rámci literatury a její role. A přesně jsme tam, že nemůžeme zůstat ani zavření v archivu, anebo nemůžeme zůstat dokonce, byť to zní kacířsky, ani zavření v té literatuře, prostě ta literatura musí být součástí….. Já, když jsem byl u konkurzu, kde profesor /nesrozumitelné/ se mě ptal na mezinárodní spolupráci, tak jsem se tak jako ošíval, protože zase vidím tu realitu památníku, kolik lidí je jich schopno, zároveň říkal a proč tam nevtáhnete drama, proč tam nevtáhnete film, proč tam nevtáhnete kulturu jako takovou, vždyť literatura je, dobře, možná nějaký základ, ale aby byla sama o sobě, tak já myslím, že to nebude vlastně stačit.
moderátor
——————–
Alžběto, byla jste vlastně v Petschkově vile?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
Samozřejmě, já jsem dokonce točila svoji jednu z prvních reportáží v České televizi, tak jsem točila z otevření, když se ty expozice otvíraly a pak jsem tam byla opakovaně jednou, což byla taková jako moje hodně oblíbená reportáž, tak jsem tam dělala, natáčela jsem s Petrem Kotykem rukopis Haškova Švejka.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Ale to zmiňujete pracovní návštěvy. Zajímalo by mě, jestli jako tvůrkyně, nebo i vlastně prostě jenom milovnice literatury, literatury jste tam šla?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
To ne, to se přiznám, že ne, i když vím, že teď v posledních měsících nebo týdnech tam už probíhají třeba ty živé večery, živá čtení, tak já přes svoji pracovní vytížnost se tam moc takhle navečer nedostanu, takže tam jsem se ještě nedostavila, ale viděla jsem z toho fotky a někdy snad mi to vyjde.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
A ta stálá expozice, která se průběžně proměňuje, tak to znamená ta vizualizace literatury, ke které došlo už při tom otevření, tak ta vám přijde, protože byla zmiňována, že to je vlastně velké plus Muzea literatury, že se jim povedlo díky té speciální, řekněme, 10 tématické stálé expozici nahlížet na literaturu trošku jiným audiovizuálním a současnějším způsobem?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
Určitě tohle pomáhá. Zároveň já se přiznám, že tu expozici vlastně nesleduju až tak v těch proměnách, tehdy si vybavuju, že tam třeba byla zvířátka ze stolu Jaroslava Vrchlického a takovéhle věci, což je určitě jako vtipná anekdota, ale vlastně třeba si nedokážu moc představit, že by jako 17letý student se zájmem o literaturu si řekl, kvůli tomu vlastně jsem sem přišel. Božena Němcová, jestli si pamatuju, tak ta měla žehličku, to vlastně v dnešní době už zní trošku, s prominutím, outdatově a jako zase to zakládá na nějakých nerovnostech trochu zbytečně.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Podporování stereotypu. Michale, já si myslím, že tady už se můžeme věnovat tématu – Muzeum literatury – Památník národního písemnictví, což je samo o sobě téma, vy jste ve vašem projektu sám zmiňoval, že by se vlastně opravdu měla i příspěvková organizace ministerstva kultury přejmenovat na Muzeum literatury. Dojde k tomu?
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Dojde k tomu, že se definitivně v roce 2024 řekne, co budeme. Takhle to řeknu. Já jsem měl poměrně ostrý názor do té koncepce, ale zároveň jsem deklaroval, že jsem otevřen diskuzi v rámci kolegů nebo kolegyň a teď jsme se vlastně shodli trošku napříč, mluvím třeba s lidmi z Literárního ústavu Akademie věd, mluvím právě se zmíněným Petrem Kotykem jako starým, řekl bych, až starým bardem akvizic a dalšími, kteří mají různé názory, padají různé názvy, když to řeknu takhle, já jsem řekl dobře, tak já nebudu jako apriorní a povedu diskuzi, udělám si na to dokonce nějaký speciální kulatý stůl v rámci charakteru a vize, protože my musíme ten název něčím taky naplňovat a musí to spolu mluvit a sedět. A myslím, že v roce 24, řekněme, do poloviny roku bude i návrh nové zřizovací listiny, aby to bylo i formálně, co teda máme být do budoucna. Nemůžeme mít obojí, to říkám předem, že ten název PNP – Muzeum literatury je nemožný, musí se to vydat nějakým směrem. A já ještě ve vtipu říkám, že já jsem, když jsem procházel tu úžasnou vilu, tak jsem ve sklepení ve skladu našel starou skleněnou ceduli ze Strahova, kde památník sídlil předtím a byly tam otvírací hodiny a tak dál a byly tam názvy a byl tam název v češtině a pod tím tři názvy anglicky, německy, francouzsky a přesně, byl tam Památník národního písemnictví, ale pod tím bylo /nesrozumitelné/ a německy u Museum Czech Literatur. Takže vlastně, když to už v minulosti komunikovalo se zahraničním návštěvníkem, aby mu to vysvětlilo ten pojem Památník národního písemnictví, což samo o sobě má v sobě nějakou historickou konotaci, tak to stejně mluvilo o Muzeu literatury.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Alžběto, ale přesto nezní vám Muzeum literatury už vlastně taky outdatově, když jste použila to slovo v rámci Boženy Němcové.
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
To asi záleží na každém, ale nevím, vzhledem k tomu, že je teď ta snaha ho otevírat lidem a třeba ho zpřístupňovat nebo zpřístupňovat prostřednictvím něj i tu literaturu, tak to klidně tak může být třeba prostě Centrum literatury, ale už tady máme české literární centrum, tak by se to mátlo, takže jako muzeum, mě to nějak neuráží, existuje i Muzeum budoucnosti, že, tak vlastně taky trošku jako oxymoron, tak vlastně jo, takže nějak mě to neuráží, ale určitě to může vést pak k tomu, že si lidi pak představí zaprášené police a pár rukopisů za vitrínou.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Michale, ta jedna z otázek, která tady padala právě v Akcentu v tom říjnu 22 bylo, zda možná ne celá instituce, ale minimálně Petschkova vila, jestli by se neměla jmenovat Dům literatury tak, aby to vlastně lákalo k návštěvě, protože tím neříkám, že muzea nelákají k návštěvě, ale přece slovo muzeum a dům mají trošku jiný emocionální náboj.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
To je hezká myšlenka, já už vidím ten draze investovaný velký název, co je před to vilou, Muzeum literatury, jak ho demontuji, říkám, že po roce si to myslím jinak. Ne, tak nechci…
moderátor
——————–
Jenom jedno slovo.
Michal STEHLÍK,
Nechci… Jenom jedno slovo, to je pravda.
Alžběta STANČÁKOVÁ,
Člověk dá jenom um, dá kroužek a D je to.
moderátor
——————–
Přesně tak. Může zůstat muzeum i vlastně to D, aby to bylo dům…
Michal STEHLÍK,
Vidíte, jak vlastně dobrý nápad, to se dá, to se dá…
Alžběta STANČÁKOVÁ,
Ale zase už existuje Pražský literární dům, takže to taky mate se to.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
Opravdu, mate se to, tady je prostě za mě hodně silně vidět prostě, jak ten název je do značné míry určující, když ti lidé o tom budou mluvit. Já, když jsem někomu říkal z přátel znají Památník národního písemnictví, že se ujímám té instituce, tak odpověď byla pro mě jako až zvláštní, říkal, a to zrušili, přece, tam je, tam je nový muzeum, že vlastně jako je tam zmatek, zmatek v tom, protože když už ta cesta Muzea literatury měla být, tak ona nebyla v tom roce 22/23 prostě dokončena, je to pořád, jak jsem říkal, na půli cesty. A co to bude, tak to bude příznakové z toho, co to bude dělat do budoucna, a to se vůbec ještě nebavíme o tom, že jsme nevnesli do toho pojmu pojem české, pojem národní, kdy třeba jsme argumentovali, za mě národní jako pro historika má silný etnický akcent, kdy si nemyslím, že to je úplně ideální, my po roce 45 jsme znárodnili všechno, proto máme tolik národních institutů, ale na druhou stranu jsem byl zase upozorněn, což je taky relevantní, že pojem národní třeba v kontextu organizací kultury v sobě nese tu centrálnost, že, a najednou to je trošku jiné nasvícení.
moderátor
——————–
Že jste tím styčným bodem.
Michal STEHLÍK,
Že je to jako místo, kam se chodí jako primárně, pokud literatura, no, tak to primární bude, to znamená, tahle hra se slovy nastane během tohohle půl roku, ale já to vidím jako důležité pro to naplňování toho obsahu, aby to bylo příznakové, co vlastně jsme do budoucna.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Na druhou stranu to není jenom hra se slovy, ale je to vlastně o celé komunikační strategii literárního světa jako takového, protože to vypadá, jako kdyby vlastně existoval nějaký literární svět, nějaký literární provoz a potom byl Památník národního písemnictví nebo Muzeum literatury, které se stará vlastně o minulost, ale moc se vlastně té současnosti nevěnuje. Zajímalo by mě, nakolik třeba vy, protože máte vystudovanou literární vědu, Alžběto, ale předpokládám, že bádáte třeba v archivech, které má Památník národního písemnictví, jsou pro vás, třeba i ta zmíněná digitalizace je pro vás důležitá pro vaši práci, nebo třeba do budoucna?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
Možná do budoucna, asi v minulosti, ale v současné době určitě nebádám, ale asi jako jo, že kdybych si vzpomněla teď, že si chci zjistit, kdy vycházel, jaký almanach, tak je určitě super, že bych se do něj mohla dostat a přečíst si třeba něco o nějakých literárních sporech z 19. století, to asi díky tomu můžu, díky té digitalizaci je tam digitalizovaný i ten Haškův Švejk, a tak, kdybych si chtěla vzpomenout, že se chci podívat, jaký měl rukopis, ale já se přiznám, že se opravdu vlastně tou muzealitou nezabývám, já v současnosti dělám zpravodajství a do toho píšu texty o dnešku, takže vědecké práci se nevěnuju vůbec.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Michale, vy jako ředitel budete muset mimo jiné řešit i to, jakým způsobem se u vás distribuují informace. Je třeba docela zajímavé, že ve chvíli, kdy člověk si najede na Památník národního písemnictví na webovou stránku, tak se mu otevře opravdu ten památník, ale když si zadá Muzeumliteratury.cz, tak se mu otevře Muzeum literatury online, kde ale není vůbec odkaz na budovu, na otevírací doby, na nic, to je prostě jenom online katalog.
Michal STEHLÍK,
No, dokonce to není jenom online katalog.
moderátor
——————–
Vlastně je to jenom sbírka.
Michal STEHLÍK,
Ono je to online ta expozice.
moderátor
——————–
Expozice, ano.
Michal STEHLÍK,
Ono je to matoucí v tom názvu, shodou okolností jsme to dneska řešili opravdu, a to je třiadvacátý den, že vůbec z hlediska té domény tam musí být pojem expozice, aby to nebylo matoucí. A jedna z těch agend, když to řeknu takhle škaredě, po Novém roce je třeba sjednocení domén, sjednocení komunikace té instituce, téměř dotažený je nový web, který bude soustřeďovat, máme navíc literární portál, který soustřeďuje ostatní literární expozice po republice, tohle všechno bude vlastně v něčem hodně hektická práce, třeba v prvním kvartále, kdy bych si to dal jako za úkol.
moderátor
——————–
Protože to jste teďko zmínil, ono totiž potom existuje stránka Literarnimuzea.cz.
Michal STEHLÍK, historik, ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví
——————–
A to je také pod Památníkem národního písemnictví, což je zase stránka metodického centra, která má soustřeďovat, a teď najednou zjistíte, že obhospodařujete 12 domén, na tom běží 4 různé literární stránky, něco funkčního, něco ne, do toho děláte…
moderátor
——————–
Různé katalogy…
Michal STEHLÍK,
…o nejkrásnější českou knihu, což je samostatná kapitola, která se věnuje samozřejmě kombinaci grafiky, designu a knihy a tohle všechno dát do nějaké jasné komunikace, tady jsme pro návštěvníka, tady jsme pro badatele, tady děláme nejkrásnější knihu a tady jsme rozcestník ostatních literárních památek, tak to samozřejmě potrvá, protože je to hodně dynamické.
moderátor
——————–
Teď asi předpokládám, že to, co vy nejvíce očekáváte, Alžběto, od Muzea literatury v těch nejrychlejších krocích, je větší sepětí právě s tím současným literárním provozem. Je to tak?
Alžběta STANČÁKOVÁ, spisovatelka, publicistka, redaktorka kulturního zpravodajství České televize
——————–
Nevím, jestli to úplně očekávám, ale asi by to bylo žádoucí, protože vlastně mi přijde, že to se doposud nedělo, jak jsem zmiňovala, děje se to teď v těch posledních asi zhruba týdnech, měsících, kdy se objevují najednou na Facebooku akce v Muzeu literatury přímo, probíhají tam čtení a performance přímo vlastně v té expozici, takže to vypadá poměrně poutavě. Ale zároveň si musíme uvědomit to, že přece jenom v těch Dejvicích kousek od Hradčanský, to není úplně centrum, takže samozřejmě asi nečekám, že to bude nějaké velké centrum literárního provozu, kde se budou konat legendární čtení, ale je určitě super, že to tam takhle vzniká.
moderátor
——————–
Ona ta Knihovna Václava Havla má přece jenom trošku lepší výhodu v té poloze.
Michal STEHLÍK,
Je to logické, ale já jsem samozřejmě o tomhle přemýšlel ještě předtím, než vůbec jsem tam vstoupil do památníku na začátku ledna. A my třeba teď rozvíjíme koncept, který si možná vyzkoušíme už v rámci prvního roku, nazývám to pracovně Festival vil nebo Festival 3-6 vil v rámci Bubenče, kdy tam prostě Vila Pellé, která má výtvarné umění, naproti máme Vilu Lanna, což je otázka Akademie věd, my jsme literatura a všechny ty objekty mají úžasné exteriéry v rámci zahrad. A připravit opravdu v dobrých měsících program, který dramaturgicky připomene, já tomu říkám, dostane ten dům na mapu i mentálně, to jsou všechno kroky, které chceme chystat. Samozřejmě jde o kapacitu příspěvkové organizace, to znamená, my se soustředíme třeba na dvě větší věci ročně a zároveň průběžně na ty programy, které opravdu ale budou týdně, kolegyně a kolegové jsou nesmírně aktivní a snaží se týdně otevírat ten prostor opravdu na nejrůznější programy, jak tady padlo od prostě čtení až po performance, nebo daleko zajímavé věci, rozjíždí se nám konečně edukace, což je zase další věc té cílovky, která tady padla, takže prostě musí to žít. A zároveň, zjednodušeně řečeno, opravdu se to musí dostat na mapu, ať už jako mentální mapu toho kulturního provozu nebo fyzicky, protože ten prostor je přece kousíček od centra ve smyslu Hradčanské, ale pořád už je to za několika ulicemi.
moderátor
——————–
Alžběto, když přemýšlíte právě nad rolí, teď zkrátíme si to, Michale, Muzeum literatury, i když ten památník samozřejmě tam je, ale už to trošku zkrátíme, tak když přemýšlíte vlastně nad tou rolí v rámci celé té velké variety vlastně těch subjektů, které v tom působí, přidáme k tomu samozřejmě České literární centrum, které napomáhá vlastně propagaci literatury, české literatury v zahraničí, do toho vlastně úloha Moravské zemské knihovny, kde vy vlastně si myslíte, že v čem by měla být z vašeho pohledu ta největší přednost, ta největší síla Muzea literatury?
Alžběta STANČÁKOVÁ,
Já myslím, že…
moderátor
——————–
A možná i pomoc.
Alžběta STANČÁKOVÁ,
Pomoc, jaká pomoc jako…
moderátor
——————–
Třeba pro současné autorky a autory.
Alžběta STANČÁKOVÁ,
To asi souvisí s tou odpovědí, co jsem chtěla, že já si myslím, že právě je super, že to je prostě vila, že tam asi neplatí ten nájem, asi je to v majetku, takže si nebude to třeba v dohledné době stěhovat jako většina lidí, co má krátkodobou nájemní smlouvu, takže je super, že se to tam takhle dá obsadit, by se dalo říct, a myslím, že právě, jak jste říkal, v těch dobrých měsících tam udělat třeba celodenní festival, kdy se lidi prostřídají, a právě, že když už je to jako takhle v té dojezdové vzdálenosti, tak je možná lepší tam jako využít celý den. No, a další věc je ta, že myslím, že je tady možná trošku problém s tím, že sami ti spisovatelé nejsou úplně využití těmi institucemi, že se může navzájem obohacovat, protože ono je super, že existují třeba nějaké edukační programy a že to tam vede edukátor a vysvětlí studentům, co je to poetismus, ale my jsme vlastně ta živá kultura a můžeme studentům v pohodě říct, jak třeba publikovat svoji první báseň, můžeme jim dát nějaké rady a tak dále, s tímhle vlastně nás zvou do škol, ale vlastně v rámci jako nějakého toho provozu, že by tady byla instituce, která by řekla, teď uděláme tady workshop se spisovateli, to vlastně jako tolik nefunguje.
moderátor
——————–
Michale, nezbyly vám tam nějaké pokoje, že by se taky dělaly rezidence?
Michal STEHLÍK,
Procházel jsem to podrobně, tak nezbyly, ale my ve spolupráci třeba s Městskou knihovnou řešíme rezidenční byt památníku pro program prostě /nesrozumitelné/, to znamená lidi, kteří museli utéct ze svých zemí a mají nějaký tvůrčí pobyt, tak to je ve velké kooperaci a také jsme se samozřejmě s kolegy bavili, ale opravdu očekávám třiadvacátý den v instituci, o tom, že třeba využití samozřejmě jako živé literatury, ať už pro ty didaktické věci, to jsme opravdu řešili dokonce včera, nebo právě řešení nějakých pobytů a vtahování spisovatelů. A ještě tady vůbec nepadlo, možná by mohlo padnout, ona to není jenom Bubeneč, ono to není jenom jedna vila, my řešíme prostě výstavní program někde na hvězdě, což je, Petrkov, jako místo, se kterým se může něco stát …
moderátor
——————–
Navíc, kde je nadšený tým.
Michal STEHLÍK,
Reynka a má to bohatý program a zrovna tam prostě směrovat třeba pobytové věci, spisovatelské aktivity, inspirační aktivity, třeba v rámci, co by se mi líbilo ohromně a dělají to, s výtvarným umění, to znamená zase přestupovat ty hranice, tak to je zrovna místo, které může, byť jako je to Petrkov, Muzea literatury, ale tam to může fungovat a ta energie je tam ohromná, kterou ti lidé do toho dávají.
moderátor
——————–
Alžběto, úplně na závěr, máte vůbec nějaké oblíbené, třeba podobnou instituci v zahraničí, kde se vám právě líbilo a cítila jste, že ta energie směrem k literatuře proudí tím správným směrem?
Alžběta STANČÁKOVÁ,
Mně se, ale to je trošku jako jiný druh instituce, ale kde se mi líbilo, tak to byla Faber-Castell Academy, což je ve Steinu poblíž Norimberku. To je akademie, kde se vlastně učí jednak právě grafický design a tak dále, ale mají tam i sekci literatura. A já jsem tam tehdy dělala i rozhovor s tím ředitelem nebo, nevím, prostě ředitelem asi, a on mi třeba i sám právě říkal, že ty důvody, proč tam tohle vedou, je právě to, že vytváří takzvanou, takhle to úplně neřekl, ale hladovou zeď i pro ty spisovatele, aby oni měli nějaký udržitelnej příjem pravidelnej a který jim zároveň ale zajišťuje nějakou svobodu v tom psaní, protože vlastně teď se tady řeší status umělce, všichni na nás řvou, že chceme peníze zadarmo, tak to jako není, my všichni rádi asi budeme něco dělat spojeného s tou naší činností, ale jako je problém, že nás už jako ta doba odvádí hodně k úplně jiným činnostem, není to tak, že se flákáme nebo nic nenabízíme. A třeba konkrétně to, že se vytvořila instituce, a v tom Německu je to už poměrně běžná instituce, která má i akreditovaný obor, nějaký kreativní psaní, a tak dále, učí tam ty lidi nejenom, jak psát, ale i jak se propagovat, a tak dále, jak vlastně etablovat, to je vlastně něco, co tady možná chybí.
moderátor
——————–
To samé krátce, Michale, nějaká instituce, která vám je trošku vzorem?
Michal STEHLÍK,
My jsme možná taková drobná várka proti tomu, co považuji za letadlovou loď, což je ve Spolkové republice centrum Marbach, oni mají samozřejmě výhodu Schillerových spisů a dalšího, ale když jsem se inspiroval, tak hodně Marbachem i ve smyslu komunikace živé literatury, je to prostě obrovské centrum, kam se rozhodně půjdeme inspirovat v mnoha věcech, třeba těch digitalizačních a propojení s dalšími oblastmi kultury, tak za mě rozhodně Marbach.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
A my vám budeme držet palce. Dnešní Akcent jsme věnovali propagaci a podpoře literatury v souvislosti se Muzeem literatury. A našimi hosty byli ředitel Muzea literatury – Památníku národního písemnictví a historik Michal Stehlík. Díky moc. Držíme palce.
Přidejte odpověď