ČRo
….vítám Kristýnu Řehákovou z Trutnova, novou spisovatelku, která ve své prvotině napsala příběh o hraniční poruše osobnosti. Kniha Hraničářka ukazuje, jak divoký a těžko ukočírovatelný bývá život s touto diagnózou. Mívají ji lidé inteligentní, vzdělaní i empatičtí, ale emoce u nich lítají z nuly na sto v průběhu několika minut. Věřím tedy, že nám se je dnes podaří udržet pod kontrolou. Kristýno, dobré ráno, vítejte v živém vysílání.
Jak se u nás cítíte?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
No, příjemně, musím říct. Takhle nějak jsem si to přesně představovala.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
To jsem ráda, to jsem ráda. Já jsem si říkala, že bych si přála, abyste se cítila jako v koňském sedle, když jste jela na Navarovi a řekli vám, uvolněte se, zavřete oči a roztáhněte ruce. Tak vzpomenete na ten pocit?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Na ten pocit, když jsem seděla v tom sedle, asi jo. I když teď ho vytlačily teda trošku jako jiný pocity, jezdím teďka trošku na takovým divočejším koníkovi, takže…
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Nepřestala jste.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Nepřestala, nepřestala. Jezdím pořád nebo jezdím. Spíš za ním docházím, spíš máme takovej partnerskej vztah, bych řekla, není to spíš ani úplně o tom ježdění, ale ti koníci mně hrozně pomáhají. Jako terapeuticky určitě.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já musím zmínit, Navara jste poznala v psychiatrické léčebně, kde jste byla několikrát a poměrně dlouho hospitalizována, protože jste se rozhodla z tohoto světa navždy odejít nejednou, bohužel. Kolik lidí s hraniční poruchou osobnosti u nás žije? Víte?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Tak abych pravdu řekla, nevím ani jsem to ani úplně nezjišťovala, protože si myslím, že říct, kolik těch lidí je, je strašně složitý. Většina těch lidí to o sobě ani neví. Já jsem to taky dlouhou dobu nevěděla a myslím si, že to vlastně ten člověk zjistí většinou až právě po nějakém pokusu o sebevraždu, kdy vlastně skončí na nějakým akutním příjmu v psychiatrické nemocnici a tam potom třeba ta diagnóza přijde. Ale myslím si, že spousta lidí to ani neřeší, nechce řešit, myslí si, že ten problém zmizí, a říct, kolik těch lidí je, opravdu to nejsem schopná.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já mám totiž pocit, že se o této poruše, která je považována za jednu z nejtěžších duševních chorob, tolik neví. Tak opravdu je to tak, že buď milujete, nebo nenávidíte a nic mezi tím neexistuje?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
No, já teda hlavně to nepovažuju za chorobu nebo za nemoc, já to vnímám spíš jako nějaký rigidní a zažitý vzorce chování, který nejsou správný. A v jistých situacích a hlavně ve vztazích i ve vztahu k sobě, k přátelům, k rodině to člověka nějakým způsobem ovlivňuje a nežije se mu v tom dobře. Dělá mu to velký problémy. A já si myslím, že ty emoce určitě tam takhle fungujou, vždycky říkám, že to je jako dětský mozek v dospělém těle. Ty emoce jsou prostě tak na úrovni tří-, čtyř-, maximálně pětiletého dítěte a opravdu tam ta dynamika funguje úplně jinak než u běžnýho člověka.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Velmi rychlé zvraty. On to trošku naznačuje tedy obal té vaší knihy, který je černobílý.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Ta černobílá, ten splitting vlastně, to je jedna z takových, bych řekla… Je to jedna stránka té diagnózy.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Vy o tom nádherně píšete v té knize, umíte krásně vyprávět, možná i díky tomu, že ráda čtete, máte vystudovanou vysokou školu, jakou konkrétně?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Já mám vystudovanou sociální patologii a prevenci, takže úplně s psaním to vůbec nesouviselo a spíš jsem to asi tenkrát šla studovat, protože jsem nevěděla, co jinýho, a tenkrát matika mně nešla, takže to jsou takový obory, který se prostě nabízejí.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Při čtení ale člověk možná pochopí, že jste dostala v životě trošku naloženo nebo jste si možná sama dost nakládala, na začátku studií se vám narodil první syn ze dvou. Je to tak?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Ano.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Pracovala jste následně s ohroženými dětmi, potom v dětském domově, seniorům jste pomáhala, což jsou velmi náročné profese. Nestýská se vám?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Ne. Nestýská, protože vím, že bych tu práci asi dlouhodobě nedokázala dělat dobře a vždycky by to šlo na úkor něčeho. Buď mě, nebo mých dětí, nebo i třeba právě těch klientů. Já jsem to tak třeba viděla v tom dětským domově, že ta práce mě hrozně bavila, ale nedokázala jsem to pak dlouhodobě udržet na takový úrovni, která je tam potřeba. A bylo mně těch dětí vlastně hrozně líto, protože jsem si uvědomila, jak těžkej osud mají, že to jsou děti fakt bolavý a že vlastně já bych tady měla bejt pro ně, a nezvládala jsem to. Což si myslím, že je strašně špatný.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já jsem to říkala, nakládala jste si. Nakládala jste si opravdu hodně. Já si říkám, ve 33 letech už toho o sobě samozřejmě víte daleko víc, přiznám se, že jsem taky matka a dalo mi zabrat číst začátek vaší knihy, kdy se vracíte do toho dětství, kdy jste si sama se sebou vůbec nevěděla rady a začala jste s tím sebepoškozováním. Říkala jsem si, jak je důležité možná říkat ostatním, že je máme rádi. Takže vnímám to správně, že to je také to poselství té knihy, říkejme si to víc? Říkejme to nahlas? Mám vás ráda, mám tě ráda?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
No, určitě, ale myslím si, že to nemusí být ani tak o těch slovech. Třeba pro mě teďka je hrozně důležitý, a to si myslím, že u nás v rodině to nikdy nějak moc nebylo, takový to objetí. Opravdu takový to vroucí, kdy člověk nemusí ani nic říkat a cejtí z toho vlastně úplně všechno. To je podle mě daleko kolikrát víc než říct, mám tě rád.
moderátorka
——————–
Mluvíme o knize Hraničářka, kterou napsala. Přišlo vám to očišťující, psát a tříbit myšlenky? Nebo kde vznikl ten nápad napsat to všechno?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
No, ten nápad přišel někdy asi tak v říjnu 2022. Tenkrát jsem byla vlastně po rozchodu s přítelem a to bylo vlastně asi měsíc po poslední hospitalizaci v Kosmonosech a já jsem si tak říkala nebo odcházela jsem vlastně s tím, že nade mnou v podstatě zlomili hůl. Byla mně tam doporučována nějaká další hospitalizace v Havlíčkově Brodě, ale já už jsem nechtěla a víceméně jsem odcházela s tím, že asi stejně to nebude mít dlouhýho trvání. Že buď tam budu za chvíli znovu, nebo budu jinde. A tak jsem si říkala, že začnu psát, protože jsem to chtěla uchovat asi pro syny, aby věděli jednou třeba, co se dělo. A i teď si myslím, že už na to mám jinej pohled, než jsem měla tenkrát. A za deset, dvacet let, až budou oni ve věku, kdy to třeba dokážou pochopit, tak už třeba ty vzpomínky bych ani neměla, takže jednou třeba si to přečtou a dá jim to třeba odpovědi na spousty věcí.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Působíte tak křehce na první pohled, ale věřím, že nějaká ta spokojenost přichází i po tom úspěchu knižním. Josef Motyčka natočil nedávno i dokument o lidech s hraniční poruchou. Měl ambice přednášet na školách, když jsem s ním naposledy mluvila, vůbec nevím, jak to dopadlo, jestli se mu to podařilo, ale říkala jsem si, jestli byste také neměla chuť na něco takového, předávat to dál.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Já už jednu takovou besedu mám za sebou…
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Výborně.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
…která bude mít ještě teda pokračování v lednu, protože jsme to nestihli, měli jsme dvě hodiny, zjistili jsme, že to je hrozně málo. A ta druhá část bude i vlastně zaměřená na literární soutěž, kterou tam ty studenti mají, a já budu právě i členem poroty, takže se na to moc těším.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, možná jste neměla při tom psaní ambice pomáhat druhým, jak jsem četla, jak jste se někde zmiňovala, ale tím, že kromě pocitů utrpení popisujete i to, co máte ráda, tak si říkám, že to pomáhající být určitě může. Nemyslíte? Nevadí, nevadí, utřeme čaj.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Já se omlouvám. Určitě. Já si myslím, tam je hlavně potřeba říct, že každý ten hraničář to má úplně jiný a každý mu pomůže opravdu něco jiného. Já vždycky akorát říkám, že je důležitý prostě říct si o tu pomoc, což si myslím, že spousta lidí, a já jsem to tak taky měla, protože dneska ten tlak tý společnosti je hrozně cítit a máme dělat tohle a máme být takoví a takoví a vybočovat si myslím, že to je pořád něco, co se nenosí a co je odsuzovaný.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, zdá se ale, že už se nesnažíte ale zavděčit úplně všem. To je nereálné. V knize se dotýkáte i problematiky alkoholu, rodičovství, partnerství, nevěry, daří se vám tedy už lépe zvládat všechny ty nepříjemné situace, které do našich životů zkrátka vstupují?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
No, já myslím, že daří, ale pořád je co zlepšovat. Ale vždycky si říkám, když se mi stane nějaká situace, třeba teď jsme měli jednu na hokeji se synem, kdy vlastně já jsem si uvědomovala, že tam proti sobě, co se týče těch emocí, nestál rodič a dítě, ale dvě děti, tak to pro mě bylo takový hodně vyhrocený a úplně jsem si říkala, ty jo, a teď bych se nejradši zachovala takhle a takhle a říkám, ne, prostě radši odejdu a prostě neudělám to, nedám mu tady facku, neudělám něco, čeho bych potom litovala. Už se asi dokážu nadechnout, napočítat si do tří a pak prostě to řešit v klidu. Což si myslím, že dřív jsem neuměla a že jsem vlastně díky tomu pak narážela ve spoustě věcech.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Rostete z těch dětských let. Je to znát i v tom poděkování knižním. Mě potěšil ten třetí odstavec, který nebudu specifikovat, ale ukazuje opravdu, jak se vyvíjíte, což je možná podstatou nejen lidí s tím duševním onemocněním, s tou diagnózou. Makat na sobě.
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Tak a teď třeba, já jsem si tu knížku pro mámu šetřila vlastně hrozně dlouho, protože jsem měla trošku strach, co na to řekne, a myslím si, že ta její reakce, nejdřív mně to bylo trošičku líto a pak jsem si na to sedla a říkala jsem si, ty jo, ono je už taky někde úplně jinde. Myslím si, že před pár lety nebo kdyby prostě se nestalo to, co se stalo, tak by tam třeba byly nějaký výčitky, ale teď to vůbec nezaznělo. A byla jsem na ni strašně pyšná, protože jsem si říkala, ty jo, taky prostě ušla kus cesty. A ušel to podle mě i táta, i brácha. A už si uvědomujou spoustu věcí, který dřív ne, a jsem za to strašně ráda. Za ně jsem ráda.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Je vidět, že máte chuť pracovat na té cestě dál. Kartička na ledničce. Pořád zůstává?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Kartičku na ledničce mám teďka v knížce, protože jsem s ní měla právě založenou kapitolu, kterou jsem četla na besedě, ale určitě si ji tam zase vystavím, i když teďka jsem právě od přítele dostala kalendář a byla tam záložka do knížek a byly tam takový citáty latinský a byl tam jeden moc pěknej: „Všem nevyhovíš.“
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Všem nevyhovíš. A na té kartičce, připomenete, co na ní je od kartářky?
Kristýna Řeháková, spisovatelka
——————–
Ano, ano, bylo tam: „Úspěch tvého jednání závisí na síle tvého přesvědčení.“
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Tak držím palce, aby se to dál dařilo. Kristýna Řeháková, autorka knihy Hraničářka, byla naším dnešním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Hodně odhodlání do těch dalších let. Děkuju.
Přidejte odpověď