ČRo
hostem pátečního Dopoledního Habaděje Českého rozhlasu Hradec Králové je už v tuto chvíli spisovatelka, výtvarnice, fotografka Věra Fina. Vy jste napsala už několik knih, jak říkáte sama, knih s duší, které jsme tady u nás taky křtili. V rozhlase dnes pokřtíme, představíme kalendář na příští rok a taky diář, který jste vytvořila. Jaká byla cesta? Já jsem na vás moc myslela. Vy žijete v podhůří Orlických hor. Na dnešek je hlášené sněžení, vítr tak, jak se jelo do Hradce z vašeho nebe, jak tomu tam říkáte. Děkuju za optání. Cesta byla náročná, jak já říkám, než jsme dojeli z nebe až sem, tak jsme prožili Čtvero ročních dob, jo.
mluvčí 1,
——————–
Nahoře prostě prší, jsou tam zmrazky, ale i Slunce.
Takže. Dojeli jsme do místa. Kde, kde je Slunce.
moderátorka
Takže když se nedostanete do obchodu, tak normálně jako za starých časů pečete kváskový chleba.
mluvčí 1,
——————–
Přesně tak. Člověk najednou je postavenej před holou realitu a musí se tomu postavit čelem, protože my jsme se nastěhovali na samotu u lesa, jak já říkám, do nebe, protože tam ty vršky stromů se dotýkají skoro nebe a když napadne hodně sněhu třeba i metr a cesta není sjízdná, tak vám nic jiného nezbývá, než zadělat na chleba a postarat se sám o sebe.
moderátorka
——————–
Ale jste už na to zařízeni.
mluvčí 1,
——————–
Už ano.
moderátorka
——————–
Vaším mottem je – každý den je dar, protože naši pravidelní posluchači vědí, jste prošla před lety náročnou onkologickou léčbou, což zaznělo i v našem pořadu Neobyčejné příběhy a od té doby opravdu aktivně pomáháte lidem, děláte jim radost knížkami, svými obrázky, fotkami, pomáháte pacientům mimo jiné i lavičkami. Naděje. Jednu máme i tady v Hradci Králové ve Fakultní nemocnici u Kliniky onkologie, kde vznikly další v poslední době. Daří se pokračovat v tomhle tom projektu.
mluvčí 1,
——————–
Ano, daří se pokračovat. Já jsem si, když jsem procházela tou náročnou onkologickou léčbou, tak jsem si slíbila sama sobě životu i tomu nahoře, že budu světem sít. Motto Každý den je dar a kdo jiný nám to každý den připomene než kalendář. A moje dcera mi říkala Mami, a co děláš s takovýma fotkama, co zbudou? A já říkala, No, nic, dávám je na zisk, nechám je na disku, nic s nima nedělám. On říkala, To je škoda, udělej diář a takhle vzniknul diář, takže letos podruhý i diář a k té otázce laviček naděje. Víte, to je moje srdcová záležitost, protože pomáhá druhým, to je to největší kouzlo světa, a proto i vlastně vychází příští týden charitativní kalendář kouzelný, protože pomáhat druhým je kouzlo a ten je právě z těch fotografií i z maleb, z kreseb. Letos jsem ho poprvé protkala tím motty, že ho tvořím s mojí dcerou. Takže ta spolupráce, je to kouzlo být jeden druhýmu člověkem, být jeden druhýmu nablízku, to je to kouzlo. Takže lavičky, naděje, letos jsme jich rozeseli opravdu hodně v Praze, v Boskovicích v Rychnově nad Kněžnou.Těší se velké oblibě a hlavně mají ten smysl, který jsem do toho vložila, tu nadějí, protože spousta lidí v té náročné nemoci, že neumí tu naději uchopit, neumí se o ní opřít, teď jsem řekla, to slovo opřít, takže jsem vymyslela projekt Lavička naděje, kde se doslova o naději můžete opřít.
moderátorka
——————–
Tak to je dobře, že se to daří, ale co je u vás nového? Kalendář je tedy hotový, diář je hotový, fotky pro tříděné zase na nějakou dobu, protože ona to je veliká práce. Určitě to musíte dělat hodně dopředu.
mluvčí 1,
——————–
Já vám to po celý rok. Nejdřív je musím vytvořit, takže vlastně, jak vzniká nebo co to je? Ten mám mít kalendář každý den, je dar. Je to zastavení tak, jako jsem byla zastavená já tou nemocí snažím se zastavit lidé a snažím se je hlavně potěšit. Třeba teďka přichází advent. Já jsem hrozně, neskutečně šťastná a poctěna, že Český rozhlas nejen bude křtít tento kalendář, ale bude otvírat advent a advent. Je o světle, nejen na adventním věnci, všude vidíme ve výlohách světlo, ale víte, to největší světlo je v nás po očích, je to o zastavení a já vlastně tím kalendářem ty druhé těším a zastavuju, jsou to po celý rok, chodím s foťákem a fotím, když padá první sníh, když kvetou první bledule. A takovýhle ty obyčejný věci, který jsou v podstatě neobyčejné, to vám dojde vlastně v momentě, kdy jste nějakou stopkou v životě zastavený. Jako u mě se to stalo tou nemocí a já jsem si uvědomila, že každý den je dar.
moderátorka
——————–
Když jste u nás byla naposledy, tak jste mluvili s Jakubem Schmitem o tom, že vzniká další vaše knížka, aby se měla jmenovat Klíč k nebi, v jaké fázi.
mluvčí 1,
——————–
Klíč k nebi? Je to příběh, který se skutečně stal, tak jako vlastně moje knihy s duší oni mají tu duší, protože obsahují příběh, který se skutečně stal, takže klíč k nebi je vlastně dvouletý boj o střechu nad hlavou, kterou jsme ustáli, náš dům je náš dům, Naše nebe je naše nebe, a to všechno vkládám do knihy Klíč k nebi Klíč k nebi s malým tentokrát a je ve fázi dodělávání. Já jsem původně chtěla jí vydat už před Vánoci teďka, ale jak se říká, řekni Pánu Bohu svoje plány a on se rozesměje, takže nakonec to je jinak, ale ještě abych řekla důležitou věc. Jednou jsem takhle dopoledne vařila a najednou někdo zaťukal na dveře a byl to nějakej soused, kterej si tam v lese potřeboval odházet kupu písku a poprosil mě, jestli máme lopatu, tak jsem mu půjčila lopatu. Někdy někomu půjčíte věc a přijde k vám poklad. On se vrátil odpoledne a my jsme seděli tři hodiny venku a vyprávěli jsme si a on mi vyprávěl, protože to byl kronikář o místě, v kterém žijeme, co všechno se tam událo a já ten večer jsem říkala, já napíšu román podle skutečné události.Dívka z hor. Je to dávný pradávný příběh o jedné holčičce, který si tam stál. A já jsem to napsal na sociální sítě, že by chtěla napsat tenhle příběh, a to tak krásně rezonovalo, takže příští rok jsem si ještě naložila další práci, a to je dívka z hor.
moderátorka
——————–
Tak se máme na co těšit. Co dokáže taková jedna obyčejná lopata, že. Přesně tak. A za chviličku už budeme mít hosta taky po telefonu. Měli bychom se spojit s panem Dr. Radkem Honzákem, který na dálku pokřtí kalendář, který tady máme na stole, ještě si o něm budeme povídat naším hostem. Spisovatelka, výtvarnice, fotografka Věra Fina.V rozhlasové kavárně teď už jsme připraveni, protože naším hostem je spisovatelka taky, ale výtvarnice, fotografka Věra Fina, která přivezla svůj kalendář na příští rok taky svůj nový diář, takže ho symbolicky pokřtíme, samozřejmě máme i kmotra, ale máme i takový speciální nápoj na to křtění. A to je voda, ale není jen tak obyčejná. Paní Věro, odkud je voda?
mluvčí 1,
——————–
To je nebeská voda? Ráda bych řekla, živá voda, ale přivezli jsme vodu, protože já jsem říkala, každý rok křtíme šampusem a křest jako takový je svěcenou vodou, tak jsem říkala, tak letos uděláme výjimku a přivezeme vodu přímo z nebe.
moderátorka
——————–
Z nebe s velkým N, to znamená z toho místa, kde bydlíte, tak a teď už bychom měli být v telefonickém spojení s panem doktorem psychiatrem Radkinem Honzákem. Dobré dopoledne. Dobrý den. Dobrý den. Pane doktore, moc vás zdravíme. Vy jste vlastně křtil už knížku paní Věry Štěstí z nebe, tak tentokrát to bude kalendář, bude to diář, je to symbolické, protože kalendáře a diáře jsou určené k tomu, abychom si do nich zapisovali i příjemné věci, pokud možno hlavně příjemné. To bychom byli rádi, co nás čeká v následujícím roce, co všechno je potřeba zařídit, ale i to, co nás potěší. Tak co byste popřál kalendáři a diáři?
Radkin Honzák,
——————–
Já bych chtěl říct, že Smetanova opera nejznámější říká jenom ten je v pravdě šťasten, kdo života užívá. A já mám pocit, že už z života se dá užívat různě, ale paní Věra užívá života tím nejlepším způsobem, tj. že rozdává radost sobě i druhým tak půl napůl, a to je krásná cesta životem a já tomu kalendáři přeju ze srdce, aby se líbil všem tak, jak se líbil mně.
moderátorka
——————–
Tak my moc děkujeme, určitě potlesk. No, a teď můžu se toho ujmout. Je ha, zakápnout tou nebeskou vodou. Ten krásný diář. Tak možná takhle jenom opravdu trošičku, ať nenamočíme papír, tak diář je pokřtěný, no a kalendář na ten kápneme taky a pane doktore, vy používáte diáře, kalendáře, zapisujete si důležité věci….
Radkin Honzák,
——————–
Ne ex post, já to mám jako plánovací kalendář a je to strašným způsobem počmáraný. Já když se podívám na ten prosinec, tak nevím, jestli mi Mikuláš nedá nějakou amnestii.
moderátorka
——————–
No. Spousta lidí totiž už dnes zapisuje taky do mobilních telefonů, což samozřejmě může být praktické, ale není to až tak osobní, takže vy zatím techniku taky ne. Využíváte tu papírovou podobu.
Radkin Honzák,
——————–
Ne, ne, já s telefonama nejsem nejlepší kamarád, a proto jsem chtěl na pevnou linku volat. Ano.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Tak my moc děkujeme, pane doktore. Kalendář i diář jsou pokřtěné. Mějte se krásně.
Radkin Honzák,
——————–
Zdravím všechny a přeju nejen vám tam všem, ale všem, co nás poslouchají a i těm, co nás neposlouchají. Hezkej rok lepší, než byl tenhle.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Vám taky a krásný adventní čas, na slyšenou. A když ještě, paní Věro, prolistujeme ten diář, on je krásně výtvarně vyvedený, jsou tam nejenom fotografie, ale i takové kresbičky na vybarvení. A tady naše divačky říkaly, že tak hezký, že dokonce by jim bylo skoro líto si tam napsat třeba, že mají jít k zubaři nebo donést boty do opravny. Tak co byste doporučovala tam zapisovat?
mluvčí 1,
——————–
Já už jsem slyšela názor, že ten diář je skoro jako kniha, on je hlavně, to je příběh, jako já ze začátku v úvodu píšu, že ten diář připomíná film Ranču Zelené sedmi, protože je protkán našima ovcema. Máme tam na samotě u lesa kozy, psa, on dokonce i voní ten kalendář, ten diář, jsou tam fotografie čerstvě upečené bábovky, jsou tam borůvkový koláč, já jsem ho tvořila tak, aby se líbil mě a myslím si, nebo vnímám, že potěší i druhé, protože já jsem ho tvořila tak, aby byl svobodný, aby byl volný. Je bez omezujících teček, čárek, je opravdu si tam můžete psát vy své věci, své poznámky, vložila jsem do něho kromě fotografií své autorské citáty a je tady jedna speciální stránka úplně na začátku, já říkám, to je kouzelná stránka, protože tam je určena, která je určená. Jsem napíš svá přání, je tam pár teček, kam si majitel toho diáře může sepsat svá přání. A já vám povím jednu takovou zajímavost.Naše dcera si tam napsala asi pět věcí a všechny se staly. Proto tam je napsaný, co je psáno, to je dáno.
moderátorka
——————–
Takže opravdu. Kouzelný diář pokřtili svého nebeskou vodou. A naším hostem zůstává Věra Fina. Tak o tom, co ji čeká, co má v plánu, protože je toho hodně, si budeme povídat ještě za okamžik.
moderátorka
——————–
Fina je dnes naším hostem v pátečním Dopoledním Habaději Českého rozhlasu Hradec Králové. Povídáme si tady v naší rozhlasové kavárně. Už jsme pokřtili kalendář, taky diář na rok 2025. A teď k tomu, co vás zaměstnává. Ono je toho hodně, už jenom, když si představíme, jak pořád fotíte, jak pořád něco tvoříte, něco píšete ještě stíháte i málo malovat, vy třeba malujete i krásné záložky, což je taková drobnost, ale určitě potěší mít v knížce takovou krásnou záložku.
mluvčí 1,
——————–
Já to dělám. Víte co, když si člověk začne dělat věci srdcem, tak je to znát A já jsem vždycky říkala, až ucítím, že to nemám dělat, tak to přestanu dělat, ale já zatím mám teda takovou paradox osudu, že si nabaluju víc a víc věcí, takže.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
A všechno cítíte, že máte pořád dělat.
mluvčí 1,
——————–
Pořád ano.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Takže nedá se nic dělat, musíte to stíhat. Samozřejmě. Dál taky pomáháte onkologickým pacientům, kteří se na vás obracejí možná i jenom pro dobré povzbudivé slovo. Teď třeba z poslední doby je to takový silný příběh, co se podařilo.
mluvčí 1,
——————–
No, ten příběh chci zmínit, je to příběh slečny Jany, která dneska zrovna bojuje o život a v podstatě jí lékaři řekli, že už vyčerpali všechny možnosti, že je konec a že má vyhledat paliativní péči. A pak se nás osud spojil a my jsme spolu telefonicky asi hodinu hovořili a já jsem do ní doslova nalila naději a stal se víceméně zázrak. Ona začala googlit a zjistila, že existuje možnost uzdravení, je to v zahraničí, jsou to nějaký injekce, ale je ta léčba velmi nákladná. Takže ona založila sbírku. My jsme během čtyřech dnů vybrali půl milionu a otevřela se nová cesta nejen k naději, ale k životu. A to víte. Pak se člověk zastaví a uvědomí si, že ta moje práce dává smysl.
moderátorka
——————–
Takže právě dnes paní Janě držíme palce, určitě tleskáme, posíláme energii a doufáme, že se dozvíme, jak to dopadlo a že to dobře dopadlo. No, a paní Věro, co vy a advent? Já o vás vím, protože mnozí vás můžou sledovat na Facebooku, takže tam máme pravidelnou dávku vašich fotografií, vašich obrázků i vašich třeba psaných různých příběhů, ale taky jsem se tam o vás dozvěděla, že máte moc ráda tohle to období a že tu adventní, předvánoční a vánoční výzdobu už si dáváte někdy na podzim a vůbec se toho nebojíte.
mluvčí 1,
——————–
Ne, nebojím, protože jak říkám, co děláte srdcem, děláte správně. A já opravdu jsem, jak říká pan Svěrák, v jednom filmu, já jsem vítací typ, takže já jsem slavící typ, takže já miluju Velikonoce, Vánoce, advent, advent, vlastně je doba těšení a je hrozně smutný, že poslední dobou se právě tenhle ten, to období adventu zprofanovalo ve stres, ve shon uklízení, vždyť advent není žádná sportovní disciplína. Abysme měli nablýskaný všechny okna, abychom měli napečeno co nejvíc cukroví. Advent je otěšení o radosti, o tom být jeden k druhému, mít jako ty nejkrásnější jiskry a světla jsou v našich očích v našich srdcích, tak je otevřeme. Pro druhé. O tom je advent, proto ho mám tak ráda.
moderátorka
——————–
Tak si ho takhle užívejme. Budete péct, co máte nejraději.
mluvčí 1,
——————–
Linecky.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Linecké cukroví? Takže klasika. Potlesk od posluchaček, protože s tím asi pravděpodobně souzní, zmiňovali jsme, že se rodí dvě knížky, jedna, ta už je asi taková v pokročilejší fázi a ta klíč k nebi, no, a pak to bude ten příběh o dívce. Z hor, kdy to tak vidíte, že bychom si mohli od vás něco nového přečíst.
mluvčí 1,
——————–
Víte, já vždycky řeknu nějakej datum nebo nějakej termín, tak ono to je pak úplně jinak, takže určitě příští rok.
moderátorka
——————–
Dobře. No, a co vy si zapíšete přání? Asi se nemají říkat nahlas, ale je něco takového, co byste si přála do příštího roku? Co můžete říct? Určitě tam třeba zapíšete, víte.
mluvčí 1,
——————–
Ten. Dva roky toho boje o střechu nad hlavou mi dalo hrozně moc, dalo mi to to, že jsem si uvědomila, že není všechno jenom Sluncem zalité, ale že člověk o tu pravdu musí usilovat a bojovat, a to se nám splnilo. A já mám pro letošní rok takový motto méně mít a více být. Takže není potřeba mít pod stromečkem haldy dárků. A přitom stres a shon. Radši pojďme být sami k sobě lidi. To je mé přání s vědomím, abychom si uvědomili, že každý den je dar.
moderátorka
——————–
Určitě a možná jenom pro ty, kdo třeba nevědí a neznají celý ten příběh. Tak tam došlo k tomu, že vy jste postavili dům a byli tam nějak nešťastným způsobem asi uzavřené smlouvy, takže hrozilo, že vy jste taky o něj mohli přijít.
mluvčí 1,
——————–
V podstatě, když to řeknu úplně stručně, bylo tam to, že bývalý starosta se rozhodl, že bude věci dělat jinak, než jsou smlouvy napsané a požadoval úplně jiné ceny doplatkové. Atd. ale to už je smutný příběh, který končí šťastně, takže zaplaťpánbůh, že věci jsou, jak jsou.
moderátorka
A to je dobře, my chceme taky šťastně končit. Tak, no, a je něco přece jenom, i když říkáte, že ty materiální věci nejsou tak důležité, ale je něco, co si přejete od Ježíška dostat zabalené v krásném balicím papíru s mašlí.
mluvčí 1,
——————–
Víte, co si přeju? A přeji to všem lidem, všem lidem, teď jsem chtěla říct dobré vůle, ale já to přeju všem lidem, abychom měli to dar největší, a to je zdraví, protože bez toho není vůbec nic.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
A může být i bez mašle přesně. Hlavně to zdraví. Tak my moc děkujeme, že jste k nám přijeli z nebe. Jak tomu tam říkáte, v podhůří Orlických hor. Děkujeme za kalendář, za diář, já můžu teď něco ještě slíbit, protože kalendář, diář jsou opravdu krásné, paní Věra nám je tady nechá a my o ně budeme soutěžit na Štědrý den v Dobrém ránu Českého rozhlasu Hradec Králové. Takže budeme tyhle ty dárky, které vy jste nám přivezla, předávat zase dál.
mluvčí 1,
——————–
Děkuju. A to musím teda říci, že to byla moje srdeční záležitost, záležitost, když jste mě tady mezi dveřmi řekli, že ty dárky, tyhlety kalendář a diář budou nebo dárkem k Vánocům, protože jako to je pro mě úplně wow, když si uvědomím, že dělám nějakou tvorbu srdcem. Jak jsem řekla. A bude těšit soutěžící o Štědrým dnu.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Tak se těšte, těšte se na Štědrý den. Věra Fina. Moc děkujeme, přejeme krásný adventní čas a krásný děkujeme Vánoce. Děkuju hodně zdraví, na slyšenou.
Přidejte odpověď