Život se skládá z nenápadných okamžiků, které nás formují. Tak to tvrdí spisovatelka a překladatelka Veronika Havlíková. Můj dnešní host, vítám vás tady.
Taky musím říct, že když spisovatelka, tak ta vaše knížka se jmenuje Domov je stav mysli a k tomu také, že jste vášnivou cestovatelkou a manželkou režiséra a scenáristy Rudolfa Havlíka, ten ostatně tu knížku, máme ji tady před sebou, vytvořil obálku celé té knížky, byl to jeho nápad, nebo to byl váš nápad, řekla jste mu, jak to chcete? Kolikrát to musel kvůli vám předělávat, abyste byla spokojená.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Já nemůžu říkat, jak to chci, protože já absolutně nemám vkus na takovéto věci, takže jsem to nechala čistě, čistě na něm. On věděl samozřejmě, o čem ta kniha je. A myslím si, že to nemohl vystihnout lépe.
moderátorka Četl už jí?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Už ano.
moderátorka Já se na to ptám schválně, protože někdo nechce, když je to třeba jako v rámci rodiny, nebo tak, to partnerství tak nechce, aby ten dotyčný tu knížku četl, když je psána, tak u vás to bylo stejně, anebo to nechtěl on, nebo jste to nechtěli oba?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Já bych to i chtěla a já jsem mu to nabízela, ale Ruda mi na to tenkrát řekl, že si myslí, že jakmile on to přečte a něco mi k tomu řekne, tak mě to ovlivní v tom dalším psaní, v čemž má jako naprostou pravdu. A první, kdo teda knížku četl, tak byla moje nakladatelka Veronika Baštová samozřejmě, protože ta ji musela přečíst, aby mi řekla, jestli jí chce nebo ne.
moderátorka Když jsem řekla, spisovatelka a překladatelka, je pro vás lepší říct, překladatelka a spisovatelka, když jste spisovatelka jednoho románu, který vznikl ve chvíli, kdy to tak mělo být a možná to přijde znovu, jak jste řekla.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Určitě, protože já se zatím za spisovatelku nepovažuji, jelikož jsem napsala jeden román a ten vznikl proto, že jsem si v sobě potřebovala něco uzavřít, nakumulovalo se ve mně za ty roky něco, co prostě potřebovalo ven.
Patricie Strouhalová, moderátorka Takový úklid.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Ano, byl to úklid, pro mě to byla terapie, takže já jsem tu knížku psala hlavně proto, abych já se cítila lépe a abych mohla jít dál o něco klidněji. A teď doufám i v to, že třeba ta knížka pomůže někomu, kdo řeší podobné problémy, jako je trauma v dětství.
Patricie Strouhalová, moderátorka Pro ty, kdo to nečetl, jaké trauma to bylo?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Pro mě je hrozně těžký o tomhle mluvit, protože já, jak jsem vlastně zmínila, tak jsem tu knížku psala proto, abych v sobě něco uzavřela, tím pádem už jsem se o tom nechtěla bavit, protože nechcete se pořád nimrat v těch pocitech a vlastně pořád tohle to dokola ještě někde zmiňovat a bavit se o tom takhle veřejně, protože to bolí.
moderátorka Proč ta první věta, ne, ne, tatínku, nedělej to.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka To byla první věta, která mě napadla.
Patricie Strouhalová, moderátorka Bolela a bolí pořád?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Bolí pořád, bolí pořád. Samozřejmě ta knížka. Pro mě byl obrovský pokrok v tom, že jsem v sobě dokázala něco uzavřít, ale samozřejmě to trauma vás ovlivňuje jako někdy víc, někdy míň, ale jako pořád si ho nesete s sebou, není to jako, že by zmizelo úplně, ale myslím si, že jsem na dobré cestě v tom, že už to nebude tolik, už to nebude bolet tolik.
Patricie Strouhalová, moderátorka Po tom vydání té knížky jste tedy řekla, že to tak jako mělo být v tu danou chvíli, že to vzniklo ta knížka a že to možná, pardon, přijde znovu, už to přichází?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Přichází to těžko. Ono se totiž jinak píše o tom, co člověk v sobě má za ty roky, vlastně pro mě bylo hrozně jednoduchý to napsat, protože to šlo ze mě, jo, vlastně ty situace a věci, který tam jsou, tak hodně z toho jsem prožila, takže mně se to fakt psalo úplně, no, prostě za mě to šlo, jako když jsem jako malá psala deníky, úplně přirozeně, ale jak jsem zmínila, já nemám fantazii, takže pro mě, abych jako vymejšlela něco úplně od píky, je strašně těžký, takže mám teď v hlavě knížku, jak jsem vlastně vystudovala tu sociální práci, já mám hrozně blízko vlastně tady k těm tématům, k lidem, který vlastně nemají ten život jednoduchej, ať už jsou to traumata nebo různý jiný složitý situace, tak si říkám, že bych tu další knížku chtěla věnovat nám ženám a vlastně tam vyzdvihnout tu naši sílu, s jakou dokážeme řešit různé náročné životní situace a nakonec to vlastně dokážeme vždycky zvládnout, že dokážeme v sobě najít tu sílu.
Patricie Strouhalová, moderátorka A kde, kde ji bereme?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Já bych řekla, že to je, prostě v hloubi duše máme každá tu sílu, sílu postavit za sebe a sílu vlastně se s každou situací poprat.
Patricie Strouhalová, moderátorka Paní Baťová kdysi řekla, že za každým silným mužem stojí ještě silnější žena.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Ježíš, to je krásný, to je krásný.
Patricie Strouhalová, moderátorka Souhlasíte s tím?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka To by zas vyznělo tak, jakože já se neumím chválit, jo, to je možná i jeden z těch následků z toho dětství, že já se vlastně nedokážu zatím radovat ani z té knížky, jo, nedokážu si říct, jo, ty jsi dobrá, ty si prostě napsala knížku.
moderátorka A dokážete přijmout pochvalu?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka To jo, ale pořád mi to tak nějak trvá.
moderátorka Manžel vás chválí jak? Jak chválí doma režisér?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Ten chválí úplně báječně. On je úžasnej, Ruda, takže, takže tam jako to, to je miláček.
moderátorka Na horách, to je ten film, jak to u vás doma vypadá, když je tvůrčí prostředí, žena píše, režíruje, jak, řekněte mi, jak to tam vypadá, třeba jak vypadají vaše večeře? Každý si vezme z ledničky, co chce, nebo míjíte se, nebo naopak večeře při svíčkách?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Večeře při svíčkách bývávaly, to už teď, jako když náhodou dcerku někdo pohlídá, tak samozřejmě jsou taky, ale to je úplně minimálně. Večeře se jinak snažíme mívat společné a teplé, protože přes den jsme samozřejmě rozlítají, ale ten tvůrčí proces, přesně jsme to teď nedávno řešili, že už to není tak jednoduché, jako když jsme byli sami. Ruda samozřejmě na to měl spoustu prostoru, byl tam klid, ticho, mohl psát do dvou do rána, protože nebyl unavenej, a tak dále. Teď s dcerkou je to samozřejmě složitější, ale snažíme se si vlastně vypomáhat, balancovat, když on potřebuje prostor, tak já beru dcerku třeba na víkend někam, aby on mohl v klidu pracovat a naopak, když já potřebuju, tak zase on se postará, vyzvedne ze školky, odveze. Takže v tomhle tom je to ideál. Ano.
moderátorka Domov je stav mysli, to je název románu, který napsala Veronika Havlíková, můj dnešní host ve vysílání víkendového Radiožurnálu. Vyprávíte vlastně tam, když to hodně zjednoduším, kde všude a v čem se dá najít klid. Jak se vám samotné to povedlo?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Mně hodně pomohlo cestování, kdy jsem zjistila, že domov můžete mít kdekoliv na světě. P
moderátorka Stačí jenom, co si sbalíte, jako jenom to, co si sbalíte s sebou?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Myslím si, že je to hlavně o tom, co si nosíme v hlavě a v srdci, že je to nějaký vnitřní klid, pocit bezpečí, který si vlastně můžete vytvořit a nosit si ho s sebou kdekoliv právě jste, i když je kolem vás úplný chaos, tak si myslím, že ten vnitřní pocit klidu a bezpečí je strašně důležitej, protože kolikrát ho člověk roky nemůže najít ve vlastním bytě.
Patricie Strouhalová, moderátorka No, ale taky se někdy jako dlouho a těžko hledá v té hlavě a v té duši, prostě, když tam něco bolí a bolí to tam dlouho, tak i když si ho naordinujete, tak stačí, dejme tomu, lusknutí prstů a je to pryč?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Je to pryč, je to cesta, je to proces, řekla bych, že je to pořád dokola, ale u mě je třeba hrozně důležitý, abych si vlastně za tím stála, dělám vlastně všechno pro to, abych mohla jít dál, jak říkám, teď se do toho zamotávám, ale pro mě ta knížka, ať už to bylo přesně to nelehký dětství, byly tam fyzický tresty, bylo tam ponižování, tak si to nesu s sebou. Zjišťuju, že třeba i teď to na mě má pořád obrovský vliv a má to nade mnou obrovskou moc, což mě kolikrát jako strašně vytáčí. Zjistila jsem to například minulý týden, kdy jsem poprvé vystupovala v rádiu a v televizi. A vlastně jsem už několik týdnů předtím měla stres z toho, že nebudu schopná něco říct, že se budu bát něco říct a vlastně, když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem zjistila, že to vlastně vzniklo v dětství, kdy vlastně můj otec mě takhle hrozně rád zkoušel, i před návštěvami a já, byť jsem to věděla, tak jsem to prostě nedokázala říct, jak jsem měla strach, aby to bylo správně, i když jsem věděla, že to správně bylo. A s tímhle tím jsem vlastně šla do té televize a překvapivě to dopadlo dobře, ale i jak dneska ze mě můžete cítit a posluchači to slyší, tak nejsem úplně ve své kůži, pořád s tím bojuju, ale je to zase krůček k tomu, aby to bylo čím dál lepší.
Strouhalová, moderátorka Je ve vás pořád ta malá holčička.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Je. A já se snažím jako vlastně jí uzdravovat, a to nejsem nějak jako, nevěřím na tyhle ty věci moc, ale pro, pro mě tohle to byl základ vlastně najít k ní cestu a vlastně jí říct, že teď už jí nemůže nikdo a nic ublížit a že už jsme tady spolu a vlastně už jsem velká a tohle to už nade mnou a nad námi tu moc nemá.
Patricie Strouhalová, moderátorka když jste vystudovala obor sociální práce, tak je to věc, kterou jste si vybrala. Proč? Co vás naučila? Co vás naučila tahle profese sociální práce? Třeba i pro vnímání sebe sama, pro zpracování těch věcí, pro vyřizování si věcí, ještě s tím, když ti lidé třeba, kteří nás nějakým způsobem ovlivnili, ublížili nám, jak to s nimi vyrovnat, uhladit, anebo nedělat nic.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Já jsem si sociální práce vybrala právě asi podvědomě proto, že jsem si sama něčím prošla a věděla jsem, že když vystuduji tuto práci, tak se lépe na tyto lidi, kteří řeší různé problémy, napojím a budu jim moct i nějak pomoct. Dalo mi to hrozně moc. Já jsem vlastně byla na praxi, ať už to byly diagnostické ústavy, ať už to byly domovy důchodců a vlastně všechno tohle to vás hrozně ovlivní. Paradoxně jsem potom vystudovala ještě cestovní ruch a zůstala jsem teda nakonec věrná tomu cestování, práci v cestovním ruchu a potom zase, co se týče překladu, tak to bylo zase úplně, že jo, jiný šálek kávy, ale, teď jsem se ztratila.
Patricie Strouhalová, moderátorka Jste nakousla to překladatelství z angličtiny, ale i z francouzštiny, ale nejvíc z angličtiny.
Veronika Havlíková, Z angličtiny.
Patricie Strouhalová, moderátorka Pro ty zahraniční klienty v té oblasti toho cestovního ruchu.
Veronika Havlíková, Ano.
Patricie Strouhalová, moderátorka Tak jsem si říkala, knížky ne, jako knížky jste nechtěla?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Tak třeba to přijde. Já teď vlastně překládám hlavně titulky pro různé streamovací platformy, které všichni dobře známe, ale nemůžu je jmenovat, to je vlastně můj denní chléb a ta práce mě vlastně strašně baví. Já vidím díky tomu strašně moc filmů a dokumentů, takže…
moderátorka Manželovi můžete začít fušovat do řemesla ještě.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Ano, je to tak, už musím říct, některé jsou trošku náročnější na to, to jako jo, protože ty věci, který překládám, tak jsou prostě nádherný, samozřejmě člověk se spoustu věcí dozví a učí se i sám, takže tahle ta práce mě baví, naplňuje, jsem za ní strašně vděčná, protože ji můžu dělat vlastně z domova, ale zároveň i z pláže a i díky tomu můžeme takhle cestovat.
moderátorka Někdo říká trošku s úsměvem a nebo s povzdechem dohromady, že stáří je jenom pro statečné, tak přemýšlíte o stáří, třeba i o svém stáří, o společném stáří?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Přemýšlím nebo přemýšlíte, Ruda, manžel, tak ten říká, že to je přece pohoda, tak já si budu jenom číst a budu spokojenej. Já už to takhle nevidím úplně optimisticky, protože jak vlastně zmiňuji v knížce, tak mi krátce po sobě odešli babička s dědou. A vlastně u babičky jsem opravdu s ní prožila takovej ten odchod, který třeba já bych si hrozně přála, protože odešla doma ve svojí posteli v obklopení svých nejbližších, stihla se se všemi rozloučit a pro mě to bylo vlastně strašně dojemný a paradoxně krásný zážitek, protože vlastně si úplně vybavuju, když jsem s ní byla naposledy, ona ležela vlastně v té ložnici, tak tam byl jako neuvěřitelnej klid, prostě bylo to úplně, mi to přišlo jako něco nadpozemskýho. A takovýhle odchod třeba bych si přála, ale vím, že to je dopřáno jenom pár lidem.
moderátorka Vy jí tu knížku věnujete, je tam napsáno: „Navždy tě budu nosit v srdci,“ kromě tedy věnování Rudovi a Julince. Kde je ten dovětek: „Jste středobodem mého života“, ale než přišli oni, tak ten středobod byla ta babička byla?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Byla, byl to člověk, který mě vlastně bezpodmínečně miloval se vším všudy, což pro mě bylo jako, no, to byl neskutečný vztah, pro mě babička byla vždycky vzorem a hlavně neskutečnou oporou a dokázala se se mnou radovat z čehokoliv, což jsem takhle u nikoho jiného neměla. Bohužel.
moderátorka Povídáme si s Veronikou Havlíkovou, povídáme si nejenom o knize Domov je stav mysli, který popisuje okamžiky, které nás v životě formují, jak sama říká, život se skládá právě z takových nenápadných okamžiků, které se do nás vpisují, když už jsme zmínily, tak občas jako tady padne jméno Ruda, Ruda, tak manžel, režisér, scenárista Rudolf Havlík, film Na horách vlastně teď bude v listopadu premiéru.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Ano.
Patricie Strouhalová, moderátorka Nakolik pro vás je důležité cestovat spolu a mít společné vzpomínky, které se potom třeba jako i propisují do té vaší práce. Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka My jsme se oba dva seznámili, když jsme psali cestovatelský blok, takže už jsme cestovali hodně i předtím, než jsme byli spolu. Řekla bych, že je to náš vlastně životní styl a taková příjemná závislost, bez které si ani jeden už nedokážeme představit život, když vlastně Ruda někde točí, třeba sám byl na Špicberkách, což úplně není destinace, kam bych jako s radostí jela, já jsem takovej teplomil, takže já jsem potom byla třeba s kamarádkou na měsíc do Kambodži naopak. A teď, když už máme i dcerku a točil třeba Poklad nebo Ostrov, tak tam jsme, tam jsme byli s ním, já jsem tam, že jo, mohla pracovat.
Patricie Strouhalová, moderátorka A on taky vyrostl na horách.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka On je ze Sokolova, ale hory miluje, takže pro něj je to, pro něj je to srdcovka. Já, jak říkám, jsem teplomil, takže já radši to moře a nížiny, ale snažíme se to nějak kombinovat.
Patricie Strouhalová, moderátorka Ten film, jak jsem četla, tak je o lásce k dešti, slunci, mrazu a mlze, o bouřkách, západech a východech slunce, o zapomenutých časech, které odvál čas a po kterých neustále pátráme. Máte to taky tak, kdy se uzavřel, nebo když jste uzavřela tu jednu epizodu, a teď třeba mnozí, kteří nás poslouchají, si prožívají a procházejí něčím takovým a něco uzavírají nebo třeba nechtějí ještě uzavřít a vlastně pátrají po něčem, co, jak se píše u toho filmu na horách odvál čas, jako ty pocity toho vracet se někam, kde nám bylo dobře, nebo kde jsme se cítili bezpečně?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka No, je, teda, když takhle o tom mluvíte, tak je vlastně zajímavé, že já teď jedu na Srí Lanku, což není zajímavé, ale spíš je to zajímavé v tom, že se taky vracím úplně na začátek, protože jedu do místa, které bylo první, kam jsme s Rudou jeli mimo Evropu. A on mě tam naučil surfovat a já se tam od té doby vracím pravidelně třeba co 2 roky a je to pro mě místo, kde mám přátele, už to tam všechno znám a opravdu, když tam jedu, tak tam jedu jako na chalupu a teď jsem si i řekla, že tam chci vystoupat, tam je Adamova hora, o které se právě říkají takovéto věci, že když člověka něco tíží, tak tam má vlastně vystoupat, protože to není úplně jako jednoduchý tam vyjít a vlastně tím, že tam vyjde, takže to tam vlastně jako za sebou nechá a pro mě je to taková krásná symbolika, protože si říkám, že to načasování vlastně, já věřím tomu, že nic se neděje jen tak a myslím si, že to načasování pro mě nemohlo být lepší, že jsem napsala tu knihu, teď odjedu na tu Srí Lanku, vylezu nahoru a věřím, že ta jedna kapitola ve mně bude uzavřená.
moderátorka Vy jste projela opravdu skoro celý svět, kde se vám líbilo nejvíc?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka To je pro mě vždycky hrozně těžký na tohle odpovědět, protože mně se opravdu líbí všude, každá ta země je jiná, člověk si odtamtud odnese něco jiného, ať už pozitivního či negativního, ale všechno ho formuje. Já si myslím, že je hrozně důležitý udělat si svůj názor na ty věci, na ty země, než to jenom slýchat z televize nebo z atlasu ze školy.
Patricie Strouhalová, moderátorka No, já jsem slyšela od nakladatelství, které vám vydalo tuhle tu knížku, že by bylo dobré udělat cestovatelský deník, tak, jak se vám tenhle nápad líbí, jestli vám třeba není líto, že vás samotnou to nenapadlo.
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Mně se cestovatelské deníky líbí, já dokonce sama si ho píšu, píšu ho i Julince, aby měla, aby měla vzpomínky jednou, na místa, která si nebude pamatovat, že tam s námi byla, tak aby si ten deník mohla vždycky otevřít a vrátit se tam, ale myslím si, že tady těch věcí už je tolik. Já když jsem začínala cestovat, tak jsem ještě cestovala s knižním průvodcem, nebyly vlastně internet tenkrát, jako byl akorát v internet kafe a posílali jsme takový ty dlouhý esemesky, že jo, že jich přišlo najednou 10 domů a teď už je, jak je jiná doba a přijde mi, že cestuje hrozně moc lidí. Všude na internetu můžete najít…
Patricie Strouhalová, moderátorka Dobře. Ale tak jako udělat to trošku jinak, to je řece výzva, ne?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Výzva to je, ale já nevím, jestli by o to vůbec lidi stáli tohle to číst, protože, říkám, jako těch cestovatelských článků, videa máte odevšad, jo, že vlastně mi přijde, že ta konkurence je velká a nevím, jestli bych to dokázala udělat tak zajímavě, aby vlastně lidi o to stáli, nevím, tak všechno je možný, třeba mě napadne něco převratnýho, ale jako úplně si tím nejsem jistá, každopádně mám vymyšlenou knihu, která by propojovala vlastně, jak to, že mi jsou vlastně blízké ty nelehké životní příběhy a osudy lidí a žen, tak zároveň i to cestování, které by knihu odlehčovalo svým způsobem, tak něco takového v hlavě mám. Moje nakladatelka Veronika Baštová by o tu knihu i stála, už mám i část napsanou, ale samozřejmě, jak říkám, nepřichází to ke mně tak snadno.
Patricie Strouhalová, moderátorka Co vám nejde, co neumíte?
Veronika Havlíková, spisovatelka, překladatelka Já neumím být diplomat. A to je pro mě úplně, jako to je fakt věc, kterou bych se přála naučit, já jsem taková spíš, co na srdci, to na jazyku, vím, že mi to hodně komplikuje život, ale jinak to neumím a bohužel obávám se, že už se to ani nikdy nezmění. Lidi, co jsou kolem mě, tak to ví, už si na to zvykli, ale vím, že kdybych třeba takhle měla někde pracovat, být zaměstnaná, tak bych byla nejhorší šéfka na světě.
Patricie Strouhalová, moderátorka Říká host víkendového Radiožurnálu Veronika Havlíková. Díky moc, na slyšenou.
Přidejte odpověď