Radiožurnál
Spisovatelka Karin Lednická a společně s ní třetí díl Šikmého kostela je se mnou ve studiu, tak dobrý den.
Těšila jsem se na to, až přijdete a těšila jsem se na to, až se vás zeptám, když stojíte před šikmým kostelem, kostelem svatého Petra, tam u vás, máte pořád stejný pocit nebo se po těch třech románech něco změnilo?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Před kostelem? Záleží na tom, jestli tam jsem sama, anebo jestli je to v plné sezóně, protože tam začalo jezdit spousta lidí a samozřejmě atmosféra toho místa, když kolem jsou zástupy návštěvníků, tak je jiná, ale uvnitř mám pořád stejný pocit. Ten kostel je opravdu promodlený.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Dá se to nějak vysvětlit? Co to znamená promodlený kostel? Pro někoho, kdo třeba není věřící nebo…Ucítí genia loci místa opuštěného jinak vlastně?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ano, jednoznačně. Promodlený je slovo, které minimálně já používám pro sakrální prostor, kde cítíte to obrovskou energii všech těch lidí, kteří se tam modlili ze spousty důvodů po spoustu let a když jste řekla genius loci, tak bych řekla, že zůstává patrný na celém území Staré Karviné, pořád je to tam přítomné.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Když s vámi vyrazím autem do Karviné. A z někdejšího Komenské ulice odbočíme na zámeckou, budovu spořitelny nebo Larischův zámek prý nahradili cedule?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ano, nevím, jestli je tam už rovnou spořitelna, ale snad ano. Jsem v tom trošičku ztratila přehled, protože už se na tom úplně přímo nepodílím, ale ano, začali jsme s přáteli ze Spolku Stará Karviná před 2-3 lety umisťovat do prostoru cedule, protože tím, jak přijížděli návštěvníci a ptali se, kde to je.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Kde to bylo?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Nebo kde to bylo, kde je to místo, o kterém se píše, že by ho chtěli vidět na vlastní oči a ono v tom zplanýrovaném území nejsou žádné body, podle kterých by se člověk mohl orientovat. Tak proto tam jsou ty cedule.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ale vy se v tom zplanýrovaném území orientovat umíte nejenom díky historii, ale vlastně i díky ovocným stromům v bývalých zahradách, ne?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, to taky. Ano, to je významná pomůcka, protože když máte takovéto území, kde vlastně domy byly vyhlazeny a musely být opravdu zplanýrovány, zasypány základy, aby nebylo patrné, že tam někdy stály, tak ty ovocné stromy nebo ty městské aleje jsou, vlastně by mohly sloužit jako orientační bod.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Kolik lidí chce dneska svoje město zpátky?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Myslíte starou Karvinou? Já bych řekla, pokud se bavíme v takové té hypotetické rovině, tak bych řekla, že drtivá většina těch, kteří v něm žili, protože to město bylo krásné a žilo se v něm dobře.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Lidé, co jsou pevně srostlí s místem, tak to město opustit nechtěli. Co Vám říkali třeba starousedlíci o devadesátých letech nebo o osmdesátých letech?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
To je, já bych se teda chytla těch devadesátek, protože už jsem si začala tvořit odpověď. V devadesátých letech ten proces pokračoval, tehdy už samozřejmě z Karviné zbývalo mnohem méně, ale ještě tam stále byly nějaké domy. A tady dám jeden příklad za všechny. Krásná vila památkově chráněná, snad dokonce bývalého starosty Krůty na hlavní Komenského třídě, ta jakýmsi zázrakem nebyla vůbec narušena poddolováním, bydleli v ní lidé a chtěli v ní zůstat, začali si opravovat a potom jednoho dne byla zbořena.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ze dne na den?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, vedl se jakýsi, pro jakýsi proces úřední o to, aby neměla být zbořena. Byla pro ni vyřizována památková ochrana, protože to byla opravdu krásná budova, no a potom najednou se přišlo na to, že, no, vlastně ano, takovýchto příběhů tam bylo více, tahle ta vila byla trošku složitější případ, ale ze dne na den padl poslední finský domek a ten padl loni, takže ono to opravdu stále pokračuje, kulturák nám taky padl loni.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Takže šikmý kostel už asi nepadne. Možná taky díky vašemu…
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Doufejme.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Díky vašemu příběhu, co pak devadesátá léta, ale vaši hrdinové se v té trilogii dostanou do let 45–1961. A když tak přemýšlím o těch poválečných letech a o těch padesátých letech, co všechno jste měla na stole, když jste psala?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Kdyby na stole, na zemi. Pod stolem okolo stolu všude. Náš dům se přinejmenším v listinné podobě přesunul do padesátých let. A takhle jsme tam žili uplynulé dva roky.No, já vlastně, teď jsem se úplně zasekla, omlouvám se…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jako neumím si představit celou tu škálu všech těch materiálů, protože když se podívám do Šikmého kostela tři, tak tam jsou historické reálné postavy, jsou tam projevy Klementa Gottwalda atd., Antonín Zápotocký tam vystupuje, to znamená, tam museli u vás někde být i ty projevy, jestli jsou autentické?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ano, ty projevy jsou autentické, já se omlouvám teďko za to zaváhání, ano, všechny ty promluvy jsou autentické a já jsem zrovna u těch dvou zmíněných, tedy Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, měla poměrně dost širokou nabídku toho, co pronášeli a vybírala jsem to, co mi přišlo nejzajímavější, třeba za všechno zmíním, ten mě opravdu pobavil, když Antonín Zápotocký na Dni horníků recitoval Petra Bezruče, to muselo být opravdu velmi poutavé.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Tak Petr Bezruč byl postava, která byla docela zneužita za minulého režimu, nebo alespoň já to tak vnímám, protože já jsem v té době žila a ty básně jsem také musela recitovat.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Všichni jsme museli recitovat. Ano.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Řekněte mi, prosím, něco o osudu pátera Sobka z Petrovic.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Páter Sobek je, někdo občas říká, to je takový slezský Toufar, ale on to není slezský Toufar, on je to páter Ludvík Sobek z Petrovic u Karviné, jehož osud je velmi podobný osudu Toufarovu, a to je jedna z postav u kterých je zřejmé, jak zahlazená historie a un block působí i na to, jak jsou nazírány nebo připomínány významné osobnosti, protože páter Sobek se stal opravdu obětí té doby, ve které žil. Já bych to tady asi nerozpitvávala úplně do podrobnosti, ale tím, jak to vyšetřování nikdy nebylo řádně dokončeno, tak samozřejmě se stalo to, co se stává vždy v takovém případě. Začnou se tvořit různé mýty a na principu tiché pošty a sněhové koule vznikají někdy úplně bizarní historky. A já si myslím, že společnost Ludvíku Sobkovi dluží to, aby jeho životní příběh byl upomenut v důstojné podobě. Ne tedy v té bizarní.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Řekněte mi pár bizarních historek. Vy jste musela tu kouli sněhovou rozbalit, abyste se dostala k té podstatě a oloupat vlastně všechny ty věci, které pravda nejsou. To muselo být docela složité, ne?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, bylo to složité. Já jsem si po několik měsíců připadala jako investigativec, teda novinář, protože měla jsem nabráno samozřejmě z archivů několika různých materiály, ale pořád v tom zbývala bílá místa. To je to nedokončené vyšetřování a některé věci mně byly divné a potom jsem slyšela takové ty právě mýty a ty různé verze toho příběhu, co se stalo, a říkala jsem si u většiny z nich, že je to naprostý nesmysl, že takhle to být nemohlo, protože to naprosto neodpovídá osobnosti toho člověka, no a tak jsem začala pátrat. V Petrovicích ještě žijí lidé, kteří pátera Sobka osobně znali, protože k němu chodili do kostela a bylo v některých případech poměrně dost obtížné přimět je k tomu, aby o tom mluvili, protože ten strach, já jsem si to nazvala zvykový strach, ono se to netýká jenom Petrovic, s tím jsem se setkala v mnoha…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Po Sudetech, s tím setkáte úplně všude.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, o tom nebudu mluvit, protože, a teď si dosaďte důvody a opravdu říkám tomu zvykový strach. A bylo to docela dost složité, ale myslím si, že nakonec jsem se dobrala tak blízko pravdě, jak je jenom možné, samozřejmě za vydatné pomoci jednak historika Vojtěcha Vlčka a jednak za pomoci lidí z Petrovic, kteří mi ty střípky pomohli doskládat.
moderátorka
——————–
Už skoro dva týdny? No, nejsou to. Ještě dva týdny je na pultech třetí díl Šikmého kostela Karin Lednické. A známá spisovatelka je teď se mnou ve studiu. My jsme narazili na to, že někteří lidé mluvit nechtějí. Vy jste říkala zvykový strach?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ano.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
To znamená, je to něco, co už by dávno mohli porušit, ale jde to z jejich rodiny, kde říkají, no, radši, radši potom nebudeme mluvit.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ono ty události, o kterých se teď bavíme, vesměs jsou zážitky generace, které sama o sobě mluví jako o mlčící generaci, jo, která vyrůstala v takovém tom přesvědčení, že lepší je nic neříkat a nikoho se na nic neptat, protože to bylo bezpečnější a tohle to zůstalo. Tohle to je kořen toho zvykového strachu.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
V třetím dílu Šikmého kostela se objevují neuvěřitelné postavy, s kterýma já bych se docela ráda kamarádila, třeba Anna Danielová.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Že jo?
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ta se mi, to je prostě, to je neuvěřitelné vlastně emancipovaná žena na tu dobu. Tam jste taky musela hodně pátrat po tom reálném osudu nebo to bylo přece jenom jednodušší?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Tam to, bylo to jednodušší, minimálně v emocionální rovině to bylo podstatně jednodušší, to pátrání. Já jsem na Annu Danielovou narazila v zápisech ze zasedání města Karviná, tedy Rady města Karviná.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jste četla fakt úplně všechno?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, jasně, to musím, to musím, jak bych věděla, o čem se tam bavili, kdybych to nečetla?No, a ona mě tam z toho vyvstávala jako někdo, kdo tam vlastně vůbec nepatří, protože lidé tam budovali ty základy socialismu a plnili ty první plány atd. atd. a mezitím byla postava, která se zabývala tím, že tady jsou matky v nesnázích, nebo že tady jsou podvyživené děti po válce atd. atd. A byla urputná, ale v tom dobrém slova smyslu. Prostě stála si za svým a pořád se tam vkliňovala se svými požadavky do těch budovatelských záměrů. A začala mě strašně bavit a říkala jsem si, že se na ní zkusím zaměřit hlouběji a chtěla jsem vypátrat její rodinu, což bylo složité, protože Anna Danielová se narodila v Brně a její muž Vilém se narodil v Ivanovicích. A já jsem měla k dispozici jenom policejní odhlášku. To byla její poslední zmínka o ní v Karviné, jak se později ukázalo, byla tam chyba a já jsem tedy pátrala, pátrala a nedařilo se mi, až nakonec jsem si řekla, že když to nejde přes živé, tedy přes všechny ty možné úřady a matriky, tak to zkusím z opačné strany a vzala jsem to přes hrob Danielových a poprosila jsem svoji kamarádku Lucii Endlicharovou, jestli by byla tak laskavá, zašla na hřbitovní správu v Brně, jestli by byli ochotni předat můj dopis tomu, kdo platí ten hrob. No a tak jsem se propojila s rodinou Anny Danielové.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Povedlo se. Když se podíváme na tu opačnou stranu spektra těch postav, vůbec jsem netušila, že Drahomír Kolder, který vlastně byl komunistickým funkcionářem a je známý jako jeden z autorů zvacího dopisu z roku 1968, že působil v Karviné.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, on je náš rodák, tedy, on je rodák z Hrušova, což je dneska část Ostravy a Drahomír Kolder opravdu šel přes mrtvoly. V tomto případě to platí doslova. A ty začátky jeho kariéry byly velmi strmé právě proto, že měl tak ostré lokty. A dodnes, když o něm mluvím s kýmkoliv, tak lidé říkají, ano, před tímhle tím člověkem nás doma rodiče varovali a říkali pozdravit a utéct, jo. On kolem sebe opravdu šířil tady tuto atmosféru a musím říct, že on jako havíř ještě, on byl velmi mladý, když vstoupil v pětačtyřicátém mu bylo 20. To byl dvacetiletý kluk, ale opravdu přesně věděl, co má dělat a porušoval naprosto všechna pravidla, která se v havířině mají dodržovat a platí to jako železný zákon té profese. On je porušil. A tohle je první stupínek jeho politického vzestupu.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Politického vzestupu. Jsou tam skvělé postavy fiktivní, ale věřím, že jste do nich vložila spoustu svých věcí nebo svých pocitů a s těmi postavami v Šikmém kostelu žijete osm let. To je dlouhá doba. Když víte, že jim uděláte měnovou reformu, dělá to s Váma něco?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, jejda, no, jejda, ono je to těžké, protože já píšu, já tam s nimi musím být, já opravdu musím být jeden z nich, ono se to těžko popisuje, ale musím tam být s nima, musím ty emoce prožívat, protože jinak bych to nemohla…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Napsat.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Jinak by se to nedalo, já bych to jinak neuměla, takže když se chystám svým postavám provést něco opravdu velmi zlého, ne tedy já, ale napsat to, co se stalo lidem v té době, tak je to pro mě opravdu velmi obtížné, protože já jsem v té nevýhodné pozici toho, kdo ví, co se stane, oni to ještě nevědí. A tady tyhle ty krize jsem měla třeba ve druhém díle to bylo velmi obtížné. Když jsem mířila k okamžiku v lágru Lebensborn a kradení dětí, protože oni jsou opravdu ty děti kradly, tak tam jsem se sebou vedla několik týdnů disputaci, jestli jim to smím nebo nesmím udělat. Samozřejmě jsem v racionální rovině věděla, že musím, protože to chci napsat, aby se to vědělo a nezapomnělo, ale tím, jak jsem na ně napojena, tak samozřejmě to pro mě bylo extrémně obtížné a podobné to bylo třeba právě s reformou v padesátém třetím, protože jsem věděla, co se na ně řítí a co se jim stane, protože ono zdaleka nejde jenom o to, že se měnily peníze.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A plakala jste někdy, když jste psala?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Já jsem neplakací typ ke své velké lítosti. Já to neumím, já bych tak ráda uměla a kdybych to uměla, tak bych nepochybně plakala.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A tohle byly ty momenty, kdy to člověk radši celé vypne, aby se na chvíli prošel a nějak si jako udržel zdravý rozum?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, já jsem opravdu nachodila u toho, to by mě docela zajímalo. Škoda, že nemám žádnou statistiku. Já myslím, že se možná obešla celou zeměkouli, než jsem dopsala tu trilogii.Protože já opravdu třeba v loňském roce jsem měla životní rytmus takový, že jsem ráno k tomu sedla a psala jsem, dokud jsem nedopsala to, co jsem si řekla, že bych chtěla, a potom jsem šla a minimálně těch 10 kiláků denně jsem ostrým tempem nachodila, jednak, abych si to utřídila v hlavě to, co budu dělat zítra, a jednak abych se sebe dostala ty emoce. Ta chůze na to funguje.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A ještě jsou ti lidé s vámi?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Jsou.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A jak se to projevuje?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Probleskávají mi hlavou. Je to vlastně, když osm let takhle intenzivně s nějakými postavami jste, a navíc ony to nejsou fiktivní postavy v tom pravém slova smyslu, ale oni mají opravdu tisíce reálných předobrazů, takže mně teď, když ta knížka je venku, tak mi třeba dám příklad jeden za všechny. Pamětník mi včera psal jeden, jehož část osudu je tam vložena do toho třetího dílu. On říká, já jsem se úplně, že to pro něho je velmi dojemné, když vlastně narazil na ten příběh, který mi vyprávěl a těch příběhů tam jsou tisíce.
moderátorka
——————–
Věta: Co víc se může stát. To je taky věta, která vyprovází vaše hrdiny v Šikmém kostele. Co víc se může stát? Co mi můžou udělat? Když jste všechno tohle absolvovala, přečetla jste spoustu materiálů, prošla jste spoustu osudů a mluvila jste se spoustou lidí, jak to změnilo Vás?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Velmi. Já se přiznám, že jsem ještě neměla čas se nad tím ani pořádně zamyslet, ale intuitivně vnímám, že mě to změnilo, možná až poznamenalo, doufám, že ten posun se koná k lepšímu. Naučila jsem se uvažovat trochu jinak, především jsem se zdokonalila v umění nesoudit, snažit se pochopit, to je asi nejvýznamnější posun.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Nějaký mystický zážitek během práce na Šikmém kostele, stal se?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ano, několikrát jsem měla pocit, že jsem se dotkla něčeho mnohem většího, než bych se předtím nadála.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A můžeme o tom mluvit?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Snad ano. Snad mi nikdo nebude spílat z těch, kterých se to týká. Mě třeba napadá chvíle, kdy jsem seděla v rodinném domku pátera Nogola, který už samozřejmě nežije a je jednou zase z významných skutečných postav třetího dílu. To byl taky další obdivuhodný člověk, který byl odsouzen na 10 let za vlastizradu. Protože to byl vlastně hlavní kurýr mezi Prahou a Karvinskem všech těch zakázaných listin z té doby, a tak dostal těch 10 let a já jsem samozřejmě studovala ty podklady jak ve všech archivech dostupných zkrátka a když jsem potom mluvila s jeho rodinou, protože to je pro mě důležité, setkat se s rodinou, ať toho člověka poznám i jako člověka, nejenom jako postavu z všelijakých protokolů. A seděli jsme tam, byli to úžasní, milí, skvělí lidé. Samozřejmě došlo i tady na tu část životního příběhu Josefa Nogola a oni vlastně se vyjádřili, že neznají přesně okolnosti toho případu, toho vyšetřování, neznají ten rozsudek v přesném znění, protože jsme zase u toho, nemluvme o tom.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A možná si tím chráníme nějaké svoje duševní zdraví nebo zbytky?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Jistě. Já mám pro to hluboké pochopení pro to, proč to člověk dělá. To není v žádném případě zbabělost. Pokud to tak vyznělo, tak je dobře, že jsme to teď zmínily. To není zbabělost, to je způsob, jak se s tím vypořádat. Rodina Josefa Nogola mě vlastně poprosila, abych jim část toho přečetla, aby znali celé to znění toho rozsudku nebo těch protokolů a já jsem jim to tedy předčítala z počítače, protože tam ty protokoly mám a musím říct, že to byla atmosféra, která mě, nevím, vlastně neumím to popsat, jestli byla mystická, ale seděli jsme v té ztemnělé kuchyni a já jsem předčítala to, co říkal prokurátor před 70 lety a říkala jsem to lidem, o jejichž blízkém člověku jsme si celou dobu povídali a musím říct, že jsem potom odjela a asi půl hodiny jsem vlastně běhala a měla jsem pocit, že tuhle emocionální dardu ze sebe jen tak nedostanu.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Na karvinském hřbitově stojí památník více než 200 obětem největšího důlního neštěstí v dolech Jindřich Hlubina a Jan Karel v roce 1894, kterým vlastně trilogie Šikmý kostel začíná, prý není v dobrém stavu.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
To máte správné informace. Je v tristním stavu.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Chodíte tam?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Chodím tam velmi pravidelně a nejsem zdaleka jediná. Tam je pořád plno svíček, protože rodiny těch zemřelých horníků jsou tady samozřejmě a vědí, že tam je pohřben někdo jejich předek, takže tam zapalují svíčky, jsou tam i květiny.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ale Vy jste někde se nechala slyšet, že byste ráda trošku pohnula s tím stavem celé té věci?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, to já se nechávám slyšet už několik let, zejména všemožných institucích a úřadech, kde jsem orodovala fakt, já nevím, 2-3 roky a nesetkala jsem se s pochopením, úspěchem. Zkratka, nic se nedělo, takže jsem se rozhodla, že to udělám sama, protože letos je kulaté výročí a přijde mi to opravdu nedůstojné, protože tam na tom chybí kříž, chybí tam cedule, která by člověku řekla, proč tam vlastně ten památník stojí. A dost těch jmen už je tak opršených, že jsou nečitelná, což je určitě velmi vzdálené tomu, jak by měl vypadat památník 235 lidí.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Proč Vám na těch všech lidech, kteří už dávno nejsou, tak strašně záleží?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Protože… Jsem s nimi prostřednictvím té práce propojena, protože si umím představit, jaké to bylo, jednak pro ně, jaké to bylo pro jejich rodiny, jak těžké to potom měli a přijde mi, že společnost by se měla starat o tady tyto věci.
moderátorka
——————–
Paní spisovatelka Karin Lednická a Šikmý kostel, třetí díl, románová kronika Ztraceného města jsou se mnou ve studiu osobně, oba přítomni. Já se možná ještě vrátím k těm reálným postavám, protože Viktor Košťál, předseda Karvinského národního výboru. Jsem zjistila, že je i možná muž, o kterém by stálo za to napsat úplně samostatný knihu.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, jejda, je to naprosto neuvěřitelný. On vlastně teď doufám, že mi rodina Viktora Košťála odpustí, ale opravdu mně přijde jako jakýsi Forrest Gump, protože to, co se dokázalo vměstnat do jednoho života Viktora Košťála, to je naprosto neobyčejný příběh, to je hollywoodský biják, bych až skoro řekla.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jenom ve stručnosti naznačíme.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
On se narodil v Ostravě, vyučil se na horníka, protože vstoupil do komunistické strany ve dvacátých letech, potom nebylo tak snadné s pracovním uplatněním, tak se odstěhoval do Berlína, kde sídlila sovětská společnost, která ho potom odvelila do Sovětského svazu, kde on budoval stanice metra Moskevského, potom pomáhal na Donbase budovat doly atd. protože byl opravdu špičkový expert, potom pomáhal rodu Pahlaví budovat íránské uhelné doly, no a potom se vrátil domů, to nebudeme zabíhat, bychom se tady dostali k francouzské cizinecké legii, ale tento detail vynecháme. Vrátíme se domů. A potom nastoupil v Karviné na Dole Barbora a stal se vlastně druhým poválečným předsedou národního výboru, protože byl součástí a hlavně mluvil perfektně rusky, že vzhledem k té praxi.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Hodilo se.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Hodilo se a uměl odbornou terminologii, takže se velmi hodilo a Viktor Košťál je obdivuhodná osobnost, protože on, ač ne Karviňák, tak se opravdu snažil to město zachránit a bylo to až pro mě dojemné, protože jsem věděla, že se mu to nepodaří, ale přesto všechno dělal neskutečné věci, opravdu orodoval, jezdil do Prahy orodovat za Karvinou, nicméně ono už bylo rozhodnuto. A protože házel vidle do plánů něčích, třeba Koldrových, tak potom na něho ušili takovou habaďuru, že na to zrezignoval. Stručně řečeno, byl to jeden z mnoha slušných lidí, kteří v roce 1946 odešli z politiky.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Karin Lednická se mnou ve studiu, teď jsem se tak zaposlouchala do toho Vašeho příběhu nebo příběhu tady tohohle pána, že vlastně přemýšlím o tom, že když se moderátor nechá vtáhnout od vypravěče, tak dobře, že neví, co bude dál, protože najednou prostě ho zaujme jeden příběh a když Vy skončíte jako respondent, tak já jsem pořád ještě s tím pánem, ale najednou musím dělat svoji práci. Je to pro mě těžké. Vy jste skvělá vypravěčka Karin, kde se to člověk naučí?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Já nevím, jestli se to dá naučit. Jo. Teďko. Vy jste mě zaskočila.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Protože Šikmý kostel vy jste překládal a dělal jste spoustu věcí, ale Šikmý kostel je vlastně prvotina.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Jo, je.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ale kde se člověk jako naučí takhle skvěle vyprávět příběhy?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Já nevím. Já jsem…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Posloucháním?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
To, já nevím, já na to asi neumím odpovědět, já, pro mě je ten vnitřní motor, že tohle to chci říct, tak dělám všechno, co umím proto, abych to řekla, abych přinesla to sdělení, které mi přijde důležité, asi o tom neumím uvažovat v té racionální rovině, že musím si někde něco naučit, dělám to, jak nejlíp umím…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Prostě vyprávět.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Tohle je výsledek.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
V té věčné hře, peníze nebo život volí nová doba ve vašem románu znovu peníze na lidech zas tak moc nezáleží. Změnilo se ta doba?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Oproti dnešku?
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Ano.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Tak samozřejmě tady nemáme monstrprocesy, jo, aby to nevypadalo, že tady jdeme ode zdi ke zdi, ale mně až někdy bavilo, když jsem právě četla ty zápisy poválečné Rady města Karviná, jak lidé jsou pořád stejní. Ony ty kulisy se mění, ale máme tady prospěcháře, který upřednostňuje své vlastní zájmy, máme tady někoho, kdo za první republiky byl opravdu člověk, až bych řekla, vznešený. Nicméně po roce 1945 začíná volat po co nejsilnějším lidově demokratickém duchu. Atd. vlastně všechny tyhle typy nacházíme i dnes, že?
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Karin, Vy hodně jezdíte po přednáškách. Teď kniha je hotová, další už nebude, jsem pochopila.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Nebude.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Šikmý kostel prostě končí v roce 1961 před neštěstím na Dole Dukla. Dál už to pokračovat nebude. Co budete dělat?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Jejda. No, teď bych si potřebovala odpočinout, těším se na to, až si budu moci odpočinout a potom se pouštíme s Českou televizí do dokudramatu o životické tragédii. Na to se těším, protože mi to přijde velmi důležité. Ono to vlastně navazuje na moji knížku Životicích a potom mám těch 300 besed a přednášek, na které jsem pozvaná. Ano, a na to se těším velmi. Pro mě je to taková vlastně odměna za tu spisovatelskou práci, která probíhá. Takže sedím sama doma v kuchyni a mám vypnutý telefon i domovní zvonek a jsem 24 hodin sama, takže těším se na to setkávání s lidmi.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Václav píše. Dotkla se vaše rešerše nějakým způsobem i vaší vlastní rodiny? A druhý dotaz asi velice častý, plánujete i další pokračování, to už jsme odpověděli.
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Tak pokračování, ano, to je velice častý dotaz, ale Šikmý kostel je trilogie a u toho už to zůstane a ten důvod je naprosto jednoduchý. Ono je to románová kronika Ztraceného města Karviná a to město v šedesátých letech opravdu už víceméně přestávalo existovat, samozřejmě pořád tam žili lidé, už to byla ale jenom městská část Karviná 2 – Doly, což je součást toho degradačního procesu a vlastně skomírala, skomírala, takže tam už není moc o čem psát. Tohle to skončí opravdu nebo skončilo, tak.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
A dotklo se rešeršování nějakým způsobem i vaší vlastní rodiny?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ne úplně přímo, ale…
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Vy jste z havířské rodiny?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, ano, a právě teď se hledám slova, jak to říct, já, jestliže ta trilogie celá je, vysvětluje vlastně něco, co není tak úplně známé nebo zřejmé, nebo je to překryto různými nepravdami a mýty a já se snažím ty věci uvádět na pravou míru, například takovou tu, pardon, pitomost o tom, že havíř rovná se opilec, rváč atd. to je naprostý nesmysl. Já chápu, odkud to pramení a kdy to vzniklo hlavně, ale tohle není pravda, takže já v té knize, a to je to propojení k mým lidem, je říct, tohle není pravda, protože to uráží nejenom mě, uráží to moje blízké a uráží to strašnou spoustu dalších lidí.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Řekněte, odkud to pramení a kde to vzniklo?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
Ono samozřejmě tenhle ten mýtus, nebo jak to říct, on to není úplně mýtus, ono to má pravdivý základ a já o tom píšu i v tom třetím díle Šikmého kostela. Několikrát to píšu, protože když máte státní politiku, která volá po každém páru silných rukou, aby šlo narubat co nejvíce uhlí, tak nevyhnutelně dojde k tomu, že se vám na jednom místě nakumuluje obrovské množství mužů, kteří jsou někdy svobodní nebo přijedou bez rodiny a vzhledem k tomu, že jsou v prostředí, kde nemají žádné kořeny, rodinu, nic, tak se jejich život odvíjí v tom trojúhelníku popisovaném, šachta, ubytovna, hospoda, protože nemají co jiného dělat. Ono se to takhle nabízí a z podstaty věci, když je někdo, kdo žije tímhle tím způsobem, tak je samozřejmě mnohem více vidět než třeba můj dědeček, který si dal po šichtě 2-3 na spláchnutí prachu a šel domů věnovat se rodině.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Posluchačka z Frýdeckomístecka píše. Zdravím paní Karina, ráda bych se zeptala, zda se paní Lednická setkala i s nenávistnými reakcemi vůči své osobě? A já se jenom ptám, chcete tomu udílet energii tomuhle dotazu? Nebo možná spíš těm osobám, co..?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, tak těm osobám? Já už jsem vlastně si to přetavila, samozřejmě bylo spoustu nenávistných reakcí, na které jsem si myslela, že jsem připravena, ale ta razance byla tak silná, že mě to velmi zaskočilo, někdy mě to umlčelo, někdy mě to připravovalo o dech a potom jsem si řekla, že se to pokusím obrátit ne proti sobě, ale ve svůj prospěch. Takže spousta těch nenávistných reakcí je taky zakomponovaná ve třetím dílu v pasážích věnovaných těm extrémním nacionalistům, protože odtud přicházely ty nejstrašnější útoky.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jak bylo těžké vlastně ty reálné postavy smíchat s těmi nereálnými tak, aby nebyl narušen vlastněděj a tok dějin?
Karin Lednická, spisovatelka
——————–
No, to je, ano, tohle to bylo nesmírně obtížné, protože samozřejmě moje fiktivní postavy, když vstupuji do interakce s těmi reálnými a je jich tam přes 10, tak jsem si musela velmi dobře promyslet, jak ty situace vystavím, aby moje fiktivní postava byla účastna, ale zároveň nebyla hybatelem toho děje, takže tohle to jsem probírala v hlavě na těch desetikilometrových procházkách ostrých, jak to udělám.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Paní Karin Lednická dneska hosta Radiožurnálu, děkuju za knihy, děkuju za Vaši upřímnost, za sdílení a ať se vám daří.
Přidejte odpověď