ČT 24
Stánkaři, koledy, svařené víno a setkávání s rodinou a blízkými. To vše pod zářícími světly vánočního stromu. Tak to vypadá v adventu na mnoha českých a moravských náměstích. Trhy se na nich konaly od nepaměti, jak se na ně ale dostal vánoční strom? Od vztyčení toho prvního je to letos přesně 100 let. No, a proč o tom mluvíme v Newsroomu. S nápadem totiž přišel novinář.
Rudolf Těsnohlídek, autor Lišky Bystroušky, redaktor Lidových novin, ale nečekaně také zakladatel vánoční tradice ozdobených stromků na náměstích. Přitom všechno to začalo jen snahou jeden takový vánoční stromek ukrást.
Petr Koura, historik, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
——————–
Začalo to o Vánocích roku 1919 v Brně, konkrétně v Bílovickém polesí, tehdy na Štědrý den roku 1919 Rudolf Těsnohlídek se svými dvěma přáteli se vypravili do Bílovického polesí. A jak sám novinář později přiznal, šli si tam ukrást vánoční stromek.
Týden ve filmu, 1946
——————–
V tomto lese nalezl moravský spisovatel Rudolf Těsnohlídek děvčátko polomrtvé zimou a hladem. Zachránil je před smrtí a na paměť této události se nyní vztyčují vánoční stromy republiky.
Jana Viktorínová, kurátorka, Muzeum hlavního města Prahy
——————–
Tu holčičku tam odložila její matka, která byla chudá. A Rudolf Těsnohlídek se rozhodl uspořádat sbírky na pomoc chudým dětem. A v roce 1924 založil tradici tzv. vánočních stromů republiky. První ten strom byl právě v tomto roce nazdoben na svobody v Brně a ty vánoční stromy republiky byly spojeny s tou charitativní činností, čili tam se vybíralo právě na chudé děti, sirotky a podobně.
redaktor ČT
——————–
Sbírka se rychle stala populární a už v roce 1925 se vánoční stromy republiky rozzářily třeba v Plzni, v Českých Budějovicích, v Bratislavě, anebo tady na Staroměstském náměstí v Praze.
Petr Koura, historik, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
——————–
Ta sbírka získala velice velikou popularitu, během několika let vznikl na základě té sbírky dětský domov, který se jmenoval Dagmar.
redaktor ČT
——————–
Ten funguje dodnes. Jeho otevření se ale Těsnohlídek nedožil.
Petr Koura, historik, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
——————–
V roce 1928 spáchal sebevraždu zastřelením. Zdá se, že zde sehrály roli deprese, kterými trpěl. V POSLEDNÍ básni, kterou napsal na rozloučenou, tak zmiňuje také ten vánoční strom republiky.
Jakub Musil, citace poslední básně R. Těsnohlídka
——————–
Jsem vánočnímu stromu podoben, kterému na náměstích dal jsem z dlažby růst. Jak on sem ze mě syn a miloval jsem den. Svým srdcem raněným i tichou prosbou úst.
Petr Koura, historik, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
——————–
Ta sbírka byla spojena tedy s první republikou, masarykovskými ideály první republiky, a nelze se tudíž divit, že v roce 1939 ji zakázali nacisté.
redaktor ČT
——————–
A milosrdnější nebyl k myšlence ani komunistický režim.
Filmové noviny, 1950
——————–
Uprostřed vánoční strom republiky letos poprvé bez obvyklých pokladniček.
Jana Viktorínová, kurátorka, Muzeum hlavního města Prahy
——————–
Ještě v roce 51 byl třeba strom na Staroměstském náměstí vztyčen s heslem Mír dětem, a byla teda ještě sbírka k tomu, ale od roku 52 už ne, protože samozřejmě v tom Československu tehdejším oficiálně žádné chudé rodiny ani děti neexistovaly.
redaktor ČT
——————–
Sbírka už se dávno nekoná. A na redaktora Lidových novin Rudolfa Těsnohlídka si asi vzpomene jen málokdo. Přesto právě díky jeho práci vánoční stromy na náměstí dodnes dotváří sváteční atmosféru našich měst.
Česká televize.
Přidejte odpověď