Radiožurnál
Hostem Radiožurnálu je dnes spisovatel Zdeněk Vacek, taky novinář a hlavně ředitel Památníku Karla Čapka, dobrý den.
Jak jste se v Památníku Karla Čapka Na Strži o víkendu rozloučili s létem?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Bylo to hektické, ale počasí nám přálo a mám velkou radost, že jak swingový koncert, tak křest jedné z nových knížek, divadelní představení, besedy, že to všechno si našlo dost diváků a byla to velice příjemná atmosféra.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
O prázdninách jste mimo jiné uspořádali přednášku skladatele a etnomuzikologa Tomáše Reindla o etnické hudbě, jak to souvisí s Karlem Čapkem?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, zdánlivě je to naprosto odtažité téma, ale přitom kde jinde by to mělo být než u nás? Protože Karel Čapek byl nesmírně zvídavý člověk, měl spoustu koníčků, od jednoho přebíhal k druhému, vždycky, když měl pocit, že už dosáhl nějaké úrovně, tak ho to přestalo bavit a vrhnul se na něco jiného. Takže kromě perských koberců atd. atd. fotografování se zajímal také právě o etnickou hudbu a jeho sbírka gramofonových desek, nahrávek této hudby je tak významná, že je registrována i na jednom ze seznamu UNESCO a deponována v Náprstkově muzeu. Takže kde jinde než na Strži by měla zaznít přednáška s ukázkami a odkaz na Karla Čapka.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Památník Karla Čapka je příspěvková organizace Středočeského kraje. Jste otevřený kromě pondělku. Celoročně?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
My jsme otevřeni od začátku dubna až teď do konce října v takovém obvyklém režimu, to znamená od úterý do neděle a potom přes zimu jsme otevřeni jenom ve všední dny, což je trošku atypické, já doufám, že se to časem změní, abychom mohli mít otevřeno i o víkendu. Je to spíše otázka personální, organizační, takže až do konce října nás můžete navštívit od úterý do neděle a potom ve všední dny.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Vnímáte ducha místa Genius loci třeba večer po zavíračce?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Je tam nádherně prakticky v jakoukoliv hodinu, ale já přiznám se, že slyším Genius loci, když někdo přijde na Strž a řekne, no, tady to na vás dýchne, tady prostě ti umělci, spisovatelé,…. tak já se směju a říkám, myslíte genia loci toho průmyslového areálu? Protože Karel Čapek tam byl, řekněme, tři a čtvrt roku a 160 let předtím tam byl hamr, válcovna plechu, strojírna a podobně, takže to, co tam vzniklo, zahrada, ten samotný dům, to je součást vlastně Brownfieldu.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Já jsem se chtěl ptát, jestli je to inspirativní místo, jestli svoje knihy píšete ve Strži už Staré Huti, anebo doma Berouni?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, já jsem zjistil, že nejsem schopen tam psát, já opravdu, když jsem na Strži, tak myslím na Strž a nechci říct, že mě to rozptyluje, já se tam cítím krásně, ale nejsem schopen se odpoutat, ponořit se do světa nějaké tvorby a musím to psát doma.
Nedávno jste vydal ságu rodu Firtů. Co vás k tomu přivedlo?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Přivedla mě k tomu náhoda, dá se říct, i když je pravda, že jsem si vědom toho, že ke Karlu Čapkovi něco vybádat je prakticky nemožné. Takže spíš občas nějaký střípek. A tak jsme se zaměřili na Strži významné osobnosti, které se kolem Čapka točily, jeho nejbližší přátelé. Ale někdy tomu opravdu pomůže náhoda, takže někdy před Vánocemi 2022 se na Strži o víkendu zastavil Petr Firt, Petr Firt s rodinou. Nechal mi tam u kolegyně na recepci vizitku, já jsem následně mu popřál k Vánocům, spřátelili jsme se. On mě ukázal jaké nádherné věci má po svém dědečkovi Leopoldu Firtovi, lékaři, Čapkovu lékaři, Peroutkovu lékaři. No, a výsledkem byla výstava, kterou jsme zahajovali loňskou sezónu. No, a protože jsme zjistili, že je k materiálu v rodinném archivu, ale i v Památníku národního písemnictví je spousta nejenom o Leopoldovi, ale i jeho bratru Juliu Firtovi, nakladateli, politikovi. A protože ještě je tu další Firt, třetí prof. Pavel Firt, významný kardiochirurg, který před 40 lety udělal první úspěšnou transplantaci srdce v celé východní Evropě, nejenom Československu. No, tak to je úžasná sága, která dosud nebyla zpracována a vlastně i pro rodinu tam bylo mnoho objevů, takže vznikla knížka.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Chtěl jsem se ptát na to, co měli společného s Karlem Čapkem. Kromě toho, že mu byl Julius Firt za svědka na svatbě, ale už jste to vysvětlil, že shodou okolností Leopold byl tedy lékařem.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Ano, Leopold byl, řekněme, introvertnější z těch dvou bratrů, byl to lékař na tehdejší pražské periferii v Kobylisích, mimochodem teď na Zenklově třídě kousek od hospody Na Vlachovce, takže on měl mezi pacienty dělníky z Libně, Praha už tam končila, navazoval venkov, ale zároveň například se staral i o zaměstnance trojské Zoo a pak měl takové prominentní, řekněme, soukromé pacienty, ti nebyli na nemocniční pokladnu, na pojišťovnu, jako byl Ferdinand Peroutka, jako byl Karel Čapek a nebo Adina Mandlová, což údajně teda paní Firtová úplně ráda neviděla.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Ještě k té úloze svědka na svatbě. Julius Firt svědčil nejenom Karlu Čapkovi, Ferdinandu Peroutkovi taky, ale taky agentu StB Pavlu Minaříkovi. Jak k tomu došlo?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, to je opravdu kouzelné, to právě někdy takhle říkám, co mají tyhle ty tři nepravděpodobné osobnosti společného. To, že jim šel za svědka Julius Firt, mimochodem sám dvakrát rozvedený, a došlo to tak daleko, že agent Minařík dokonce od starého pána, tehdy Julia Firta v Mnichově, kde společně pracovali v redakci Rádia Svobodná Evropa, dostal zlaté manžetové knoflíčky, když dostal vyhazov Minařík z rádia, tak mu tito staří pánové, jako byl Firt, pomáhali, aby se uchytil v Americe, dali mu k dispozici své kontakty, Minařík tam byl infiltrován vlastně v osmašedesátém a tady se bavíme o roce 75, kdy místo té Ameriky, kam skutečně odletěl, okamžitě se vrátil do Prahy. No, a potom ministerstvo vnitra tedy uspořádalo tu spektakulární tiskovou konferenci na začátku roku 76, kdy vystoupil agent Minařík a mnozí nejen v Mnichově bledli hrůzou a jakoby toho nebylo málo, tak ještě navíc vyšla knížka jednoho fámula a bylo to takový pseudonym, no, redaktora, knížka, brožurka propagandistická, která se jmenovala Tajný deník doktora Firta, teď si představte, zasloužilý mediální podnikatel, politik, atd. Julius Firt v té době už starý pán na penzi Mnichově, najednou zjistí, že v Praze za jeho života vyšla brožurka, kde na zadní obálce má přefocenou jeho závěť, která leží v trezoru a uvnitř v obrazové příloze řadu dalších dokumentů z jeho soukromého archivu. Protože Julius Firt, když se v rámci Rádia Svobodná Evropa redakce stěhoval do menší místnosti, tak velmi úslužný a podlézavý a úlisný, jak mnozí vzpomínali, mladíček Pavel Minařík, nabídl starém pánovi, kterému dělal posluhy ze zištných důvodů, aby se něco dověděl, že mu to přestěhuje, pomůže. Takže mu Julius svěřil klíč.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Protože mu zkrátka věřil.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Protože mu věřil, protože obecně podporoval mladé československé uprchlíky, snažil se jim pomoci kariérně osobně, no a Minařík prostě přefotil, co mohl a tímto způsobem to zneužil. No, a vlastně zbytek Firtova života byl tím výrazně poznamenán. Byl to zlomený člověk, který se bál každé nové zprávy z Prahy. Všichni ti uprchlíci nebo i návštěvy z Československa, umělci, vědci, kteří jeli na Západ, s Firtem se setkali. To, co mu svěřili, že se teď dostane do rukou StB…
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Vedl si skutečně deník a velmi pečlivě.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Vedl si deník, i když to, že to bylo nazváno Tajný deník doktora Firta, to bylo samozřejmě fabulace, on ani nebyl doktor a byly to bohužel přikroucené informace, ovšem tedy v kombinaci s faksimile skutečných dokumentů.
moderátor
——————–
Se Zdeňkem Vackem se vracíme k osudům Leopolda, Julia a Pavla Firtových. Jak se starší z bratrů jako Spiritus Sníh, to se mi líbí to slovo. Stal ředitelem nakladatelství Borový, tam se vlastně s přátel, s Čapkem i Peroutkou.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Julius Firt, ano, opravdu začínal v plzeňském lihovaru, později přišel do Prahy, to se bavíme tedy o začátku dvacátých let a byl v lihové centrále. Ono tehdy Československo po Rakousku-Uhersku zdědilo asi 80 % všech lihovarů, byl to nesmírně lukrativní byznys. Musíme si uvědomit, že líh se používal pro všechno možné jako ředidlo nebo se později díky nátlaku té lobby začal mísit do benzínu, už tehdy biopaliva a už tehdy to byly velké skandály, protože si už tehdy řidiči stěžoval, jak jim to ničí motory a podobně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže řepka to není žádná novinka.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Ne, absolutně. Nejelo to v mnohem větším měřítku tehdy, dá se říct, a Julius byl tedy v té centrále, takže přičichl k politice, přičichl, podíval se do toho zákulisí, no, a potom se stal prokuristou ve velkém velkoobchodu, který distribuoval víno, no a ve společnosti se poznal s lidmi, jako byl Jaroslav Stránský, šéf koncernu Lidových novin, atd. které patřilo také nakladatelství František Borový a Jaroslav Stránský se také angažoval v politice. No, a Julius prý neustále kibicoval, jak to dělají špatně s lidovkami a jak to dělají špatně coby manažer, řekněme, jak viděl to jako obchodník. Jak je možné, že Lidové noviny přijdou ranní vydání do Plzně až někdy odpoledne a tak dál a tak dál, a že se diví, že vůbec mají takové výsledky, jaké mají. A stejně tak rýpal do Stránského, co do politiky, až nakonec vlastně mu řekli. No, tak když jste tak chytrý, tak to pojďte dělat. A on nastoupil ve třicátém roce jako manažer do nakladatelství Borový. .Ještě u nás tehdy nezuřila hospodářská krize. No, ale on vlastně prokázal opravdu mimořádné schopnosti, protože v téhle branži, která zrovna není ve floru, když nastupuje krize, kdo si bude kupovat knížky, kdo si bude kupovat noviny, tak on dokázal i těžce prodělečný týdeník Přítomnost Peroutkův dostat ze ztráty do slušného zisku a stejně tak později celý koncern Lidových novin.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, Karlu Poláčkovi prý Julius Firt poradil titul románu Muži v ofsajdu a Vítězslavu Nezvalovi název surrealistické sbírky Praha s Prsty deště. Ono to zní trošku jako z Cimrmana.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, byl to okruh přátel, které on opravdu podporoval a je hezké, že spousta umělců různých politických směrů pak na Julka vzpomínali jako na člověka, který si umělců skutečně vážil a nejenom, že tedy Poláčkovi toto poradil, ale hlavně Poláčkovi pomohl k tomu, že se Poláček začal trošku lépe oblékat, protože on, když viděl, jaký prý má ubohý utíkáček, tak těm nedoceněným umělcům výrazně zvýšil honoráře a snažil se, aby teda žili důstojně. Tak to byl další aspekt, nejenom, že jim poradil, ale opravdu se snažil, aby ti lidé, aby ti lidé fungovali. Mimochodem pomohl Karlu Poláčkovi, se mohl vrátit do Lidových novin, odkud ho šéfredaktor Eduard Bass rozzuřený vykopnul doslova poté, co se nepodařilo reportování z prestižní záležitosti pohřbu T. G. Masaryka v září 37. Redaktoři Lidovek byli rozestavěni po trase toho konduktu Prahou, no a Karel Poláček se vůbec nedostavil na to místo, kde měl být, já už si nepamatuju, kde to měl být…. u muzea nebo kde, a druhý den přišel prý Poláček do redakce Lidovek, kde teda vládla taková pohřební atmosféra, protože redaktoři cítili, že se to vydání úplně nepovedlo, měl Poláček nakouknut do šéfredaktorny a říct něco v tomhle smyslu Bassovi, jako že teda nic moc a ten ho okamžitě vyrazil a Firt pendloval mezi Bassem a Poláčkem a říkal Bassovi, no, měl byste mu napsat nebo Poláčkovi, měl byste napsat Bassovi dopis omluvný, nadiktoval mu ho, pak zase šel za Bassem. No, vidíte, on vám ten Poláček napsal takový dopis, on je to dobrý člověk, měl byste mu takhle odpovědět tímhle způsobem vlastně řídil korespondenci obou. A Poláček se vrátil do redakce.
moderátor
——————–
No a hostem je Zdeněk Vacek, spoluautor knihy Firt s podtitulem Jeden rod v soukolí československých dějin, jakým způsobem se na knize podílel Petr Firt?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Doktor Petr Firt je spoluautorem knihy a jsem mu vděčen za úžasnou důvěru, za přátelství, za to, jak mi otevřel rodinný archiv, co všechno zprostředkoval, samozřejmě za velký podíl na této knížce i na výstavě, která jí předcházela. Petr Firt je vnukem Leopolda Firta, my jsme dosud mluvili o Juliovi. Julius byl mladší bratr staršího Leopolda, lékaře, po válce velitele Vojenské nemocnice ve Střešovicích. Leopold, lékař, předal tuto tradici svému jedinému synu prof. Pavlu Firtovi, což byl zase vynikající kardiochirurg v IKEMu, no a synem prof. Pavla Firta je právě Dr. Petr Firt, s nímž jsme knížku a výstavu dali dohromady.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Leopold mimo jiné bojoval u Tobruku.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Leopold měl nesmírně zajímavé osudy, my jsme ho opustili jako lékaře v Kobylisích, lékaře Čapka, atd. Za války velmi krkolomným způsobem, po zatčení gestapem, šťastném propuštění, kdy se dostal před soudce, který byl jeho spolužákem z plzeňského gymnázia, a ten tedy to dokázal zařídit, aby dostal Leo ještě jednu šanci a rychle utekl přes Jugoslávii do Palestiny, kde se zformovala naše vojenská jednotka pod vedením Karla Klapálka fenomenálního. Společně se dostali na bojiště v severní Africe. Leopold jako šéflékař naší jednotky. No, a tam tedy v letech 41–43 sváděli boje nejen z Itálie, později s Liškou pouště Romelem a po vítězství, Tobruk byl takový jeden z hlavních symbolů toho střetu, se naše jednotka dostala do Anglie. Leopold Firt velel československé části Vojenské nemocnice v Hammersmithu, no a po válce, když se vrátil do Československa, povýšil na plukovníka, později generála a stanul v čele Střešovic.
moderátor
——————–
každopádně Leopolda jsme teď opustili někdy těsně před osmačtyřicátým únorem. On v té době byl ještě v KSČ nebo už ne?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Byl v KSČ. Dá se říct, že asi pod vlivem svého velkého přítele a ochránce, spolubojovníka z Tobruku z Afriky, tehdy již armádního Gen. Karla Klapálka. Leopold Firt stál v té době v čele střešovické nemocnice, kde je za ním obrovský kus práce, protože po válce byl ten počet vojenských lékařů asi na 40 % toho stavu, jaký by měl být, budovali tu nemocnici v podstatě od základu, nicméně přišel únor a v tu dobu se všechno změnilo i pro rodinu Firtovu, protože Julius byl národně socialistickým poslancem, komunisté ho hodnotili jako šedou eminenci Národně socialistické strany, no a byl jedním z těch, kteří teda naštěstí unikli včas 10. března, v den smrti Jana Masaryka ho Američané doslova propašovali na Západ, přestože.–
Neskutečná věc, obvykle se říká ano, byl skrčen někde někdo v kufru vozu a tímto způsobem ho protáhli přes tu čáru hraniční, ale protože měli obavu, že by mohl někdo i zavazadlový prostor auta prohlížet, tak Julia, muselo to být těsně před hranicí a opravdu asi na pár stovek metrů ho vmáčkli…. Představte si, že odklopíte kapotu, motorový prostor, dneska by se tam nevešla myš, ale tehdy přece jenom v těch autech bylo více místa a oni vybrali vůz americký Hudson modelu 1940, který v tomhle byl extrémně velkorysý, že mezi chladič a přední masku se opravdu ten člověk vmáčkl, i když tedy měl kolena na úrovni hlavy a ještě musel zatínat zuby, protože ho bolel žlučník a tímhle způsobem ho dostali do Německa, později dokonce dostal se Julius do Ameriky atd. Ale pro Leopolda, jeho bratra tady samozřejmě to mělo vážné následky, takže záhy skončil v čele Vojenské nemocnice. Dostal se trošku do závětří, nebyl tak vidět na Ministerstvu národní obrany, ale později tedy, kdy už ty mlýny semlely i generála Ludvíka Svobodu, ministra národního obrany i Karla Klapálka, oba byli uvězněni, tak Leopold tedy byl ušetřen zatčení a zřejmě mu hodně pomohli různí jeho bývalí pacienti, dělnické kádry, které šly nahoru a on tehdy na té periferii Prahy je ošetřoval, rodil jim děti a oni mu za to byli velmi vděční, protože to byl velmi obětavý, laskavý a dobrý lékař, vynikající diagnostik.
moderátor
——————–
Je pravda, že bratři se rozkmotřili a úplně přerušili styky?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Neshodli se na tom odchodu do exilu a ostatně Julius neměl děti, neměl rodinu v té době, takže se mu odcházelo snáze a navíc on byl v takové situaci, že bylo jisté, že by byl zatčen a jeho konce by byly asi hodně temné. Leopold i jeho syn, tehdy student medicíny Pavel, zde zůstali, Leopold mohl pokračovat jako praktický lékař, zemřel v roce 1968. No a Pavel Firt tedy se věnoval své profesi, dosáhl v ní významných úspěchů. Opravdu cévní chirurg, kardiochirurg evropského významu, nejenom československého.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak už zaznělo, knize Firt předcházela výstava u vás v Památníku Karla Čapka, už jsme si vysvětlili vlastně, jaké to má souvislosti, ale je ta výstava ještě někde k vidění?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Výstava později byla na konci loňského roku, pokračovala ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích, teď už tam není, ale přesto bych posluchače rád pozval až do konce října, aby přišli do Střešovic, i když jsou zdraví, tak aby zavítali do nemocnice. V tom hlavním pavilonu A volně přístupná bez jakéhokoliv vstupného je naše nová výstava o polním maršálu Montgomerym a československých vojácích, kteří právě pod ním v severní Africe bojovali a významná část je věnovaná právě Leopoldu Firtovi a když nic jiného, tak tam najdete dvě skříně, vitríny, ve kterých jsou velmi raritní vzácné osobní předměty Leopoldovy, takže tam uvidíte třeba měřič krevního tlaku, kterým měřil Karla Čapka nebo sadu chirurgických nástrojů z bojů u Tobruku a spoustu dalších krásných věcí.
moderátor
——————–
my si povídáme se Zdeňkem Vackem, spisovatelem a ředitelem Památníku Karla Čapka o výbušninách a snění o lidských vášních a o Bohu. Co Karla Čapka přimělo napsat román Krakatit? Ptám se proto, že vy máte aktuální výstavu v Památníku.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Ano, od začátku června až do konce letošního roku je k vidění výstava Krakatit. Protože letos je tomu 100 let, co ten román vyšel knižně. Je to vědecká záležitost, řekněme, mnozí budou možná překvapeni, co všechno a do jakých detailů o tehdejším i teprve nastávajícím stavu chemie a fyziky, včetně jaderné, tam Čapek rozebírá a na jaké úrovni a zároveň už podle dobových kritik to je nejerotičtější dílo Karla Čapka, takže i oko nemravy si přijde na své. /nesrozumitelné/ Jsou tam fotografie nádherných, nádherný hereček, nádherných žen, které ho vlastně k tomu inspirovaly.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tohle napsal literární kritik Arne Novák, že je to nejerotičtější dílo jeho.
Zdeněk Vacek,
Necituju dobový bulvár, ale prof. Arne Nováka. Přesně tak.
moderátor
——————–
Souhlasíte, že to tak je?
Zdeněk Vacek,
Souhlasím. To já se přiznám, že když jsem tu výstavu chystal, tak jsem si po letech Krakatit, který jsem si říkal, že ho znám, přečetl znovu a asi jak léta běží, tak to člověk vnímá jinak a je to opravdu strhující. Já myslím, že to je jedno z jeho nejlepších děl a mě právě na Karlu Čapkovi baví, jak dokáže prolínat tak rozličné věci a ve všem vlastně být autentický nebo být přesvědčivý. A, ale i ta vědecká linie je zajímavá, protože on byl velice poctivý při svých přípravách, ať už psal Továrnu na absolutno, ať psal právě Krakatit a jiná díla. Takže chodil například na přednášky prof. Walda, bývalého rektora ČVUT, velkého chemika, chodil do studovny, měl bohatou literaturu, sháněl si zahraniční literaturu o nejnovějších poznatcích ve fyzice, v chemii. Dokonce to už tedy Krakatit byl na světě, ale v létě 24 se Čapek vydal do Velké Británie na cestu po Británii a jeho průvodce profesor Vočadlo, když přijede do Cambridge, tak Čapkovi nadšeně líčil, že domluvil, že se mohou podívat na jeden z rukopisů Dalimilovy kroniky a byl konsternovaný, že Čapek o to nejevil zájem a hlavní, co chtěl v Cambridge zažít, bylo navštívit takové ty čarodějovy učně Ernesta Rutherforda, člověka, který vlastně byl guru štěpení – jaderná fyzika, a mluvil tam například Čapek s Patrickem Blackettem pozdějším nositelem Nobelovy ceny za fyziku a Blackett po letech vzpomínal, jak to bylo příjemné, že opravdu Čapek byl v nejlepším slova smyslu poučený laik a čerpal toto, plus měl filozofické background, byl doktorem filozofie, plus byl věřící katolík, plus měl úžasnou fantazii a byl velký umělec a tyhle ty všechny ingredience daly dohromady díla jako Krakatit. Nebylo to vycucané z prstu.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A je pravda, že Krakatitu vděčí česká věda za Jiřího Grygara? V dětství se prý po přečtení románu rozhodl stát se fyzikem.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, sám to říkal v jednom rozhovoru a já mu to i věřím, protože je to velmi sugestivní a opravdu to dílo, já vím, že vizionářství atd. že to zní jako strašná floskule, ale vemte si, že Krakatit vycházel nejdříve v novinách, na pokračování to už dnes taky není úplně obvyklé. Takže první část vyšla v Lidovkách na Vánoce 1923 a potom Čapek čtenáře napínal čtyři měsíce a následně teprve se připravila kniha k vydání. Ale to jsme tedy v roce 23, 24. A první výbuch atomové pumy. Jak víme, je léto 1945.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Kdo byl ve skutečnosti před obrazem té smyslné postavy princezny?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, kdybychom věřili pozdější Čapkově ženě Olze Scheinpflugové, tak samozřejmě ona, ale on v té době byl, to znamená, mluvíme o roku 20–23, tak byl rozpolcen mezi dvěma ženami. Tou druhou byla studentka z Brna Věra Hrůzová. Existují nádherné dopisy, které jí Čapek psal.
moderátor
——————–
Jaký měli vztah?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Nedokážu Vám popsat, nakolik byl dobovou terminologií, nakolik to bylo konzumováno, nakolik v jaké rovině to bylo, tam si netroufám říct, a i kdybych věděl, tak budu mlčet jako hrob. Ale bylo to velmi vášnivé. Doporučuju si ty dopisy přečíst a jednoznačně z toho vyplývá, opravdu on jí píše, jak pracuje na Krakatitu, jak do té postavy princezny promítá tu smyslnou vášnivou Amazonku, čarodějnici.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Černou čarodějnici.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Černou čarodějnici Věru, jak si ji představuje na jejím Valachu a chřípí roztažená a podobně. Je to velmi smyslná, je to úplně jiný Čapek, než jak si ho představujeme.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
On dokonce kvůli ní načas opustil Olgu Scheinpflugovou. Jak ona to nesla?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Ono to bylo velmi, velmi složité. Ten jejich vztah byl jak na houpačce, vstupoval, do toho řada faktorů. Čapek se nechtěl ženit, což Olga o to velmi stála, už proto, že ho jeho otec zrazoval. Mysleli si, že nemá Čapek Bechtěrevovu nemoc, ale mysleli tuberkulózu páteře. Čili, že skončí časem jako ležák, s prominutím a v podstatě, že nemůže být rovnocenným partnerem, neměl by se proto ženit a tak dál a tak dál. A navíc, jak říkám, byla tam ještě ta Věra a Věra to ovšem vyřešila tak, že Čapkovi oznámila právě, když tedy jsme v tom období tvorby Krakatitu, že se vdává a tím tedy bylo vymalováno, řekněme, ale Olgu Scheinpflugovou. si přesto vzal až mnohem, mnohem později, až pětatřicátém.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
On ostatně myslím, že kvůli těm vztahům přerušil na čas práci na románu, odjel do Itálie?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Do Itálie doslova utíkal, ano, v roce 23 v létě se vydal do Itálie a on to i sám říkal, že nejezdí s nějakým plánem do ciziny, nemá rozplánovanou trasu, ale v podstatě vždycky to byl únik. Takže v roce 23 ten vztah, 24 mu zemřela matka, 29, kdy jel, pardon, 24 jel do Británie, 29 když se vydal do Španělska, tak to bylo poté, co mu zemřel otec, o kterého se Karel s Josefem starali do posledních chvil, bydlel u nich ve vile a tak dál a tak dál, takže tím to bylo určitě ovlivněno.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
V tom textu románu jsou různé přesmyčky, kódy. Čapek si se slovy vyhrál. Ostatně i ten název vychází od Krakatoy, tedy od indonéské sopky Krakatoa.
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
To je vlastně v dějinách, které jsou opravdu zaznamenány, kde víme o významných erupcích. Vlastně druhá nejhorší po Tamboře slavné, která tehdy v podstatě zakryla slunce a následovaly strašlivé zimy a v té době, když bouchla Tambora na začátku devatenáctého století, tak například vznikl Frankenstein, nedalo se jít ven, tak co dělat jiného, než napsat Frankenstein a právě Krakotoa, to byl výbuch, který se datuje více do minulosti ještě před Čapkovým narozením, nicméně byl to symbol. Mám dojem, že se uvádí asi 30 tisíckrát silnější nebo více uvolněné energie než při výbuchu pumy v Hirošimě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Co chystáte teď v Památníku Karla Čapka Na Strži?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
Teď jsme poněkud vysíleni, protože personálně je tam opravdu mikro tým, nicméně na 14. prosince nějaký vánoční koncert, ale teď pracujeme, a to jsme se jenom přičlenili, nechci si to přisvojovat ke krásnému projektu docentky Jitky Čejkové z Vysoké chemicko-technologické sborník Krakatit 100. Ona vlastně oslovila řadu vědců, primárně samozřejmě chemiků, aby se po 100 letech vyjádřili k románu Krakatit. K tomu, jaký byl stav techniky. Jitce se totiž osvědčila, to je opravdu její nápad, nechci si to přisvojovat. My se jenom podílíme jako takový jeden z partnerů, ale mám z toho obrovskou radost. Ono totiž už v roce 2020, když bylo 100 let dramatu R.U.R. Zazněl, poprvé, objevilo slovo robot. Udělala takovýto sborník a oslovila stejně jako teď mezinárodní komunitu. Takže profesoři chemie a filozofové, atd. třeba z Japonska, kteří vůbec neměli ponětí o Čapkovi, o českém původu slova robot, o nějaké hře R.U.R., tak vlastně nezaujatě se k tomu vyjadřovali a musím říct, že to jsou úžasné myšlenky a že pokud my si říkáme, Čapek byl vizionář a předběhl dobu v tom a tom, tak leckdy si říkám, asi si trochu lžeme do kapsy. Když vám to řekne opravdu nezaujatý profesor chemie z Japonska a řada jeho kolegů, už to berete jinak.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Po knížce Firt chystáte nějakou další nebo teď budete odpočívat?
Zdeněk Vacek, spisovatel, novinář, ředitel Památníku Karla Čapka
——————–
No, mě strašně láká osobnost dalšího z blízkých přátel Čapka Dr. Karla Steinbacha, gynekologa, porodníka, dalšího, druhého z těch dvou lékařů, spolu Leopoldem Firtem, kteří byli s Čapkem až do smrti. Nesmírně vitální osobnosti. Člověka, který ordinoval do 88 let v americké armádě. Odvedl do americké armády 56 000 žen jako gynekolog a jako jediný z nich se dočkal revoluce. A ke Karlu Steinbachovi vyšla knížka od Viktora Fišla nádherná a my bychom ji rádi vydali znovu ve spolupráci s nakladatelstvím Pražské příběhy a obohatili ji o další informace a hlavně spousty nádherných fotografií, které máme k dispozici.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Hostem Radiožurnálu dnes byl ředitel Památníku Karla Čapka Zdeněk Vacek. Moc děkuju, mějte se hezky, na shledanou.
Přidejte odpověď