ČT
Co se stane, když jednu knihu obývají a sdílejí dva autoři? Jana Šrámková a Jan Němec napsali román Byt, za jaký konec to každý z nich a oba společně vzali, jsme se zeptali Kateřiny Čopjakové a Petra Viziny.
To, co držím v ruce, tak kniha Byt, to je vlastně výsledek bytový krize. Takový představy, že by se lidi mohli šerovat, střídat byt, jako se šeerují auta nebo já nevím, koloběžky.
mluvčí 30,
——————–
Společná kniha spisovatelů Jany Šrámkové a Jana Němce je určitě zajímavá tím, že tak trochu připomíná zásady klasické divadelní hry, a to vlastně jednotu místa a času. Jak už ten název …. kniha se jmenuje Byt…. napovídá, tak důležitější je to místo, protože to je na začátku ta jediná věc, která vlastně oba hlavní hrdiny spojuje.
mluvčí 28,
——————–
Jestli je na tom něco zajímavý, tak je to určitě to, že dva významné hlasy svojí spisovatelské generace se spojily na práci, na kterou se nemůžete spojit jen tak s někým, protože spisovatel je extrémně jako osamělá práce a teď najednou s někým máte ladit to, aby vám ty stránky vycházely přesně děje, které vidíte u jedné, u jednoho hlasu, odpovídaly těm dějům, na druhé straně, to znamená, nemůžou to být dvě mimo běžná vyprávění, a to je jako těžké, protože když to uděláte blbě tak prostě tam budete číst příběhy, které se vlastně navzájem nedotknou a tohle to myslím, že je jako opravdu těžká práce, ve které oba obstáli.
mluvčí 30,
——————–
Příběh se jim podařilo propojit paradoxně díky tomu, že psali takzvaně proti sobě. Ti hrdinové Daniel a Zuza jsou takové svoje protiklady a neustále jednají v opozici. Vlastně díky tomu proti psaní vznikají takové zajímavé momenty a ty se především realizují ve vztahu k otci Daniela, o kterého se musí nebo je nucená nakonec Zuzana postarat.
mluvčí 28,
——————–
Podle mě to dopadlo výborně díky tomu, že jsou dobří a že jsou na sebe naladění, ale zároveň jako spisovatelé jsou úplně jiný. Jana Šrámková je člověk, který se umí procítit k těm lidem. Ona ty postavy nějakým způsobem jako životní tím, že s nimi něco žije a prožije. Já vím, že to zní trošičku jako lacině, ale takhle to dělá. Jan Němec. Podle mě je výsostný intelektuál, přemýšlí o situacích, ta postava a ta situace, v které on se ocitá, to je pro něj teprve odrazový můstek k tomu, aby nějakým způsobem to reflektoval po kunderovsku vlastně, takže myslím, že tohle to je nesmírně zdařilá, že jsou to vlastně dvě různé knihy a zároveň stejný příběh.
mluvčí 30,
——————–
Ta kniha má samozřejmě svoje velmi silná místa díky stylu a vypsanosti obou spisovatelů. Na druhou stranu to, k čemu směřuje, to, co má být tím vzkazem, že lásku není potřeba si zasloužit a že bezpodmínečná láska je takovou jako odpovědí na smysluplný a plnohodnotný život, tak to je takové už potom na konci velmi jako z rychlíku, bych řekla, a ten samotný závěr nechávají autoři tak trošku pohodlně na čtenáři, jak se to on vlastně bude interpretovat, zda Zuza s Danielem si tu bezpodmínečnou lásku dají nebo ne, a to si myslím, že ta knížka tam je poněkud jako předvídatelná a vlastně zase znovu to odkazuje na limity toho konceptu, který si vymysleli.
mluvčí 28,
——————–
Myslím si, že je to pokračování toho, co Jan Němec nastínil třeba v možnostech milostného románu, a to je ohledávání jinakosti, nakolik váš partner vám může být blízký a nakolik i ten nejbližší životní partner je pořád pro vás tajemství a stejně vás nakonec překvapí protože vy, vaše empatie, váš soucit, vaše sounáležitost má určitý meze. To je vlastně dobrá i blbá zpráva zároveň, takže ta knížka je dobrá i špatná zpráva, zároveň dobrá zpráva o tom, že jsou tady lidi, kteří se můžou pokusit takhle jako riskantní věc a blbá zpráva je, že prostě jako lidi jsme na světě tak trochu sami.
Přidejte odpověď