Radiožurnál
Hostem Radiožurnálu je cestovatel, fotograf, spisovatel a nově také publikující básník Tadeáš Šíma, dobrý den.
My bychom vás měli teď slýchat častěji, protože se chystáte hlásit našim posluchačům pravidelné zážitky z cest, máte v úmyslu projet na kole po Africe, z jihu na sever trasu dlouhou 14 000 km. Proč?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No pořád převládá taková ta touha po nepoznaném, takové to, co jsem prožíval už sedm let nazpátek, když jsem jel poprvé na kole přes Afriku od severu až na jih, tak vlastně teď mi dochází, že je to úplně ten samý důvod.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A nakolik se má ta současná trasa lišit? To je první před, já měl pocit, že devíti lety, že to bylo?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Rok 2018 jsem to dojel.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Dojel. Jasně.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Já jsem vyrazil už v roce 2016, tuším, ale tam se to nepodařilo napoprvé.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Protože vám v Maroku ukradli kolo.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Přesně tak.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Vy jste putoval tehdy po západním pobřeží Afriky, čili teď to vlastně bude úplně jiná cesta.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Teď to bude úplně jiná cesta a budou to úplně jiné státy. V podstatě jediný, kam se podívám znovu, je Kapské město, kde bude začátek, kde jsem tehdy skončil a teď už pojedu těmi státy po východním pobřeží, dalo by se říct, nebudu vyloženě kopírovat to pobřeží, ale pojedu spíš tím středem Afriky až někam na sever, kam mě to až pustí.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, a jak se dostanete potom z Egypta až do cíle v Prachaticích?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, to už jsme hodně daleko, ale zřejmě budu muset samozřejmě využít letecké dopravy asi z Alexandrie někam na Balkán možná. Ale ono spíš jako je otázka, jestli se vůbec dostanu do Egypta, protože momentálně Súdán je takovým velkým špuntem na té cestě, tam to bude řešit asi až mé budoucí já, až se dostanu někam na hranice se Súdánem, co bude dál.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
To jste řekl moc hezky, mé budoucí já, protože ta cesta člověka asi musí hrozně změnit, ne?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Ta změna člověka nepřichází jenom na cestě, si myslím, že normálně v běžném životě se lidé mění neustále, ale je pravda, že ta cesta, když je tam člověk sám, musí být odkázán sám na sebe, tak s tou psychikou si myslím, že dělá divy asi nejvíce.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Opět vezete v zavazadle padák, jak často ho využijete?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Tentokrát ne, tentokrát si ho nevezmu. Já jsem vezl padák akorát při své cestě na kole přes střední Ameriku dva roky nazpátek tam byla příležitost polítat. Já se přiznám, že jsem se začal docela bát létat.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Co se stalo?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, já jsem na Kostarice před dvěma lety špatně přistál, nejednalo se o nějaký extra šílené přistání, ale zkrátka jsem udělal o krok navíc, než bylo potřeba a ruplo mi koleno a od té doby mám takový respekt k tomu létání. Ne, že bych ho neměl předtím, ale hlavně z těch přistávání.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A souvisí to nějak i s tím, že vám nedávno bylo 33, že třeba pomalu dostáváte rozum?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, je to možný, je to dost možný.
moderátor
——————–
Náš host Tadeáš Šíma míří do Kapského Města, aby se odtud vydal na kole do rodných Prachatic. Co tedy uděláte poučen předchozími nezdary, aby vás nepotkalo to, co minule, o čem jsme už mluvili, to, že vám už v Maroku ukradli kolo?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Tak to se nedá asi představit. Ona tahle ta historka, která se tam tehdy stala, tak na tu se taky nedalo připravit. To prostě jste ve špatný čas na špatném místě. A to se může stát i letos. Někam zaklepu, aby se to nestalo, ale na to se zkrátka úplně asi připravit nedá a zvlášť, když cestujete sami, tak jste odkázaní sami na sebe. Spíš asi jet s větší pokorou, než tenkrát. Tenkrát, si myslím, že jsem si to dost přitáhl takovouhle záležitost, cítil jsem se namachrovaně, a to je vždycky takový ten impuls k tomu, abych dal vědět tomu světu okolo, že by mě měl trošku zase plácnout přes obličej a posadit mě na zem.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Kudy tedy by měla vést trasa, jinými slovy, jak moc jste připraven improvizovat?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Já improvizuju celý život. Takže nebude tomu jinak asi ani teď, ale mám takové státy, které bych chtěl určitě projet a bude to zase asi 15 států, až do toho Egypta mě lákají státy, jako je Lesotho, Dračí hory, Svazijsko, Mosambik, potom to střihnu na sever do Zimbabwe, Botswana, ta je plná slonů zase, to je oproti třeba Kongu, kam se často vracím, tak v Kongu zase ty sloni moc nejsou, nebo respektive musíte si to zasloužit, abyste toho slona viděli. Kdežto v Botswaně jsou přemnožený. Tam to bude asi setkávání se slony častěji. No, a potom už přes Malawi do Tanzanie vylézt na Kilimandžáro.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tam už jste ale byl. Takže podruhé?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Už jsem tam byl, ale ten kopec mě nějak uchvátil a hlavně tam beru i nadšený dobrodruhy, kteří chtějí jet se mnou a navštívíme i okolní safari, do kterých jsem se ohromně zamiloval. Ngorongoro kráter, to je úžasný prostředí plné zvířat, takže na to se hrozně těším.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Když vás tak poslouchám, samozřejmě tiše závidím, ale kolik na to máte času?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, zřejmě asi takových sedm měsíců do listopadu, v listopadu bych se asi měl vrátit, poněvadž jsem v Prachaticích založil cestovatelský festival.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A chystá se teď třetí nebo čtvrtý ročník?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Už třetí ročník, třetí ročník.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak se to jmenuje? Prach cest?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Přesně tak, Prach cest, na který srdečně zvu úplně všechny posluchače i vás.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Děkujeme. Tak bude to v listopadu, a to už budete ten jiný člověk po té zkušenosti z druhé cyklovýpravy do Afriky. Mimochodem třeba Lesotho, tak to je hodně do kopce.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, to bude hodně do kopce.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Trénujete?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Vůbec ne. Já jsem letos ještě, no, dvakrát jsem seděl na kole, jednou jsem si vyšlapal Libín tam u nás v Prachaticích, ale jinak nemám nic natrénováno, spíše jsem sháněl prostředky na takovouhle dlouhou cestu. Ale je to vlastně stejné jako tenkrát, tehdy jsem také neměl našlapáno vůbec nic před onou cestou do Afriky a zjistil jsem, že těch 100 km se dá našlapat za ten den, aby člověk přes noc dokázal zregenerovat natolik, aby následující den zase tu stovku dal.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
V Kongu, jak jste říkal, kam se vracíte, jste pomáhal chránit přírodu. Jak?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, já jsem se seznámil při své první cestě na kole přes Afriku s mým dneska už kamarádem Arthurem Sniegonem, Čechem, rodákem z Třince, který založil neziskovou organizaci Save Elephants a chrání v Kongu slony, nejenom v Kongu, ale i v okolních státech, jako je Kamerun, Čad a podobně, Gabon. A vlastně není to jenom o slonech, ale o té vzácné přírodě, té biodiverzitě, která tam je naprosto úchvatná. A no, při té mé první cestě jsem trošku nakoukl pod pokličku tomu pytláctví, které se tam koná, a mně už tenkrát došlo v tom Kongu, když jsem byl poprvé, že jestli se mi podaří došlapat až do toho vysněného Kapského Města a ve zdraví se dostat domů, takže v Kongu jsem nebyl naposledy a že se tam budu muset vrátit, tak jsem se tam vracel ještě s nějakým projektem fotopastí, kdy jsme tam instalovali fotopasti na pytláckých stezkách. No, a přirostlo mi to také k srdci, takže se tam vracím i teď.
moderátor
——————–
povídáme si s cestovatelem a cyklistou Tadeášem Šímou, který startuje svoji novou dobrodružnou cykloexpedici z Jihoafrické republiky až do jihočeských Prachatic. Za knihu Na kole přes Afriku jste byl nominován cenou Hanzelky a Zikmunda za cestopis roku. Následovala další úspěšná kniha Doma na cestách. Máte v úmyslu pořídit teď další?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Já jsem shodou okolností minulý týden dopsal třetí cestopis, který se bude věnovat mé cestě z Kostariky do Mexika právě skrz ty latinské státy, které jsem projel a prolétal na tom padáku před dvěma lety. O téhle té cestě, to ještě uvidíme teda, nadchází. No, a pak třeba zase sednu ke stolu a něco vyplodím.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, vy budete muset sedat někam třeba na nějaký pařez i teď pravidelně, protože jste se uvázal, že budete vstupovat do Radiožurnálu co týden, takže možná by to mohly být ty poznatky z cest zase v jiné formě, než jste zatím psal?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Určitě, ale to vás opravím, pařez to nebude. Pořídil jsem si rybářskou stoličku na cestu.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže pohodlíčko.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Pohodlíčko, ale bude to asi docela bizarní sedět vždycky na rybářské sedačce někde v pangejtu silnice a nahrávat tam poznatky. Ale moc se na to těším a zní to už teď docela romanticky.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, určitě. My se budeme těšit na vaše reportáže. Ale mluvil jste o tom, že tak sedm měsíců na cestě, nebude se vám stýskat po domově v Třešňovém Újezdci?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Bude hrozně moc. Ty moje cesty jsou vždycky o návratech. A už teď koncem jsem takový jako na trní, jaké to zase bude, až se vrátím za třeba těch sedm měsíců zpátky do těch končin, kde mi třeba poletujou včely, protože jsem včelař.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Na to jsem se chtěl zeptat, kdo se vám stará o včelstvo, když jste na cestách?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Mám kamarády, který mi na ně dohlédnou, to určitě, ale já nejsem takový ten včelař, který by jako potřeboval mít každý rok tunu medu, to určitě ne, já jim spoustu medu nechávám, spíš nedělám to na ten výkon, ale spíš pro tu radost a jsem hrozně rád, když se po zimě prostě člověk vrátí k tomu svému včelínu a zjistí, že ty včely tam zůstaly. A mě úplně stačí, když se můžu dívat, jak vylétají z česna ven a zase zpátky. To je taková moje forma meditace.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak jste se k té zálibě dostal? Jak vás potkala?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Děda byl vášnivým včelařem, na své dědy já nemůžu dopustit celý život, takže ty mě vedli k takové té lásce k přírodě určitě oba dva a děda včelařil celý život. Takže bylo jasné že mi to potom tak nějak předá.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Má nějakou výhodu šlapat na kole po Africe sám, proč pořádáte sólo jízdu?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, ta samota je samozřejmě tíživá, dost často si člověk uvědomí tu samotu v těch rozlehlých krajinách a říká si, sakra, co tady jako sám nacvičuju, ale má opravdu něco do sebe takové to heslo, že když jedete s někým, tak jedete s ním, ale když jedete sám, tak s vámi jede celý svět. Tak sice to zní trošku jako klišé, ale je to pravda, že ten samotný poutník možná i na tom kole tak přitahuje, si myslím, dost často kolikrát zajímavé a pohostinné lidi v okolí, třeba víc než ta dvojice nebo skupina takových cestovatelů a kolikrát se ten samotný cestovatel dostane do takových situací a na taková krásná místa, zákoutí, který mu ten dotyčný domorodec třeba ukáže, že by to bylo komplikovanější třeba ve dvou nebo ve třech lidech.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Přejel jste na kole Arabský poloostrov, to jde?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Jde.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A věděl jste, že to jde nebo jste to chtěl zkusit?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Chtěl jsem to zkusit, protože tehdy to bylo v roce, kdy se poprvé Saúdská Arábie otevřela turistům, do té doby jste se tam mohli dostat jenom na nějaká byznys víza, ale zkrátka nedaly se sehnat. Ale tehdy ještě v té době předcovidové v tom roce 2019, tak se otevřely turistům a mě to nadchlo. Chtěl jsem se tam podívat, tak jsem tam vjel na kole a z Ománu přes Spojené arabské emiráty jsem došlapal až do Saúdské Arábie a také mám z toho úžasné vzpomínky. Pohostinné lidi jsem tam poznával na každém rohu a každý den.
moderátor
——————–
Píšete taky haiku. Jak jste se k tomu dostal?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Asi čtyři roky nazpátek jsem se bavil s mým kamarádem, malířem Adamem Kašparem, který mě přivedl, nebo jsem se s ním bavil, jak, jakým způsobem on hledá nějakou terapii ve svém životě. On mi poradil, že píše ranní stránky, že píše hned po probuzení to, co ho napadne. Tak jsem to chvíli zkoušel dělat také, ale zjistil jsem, že to jsou většinou bláboly. Až pak jsem narazil na haiku, a to mě úplně uspokojilo, protože haiku má striktně daná pravidla. Je to tzv. trojverší a musíte se vejít do 17 slabik. A najednou ty moje rozvířený myšlenky, který mi v té hlavě putovaly, tak jsem je mohl ucelit do nějakého tvaru a do těch pravidel, potřeboval jsem nějaký hranice v tom svém psaní a tak jsem začal počítat na prstech vždycky ty slabiky a zjistil jsem, že mě to uklidňuje hrozně moc. No, tím to začalo vlastně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Nedávno jste pokřtil básnickou prvotinu Papilární linie. Haiku vás napadají při šlapání na kole?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Také, dost často právě na kole, ale i za volantem automobilu, když zrovna nejezdím na kole, ve sprše, úplně kdekoliv. To haiku už se mě nějak vpilo pod kůži a když mě uvidíte, jak prostě počítám na prstech něco, tak to jsou ty slabiky, jo, takže to dělám často.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Napadá vás nějaké trojverší?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Teď úplně ne.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, tak z té sbírky třeba, nemyslím, jako kdybyste něco vymyslel nového.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Z té sbírky. No, tak já to tady můžu vytáhnout. Já jsem vám totiž přinesl sbírku pro vás. A napadá mě rovnou jedna ta první. Ta první je taková hodně silná pro mě alespoň. Vrásky od smíchu má i nejsmutnější muž, co jsem kdy potkal. Třeba takhle, a to je pro vás.
moderátor
——————–
Tadeáš Šíma nejprve projel Evropu autostopem a pak začal cestovat na kole. Vy jste vystudoval na ČVUT obor plánování a řízení krizových situací. Hodilo se to někdy na cestách?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Samozřejmě, tam každý den je krizová situace, to se musí řešit. Ale. No, kamarádi si ze mě dělali legraci, že hned po státnicích, tak jsem nečekal ani na promoce a v podstatě jsem vyrazil na svoji první dlouhou štaci do Afriky. Takže tam jsem jel na takovou dlouhou praxi.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak velkým jste byl jako osamělý cyklista třeba v Saúdské Arábii exotem? Ale nejenom tam, asi všude?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Ono je to zajímavé, že třeba každý ten kontinent je trochu jiný v tomhle. Tam, ještě se vrátím do té Afriky, tam jste tím exotem, tam jste většinou takový jediný běloch v okolí, ještě k tomu na kole, kterému roste plnovous. V Ghaně na vás pokřikujou, hej, Jesus, /nesrozumitelné/ Bike. A tak tam na tom africkém kontinentu, tak tam máte lidi strašně moc blízko kolem sebe, kdežto třeba v tom Arabském poloostrově, tak tam je to trošku jiné, tam jste také za takového exota, ale tam spíš se o vás zajímají…. vlastně ty vaše pohnutky, co vás vedlo k tomu, abyste se vydali na tak dlouhou cestu až tam k nim, třeba do těch pouští nebo do těch oáz Arábie.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Máte na to teda nějakou univerzální odpověď? Já jsem se na to ptal hned v úvodu, proč to děláte?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Nemám. Neexistuje na to univerzální odpověď za mě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A co jim říkáte, když se takhle zeptají na cestách?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, říkám, jako proč ne, proč bych nemohl vyrazit takhle na dlouhou cestu na kole až tam k nim. Zajímá mě samozřejmě ten jejich život tam, ale spíš ta příroda mě baví hrozně, jak člověk při tom pomalém cestování vnímá takové ty přechody krajiny, a to na tom obdivuju nejvíce, jak je člověk v sounáležitosti s tou přírodou, jak je jí hrozně blízko, tak to mě na tom baví asi nejvíc. Ale univerzální odpověď na to úplně neexistuje. To je, jako kdybychom chtěli pojmenovat pocity. Pro mě je to vždycky hrozná škoda, jakoby nějaký pocit pojmenovat, to je hanobení toho pocitu. Ačkoliv čeština je krásný jazyk, máme starý jazyk, který miluju a snažím se ho využívat, co to dá. Ale na pocity, kolikrát neexistuje slovo pro mě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak vlastně nocujete, přespáváte někde venku ve stanu nebo si hledáte nocleh ve městech?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Když už musím navštívit nějaké město, tak tam si nehraju na frajera, tam někde, tam pod mostem nestavím, tam si vezmu nějaké levné ubytování, nějaký hostel, ono se to hodí občas i se umýt, aby člověk reprezentoval na té cestě, že ano. Nemusí pořád jenom smrdět. Ale většinou si vezu stan a nějakou karimatku a spím pod širákem nadivoko.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Není to nebezpečné v těchhle koutech?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Asi občas ano. A třeba v Namibii, tak tam se mi jednou stalo, že jsem slyšel lví řev najednou v okolí. A to potom, když vás to vzbudí o půlnoci, tak to není úplně ten hezký zvuk.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Ale pokud se nepletu, tak vy vyznáváte tu filozofii, že nebezpeční jsou spíš lidé, že s nimi začínají problémy, anebo začínají problémy i tam, kde žádní lidé nejsou?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No všechno má něco pro a proti, ale většina těch nebezpečí samozřejmě vždycky bude přicházet od lidí, ale v té Africe jsem si zjistil jednu věc, že vlastně se tam lidé bojí víc tmy než já, takže v noci jako jsem byl většinou v bezpečí, že se mi nikdy nestalo, že by někdo v noci kolem mého stanu třeba prošel. Tam lidé po nocích moc nechodí.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jaký máte na takovou cestu rozpočet?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, letos to bude asi o něco větší, než byl tenkrát. Tehdy jsem se vešel za sedm měsíců úplně, dneska to nechápu, do nějakých 140 000, jo, a to jsem jenom 30 000 dal za víza a v tom bylo úplně všechno tehdy. Ale letos si myslím, že to bude o něco náročnější. Rád bych navštívil hodně národních parků, kde ty permity jsou finančně náročnější. Já myslím, že to bude okolo 300 000 určitě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Musím se na to zeptat, na to, jak si můžete dopřát těch sedm měsíců volna?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Tak já jsem rád, že nějak se ten můj život teď poslední dva roky, že jsem ho dokázal skloubit s tímhle tím cestováním, že občas prodám nějakou knížku, často přednáším, teď za poslední dva měsíce jsem měl spoustu přednášek, takže i z tohohle si dokážu na takhle dlouhou cestu ušetřit. A také právě povedu pár těch lidí na to Kilimandžáro, tím si také přivydělám. A takovým způsobem. No, zatím musím říci, že mi to nějak funguje a nestrádám.
moderátor
——————–
Posloucháte Radiožurnál, povídáme si s Tadeášem Šímou těsně před tím, než se chystá odletět do Kapského Města do Jihoafrické republiky, odkud potom na kole pojede nějakých sedm měsíců, asi 13 000 km jsme říkali, potom to bude možná ještě pár 1000 ještě po Evropě. Nebo to už doletíte domů? Vy jste říkal, že možná letadlo na Balkán?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, rád bych jako ještě přes ten Balkán něco přejel, ale ono to číslo se bude měnit, určitě jo. Tam já, když jsem si to zadával do map, tak na mě vykouklo nějakých 14 500 kilometrů, což už tak je úplně šílený číslo. Takže, ale myslím si, že to bude kolem těch 13, 14 určitě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Mluvili jsme o tom, že jste se zavázal pravidelně přispívat do Radiožurnálu krátkými reportážemi. Máte už stanovený nějaký čas, kdy by to mělo být, kdybychom je měli vysílat?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Mělo by to být o víkendu, ale ještě konkrétní čas jsem nezjistil.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A nemáte starosti s konektivitou. Nebojíte se toho?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Já se bojím všeho možného.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Nevypadáte na to.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, ono to vypadá jenom tak, ta moje schránka vypadá bezstarostně, ale uvnitř mě se to mele dost často. Každopádně samozřejmě mám obavy, jak kolikrát ty přenosy dat budou fungovat, ale momentálně i v té Africe seženete SIM kartu, dobijete data a můžete přenášet jakékoliv data prostě přes půl světa. Takže fungovalo mi to takhle na západě před těmi sedmi lety a myslím si, že to bude fungovat dobře i letos.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Mimochodem pamatuju si, že v západní Africe často vybírají v uvozovkách mýtné, zkrátka nějací bosí domorodci v uniformách tam natáhnou špagát přes cestu a chtějí, řekl bych, výpalné. Děje se to i cyklistům?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Jo, jo, děje. Na západní Sahaře dost často se mi tohle dělo. Tam jsem o tom věděl dopředu a nějak jsem se na to připravil a natisknul jsem si i nějaké dokumenty o sobě, abych jim to vždycky jenom předal s nějakým papírem, třeba s nějakou bankovkou. Já jsem proti úplatkům, ale tady v té Africe opravdu.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
To jinak nejde.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
To jinak bohužel nejde.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Co byl charitativní projekt Pohled pro Adama?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Děkuju, že se ptáte, já v tom budu i pokračovat letos. Adam je můj kamarád, rodák z Prachatic, který se před pár lety dozvěděl po úrazu takovou neblahou diagnózu s názvem kvadruplegik, bohužel je ochrnutý a je tak odkázán na pomoc zvnějšku, protože naše rodiny se vlastně znají odnepaměti, tak jsem přemýšlel, jak bych mohl pomoci. A právě mi to došlo v těch pouštích Saúdské Arábie, že to udělám úplně jednoduše, že začnu nabízet pohlednice z daných destinací, který vždycky navštívím během těch mých cest. A lidé mohou přispět libovolnou částkou na účet. Já ty peníze vezmu, zaplatím pohlednici, známku, napíšu tomu dotyčnému dopis domů, pošlu mu pohled a zbytek peněz právě putuje Adamovi na účet.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tak vlastně i tenhle rozměr má vaše cesta. Máte trému, myslím z toho, aby člověk třeba se nedostal do situace, že by to musel vzdát?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Jo, ta tréma tam je vždycky, no. Já jsem člověk, který nerad vzdává věci. Ale zase už, jak jste řekl, už je mi 33 a došlo mi, že nejsem takovej pankáč, asi jsem nikdy nebyl takovej pankáč, ale nehodlám jít do něčeho, co prostě mi přijde šílené úplně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Ne za každou cenu.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Ne za každou cenu. Přesně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Já jsem vás představil taky jako fotografa. Berete s sebou nějaké náčiní, budete mít čas fotit na cestách?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Určitě beru, bez fotoaparátu to nejde. Beru nějakou bezzrcadlovku, takže to nebude jenom na telefon a beru i dron. Takže.
moderátor
——————–
No, tak to hodně štěstí, protože s tím bývá problém zvlášť v Africe.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Bývá, ale já nelítám někde nad nějakou infrastrukturou, vždycky si hlídám, abych byl daleko, daleko někde v přírodě. Takže doufám, že s tím žádné problémy nebudou.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak je to se vztahy? Mě pořád vrtá hlavou těch sedm měsíců, je to dlouhá doba. Vy třeba tady v té knížce, kterou držím v ruce, děkujete rodičům za podporu. Není to složité, když prostě přetrháte ty pouta na tak dlouho, na sedm měsíců?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Je to hodně složité, no. Vztahy trpí nejvíc. Rodina je jedna věc a další věc je zase jiná věc. Ale ano, jako rodina, tak, že jo, to rodičovství je taková řehole, si myslím. Ale doufám, že u mě doma už si na to docela zvykli a že to prožívají i se mnou, že už je to i baví a myslím si, že i letošní cestu si budou užívat.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Cituju, tady namátkou jsem jednu haiku našel v té knížce, kterou jsem od vás dneska dostal. Děkuju za ni. Papilární linie. Když nevím kudy, dám se jednou z vrstevnic tvé levé dlaně. Takže vy už máte mapu vlastně s sebou takhle?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
Tak no, jsem si vzal ruku na cestu a pojedu podle ní.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Děkujete taky Kateřině Marii Tiché za dodání odvahy. Jak se to přihodilo?
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
No, s Kateřinou jsme létali spolu právě na té Kostarice, strávili jsme tam spolu nějaký čas a vlastně ona byla taková první osoba, která mě k tomuhle uvrtala k těm papilárním liniím.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
K té sbírce.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
K té sbírce, abych ji vydal. Já jsem totiž myslel, že to budu psát jenom někam k sobě do šuplíku, že to budu brát jenom jako tu terapii, abych si ty rozvířený myšlenky nějak usměrnil. Ale pak jsem jí to ukázal, ona řekla, pojď s tím ven. Tak jsem docela rád, že mě do toho uvrtala.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tak jí takhle na dálku děkujeme taky, protože vypadá ta knížka moc hezky. Já děkuju vám za čas a nevím, co vlastně popřát, no, hodně štěstí.
Tadeáš Šíma, cestovatel, fotograf, spisovatel
——————–
To se hodí.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Hlavně, abyste se ve zdraví vrátil. Cestovatel, fotograf, autor dvou úspěšných cestopisů a také autor haiku Tadeáš Šíma byl dnes naším hostem. Slýchat ho budeme v pravidelných reportážních vstupech na Radiožurnálu z jeho cesty po Africe. Na shledanou.
Projekt „Pohled pro Adama” funguje tak, že kdokoliv, kdo chce Adamovi finančně přispět na nákladnou péči, napíše Tadeášovi na Facebook soukromou zprávu, dohodne s ním koupi některé z nabízených pohlednic, které Tadeáš během cesty postupně nakupuje a ty pak adresátům putují poštou. Minimální cena pohlednice je 200 korun.
Adam byl zdravý aktivní kluk do doby, kdy se před několika lety s přáteli koupal v jezeře a nešťastnou náhodou si při skoku do vody poranil 4. a 5. krční obratel a míchu. Navzdory rychlému transportu do nemocnice, operaci i několikaměsíčním rehabilitacím zněla konečná diagnóza Kvadruplegie (pozn. kompletní upoutání na invalidní vozík, kdy se člověk kromě hlavy a někdy omezené pohyblivosti končetin nemůže prakticky hýbat, stav je neměnný).
Peníze za pohlednice lidé posílají na bankovní účet (2111756686/2700). Z věnované částky si Tadeáš odečte pouze náklady na koupi pohlednice a známky do Čech, což činí přibližně 30-50 korun a zbytek putuje do Prachatic Adamovi a jeho rodině. Prozatím v rámci tohoto projektu lidé objednali něco přes 110 pohlednic a na 40 jich už Tadeáš odeslal za jejich majiteli.
Přidejte odpověď