Radiožurnál
Miroslav Náplava je spisovatel, cestovatel a režisér. Jak se z leteckého mechanika stane dokumentarista?
Miroslav Náplava,
——————–
Tak předně díky tomu, že jsem inklinoval k těm letadlům, tak se nebojím létat. No, a když se člověk nebojí létat, tak o to více se mu otvírá ten svět, že může kamkoliv zaletět a neřeší žádné takové jako problémy, že si to musí nahradit.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Připomenu tvůj úspěšný celovečerní film o vizionářském snílkovi Pavlu Grossovi Akvanaut, ale teď je aktuální dokumentární seriál, který začala uvádět Prima Zoom. Má to být road movie, ale to není přesné, protože jsou to Srdcaři na vodě. Jak ten nápad vznikl?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Já bych řekl, je to jacht movie, to road je, že jste jako na té cestě a většinou je to k těm čtyřem kolům. A tohle byla jachta. Celý ten příběh opravdu začal, jako když se pramínky stékají od těch pramenů do toho nějakého drobného potůčku.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Já jsem slyšel smetanu.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Ano, a teď se to jako stéká, rozlévá. To, že jsme jako dospěli k Srdcařům na vodě, předešlu jenom, že šlo o plavbu z Prahy do Černého moře. Celková délka pak nám vyšla na 6 519 km, ale tady nám nešlo vůbec o žádné honění, ani času, ani dnů a už vůbec ne kilometrů, ale bylo to o tom dokázat to, že jde doplout z Prahy do Černého moře. Spousta lidí po téhle informaci sáhne a bude se dívat do Atlasu, že to přece jako není možné, že je to přes rozvodí a tak dál.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
To vysvětlíme, ale možná bychom měli říci pro jistotu, kdo jsou Srdcaři?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Tak Srdcaři, my jsme parta x lidí, teď, dejme tomu, že jsme to jako základní parta asi 5 lidí jako spojeno třeba tady s tím seriálem, kteří před lety jsme si říkali, že máme společné zájmy. Někdo se víc potápěl, někdo měl víc rád hory a pak jsme se našli taky ve spojení, že jsme se stali motonomády, kteří vlastně jakýmsi dalším členem té srdcařské party se stal dvanáctitunový obytný náklaďák Man. A my jsme s ním projeli jak kus Afriky, pak jsme s ním projeli kus severu, takže, a z toho vznikly taky dva osmidílné seriály Srdcaři v Africe a Srdcaři na severu, což teda zabralo pár pěkných let. Mezitím jsme si stříhli Akvanauta Pavla Grosse, což je naprosto fenomenální člověk a pak jsme /nesrozumitelné/ taky portrét třeba jako světového potápěče André Hartmana, který jako jeden z prvních, vůbec prvních se začal potápět cíleně k velkým bílým žralokům, připomenu Jihoafričan, k velkým bílým žralokům, aby tu pověst, které vlastně těm žralokům pošramotil film Čelisti, aby se je snažil pochopit a vysvětlovat, že to nejsou krvelačné jenom bestie, které po člověku jdou. Tohle byl takový jako obsah a tihle lidi jsme se stvořili, dali jsme si jméno Srdcaři, protože nijak jinak než srdcem se to nedá dělat, kdybychom od tohoto očekávali nějaký ekonomický efekt, nebo, jak někdo říká, vlastně se tímhle dá živit, nedá. Tam je součást toho, že díky tomu žijeme své životy a dokážeme vytvářet tyhle seriály, ale spoustu financí a těhle věcí si musíme sehnat jako jinde.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Nedá se tím živit, ale dá se tak žít.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Ano.
moderátor
——————–
V novém seriálu televize Prima Zoom Srdcaři na vodě si povídáme s jeho autorem Miroslavem Náplavou. 8 dílů reprezentuje víc než 6 hodin, což jsou, řekněme, 4 celovečerní filmy. Jak dlouho projekt vznikal?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
No, nabalili jsme si tak velký balík, to, jak na začátku je to obrovské nadšení, tak člověk moc nepočítá. Musím říct, že hlavně na konci, kdy jsme strávili takřka 6 měsíců ve střižně jako intenzivní práce, tak to jsem se drbal levou rukou na pravém uchu a říkal jsem si, tohle už, Mirku, nikdy nemusíš dopustit. Já jsem režisérem toho seriálu, ale spolutvůrci i celá ta naše parta, jako nemůže se říct, jako že je to můj dokumentární cyklus. Vůbec ne.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Dobrá, seš tím hybatelem, určitě námět scénáře.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Námět scénář, ano, tak by se to jako dalo říct určitě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, a jak se ti podařilo přesvědčit Miloně Čepelku, aby byl průvodcovským hlasem seriálu?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
To se všechno skládá právě, s Miloněm Čepelkou jsem se seznámil před x lety, a to bylo při vlastně mé první práci na takovém tom mém pojednání cestovatelskému Kryštofu Harantovi, český cestovatel, který na Staroměstském náměstí v roce 1621 o hlavu přišel a které stále není dotvořeno, já už jsem to opustil a teď to mám vymyšleno jako jinak, ale to je to dílko, na kterém pořád jako pracuju, tak on byl jedním z prvních, kterého jsem oslovil, zdali by mně nenačetl nějaké už jako literární ukázky. A musím říct, že za tu dobu jsme se opravdu, mohu-li to tak nazvat, jako spřátelili, věřím, že to je jako oboustranné, že jsme se začali potkávat i mimo jenom tak si povyprávět o životě. A další věc, co nás jako spojuje lidsky, je jakási obliba poezie.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Díky němu tedy jste do projektu vpašovali právě i poezii?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Ano, a pro Miloně, teď musím prozradit, to byl první jeho seriál, který načítal, vlastně jako seriál a pro něho, kdy on říkal, že to jako zajímavá věc, že vůbec se pouští na něco, co ještě jako vůbec nedělal, ale zase v každé té epizodě seriálové je i ten kus nějaké poezie, což ale diváci to musí vidět, to se těžko dá jako popisovat.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, tak já si to představuju jako velkou romantiku, ale byla to pro vás zejména práce. Pojďme teď vysvětlit, kudy se dá dostat lodí z Prahy až do Černého moře?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
My jsme si to trošku natáhli. Jednak, že je to možné, jsme dokázali tím, že skutečně do toho Černého moře jsme dopluli, vůbec to nebylo jednoduché, tuhle trasu jsme absolvovali v průběhu tří let, ale celou tu trasu jsme upluli za 138 dní. A opět opakuju, určitě jsou tady mezi náma jako jachtaři, kteří řeknou, Ježíš, já bych to uplul za 60 dnů a tak dál, ale podstatné je, ten seriál má i taky podtext, pomalý seriál do rychlé doby. A jedna věc, když jenom plujete, kocháte se kolem sebe, sem tam někde zastavíte a něco si vyfotíte, případně natočíte na mobil a sdílíte to na nějakých sítích s kamarády. A druhá věc, když u toho tvoříte opravdu ten seriál, který má nejenom samotnou podstatu, že plujete, ale taky se díváme na krajinu kolem, potkáváme zajímavé věci a taky zajímavé lidi a některé i z těch lidí jsme pozvali na palubu, takže najednou je potřeba říct, že tohle je už jako filmařsko nebo dokumentární pořad a pak ty dny samozřejmě jako nabíhají. A to, že jsme to pluli právě v průběhu těch tří let, bylo, že taky dát tu partu dohromady a důležité je, že vlastně jeden z té pětice je kpt. Stanislav Hampala, který provozuje osobní dopravu na Baťově kanálu, a to je taky ten můj guru a základní kamarád, se kterým jsme si jako vymysleli před lety, že bychom chtěli proplout Evropu, a my jsme už před lety, nějakých 12 let jsme dopluli právě do Paříže a už tím, jak jsme šokovali lidi, a já jsem říkal, my jsme dopluli lodí, a to bylo z Týnce nad Labem, tedy jenom po Labi, jsme dopluli do Paříže. A 95 % všech lidí, kterým jsem to říkal, tak mně nevěřili, že kecám, že to není možné.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
K těm lidem se vrátíme, ale mě teď zajímají alespoň záchytné body, kudy jste opravdu pluli, to znamená,…
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Šlo by to kratšej, abysme si vybrali trošku, jako trošku okliku, vypluli jsme z Prahy, dopluli jsme do Berlína, protože jsme vyplouvali hodně pozdě, nebo 28. října.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže to byla náhoda, to nebyl záměr.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Ne, to byla náhoda, to bylo jenom o tom zase, a to si můžeme říct, jak jsme vůbec k takové krásné expediční lodi přišli, to s tím souviselo, no, a my jsme, v Berlíně nás zachytil sníh, tam jsme přezimovali a pokračovali jsme právě v různých etapách, dopluli jsme do toho Černého moře 10. května loňského roku. Můžu říct, že to bylo v průběhu, teda dobře počítám, v průběhu tří let, ale pluli jsme opravdu po těch etapách.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, dobře, ale pořád ještě z Berlína do Černé moře trvá…
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Děkuju. Takže jsme do Berlína, pak jsme se vydali do Hamburku, z Hamburku jsme se cestou do Holandska, když jsme pluli vnitrozemí přes /nesrozumitelné/, Středozemní kanál, pak do řeky Emže, vypluli jsme do Západofríských a Východofríských ostrovů, v Německu to byl ostrov Borkum, protože naše loď umožňuje plout na moři do vln jednoho metru, což je docela, řekl bych, jako výborné, jenom ta naše loď nemá kýl, takže při větších vlnách by to byl jako velký problém, ale i tak jsme si užili toho dobrodružství, musím říct, na to moři hodně, pak jsme se vrátili z ostrova, vpluli jsme do Holandska, v Holandsku jsme opět vypluli mezi Frýské ostrovy a tam jsme začali tzv. vysychání, tam je to úžasné vatové moře, tzv. ty vaty, kdy vaše loď klesne s odlivem úplně na ten písek a pak zase s přílivem se zvedá, což je zajímavé. A my jsme měli to štěstí, že v nádherném počasí ještě v noci jsme to zažili, ale to jsou přesně ty věci, které neodhadnete. My jsme neměli tolik času, abychom někde mohli třeba týden na tohle čekat, pár dnů, a to jsme pokračovali do Amsterdamu, do Bruselu, do Paříže a z Paříže jsme to údolím Champagne, vlastně směrem na Štrasburk, ale my jsme odbočili do Mosely, vzali jsme to krásně kolem Lucemburska, Moselou až do Koblence, tzv. Německý Roh, tam jsme vpluli do Rýna, proti proudu Rýna jsme obepluli i tu obávanou skálu Lorelei, dodnes je to velmi nebo je to nejužší místo a dodnes vlastně se tam i speciálně řídí doprava, vůbec ten proud je tam docela velký a jsou tam skaliska. Propluli jsme až k Mohanu, odbočili jsme z Rýnu u Mohuče do Mohanu a přes Mohan jsme právě překonali rozvodí evropské, když jsme se dostali na rozvodí Dunaje, z toho, z toho rýnského. A pak už pomocí kanálu Dunaj – Rýn nebo Rýn – Dunaj, no, a po Dunaji už nás čekalo něco přes 2 000 km už jenom plutí po těch řekách. A to je jeden z největších zážitků, že i když sem kolem plul toho Dunaje a byl jsem třeba pak i na tom Balkáně a vůbec fenomén, třeba železná vrata, to je největší říční průlom v Evropě, přes ty obrovské skály a pak vůbec už to vplutí do Černého moře, to jsou věci, na které se nezapomíná. A lepší tečku za tím naším seriálem jsme si nemohli přát.
moderátor
——————–
Na jaké lodi jste tedy pluli?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Pluli jsme na nádherné dvacetimetrové lodi Mi Twins z toho jména, která byla vyrobena v Holandsku a je to holandský typ laxemotor, takže znalci ví, velmi výkonný motor John Deer tam byl, takže to byl i vlastně důvod, že když jsme dopluli do Černého moře, tak pak jsme se dokázali do Bratislavy vrátit po vlastní ose proti proudu Dunaje zrovna, jak jsme s ní přišli, ono to souvisí s těmi našimi původní nebo dřívějšími plavbami s kamarádem Stanislavem Hampalou, kapitánem, kdybysme takhle proplouvali vlastně tou Evropou různě a na jednu z těch etap jsme různě zvali kamarády, poprvé s náma plul Honza Tutoky, to je ten můj zásadní parťák ze Srdcařů vůbec, který…
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Producent.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
A producent vlastně tady dokumentu, tak okamžitě si tu plavbu oblíbil, protože ta představa byla a taky vlastně budoucí majitel Miroslav Valenta s náma plul nějakých, dejme tomu, týden, 10 dnů, a tak se zažral, vlastně tak jako obdivoval, že ta říční plavba skýtá neuvěřitelná, co jsme pluli z Antverp právě směrem k Paříži někde, takže se rozhodl, že si tuhle loď vlastně pořídí. A kpt. Stanislav zase v Holandsku dohlížel na stavbu téhle lodě, takže do poslední vlastně části věděl, jak s tou lodí zacházet a k tomu je to velmi zkušený kapitán, takže když majitel lodi jednou řekl, že, protože on ji měl poměrně dlouhou dobu tady zakotvenou na Vltavě, že by si ji chtěl nechat jako převést do Bratislavy, že po Dunaji toho už je víc, no, tak my jsme neváhali a okamžitě jsme kuli železo, dokud jako bylo žhavé, tak jo, my velmi rádi tu loď převezeme, ale nevadilo by ti, milý Mirku, kdybychom to vzali kolem Evropy. On se tehdy usmál a říkal, no, tak jako proč ne, úplně jako nespěchám, že by chtěl jako někam jet. A na tu otázku. A kdybychom to do té Bratislavy vzali přes Černé moře, tak to už se fakt jako rozesmál, řekl ano, ale máte jasnou podmínku, musíte mi tu loď vrátit, jako dovézt až do Bratislavy, což jsme splnili.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže vy jste se potom ještě vraceli s tou lodí?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Ano, my jsme se pak vrátili, ale se netýká, to…
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
To už není seriál.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
To už nebylo v seriálu, protože to už jsme se nedalo stihnout a seriálu jsme jako rozstříhli, ale bylo to jedno krásné velké dobrodružství tou cestou zpět.
moderátor
——————–
Produkce takového seriálu musí být složitá hlavně v našich podmínkách, kdy na to není dost peněz, začalo se točit v roce 2021. Jak jste to organizovali. Nemohl sis prostě dovolit 3 roky zůstat v zahraničí.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Vůbec ne. Právě proto bylo, že jsme to dělali v etapách, 14 dnů, 3 týdny, záleželo, jak jsme…
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Bylo to ad hoc, nebo jste to plánovali?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
V hlavě jsme měli poskládáno, odkud, kam bychom v dané etapě chtěli doplout, jenomže platí absolutně, chceš-li Boha rozesmát, sděl mu svoje plány, protože proplouvání komor, tady vždycky řeknu ten příklad jenom, že jsme třeba vstali brzo ráno s tím, že jsme si třeba potřebovali najet nějaký úsek, že to zajímavější natáčení bylo třeba o 150 km dál a čekalo nás xx komor velkých, připomenu jenom tady, že my jsme jeli jak po velkých řekách, to znamená, že na těch řekách a v těch velkých komorách má absolutní přednost nákladní doprava a velké osobní lodě. A vy jako sportovní loď do té kategorie patříme, byť 20 metrů, jo, tak jsme jako malincí, takže čekáte. Takže nám se přesně stalo, že jsme si chtěli jako najet, na jedné komoře jsme stáli 2,5 hodiny, na té následující jsme čekali hodinu a půl a 4 hodiny uplynuly. Takže za ten den jsme upluli strašně malinko. Takže prostě nenaplánujete vůbec nic. Když jsme proplouvali třeba na Mázu, což je přílivová řeka u Antverp, tak čas byl taky úplně jasný a my jsme tam čekali snad 2 hodiny úplně stejně, než se nalije, protože, a ten příliv, odliv byl tentokrát třeba pomalejší, no, tak 2,5 hodiny navíc jsme čekali, než vůbec nás vypustili třeba na tu řeku. A s tím je potřeba počítat, a to taky souvisí s tím ten náš seriál, pomalý seriál do rychlé doby, že my sami, celá posádka, jsme se museli naučit a zklidnit, taková ta nervozita, jenom když si připomenu, třeba běžíte tady na autobus, obzvláště třeba v Praze tady metro jezdí, já nevím, ve špičce každé 3 minuty, teď ono vám ujede před nosem a lidi se rozčilují a zuří, jak je to strašné, ale za 3 minuty vám přijede něco jiného. Takže pro nás to byla taky úžasná lekce jako zklidnění se.
moderátor
——————–
Vy jste mimo jiné měli ambici ukázat technické divy v podobě lodních zdvihadel, plavebních komor, tunelů nebo vodních křižovatek. Co je teda, dejme tomu, nový div světa.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Jako úžasné věci. Jednak komory, jako velmi vysoké plavební komory, vůbec tohle zažít, u Magdeburgu existuje krásné přemostění vlastně jako lodní mostem Labe, když plujete přes Labe a prostě tím korytem toho kanálu a pod váma je Labe. Ty divy světa, které patří, tak jsou to určitě dva. Je to v Belgii, zrovna se nachází ty výtahy, jedna zdviž je jako kolmá nakloněná rovina a vlastně vy najedete do takového kontejneru obrovského jakoby do vagonu a on po kolečkách, po té nakloněné rovině vystoupá. To něco jako neuvěřitelného nevidíte. No, a návazně na ním, ten se jmenuje /nesrozumitelné/, tady ten výtah, a návazně na ním jsou Strépy-Thieu, což je největší evropský kolmý výtah, který v Evropě můžete vidět. On byl svého času dokonce i jako světově, nebo byl to největší na světě, dokud Číňané na té své přehradě neudělali ten několikastupňový výtah, který tam byl. Nejenom člověk, který má rád techniku, ale i tak, když se k tomu dostanete, dokonce podle informací, které nám tam sdělili, tak Strépy-Thieu je vlastně ten výtah, jako on stál samozřejmě obrovské množství peněz, ale obrovskou část toho zaplatil turistický ruch, že lidi se na to jezdí podívat a dokonce se i ve vybraných časech můžou tím výtahem projet. No, a pak to jsou tunely, tunely, které jsou ve Francii, které jsme zažili, takže plujete, nejdelší tunel, kterým jsme pluli, myslím, že bylo skoro 4 800 metrů, jsou tam i malé a propluli jsme tam několik, takže tohle spatří mezi to, co hned tak běžně rozhodně nezažijete.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Cestou jste na palubu, jak se říkalo, pozvali zajímavé hosty, které například?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
V Berlíně jsme se seznámili s fantastickým jazzmanem, saxofonistou Joem Kučerou, který hrál s Martou Kubišovou v orchestrech, hrál s Jesse Ballardem, koncertoval po celém světě. Tak jeho mít na palubě, plus 2 kamarády, muzikanty Romanem Hudcem a Ivo Procházkou, který, dokonce jsme si tom přivezli velkou basu, na kterou Ivo hrál a Roman je výborný kytarista, tak to je zas atmosféra, kdy jsme si udělali z naší lodí takový jako jazzový klub, no, a pak přijal naše pozvání na plavbu Richard Konkolski, mořský vlk, který několikrát obeplul zeměkouli na jachtě, držitel mnoha rekordů a on neplul 50 let po žádné řece a i před těmi 50 lety, jak se přiznal na té palubě, tak to bylo jako na nějaké kánoi vůbec. A zajímavé bylo, my jsme spluli spolu Německo, Rakousko a končili jsme tu etapu asi 550 km nebo 600 km to tehdy bylo v Bratislavě, tak tuhle část s náma jel, byl xkrát za kormidlem. A zajímavé, řekl, že vlastně netušil, jak je to kormidlování na řece, jako díky plavební dráze, kdy musíte neustále sledovat, jak třeba ty boje jsou, to vůbec není, nedělejte si představu, že takhle berete kolný směr a plujete rovně, že to funguje všude jako třeba na těch kanálech umělých, pak to třeba jako je, tam je hloubka, ale třeba na tom Dunaji jsme skutečně zažili takové věci, že tam musel být vždycky ještě druhý člověk, který velmi bedlivě sledoval, tak to byla jako jedna z těch věcí. A do toho je tam provoz těch lodí, no, a ten tok není jako nejširší, úplně celý, tak říkal, že tak ve střehu snad jako na tom moři nikdy nebyl, tam si dáte třeba i to autokormidlo a plujete, samozřejmě přijde bouře a tyhle věci, které třeba na té řece až tak jako nezažijete, i když zažili jsme teda nádhernou bouři, když jsme zrovna vplouvali do Hamburku a byla vichřice, urvalo nám to třeba naši expediční vlajku, kterou jsme měli na špici, naštěstí jsme měli jako náhradní, tak to vzalo jako prouteček, tak to ufouklo, natrhalo nám to plachty, některé byly, do toho přišlo sněžení, nebo přišly kroupy, jo, to bylo, a za hodinu to bylo všechno pryč. Kdo si myslí, že na té říční plavbě tyhle věci jako nejdou zažít, tak taky jdou. No, ale zpátky k tomu Richardu Konkolskému, vlastně byla to krásná zkušenost, a to je zase dar té plavby a tohle bylo jako pro nás, ta odměna je, že strávíte x dnů plavby s mořským vlkem a máte hodiny a hodiny času na to povídat si o všem možném. A to je vlastně, i tohle bylo cílem té naší plavby. Vůbec máme, šlo o to trhnout rekord, jak rychle z té Prahy doplout do toho Černého moře ale bylo to, vůbec si to užít a doplout tam.
moderátor
——————–
Seriálu Srdcaři na vodě předcházeli série Srdcaři v Africe a Srdcaři na severu. Bude ještě čtvrté pokračování?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Trpíme v partě jistou pověrčivostí, takže úplně nerad bych prozrazoval teď zrovna, co chystáme, ale zásadní informace, ano, chystáme se. Plavba byla úžasná. Rozhodně si nemyslím, že touhle plavbou jsme jako opustili vodu nebo něco takového, to ani nejde, já jsem lapen na řeku, miluju vůbec nebo řeky a tady ty kanály, je to pro mě důležité, takže si myslím, že i v tomhle si něco jako namyslíme, ale v následujících letech bychom se teď z těch nejbližších vrátili právě k tomu našemu obytňáku Manka a chystáme, řekl bych, nějakou, chystáme něco a myslím si, že to bude zajímavé a bude to jakási rekapitulace, protože jenom připomenu, my jsme na první cestu do Afriky vyplouvali, myslím, v roce 2014, teď máme rok 2025, plus nějaké 2 roky budeme natáčet a je to rádio, takže mě nevidíte, kdybyste viděli ty záběry z Afriky, tak jsem tam ještě takřka černovlasý chlapec s černými fousy, teď jsem šedivá hlava, oni to krásně nazývají, mají to i v Kanadě, v Austrálii, to je jedna kategorie lidí a říkají Silver Nomad, jako prostě stříbrný Nomád, že u toho vlastně zestárnu u té své činnosti, takže i se budeme trošku jako otáčet k tomu, co všechno se změnilo, kam nás to dovedlo, kolik lidí jsme třeba i ovlivnili, nebo některé lidi jsme ovlivnili a vůbec to, že sedli s náma třeba do té Manky a najednou to /nesrozumitelné/ vlastně, kam směřovali a co bylo. Takže ano, chystáme. Já si musím říct, že se na to dost těším, ale v téhle chvíli se daleko víc těším na to, že trošku vydechnu, trošku vydechnu, protože ta práce přece jenom byla jako dlouhá a náročná, ale díky tomu taky můžu říct, že i těm, díky lidem, kteří nám s tím pomohli, tak pomohli k tomu, aby ten seriál vypadal tak, jak my jsme chtěli, tak můžu říct jednu věc, lepší seriál jsme v téhle dané situaci nedokázali vyrobit. Je to to maximum, které jsme ze sebe vyždímali a už posoudí jenom diváci, eventuálně, jak se nám to podařilo.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Já jsem ti chtěl nabídnout tu větu, že vzduch je naše moře, co kdyby ses jako tedy vystudovaný letecký mechanik vydal do světa na nějakých křídlech.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Tohle už jsme trošku zažili. Je to balon, je to ve hře, ano, tak balonem jsme přeletěli Alpy třeba, ale když jsme natáčeli Srdcaře na severu, tak součástí té naší cesty byl první vírník, česká vírníková výprava, vírníky, to jsou něco jako vrtulníky, akorát nemají ten horní rotor, není poháněn jako motorem vůbec.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Někteří škodolibě říkají, že to má všechny nevýhody letadla i vrtulníku zároveň, anebo že to má všechny výhody vrtulníku a letadla.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Tam je hezké, to mají vlastně všichni, je úplně jedno, jaká parta jste, jestli jezdíte automa, nebo jste potápěč, vždycky je tam nějaká kategorie, které se vysmívají, například speleologům horolezci říkají, že jsou prostě špinaví horolezci, protože vždycky, jak vylezou z těch děr, tak to s ním jako jede. A Honza Tutoky je nejenom fantastický řidič toho teréňáku, ale taky je vášnivý vírníkář, takže ano, myslím si, i vírníky se v tom dalším projektu nějakým způsobem mihnou.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, alespoň kontinent můžeme prozradit, ne?
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Kontinent, my teď zrovna, jak jsme projížděli lodí po tom Balkánu, že jsme projížděli jako Balkán nebo někde, do toho můžu říct třeba, že já jsem byl asi desetkrát v Albánii. Dokonce první jízda Albánie vedla od Miroslava Zikmunda ze Zlína, kdy vlastně poté, co vlastně Honza nebo pořídil Manku a zamiloval se, když si vlastně hledal…
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jenom připomenu, že to je auto MAN, aby to nebylo zavádějící, ta informace.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Je to dvanáctitunový náklaďák, aby se opravdu dostal do velkých jako terénů a to jsme si opravdu jako užili, třeba v té Jižní Africe jsme vyjeli jako Sani Pass a pohybovali jsme se opravdu jako v náročných terénech, ale my jsme s tou novou navštívili nejdřív Miroslava Zikmunda, aby jako viděl a ten teda zíral, že proti těm jejího 805. s Jirkou Hanzelkou a vůbec 87., tak tohle je jako velké, a vydali jsme se do Albánie, a to byla iniciační cesta se vším všudy. Jestli můžu třeba jenom takhle naznačit, my v Albánii máme v jedné části horské i tzv. údolí, já to řeknu slušněji, údolí sevřených zadků, protože toto jsme prožili tam, když jsme to projeli, vy můžete jet jenom rovně, už nikdy nevycouváte a těšíte se na to, abyste to jako vypluli. A když jsme tehdy vyskákali z toho auta, tak jsme měli všichni promočená trika a nebylo, říkám, nebylo léto a nebylo vedro z toho, co bylo, takže to byla úžasná věc. Takže ano, můžu prozradit, že bude se to týkat a bude se to motat kolem Balkánu taky a Albánie je jedna ze zemí, kam určitě pojedeme a jednak i na ty místa, i za těmi lidmi třeba, které jsme poznali a taky tam pojedeme za jedním světovým objevem, který v tomhle týdnu ohlásili, vlastně světovým vědeckým objevem, ohlásili Češi, já to můžu říct, tenhle pořad se vysílá v sobotu a ve středu byla tisková konference. A právě naši kamarádi Richard Bouda a Marek Audy, speleologové, potvrdili a objevili s velkým týmem lidí samozřejmě, objevili na hranicích Albánie a Řecka největší geotermální jezero na světě, což je, klobouk dolů, a já jsem rád, že tyhle kamarády máme za kamarády, ostatně i my jsme s nima byli v rámci třeba severu, tak jedna celá epizoda byla o tom, že my jsme, poznávali jsme islandské podzemí, takže tam máme nachystáno opravdu krásné natáčení.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže já si to zatím pro sebe pracovně pojmenuju Srdcaři v termálních lázních.
Miroslav Náplava, spisovatel, cestovatel, režisér
——————–
Děkuju. Pobavil jsi, je to krásný pracovní název.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Naším dnešním hostem byl Miroslav Náplava, děkuju za rozhovor. Ať se daří a šťastné cesty a hlavně šťastné návraty.
Přidejte odpověď