ČRo Vltava – Akcent
Spisovatelka Bianca Bellová se nedávno veřejně ohradila proti ne tak neobvyklé praxi, kdy jí organizátoři kulturních akcí nabízí účast, ovšem bez honoráře, ale netýká se to jen literatury. Jak jsou v Česku honorováni a oceňováni umělci a umělkyně, když prezentují svou tvorbu na veřejných akcích? A proč se po nich tak často žádá, aby poskytovali své umělecké know-how zadarmo. O tom bude dnešní Akcent. Od mikrofonu vás zdraví Saša Michailidis. A ve studiu je s námi spisovatelka Bianca Bellová.
A výtvarnice a ilustrátorka Barbora Müllerová, která má na starosti produkci a také kurátoruje Festival ilustrace a komiksu LUSTR.
Bianco, co se stalo?
Bianca BELLOVÁ, spisovatelka
——————–
No, stalo se to, co prostě se stává tak jednou za měsíc, že mě někdo někam pozve, a když přijde na to, že se řeší honorář, tak se zjistí, že vlastně s tím moc nepočítal, a v tomhle případě to byl zástupce český instituce, která má v popisu práce propagaci české kultury.
moderátor
——————–
Vy říkáte, že to je jednou za měsíc, předpokládám, že ty akce jsou různého charakteru, ale to, co se po vás chce, je většinou něco podobného, to znamená autorské čtení, rozhovor.
Bianca BELLOVÁ,
Různá vystoupení na veřejnosti.
moderátor
——————–
A když se podíváte právě zpětně na celé ty roky, kdy vlastně tvoříte, tak ten model je stále stejný, to znamená, ty argumenty, proč by to mělo být zadarmo, jsou podobné, anebo se to mění?
Bianca BELLOVÁ,
Ono se to zlepšuje, to zase nemůžu říct, že ne, ale stejně pořád často se mi stává, že mě někdo osloví s tím, že řekne, my vám za to uděláme nějakou propagaci na sociálních sítích nebo něco podobného. Já vlastně nemám potřebu vystupovat na veřejnosti, já jsem autorka a pro mě je důležitý psát, ne se někde prezentovat, takže pokud já někam musím, a já se třeba neživím, jako myslím většina umělců u nás, tím psaním, takže musím hledět na jiný zdroj příjmů, mám jinou práci. A ve chvíli, kdy někam jedu, tak samozřejmě tuhletu práci ošidím a já si nemůžu vzít dovolenou na to. A ta představa, že já někam pojedu a budu tam někomu se prezentovat zadarmo, protože je to v rámci literatury, tak je pro mě nedůstojná.
moderátor
——————–
Barboro, máte stejnou zkušenost?
Barbora MÜLLEROVÁ, výtvarnice, ilustrátorka, kurátorka Festivalu ilustrace a komiksu LUSTR
——————–
Jo, zrovna nedávno jsem byla pozvaná někam vyhlašovat ceny designový do Brna s tím, že dostanu na vlak a byla to pro mě zrovna ten den cesta 7 hodin bez honoráře a bez nároku na třeba proplacení ubytování, abych mohla aspoň v tom Brně večer zůstat a nemusela se hnedka vracet zpátky. Děje se to. Na druhou stranu trošku rozlišuju v tomhle, kdo mě kam zve, protože v mém oboru spousta akcí, který se konají, jsou organizovaný dobrovolníky, lidmi, který to dělají spíš z nadšení nebo třeba často vystavujou v regionálních maličkých galeriích, jako třeba v Milevsku nebo teďka v pondělí budou mít vernisáž v pidigalerii v Děčíně a pak v takovýhle příležitostech člověk řeší ty věci trošku jinak, než když ho někam zve obří organizace nebo státní instituce.
moderátor
——————–
Bianco, předpokládám, že vy také rozlišujete?
Bianca BELLOVÁ,
Já to samozřejmě rozlišuju. Mě, když pozvou třeba nějaký gymnazisti, který mi dají kytku nebo mi udělají kafe, tak samozřejmě je to jinej případ, než když je to zastupitelský úřad, kterej mi zaplatí letenku a tím to pro ně končí. A samozřejmě, že jsou i akce, na kterých vystupuju úplně zadarmo, když je to pro nějakou dobrou věc, ale já chci mít možnost pro to rozhodnout sama.
moderátor
——————–
Bianco, pojďme z toho druhého úhlu pohledu, to znamená to, co vy říkáte, že se zlepšuje v posledních letech, tak jakým způsobem, řekněme, když by vás někdo chtěl oslovit, tak jaká je ta ideální varianta, protože předpokládám, že to bude velmi podobné u vás i u ostatních spisovatelek a spisovatelů.
Bianca BELLOVÁ,
No, v ideálním případě mě osloví a řeknou, zeptají se, mohla byste přijet, nabízíme toto a toto, je to pro vás přijatelné?
moderátor
——————–
A to se ještě pořád neděje jako zvyk?
Bianca BELLOVÁ,
No, děje se to, ale není to prostě pravidlo.
moderátor
——————–
Když se na to podíváte, Barboro, z hlediska toho, kdo organizuje nějakou akci, jako ve vašem případě LUSTR, tak museli jste se to vy také sami učit? Anebo stále ještě existuje také ta možnost, že v určitém okamžiku řeknete, bohužel, tady vás vlastně musíme oslovit, ale nemáme na vás žádný honorář.
Barbora MÜLLEROVÁ, výtvarnice, ilustrátorka, kurátorka Festivalu ilustrace a komiksu LUSTR
——————–
No, tohle je strašně různý, ten náš festival má celou plejádu akcí, který pořádáme, od výstavního programu po workshopy, doprovodný program, který vypadá třeba jako komiksový čtení a tak dále, zveme si hosty ze zahraničí, ale zároveň tady vystavujou lidi, který se k nám třeba do jedný výstavní sekce hlásí sami prostřednictvím Open Callu. V každý tý škatulce v rámci toho festivalovýho programu jsou ty podmínky nastavený různě z logických důvodů, když někoho zvete jako sám, tak pro něj samozřejmě zajišťujete jiný podmínky, než když se vám někdo hlásí, že chce vystavovat v Open Callu. Takže tohle je různý. No, v tom našem oboru, v ilustraci a v komiksu je hlavně běžná praxe, že lidi na většině podobně velkých přehlídek ve světě za to, že se můžou na tý přehlídce prezentovat, platí organizátorům.
moderátor
——————–
Takže naopak.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Takže je to naopak. Vlastně myslím, že to, že my poskytujeme ten výstavní prostor zdarma a ještě se snažíme hosty ze zahraničí nějakým způsobem aspoň trochu zaplatit, zaplatit jim ubytování, zaplatit jim cestu, dát jim honorář za nějaký doprovodný program, který tady poskytnou, tak je vlastně úplně nadstandardní v tom oboru, ale děláme to proto, že většina z nás jsou ilustrátoři a známe to z tý druhý strany a snažíme se bejt v tomhle vstřícnější, než je běžný.
moderátor
——————–
Bianco, jedna věc je, když vám někdo nic nenabídne za účast na nějaké veřejném, veřejném čtení nebo autorském čtení. Druhá věc je ale, když vám něco nabídne a vy cítíte, že to je opravdu nedůstojné. Stává se to také?
Bianca BELLOVÁ,
To se ani nestává, samozřejmě já chápu to, že ty peníze na tu kulturu nejsou, to je prostě nešvar, nešvar všeobecnej, ale já prostě věřím tomu a doufám, že ta kultura si čas nebo to umění, že si vydobyde tu pozici, kterou si zaslouží, protože to umění, my ho přece potřebujeme v tom životě, že, to je vždy tady, tady po Vinohradech a vidíte ty krásný secesní domy s tím ornamentem a pak se podíváte třeba na Google na nějaký, já nevím, město ve Vorkutě, třeba na Sibiři, tak neznám nikoho, kdo by mezi těmahle dvěma volil Vorkutu, protože člověka to nějak naplňuje, má jiný potřeby, než jenom jíst a spát a rozmnožovat se, že. Takže já doufám, že … a třeba některý ty menší města, který jsou třeba sociálně znevýhodněný, je tam těžkej průmysl, malý obce, tak to jsou přesně ty, který tomu rozumí, snaží se tam ty lidi udržet tím, že do tý kultury nějaký ty peníze sypou a tam nikdy tenhleten problém nenastává.
moderátor
——————–
Barboro, vnímáte, že by se měnila také trošku, že by se měnil přístup k honorování z hlediska generací, to znamená, že ta neschopnost si třeba říct o nějaké peníze, o které se často mluví u generací dnešních čtyřicátníků nebo padesátníků, že je to u mladé generace trošku jinak.
Barbora MÜLLEROVÁ,
No, to vlastně ani si nejsem jistá, já hlavně ze svojí praxe v přímém přenosu pozoruju, jak strašně talentovaných lidí okolo mě hrozně rychle vyhoří. Mně je teďka 33 a během těch let, kdy dokončíte školu, začnete vystavovat, snažíte se nějak rozběhnout svoji kariéru, dělat krásný věci a tou chvíli, kdy si řeknete, takhle to dál nejde, chtěl bych třeba někdy mít dítě a jet na dovolenou, aspoň na Lipno, někdy…
moderátor
——————–
Tam je to tak…
Barbora MÜLLEROVÁ,
No právě, pro ilustrátory určitě.
moderátor
——————–
Bianco, vnímáte, že opravdu patříte, stejně jako já, do generace, která měla na začátku trošku problém si říkat o peníze.
Bianca BELLOVÁ,
Ani ne. Já si myslím, že to je trošku věc praxe, že člověk, kterej za sebou nemá žádnou zkušenost ještě, takže asi si bude těžko říkat o nějaký velký honoráře, ale já už teďka, když mě někdo se mě dotkne tím, že vlastně neví, jestli mi může něco zaplatit, tak se začnu ohánět svým věkem. A myslím si, že něco jsem zažila, něco znám, něco jsem napsala a mě se to prostě dotýká.
moderátor
——————–
Barboro, když se vy podíváte na tu situaci, která se týká honorování umělkyň a umělcům u nás, konkrétně ve vašem oboru, třeba právě ilustrace a komiksu, tak máte pocit, že to je celé postavené pouze jedině na dobré vůli?
Barbora MÜLLEROVÁ,
Myslím, že…
moderátor
——————–
Že se ty podmínky mění.
Barbora MÜLLEROVÁ,
No, myslím, že by to bez ní moc nefungovalo. Já si ve svojí práci tím, že organizuju tenhle festival, tak se potkávám s opravdu velkým množstvím lidí v tom oboru v Čechách i v zahraničí a nejenom s ilustrátorem, ale s nakladatelem a s organizátorama festivalu, s kurátorama a tak dále. A v tom srovnání je vidět, že u nás si můžou dovolit tvořit lidi hlavně kteří mají nějaký materiální zázemí typu, já nevím, já jsem zdědila byt…
Bianca BELLOVÁ,
Bohatýho manžela.
Barbora MÜLLEROVÁ,
No, přesně, bohatýho manžela, nebo já jsem zdědila byt po své babičce, díky který si můžu dovolit bejt ilustrátorka na volný noze a lidi, který tohle nemají, to mají o to zatraceně těžší, můžou si to dovolit lidi, kteří se uplatní v komerční sféře, kteří můžou kreslit reklamy, tak tam nějaký peníze samozřejmě jsou, ale úplně nejtěžší situaci v těch knížkách, v momentě, kdy děláte knižní komiksy nebo ilustrujete knížky, třeba knížky pro děti, který máme v Čechách úžasný, na mezinárodní scéně jsou hrozně oceňovaný. A myslím si, že většina lidí z běžný veřejnosti stojí o to, abysme měli v knihkupectvích dobře udělaný kvalitní knížky, který třeba mají i nějaký naučnej přesah pro děti, to přece většina lidí chce, ale ty honoráře jsou tam hluboko pod hranicí minimální důstojný mzdy.
moderátor
——————–
Bianco, hodně se mluví o současné situaci kolem knih a nulové sazby DPH, která začala platit od začátku roku, že by se mohla alespoň z jedné své části projevit i na honorářích mezi autory a samozřejmě i dalšími podpůrnými profesemi, to znamená editorkami, editory, ilustrátory a tak dále. Vnímáte, že by se něco v tomto ohledu dělo, že by se ta situace měnila, anebo je příliš brzo?
Bianca BELLOVÁ,
Já myslím, že je příliš brzo to hodnotit ještě, protože loňský rok byl, co já vím, co jsem slyšela takhle od nakladatelů, velice tristní, že ty prodeje knížek jdou opravdu dolů výrazně a nevím, co to znamená, jestli to má něco společnýho s knihama, s cenami knih, anebo jestli je to něco, co souvisí spíš s nějakou čtenářskou kulturou. A jestli tomu pomůže nižší sazba DPH, to si opravdu netroufám tvrdit.
moderátor
——————–
Barboro, vy jste tady kývala.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Jo. Já vlastně hrozně doufám, že se v tomhle k nám prostě přidá čtenářstvo, protože mi připadá, že mi nemůžeme v nějaký blízký budoucnosti spoléhat moc na to, co přijde ze strany ministerstva kultury, ono je taky potřeba si přiznat, že on ho fakt tahá za nejkratší konec v tom rozdělování veřejných financí. A že je taky problém, že lidi nejsou vůbec zvyklí ocenit knížku tím, že si jí koupí za reálnou cenu, že ty knížky se prodávají často úplně šíleně pod cenou, jakou mají výrobní hodnotu a není možný, aby ty lidi, který je vytvářejí, dostali aspoň odpovídajícím způsobem zaplaceno. V momentě, kdy knížky jdou do produkce, kde 50–70 % z toho si bere ten řetězec, který je prodává a ještě v momentě, kdy vyjdou na pulty, tak hnedka se dávají do nějakých obřích slev, prostě tam na tomhle poli prostě už není, co by mohlo potom na ty autory zbýt.
moderátor
——————–
Bianco, když se vrátíme zpátky k tomu samotnému počátku, jakým způsobem si myslíte, že v současné chvíli by se celá debata kolem honorování měla vyvíjet. To znamená, jestli je to kombinace určitého sebevědomí, samotných autorek a autorů, v tomto případě vás spisovatelek a spisovatelů a zároveň vlastně určité empatie ze strany těch organizátorů, anebo jsou tam ještě nějaké další kroky, které je potřeba udělat?
Bianca BELLOVÁ,
No, já si myslím, že to je v zásadě otázka nabídky a poptávky. Ten organizátor prostě musí vědět, jestli mu ten umělec za to stojí, aby mu něco zaplatil a ten umělec musí vědět, jestli mu stojí za to se tam vydat, takže nemusím být za každou cenu zaplacená, když mě pozve třeba oxfordský literární festival nebo /nesrozumitelné/ festival v Británii, což jsou festivaly, který neplatí, možná, že nějakým těm velkým hvězdám, předpokládám, že platí, ale to jsou prostě festivaly, kde se předpokládá, že nic nedostanete, že si to nějak zaplatíte sám, ale má to nějaký dopad na ty kontakty, na budoucí čtenáře, možná na nějakou publicitu, takže samozřejmě, že tam to neřeším.
moderátor
——————–
Barboro, když vy se na to podíváte právě z pohledu organizátorky, je něco i v těch, řekněme, omezených podmínkách ilustrace a komiksu chcete v následujících letech dělat právě směrem k finančnímu ohodnocení hostů.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Jo, náš dlouhodobý cíl je, abysme mohli zaplatit lidem, který vystupujou v doprovodném programu, protože právě lidi, kteří se prezentujou v tom výstavním programu, tak mají velkou výhodu, že na ně přijde se podívat 4 000 lidí. Já mám sama zkušenost s tím, že jsem loni na LUSTRu vystavovala, ne, že bych chtěla vystavovat sebe, ale máme prostě domluvu se sympoziem ilustrace, že vždycky vystavujeme lidi, kteří…. oni si vybírají do jejich sympozia, já jsem tam shodou okolností byla loni vybraná, takže mám tuhle zkušenost, že se mi prostě po tom festivalu začala ozývat spousta lidí, který měli zájem o moje ilustrace a vlastně mi to kariérně dost pomohlo, takže si myslím, že na tomhle principu to funguje, ale lidi, kteří se podílejí na tom doprovodným programu, prezentují svoje knížky, dělají komiksová čtení nebo prezentují svoji tvorbu celkově v rámci přednášek, tak ty doteďka moc ohodnocovaný nebyly a my se snažíme získat prostředky na to, abysme jim mohli dávat honoráře, protože ta jejich prezentace vyžaduje nějakou přípravu, často přijedou z jinýho města například, i když je to třeba v rámci Čech, a zároveň se na ně přijde podívat třeba jenom 50 lidí, což je mnohem míň výhodný, ale oni na tom ten čas taky stráví, takže teďka podnikáme kroky, abysme mohli jít tímhle směrem, já nevím, jestli už to můžu úplně odtajňovat, ale vlastně část našeho letošního programu bude vysílaná jako mezinárodní konference i do zahraničí, díky čemuž se snažíme získat prostředky, abysme na to měli víc peněz a mohli těm lidem platit.
moderátor
——————–
Bianco, dá se říct, že se minimálně státní instituce v ohledu honorování svých hostů změnily, že nad tím přemýšlí, řekněme, od začátku tak, že ten honorář je součástí celého toho pozvání.
Bianca BELLOVÁ,
Určitě, co já mám zkušenost s tím, minimálně s Českým literárním centrem, tak to je prostě instituce, která tady nefunguje úplně dlouho, myslím, že od roku 2019 a že to hodně narovnalo ty vztahy, zvlášť v té prezentaci navenek do zahraničí, ale druhá věc, kterou bych chtěla říct, že já si nemyslím, že je to stát, anebo nic, že tady je přece prostor pro nějaký mecenáše, soukromý sponzory, donory a možná se bavme i o tom, jak pro ně nějaký financování kultury nebo umění, jak to pro ně udělat zajímavým třeba z daňového hlediska.
moderátor
——————–
To je docela zajímavé téma, které by vystačilo na několik Akcentů, ale když jenom velmi krátce, Barboro, se dotkne téma mecenášů a donorů, tak jak s tím třeba pracuje festival LUSTR? Nacházíte jednoduše?
Barbora MÜLLEROVÁ,
Nám se tohle moc nedaří, popravdě. Většina našich drobnějších dárců jsou spíš ambasády, který podporujou svoje umělce, který k nám zveme ze zahraničí, nebo další kulturní instituce, se kterými hodně spolupracujeme, právě s Českým literárním centrem a s českýma centrama, ale komerční sféra se do podpory kultury moc nežene z mojí zkušenosti. A já bych si strašně přála, aby tomu tak bylo víc, aby prostě podpora kultury byla pro úspěšné podnikatele stejně sexy jako třeba podpora fotbalu nebo hokeje.
moderátor
——————–
Neměli bychom vytvářet tyto příkopy mezi sportem a uměním, protože ty dvě věci prostě spolu mají být v souladu, ale rozumím tomu, co říkáte.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Já nemám nic rozhodně proti sportu, já jenom chci, aby se víc podporovala kultura.
moderátor
——————–
Bianco, je tady velká debata o statusu umělce, je otázka, nakolik se podaří to udělat ve prospěch všech těch uměleckých organizací, které se podílí na té debatě, ale když se zeptám vás konkrétně, očekáváte vy něco z hlediska statusu umělce pro sebe jako pro autorku?
Bianca BELLOVÁ,
Já nevím, já úplně v tomhle nejsem v souladu s řadou svých kolegů. Já si nemyslím, že když někdo dostane status umělce, takže tím a priori začne tvořit dobré umění. Já si naopak myslím, že prostě umělec, nebo umělec v uvozovkách, který je odtržený od práce a od toho reálného světa, takže snad ani dobré umění tvořit nemůže.
moderátor
——————–
Chápu to správně, že jste ráda a budete trvat na tom, abyste vedle své spisovatelské činnosti ještě dělala tu, v uvozovkách, normální práci?
Bianca BELLOVÁ,
No, v ideálním případě já bych prodávala tolik knížek, že už bych nemusela nic jiného dělat, že bych si prostě jenom psala.
moderátor
——————–
Takže byste se chtěla odtrhnout od toho reálného světa?
Bianca BELLOVÁ,
No, ale tak pro mě je to psaní naplňující, pro mě je to boj i řemeslo.
moderátor
——————–
Barboro, vy jste tady trošku kývala na to, co říkala Bianca, ale si nevím, jestli to bylo souhlasné jenom proto, že jste cítila, že ta debata o statusu umělce je prostě důležitá.
Barbora MÜLLEROVÁ,
No, jo, je moc důležitá, já jsem kývala hlavně kvůli tomu, že si myslím, že to, že právě dostanete status umělce, že to mnoho nevyřeší, protože se pořád zdá, že to stejně bude věc, která se nebude vztahovat na většinu lidí pracujících v kultuře, na spoustu třeba pomáhajících technických profesí…
moderátor
——————–
Podpůrných profesí.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Podpůrných profesí, přesně, by z toho mělo být zřejmě vyloučeno. Stejně tak moje poslední informace byla, že by z toho měli být vyloučeni ti, kteří třeba učí někde, tudíž mají nějaký vedlejší výdělek, což je třeba mezi ilustrátorama naprostá většina lidí, zároveň mi připadá hloupý, že tím znevýhodňujeme lidi, kteří se snaží se o sebe nějak sami finančně postarat a nebýt závislí na nějaký podpoře, takže mám pocit, že to nebude rozhodně žádný finální řešení, což vlastně ani ministerstvo kultury už teďka jakoby tak nepodává, že by to tak mělo být.
moderátor
——————–
Abychom nekončili tak úplně pesimisticky, i když samozřejmě záleží to na vašich odpovědích. Bianco, když se vrátíme zpátky právě k tomu finančnímu ohodnocování umění u nás a konkrétně ve vašem případě, co se týká psaní, tak máte pocit, že situace sice možná není ideální, ale že taky není úplně bezútěšná.
Bianca BELLOVÁ,
Je to problém. Tady je opravdu třeba v tý mojí branži, to znamená v literatuře, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky lidi, kteří se tím uživí, nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale vím, že třeba i v Británii, kde byli autoři, kteří se v pohodě uživili, tak už teďka mají problémy, takže opravdu ten knižní trh, tak ta čtenářská kultura, si myslím, že nějak nám upadá, a to vidím jako velkej problém.
moderátor
——————–
To jste úplně pozitivně nezakončila, Bianco, ale budiž. Barboro.
Barbora MÜLLEROVÁ,
Já bych možná jenom na závěr chtěla podotknout, že by bylo dobrý, kdybysme nějak neztráceli takový jako větší obraz celý tý věci, že je jasný, že lidi, kteří pracují v kultuře, jsou hodně zranitelnou skupinou v současný g-economy, ale těch lidí, který takhle fungujou a který nemají vůbec žádný sociální jistoty, je spousta, určitě potřebujeme znovu se podívat na to, jak se mají lidi ve zdravotnictví, jak se mají lidi, kteří učí na vysokých školách, já jsem 5 let učila na vysoký škole, to je naprostej /nesrozumitelné/. A nejsme rozhodně jediní, který žijou ve velký nejistotě a skládají korunku ke korunce z mnoha, já mám asi 5 prací v současný chvíli, takže jenom bych chtěla, aby to jakoby nevyznělo, že my fňukáme, jako že jsme nějaký neúspěšní umělci, kteří se nedokážou uživit. Ta jedna věc je vlastně úplně stejná, jako říkala paní Bellová, že ta situace je hodně složitá i pro ty úplně nejlepší lidi v tom našem oboru, aspoň v komiksu a ilustraci to platí rozhodně, ale zároveň lidi, kteří vytváří knížky, tam není nikdo, kdo by se koupal v penězích, ty peníze nekradou nakladatelé nebo je nekradou lidi na ministerstvu kultury podle mě, ty peníze v tom sektoru nejsou vůbec. A já upřímně doufám, že se nějak zase vrátí doba, kdy si budou lidi knížek vážit, protože jinak se to nikdy nezmění.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Dnešní pořad Akcent jsme věnovali finančnímu ohodnocování v umělecké sféře a ve studiu s námi byly spisovatelka Bianca Bellová. Moc děkujeme.
A výtvarnice a ilustrátorka Barbora Müllerová, která má mimo jiné na starosti produkci a také kurátoruje festival ilustrace a komiksu LUSTR. Děkujeme.
Přidejte odpověď