ČRo Vltava – Akcent
pořadí: 1
V říjnu jsme věnovali dva Akcenty současné české literatuře a zazněly v nich některé, řekněme, kontroverznější myšlenky, například, že česká literatura teď nemá silné autorky a autory s mezinárodním přesahem, což by mimo jiné pro přípravu našeho hlavního hostování na frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026 nebyla úplně dobrá výchozí pozice. Ale zaznívají i názory opačné, tedy, že takové příkré hodnocení současné české literatury není na místě, proto na to v dnešním Akcentu navážeme. Od mikrofonu vás zdraví Saša Michailidis. Ve studiu jsou s námi literární historička z Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Blanka Činátlová.
A spisovatel a šéfredaktor časopisu Host Jan Němec.
Můžeme začít vlastně přímo zostra – má současná česká literatura silné autorky a autory s mezinárodním přesahem, Blanko?
Blanka ČINÁTLOVÁ, literární historička, Ústav české literatury a komparatistiky FF UK
——————–
To je samozřejmě hrozně náročná otázka.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
——————–
Máme na to 25 minut.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Co si představit pod tím mezinárodním přesahem, jestli to znamená, že jsou to autoři, kteří se budou hezky prodávat na veletrhu, nebo jestli jsou to autoři a autorky, kteří se reálně skutečně v zahraničí čtou, nebo jsou to autoři a autorky, kteří mají skvělý potenciál, čekají na své dobré překladatele. Myslím, že pokaždé je to jako jiné kritérium.
moderátor
——————–
Tak ze všech těch tří variant, které jste nám nabídla, tak máme v nich někoho?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
No, já osobně si myslím, že mimořádně silnou a originální máme dětskou literaturu, včetně velmi dlouhé, myslím, kvalitní tradice, třeba ilustrace a vůbec výtvarné vlastně dětské knihy, i když nevím, jestli to je ten správný vývozní artikl na Frankfurt, protože tito autoři a autorky vyvážejí své texty spíš na boloňský festival.
moderátor
——————–
Ale nebudeme to, pardon, že vám do toho skočím, nebudeme to vázat jenom na Frankfurt, bavíme se skutečně o mezinárodním přesahu.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Takže já osobně bych jako sahala někam k autorům a autorkám dětské literatury. A pak osobně si myslím, že velmi zajímavý, dobrý a konkurenceschopný český komiks, který, když se mluví o současné české literatuře, zůstává trošičku ve stínu, protože všichni máme tendenci uvažovat hlavně o prozaicích, takže já bych se podívala na tuhle, v uvozovkách, literární periferii, dejme tomu.
moderátor
——————–
Tak komiksaři /nesrozumitelné/ nejsou úplně nešťastní.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Zní to blbě, ale periferii myslím spíš z hlediska těch debat, protože málokdy, když se tato debata otevírá a otevírá se co rok v podstatě, pokaždé po udělení třeba literárních cen mimo jiné a podobně, tak se všichni soustředí na prózu, v lepším případě na poezii, takže já bych to směřovala možná tímhle způsobem.
moderátor
——————–
Honzo, ale kde je beletrie?
Jan NĚMEC, spisovatel, šéfredaktor časopisu Host
——————–
No, já, když si půjčím tu vaší původní formulaci, tak já bych to jako přeformuloval, že jako věřím, že má silné autory bez mezinárodního přesahu, a to je právě ten problém. Mě napadl takový obraz, nebo vlastně jsem ho včera viděl, já bych jím, s dovolením, začal, včera jsem dělal takový obrázek, který se týkal vlastně dálniční sítě polské, německé, rakouské a slovenské, samozřejmě šlo o to, že z těch zemí k nám vede ta dálnice, ale bohužel na té české straně jako nenavazují a byl tam ten vtipný popisek, jestli jste to taky viděl, dálniční obchvat Česka byl dokončen.
A mně připadá, že trochu podobný je to bohužel v té kulturní politice, že vlastně ta infrastruktura, která v té Evropě existuje, tak často končí u našich hranic. A myslím si, že z tohoto důvodu je to, že pojedeme do Frankfurtu skvělá správa, protože pro mě to znamená přesně toto, že nějaká dálnice, nebo alespoň silnice první třídy z té české strany do toho Německa a v ideálním případě i do dalších zemí povede. A v tu chvíli teprve se podle mě ukáže, nakolik ti čeští autoři ve skutečnosti jsou nebo nejsou silní.
moderátor
——————–
Z toho, ale co jste teďka řekl, Honzo, tak vyplývá, že nejde tolik ani o to, jak kvalitní autoři a autorky jsou, ale nakolik máme kvalitní systém pro jejich podporu a řekněme pro ten mezinárodní, teď to řeknu hrubě, vývoz, ale kde je tedy ta kvalita autorek a autorů? Ta už v současném světě knižního byznysu není tou rozhodující částí.
Jan NĚMEC,
Já jako autor bych si hrozně přál, aby to tak bylo, ale zároveň musím říct, že už jsem dostatečně dlouho součástí literárního prostředí na to, abych mohl být tak naivní a myslet si, že opravdu nejde o nic jiného než o kvalitu, protože prostě marketing a nějaká kulturní politika do toho vstupuje, jako zcela samozřejmě ve filmu je to vlastně dávno zcela běžnou věcí, v literatuře to trvalo trochu dýl, ale dneska už to tak je taky. A ono to vlastně se těžko odděluje, nějaká metrika na to, jak velkou roli hraje kvalita textu a jak velkou roli hraje právě třeba dobrý marketing v tom, nakolik se těm knihám podaří třeba překonat hranice té národní literatury, taková metrika neexistuje.
moderátor
——————–
Blanko, ale pokud se na to podívám z hlediska toho, o čem píší čeští autoři a autorky a jakým způsobem to může a nemusí rezonovat, ať už na to tedy překlady jsou, nebo nejsou, podpora je, nebo není, nakolik to může rezonovat se zahraničím? Tak, jak vy to vnímáte?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Myslím si, že česká literatura je tradičně silná v kratších prozaických žánrech už, si myslím, v podstatě od té silné prvorepublikové generace. Myslím, že to je částečně dáno tím, že, i s tou podporou, že většina českých spisovatelů, spisovatelek se zároveň živí jako publicisté, esejisté a podobně. A myslím, že…
moderátor
——————–
Díváte, díváte se na Honzu.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Myslím, že ta činnost publicistická ten způsob psaní a přemýšlení třeba o tom, jak vyprávět určitý příběh, nějakým způsobem ovlivní. Takže si myslím, že česká literatura je silná v kratších prozaických textech. A poslední dobou si myslím, že je hodně silná v takové té literární reportáži, v textech, které jsou na pomezí právě publicistiky, esejistiky a prózy,…. mi přijde jako jedno z největších klišé, které se tady recykluje minimálně od roku 89, že čekáme na velký český román. Ale jako proč? Tak možná jsme silní v jiných literárních projevech. Takže myslím si, že tady máme poměrně silné autory, silné texty, zároveň poslední dobou si myslím, že je vidět řada autorů, kteří se snaží naskočit na, dejme tomu, nějaké oblíbené trendy současné, třeba středoevropské literatury, z německojazyčné, třeba takové ty texty na pomezí nějaké esejistiky, biografického vyprávění, pokud bych měla uvést nějaký příklad právě z té překladové literatury, autoři jako Florian Illies nebo Volker Weidermann a podobně, myslím, že už tu máme taky nějaké texty, které se snaží zajímavým způsobem přiblížit nějaký životopisný příběh, ale s ambicí, že to není životopisné vyprávění, že to je mnohem spíš třeba nějaká antropologická studie své doby, a teď mě napadá, ať už Dějiny světla Jana Němce, nebo Rozsypaná slova Martina Daneše, román, který zůstal, si myslím, úplně zapomenut, velmi zajímavé vyprávění o Karlu Poláčkovi třeba, a… teď jsem možná trochu utekla od té otázky, ale že tam je vidět, že určité tendence se snažíme chytat, dejme tomu, nebo nějak jakoby dohánět, jestli jsou to ty komerčně nejúspěšnější tituly nebo nejsou, to už je věc jiná.
moderátor
——————–
Což ještě neznamená, že komerčně úspěšný titul bude mít ten mezinárodní přesah, což se velmi často děje i v jiných žánrech, mimo jiné ve filmu. Když jste ho, Honzo, zmiňoval, tak ten mezinárodní přesah je často řešený formou právě určitých trendů, to znamená, že někteří filmaři, ne tolik u nás, ale prostě točí festivalové filmy tak, aby opravdu zaujali v ten konkrétní, v ten konkrétní čas, v to období to festivalové publikum, ale takhle asi česká literatura nepracuje už jenom z podstaty.
Jan NĚMEC, spisovatel, šéfredaktor časopisu Host
——————–
No, myslím si, že i v literatuře bychom asi našli nějaký základní rozdělení, že určitý typy textů fungují pro širší publikum a určitý typy textů mají nějakou umělečtější ambici, přestože to rozdělení je často zpochybňovaný, tak stále platí, ale jako…
moderátor
——————–
Já se omlouvám, to asi nebylo úplně to, co jsem myslel, myslel jsem spíš, jestli tématicky, anebo i třeba způsobem volby toho žánru, jestli se někdy česká literatura snaží přizpůsobit tomu, co je žádané, nebo co je zrovna aktuální v zahraničí?
Jan NĚMEC,
Já úplně nemám ten pocit, ale ten základní rozdíl je podle mě v tom, že v té literatuře neexistuje ta infrastruktura, že vůbec ten autor jako by měl naději, že když napíše určitý typ textu, tak nějak významně zvyšuje naději, že bude přeložený a že se dostane do nějakýho prestižního německýho nebo francouzskýho nakladatelství. Já vím, že i český filmy málokdy zaznamenají úspěch na nějakých áčkových festivalech, ale přece jenom se mi zdá, že tam ty cestičky vedou spíš…
moderátor
——————–
Takže je to lepší.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Já myslím, že ta konkurenceschopnost nemusí znamenat jenom to, co se vyveze do zahraničí, i když k tomuto rámcové téma toho veletrhu samozřejmě svádí, ale ta konkurenceschopnost může také znamenat situaci, že si český čtenář při volbě, jestli má sáhnout po překladovém titulu, nevybere ten překladový, ale vybere si ten český.
Jan NĚMEC,
To se poslední roky vlastně děje, je potřeba říct, že ta česká próza se prodává vlastně daleko líp než před 10 lety a v průměru daleko líp, než ta překladová literatura.
moderátor
——————–
A když se teď podíváme jenom na ceny, opravdu jenom výběr cen, jo, z mezinárodních jmen Bookerova cena, tak v roce 2005 albánský autor, potom 2015 maďarský, 2018 Olga Tokarczuková z Polska a v letošním roce Georgi Gospodinov z Bulharska. Nějak tam chybíme. Přitom ta bývalá střední a východní Evropa, ta, co byla za železnou oponou, tak prostě i v těch mezinárodních takhle významných cenách rezonuje. Proč?
Jan NĚMEC,
Zase je to ten problém jako napůl kvality a napůl vlastně toho, že, jestli se nepletu, ta kniha musí vyjít v angličtině, aby vůbec mohla být nominovaná na tu cenu, kterou jste zmínil a bohužel z české literatury se do angličtiny přeloží ročně 5–10 titulů, takže zase vlastně pro mě je to stále to téma, že do české literatury, například ze Skandinávie nebo z Francie vede dálnice a od nás do těch jazyků a na ty trhy vede úzká pěšinka, takže nejdřív je potřeba vybudovat infrastrukturu a pak můžeme doufat, že po ní něco převezeme.
moderátor
——————–
Blanko, ale nemůže se stát, že opravdu i jeden autor nebo autorka skutečně svým psaním, svým jedinečným stylem, i přesto, že tady tu infrastrukturu nemáme tak vybudovanou, že zarezonuje, že prostě si ho všimnou v zahraničí i bez toho, aby měl tu podporu?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
No, může se to stát, ale myslím, že pak to záleží na těch vazbách, které si je schopen sám autor vybudovat, případně na podpoře nakladatele, kterého má, což je potom záležitost spíš šťastné náhody, než nějakého systémového řešení, protože ostatně třeba Jaroslav Rudiš nebo Radka Denemarková jsou autoři, kteří velmi dobře rezonují třeba v německojazyčné oblasti, ale myslím si, že to je víc jejich osobní zásluha a jejich schopnosti vybudovat si nějakou síť vztahů, než nějaké cílené státní podpory…
Jan NĚMEC,
Vy jste zmínil Maďarsko, jestli se nepletu, to je vlastně ten známý příklad v literárním prostředí, docela se objevuje, že právě, tuším, v roce 2000 bylo Maďarsko hostující zemí ve Frankfurtu a o 2 roky později Imre Kertész dostal Nobelovu cenu, tak samozřejmě nebudeme Kertészovi upírat kvalitu jeho textů a říkat, že to dostal jenom díky tomu, že Maďarsko bylo ve Frankfurtu, ale zároveň kdo jako vidí do zákulisí, tak může docela úspěšně tvrdit, že kdyby Maďarsko nebylo hostující zemí, tak dost pravděpodobně by o 2 roky tu cenu nedostal, čili opravdu je to velmi úzce provázaný, nějaká pragmatika a nějaká mělecká kvalita těch textů.
moderátor
——————–
Pokud vy jste sami ale zmínili, že v současné chvíli skutečně i ten příklon českého čtenářstva je dost výrazný směrem k české literatuře, a teď nejenom próze, ale věříme tomu, že i k básnické tvorbě a právě, že i třeba i ke komiksu a k dětské literatuře, tak nakolik je potřeba ten zahraniční úspěch? Já nechci, abysme se uzavírali, protože to děláme ve všech oblastech příliš často a dlouho, ale přesto je životaschopná česká literatura i bez toho?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Bez zahraničního úspěchu? No, já pevně doufám, že ano. A za mě jako za čtenáře, případně za kritičku, třeba je mnohem podstatnější, aby se české literatuře dařilo v Čechách, aby měla české čtenáře a měla podporu, aby vůbec ty texty mohly vycházet, aby byli podporovaní třeba mladí autoři a autorky v debutech a tak. A vlastně to, jak se dobře prodává v zahraničí, je vlastně pro mě sekundární, i když věřím tomu, že autor má samozřejmě jiný pohled.
Jan NĚMEC,
Jestli tady můžu reprezentovat chvilku pohled autora, tak asi opravdu by byl jiný. Mně se zdá, že vlastně čistě z toho autorskýho pohledu je hrozně důležitý dostat nějaký jiný typ zpětné vazby, že to české literární prostředí je opravdu dost malé a tím pádem ve spoustě věcí specifické. A myslím si, že minimálně určitý typ textu potřebuje širší kontext, aby vůbec se ukázalo, jestli obstojí v tom širším kontextu, vracím se k jednomu z těch předchozích dílů, který jste věnovali tomu tématu, kde často padá, že nemáme toho Milana Kunderu, ale Milan Kundera by neemigroval do Francie, kdyby neměl tu francouzskou recepci a díky ní evropskou a díky ní globální, tak by taky nebyl tím Milanem Kunderou, o jakém dnes mluvíme, čili je to test pro nás autory, ale myslím si, že je hrozně zdravý, ať už to dopadne jakkoliv, tím testem nějakým způsobem projít.
moderátor
——————–
Blanko, je vůbec možné srovnávat minulost se současností? Protože ty podmínky se skutečně celosvětově v oblasti knižního trhu a budeme se bavit o trhu, změnily?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Myslím si, že to úplně možné není. Myslím na to právě v souvislosti s tím Milanem Kunderou, že si kladu otázku, jestli vůbec literatura světová nebo evropská, spíš západní literatura,… jestli vůbec jsme v situaci, kdy někdo jako Kundera ve smyslu takového veřejného intelektuála, jehož hlas má takovou sílu a je to ten literární hlas, jestli vůbec jsme v situaci, kdy tenhle typ literární persony ještě má šanci v tom veřejném prostoru uchytit? Skoro si myslím, že ne.
moderátor
——————–
Jako, že už jsme se přesunuli od Umberta Eca k Houellebecqovi.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Obávám se, že ano.
moderátor
——————–
Tím nechci snižovat samozřejmě Houellebecqovu tvorbu, to jenom ne, ale že jste mluvila o filozofické personě.
Blanka ČINÁTLOVÁ
A včetně toho, že si myslím, že literatura v té klasické podobě, jak jí známe, pokud klasikem je zmiňovaný Milan Kundera, se stává čím dál tím víc menšinovým médiem. Myslím si, že osoby typu Milana Kundery už prostě produkovat nebude.
Saša MICHAILIDIS,
No, stát se to může. Mimochodem, Honzo, je to vůbec téma pro české spisovatelky a spisovatele? To znamená, vy jste mluvil o té mezinárodní jiné zpětné vazbě, to znamená o tom, aby jste vy jako autoři a autorky měli šanci dostat jinou recepci toho, jak je vaše dílo přijímáno v zahraničí, ale je to téma mezi jednotlivými autorkami a autory?
Jan NĚMEC,
Myslím si, že neznám autora, který by nechtěl být překládaný. Samozřejmě těch důvodů je celá řada, toto je jistě jenom jeden z nich, a chápu, že ani pro naši účast ve Frankfurtu to není to nejdůležitější, z obecnýho hlediska jsem opravdu se snažil formulovat nějaký čistě autorský stanovisko. Doplnil bych možná, že už není prostor pro figuru typu Milana Kundery, ve Francii asi ještě jo, tam ten veřejný intelektuál, který je zároveň spisovatelem, pořád figuruje a funguje. Myslím si, že tady to naše český literární prostředí nebo i mediální prostředí nikoho takovýho vytvořit nemůže, protože opravdu málokdy vidím v jakýchkoliv debatách na veřejná témata, že by někdo pozval spisovatele, nestává se to. občas možná Radka Denemarková, Jáchym Topol, ale i ti spíš výjimečně. Čili zase to není jenom věc osobnosti, ale prostředí a kontextu, který nás obklopuje, ale jen ještě bych dodal poslední věc, to neznamená, že by neexistovaly mezinárodně známí spisovatelé, akorát to nejsou často veřejní intelektuálové, ale jsou to prostě lidi, kteří dobře prodávají na 20 trzích.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
V tomhle kontextu si myslím, že je velmi zajímavý fenomén, nemám to úplně promyšlený, ale teď mě to napadá, jak o tom mluví Honza Němec, že určitě souhlasím s tím vymizením toho spisovatele z toho veřejného diskurzu ve smyslu, že když se bude řešit nějaké zásadní společenské téma, na debatě ani ve veřejnoprávním médiu určitě nebude u panelu sedět spisovatel nebo spisovatelka, ale přitom myslím si, že ty nejmladší generace čtenářů, čtenářek, kritiků, kritiček vlastně zaměřují svojí pozornost na takovou tu angažovanou funkci literatury, že ta literatura se má vyjadřovat především k tomu aktuálnímu tématu, řešit dokonce ta aktuální témata, ne je pouze nějak jakoby nadhazovat, ale skutečně řešit, konstatovat.
moderátor
——————–
Což bylo i tématem sjezdu Svazu spisovatelů.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Ano. A je v tom potom taková zvláštní disproporce, a mě samotnou bude zajímat, co se s tím bude dál dít.
moderátor
——————–
Už jsme se vlastně ptali několika lidí a ptáme se i vás, co by mělo celé to literární prostředí udělat pro to, aby naše účast ve Frankfurtu za 3 roky byla úspěšná, protože času je poměrně málo. Honzo.
Jan NĚMEC,
Tak samozřejmě velmi to odvisí od toho, v jaké pozici jste v tom literárním prostředí, myslím, že to bude velká manažerská práce, velká administrativní práce, která bude samozřejmě na MZK a českém literárním centru.
moderátor
——————–
V Moravské zemské knihovně.
Jan NĚMEC,
V Moravské zemské knihovně. Ano.
moderátor
——————–
Ale také i na celém tom prostředí, aby se sjednotilo.
Jan NĚMEC,
Právě. Autoři mají zcela jiný úkol, těm bych všem doporučoval opravdu začít psát a ty náměty, co třeba si s sebou nosí už roky a nepřiměli se je zpracovat, tak si myslím, že není vlastně lepší doba…, ale jak říkáte, a to je takový spojující téma pro mě, protože se mi zdá, že nějaká vstřícnost v českém literárním prostředí je dost vzácná komodita a myslím si, že jí teď bude hodně potřeba, takže myslím si, že pokud se podaří se semknout a nějak se shodnout na tom, ani ne tak, kdo do toho Frankfurtu má jet, protože věřím, že to je tak velká akce, že tam pojede téměř každý, ale spíš, jak chceme působit, že chceme, a omlouvám se za to klišé, táhnout za jeden provaz, tak jestli na to někdy byla doba, tak myslím, že to je teď.
moderátor
——————–
Blanko, je totiž velmi zajímavé pozorovat českou literární scénu, že ona je schopná v posledních letech vyprodukovat víc skandálů než česká rapová scéna, což už jenom z podstaty věci je dost podivuhodné.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Podivuhodné na tom je hlavně to, mám pocit, že ti lidé, kteří se do toho zapojí nejvíc, tak se pak ukáže, že v podstatě nejsou čtenáři, ale jsou jenom těmi glosátory, když si vezmeme, kdo všechno se vyjádřil k odkazu Milana Kundery, nebo kdo všechno vstoupil do debaty, diskuze kolem tzv. kauzy Mornštajnové a Toy Box, tak o to čtenářství tam šlo až v poslední míře, to je zajímavé. A je to další paradox, že tady pořád mluvíme o tom, že ta literatura se vytrácí z toho veřejného diskurzu, nebo ztrácí tu sílu toho slova, ale přitom tady pořád panuje taková představa,… ale jako vyjádřit se k ní může a má každý, že se každého nějak dotýká, tak vlastně je to takový zajímavý paradox.
Jan NĚMEC,
No, jestli můžu jenom dodat jako detail, jo, a je to trochu jako střelba i do Českého rozhlasu, tak se omlouvám, ale já si pamatuju, že já jsem vlastně nikdy nebyl ve vysílání Českýho rozhlasu v souvislosti s nějakou konkrétní knihou, buď to bylo, že zemře spisovatel, nebo to bylo, že kritička obviní slavnou spisovatelku, že vykradla osobní příběh výtvarnice, vždycky jsou to nějaký z hlediska literatury prostě…
moderátor
——————–
Kauzy.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Také bulvár v podstatě, literární bulvár.
moderátor
——————–
K čemu byste, teď můžete začít, takže k čemu byste chtěl být přesně pozván?
Jan NĚMEC,
No, tak já vlastně bych byl rád, kdyby třeba Radiožurnál nějakým způsobem reflektoval ne skandály, ale to zajímavý, vlastně jako zevnitř toho oboru ve smyslu nějakýho obsahu.
moderátor
——————–
No, tak když to nebude Radiožurnál, tak to budeme mít teda….
Jan NĚMEC,
Tak Vltava, ta je samozřejmě něco úplně jinýho než Radiožurnál.
Blanka ČINÁTLOVÁ,
Ale mě třeba na těch kauzách odborně zajímá, a to mně připadá jako zajímavý, když člověk odloupne takový ten masochismus, že by měl číst ty komentáře, že to je vlastně velmi zajímavá debata o tom, co je podstatou literatury, do jaké míry literatura recipuje nějaké motivy, témata, jestli skutečně platí to slavné Kunderovo, lidí mnoho, myšlenek málo, všichni si je navzájem vypůjčujeme a krademe a podobně. A o stavu literatury se z podobných debat máme šanci dozvědět velmi mnoho. Musím říct, že tohle mě fascinuje, ale taky se to nějak zvlášť nereflektuje, vždycky se to vlastně vrátí k nějaký tý senzační povaze toho vyprávění, což je škoda….
moderátor
——————–
Blanko, když se vrátíme zpátky k té otázce, kterou už zodpověděl Honza, to znamená, co z vašeho pohledu teď čeká, nebo by mělo čekat literaturu v nejbližších letech před frankfurtským veletrhem?
Blanka ČINÁTLOVÁ,
No, určitě souhlasím s tou jednotou, o které Honza mluvil, když si představím, že nejsem, ale když bych měla rozhodovat o nějakém dramaturgickém řešení, pro mě by vlastně nejdůležitější, nejzásadnější a nejnáročnější otázka byla, jak tu českou literaturu prezentovat, to je to téma, které není jenom lokální, není naše, ale máme naději, že osloví někoho za těmi hranicemi, protože když se podíváte třeba na ty nejprodávanější autory, autorky, kde je nezpochybnitelná určitá rovina literární kvality, takže teď nechávám stranou takový ten vyloženě čtenářský mainstream typu nějakých detektivek a fantasy a podobně, což je mimochodem velmi úspěšný žánr české literatury v prodejnosti, tak myslím, že ve většině případů jsou to romány Šikmý kostel, Žítkovské bohyně, texty Mornštajnové, ale i třeba Hájíček, Bolavá, kde si myslím, že ta síla toho vyprávění je skutečně ukotvená v tom regionu, a teď to myslím metaforicky, že je to nějaký zásadní časoprostor, který rezonuje pro čtenáře, který má o tom časoprostoru, který vzhledem k tomu má nějaká třeba očekávání, to neznamená, že ho zná a vlastně kladu si otázku, co by třeba, a teď to beru jenom jako příklad obecný, co by takového amerického čtenáře nebo belgického čtenáře mělo zajímat na románu jako jsou Žítkovské bohyně, v jednom z nejúspěšnějších románů, což by to pak vracelo k té otázce, jestli ta nabídka dramaturgická, co a jak a jakou českou literaturu tam prezentovat, má jít přes ty úspěchy, protože samozřejmě to, co rezonuje na tom domácím poli, nebude rezonovat v tom zahraničí a tohle je strašně těžký rozhodování. Nechtěla bych u toho bejt.
moderátor
——————–
Honzo, mimochodem, co se týká dramaturgie, tak vy vnímáte, že to by mělo opravdu projít nějakou velmi širokou debatou, anebo naopak by měla být trošku užší právě proto, aby se to nerozplizlo, myslím tím výběru toho, kdo by se měl objevit na frankfurtském veletrhu a jakou formou podpory, aby se nerozplizlo do všechno a nic.
Jan NĚMEC,
Konkrétní praktická odpověď je taková, že vlastně ta kandidatura pracuje s nějakou dramaturgickou radou, kde je asi 25 členů, já jsem taky součástí, a tam si myslím, že ta obsahová část by měla být komunikovaná. Jak přesně to bude probíhat, kolik přesně autorů pojede, to podle mě v tuto chvíli nikdo neví, ale když si vzpomenu jenom na to, kolik autorů bylo v Lipsku před pár lety, tak předpokládám, že v tom Frankfurtu jich bude ještě víc, a už tam jich bylo hodně.
moderátor
——————–
Budeme zvědaví především na to, jak se spojí celá literární scéna a jak se ten systém bude vylepšovat. My to budeme samozřejmě sledovat a děkujeme, že jste přišli do Akcentu, který se věnoval mezinárodnímu přesahu české literární scény a ve studiu s námi byli literární historička z Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, to je krásně dlouhé, Blanko, Blanka Činátlová. Děkujeme.
A spisovatel a šéfredaktor časopisu Host Jan Němec. Díky moc.
Přidejte odpověď