ČRo Dvojka – Jak to vidí
O své názory se s námi dnes podělí spisovatelka a malířka Lenka Horňáková-Civade. Já vás vítám opět na skok z Francie, dobrý den.
Zamyslíme se zejména nad tím, co znamená politická samostatnost, jaký je pohled Francouzů na naši historii. A řeč bude také o projektu Vila Bohéma. Zita Senková přeje nerušený poslech. Česko oslavilo 35 let svobody. Jaké jsou, paní Horňáková-Civade, vaše dojmy z naší vlasti, právě 35 let po pádu komunismu?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Já si myslím, že je velmi důležité, že si to stále připomínáme, protože kdo říká 35 let, tak říká už jedna generace. A je spousta lidí, kteří se narodili v demokracii a mají pocit, že to je samozřejmost. A my si musíme připomínat, že to vůbec není samozřejmé, mít svobodu a demokracii. A jak to vlastně začalo a z čeho vychází ta naše současná situace. Pro mě je to nesmírně důležité si to připomínat.
Zita Senková, moderátorka
——————–
A naplnily se za těch 35 let vaše tehdejší představy, touhy o životě? Jaké možnosti vám osobně, Lenko, otevřel listopad 89? Vy jste byla v prvním ročníku na vysoké škole.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Já jsem přišla v září do Prahy. Oslavila jsem osmnáctiny a spadla zeď. Takže vidíte, že to je opravdu dárek k narozeninám. Vstup do dospělosti. A vy jste mluvila.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Vy si umíte teda vybírat dárky taky.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Já si ho nesmírně cením. Opravdu ráda bych měla takové osmnáctiny několikrát v životě. Ale vy jste říkala, jaké se naplnily i touhy, jestli se naplnily. Já vlastně si nedovedu představit, jaké jsme měli touhy před tím pádem, myslím si, že byly velmi.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Nebo představy.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, to byly sny, které byly vlastně nenaplnitelné nebo nesplnitelné. Já, co jsme mohli vlastně, jakým způsobem jsme mohli snít? Mít větší jablko než soused? Najednou se otevřely možnosti, o kterých jsme ani nesnili. Takhle asi bych to chtěla říct. Takže najednou jsme mohli začít dělat něco, chovat se, cestovat, přemýšlet. Přemýšlet způsobem, který byl úplně nový. A samozřejmě, že se nenaplnily všechny naše sny a touhy. Vždycky bude někdo nespokojený a vždycky může být všechno lepší, ale může být i základ. Tady je ta možnost.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Jak se ve vašich očích proměnila třeba politická kultura nebo vůbec kultura ve společnosti? Když se ohlédnete, byť vy už mnoho let vlastně vy jste si tedy, vy jste zažila pád berlínské zdi, sametovou revoluci. Nejenom samozřejmě v Praze, v celé České republice. Pochopitelně ještě v tehdejším Československu. No a pak jste vystudovala a odjela do Francie.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Já jsem velmi rychle začala jezdit mezi Prahou a Paříží. To je pravda. A vlastně mám ten dvojí pohled a postupně ten dvojí pohled se promítá v tom, kdy říkám, kde je u mě doma. Teď, když říkám u mě doma, tak musím položit čárku a doplnit, jestli mluvím o České republice, anebo o Francii. A ty dva domovy se prolínají. Nejsou už oddělené jako kdysi, by mohly být pro spoustu lidí, takže je to pro mě svobodná volba. Já mohu si samozřejmě odjet do toho či onoho domova, jak se mi zlíbí. Ale jaká byla ta první otázka? Ta byla zajímavá totiž, já tady povídám o svých vlastních prožitcích, ale.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Proměny vůbec politické kultury, kultury mezi lidmi, ta atmosféra. Možná vy jste vlastně nedávno i z dalšími autorkami vydaly knihu v překladu Holky z Východu, Ženský na Západě. Tak možná i tam se odráží ta zkušenost těch 35 let.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Přesně tak. Tady v této knize, která zatím existuje pouze ve francouzštině, tak vlastně 8 holek z Východu jsme všechny narozené před pádem zdi v tom našem, jak se říkalo východním bloku. Takže jedna Slovenka, Maďarka, Bulharka, Rumunka, Ruska, Běloruska Polka a tak dále, Srbochorvatka a já. A každá jsme napsaly povídku nebo jakýsi příběh na volné téma by se dalo říct, ale všechny jsme ho samozřejmě situovaly přesně do toho okamžiku, kdy se, kdy proběhly tady ty obrovské proměny, jak ekonomické, tak pro nás vlastně o té svobodě, o tom jak jsme žili předtím, jak se žilo. Pro Francouze je to velký, vždycky velký objev, protože ta zkušenost je nepřenositelná a literatura je poměrně silný a schopný nosič tady těch dojmů a prožitků. Ten celý ten soubor je nesmírně zajímavý, protože každá se na to díváme z našeho svého vlastního pohledu. A přitom je tam jakýsi společný základ. A všechny jsme se staly spisovatelkami ve Francii. Používáme ten jazyk, jako jazyk každodennosti. A vyjadřujeme se jím a vydávají naše knihy. Takže vlastně je to poměrně velký úspěch těch holek z Východu, z kterých se staly skutečně ženy nebo ženský na tom Západě. A jsme tam zařazené ve společnosti naprosto celkově normálně, bych řekla, ale k tomu, k těm změnám. Pan Masaryk říkal, že je potřeba 50 let, aby se vlastně ta demokracie nějakým způsobem usadila, vznikla, nastolila. A my jsme tady už za polovinou. Vypadá to dobře, bych řekla, ale ještě pořád samozřejmě demokracie nikdy nenastane jako něco, co je definitivního. To je neustálý proces, takže my se nemůžeme uspokojit nikdy tím, co zrovna je. My vždycky musíme dávat pozor na to, co bude.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Mimochodem právě ten motiv boje za svobodu ve smyslu musíme o ní v podstatě každý den bojovat nebo usilovat, snažit se o svobodu, demokracii. To byl takový leitmotiv. Interaktivní, respektive výstavy pod širým nebem v Berlíně, kdesi samozřejmě nejenom tam Němci připomněli pád Berlínské zdi. 35 let svobody a demokracie. Mimochodem Německo dodnes ale nemá hotový pomník právě, co se týče této historie. Lenko, ptají se vás někdy Francouzi na Československo, potažmo českou historii?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Ptají a dokonce kladou otázky, proč ten komunismus vlastně není dobrý. Neustále ta otázka je přítomná, protože ho sami nezažili a mají takovou tu naivní představu o tom, jak vlastně by to bylo nebo mělo být krásné. A ne všichni samozřejmě, ale tahle otázka občas přichází a dokonce teď přichází i z mladší, z mladé generace, pro kterou je to už historická záležitost. A zase je to o té přenositelnosti, zkušenosti a o té schopnosti vlastně vyprávět a sdílet to, co bylo a to, co teď máme a jakým způsobem to chránit a dál vyvíjet.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Přes 40 % naší populace v Česku tvoří lidi narození po roce 1989. Mimochodem těch oslav Sametové revoluce se právě tito lidé aktivně, velmi aktivně účastní. Co byste řekla, které události jsou pro Francouze, řekněme, formativní? Tak něco jako je pro nás nebo byl ten rok 1989 v novodobé historii.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, pro ně je to ten rok o 200 let dřív, 1789. Pořád, pořád, pořád Francouzská revoluce zůstává opravdu takový velký zlom vlastně v jejich historii. A pořád je studován, vykládán a připomínán. Je to opravdu řekla bych, velmi, velmi významná událost. Taková jakoby formující událost pro celý ten francouzský svět a společnost.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Média sledují povolební vývoj ve Spojených státech, kde budoucí 47. prezident Donald Trump sestavuje svůj tým. O tom povolebním vývoji ve Francii toho nevíme příliš mnoho. Jak se daří té nové vládě, Lenko?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, nová vláda, ale nejen i parlament a vůbec francouzská společnost se učí jaksi kompromisu. A to, že to není něco špatného. Francouzi měli zpočátku velmi takový negativní přístup ke kompromisu, protože to považovali za jistou zradu nebo jistou slabost. V podstatě ústupek je viděn jako něco, jakási porážka. A teď ta jejich politická situace je taková, že ten kompromis je nutný. Koalice vlastně je novinka, ale ono je to novinka, řekněme, posledních 50 let od přibližně té páté republiky, protože celá čtvrtá i třetí republika v podstatě byla stejným způsobem stejná situace, jako je ta dnešní. To znamená koaliční debaty, kompromisy, neustále vyjednávání. A oni si trošku odvykli a teď se musí zase zpátky vrátit tady do té situace, kdy opravdu se vyjednává, poslouchá se ten druhý. A naučí se ustupovat a naučí se možná i vysvětlovat daleko víc, proč některé věci chtějí a proč by měly být dobré a proč bychom je měli chtít.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Jak rezonuje ve Francii debata kolem politické samostatnosti? Možná i v souvislosti právě s volbami prezidenta ve Spojených státech.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, ona probíhá ta, vlastně ta debata na dvou úrovních. Politická nezávislost Francie samotné a politická nezávislost Evropy. A teď se vlastně musí nadefinovat, jakým, která je důležitější, anebo jestli jedna a druhá jsou protichůdné. Anebo jestli jdou ruku v ruce. A myslím si, že ta debata je stejná v každé zemi Evropy. A že je teď velmi zrychlená, bych řekla, anebo je to taková urgentní záležitost, že si to musíme rychle uvědomit a nadefinovat, protože máme z jedné strany samozřejmě Putina a z druhé strany Trumpa, kteří oba dva, pokud je něco spojuje, tak je to jistá neláska, ne-li nenávist k Evropě.
Zita Senková, moderátorka
——————–
A jak vnímají vůbec ten výsledek voleb ve Spojených státech Francouzi?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, tak nejsou spokojení, ale oni tam nevolili.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Říká česko-francouzská spisovatelka Lenka Horňáková-Civade. Laureátkou letošní Nobelovy ceny za literaturu se stala spisovatelka Hannkang jako vůbec první Jihokorejka. Švédská akademie ji ocenila za intenzivní poetickou prózu, která se vyrovnává s historickými traumaty a odhaluje křehkost lidského života. Je pro vás, paní Lenko, tato autorka novým objevem?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Naprosto. Já se přiznám, že asijská literatura je pro mě poměrně neznámý kontinent. A hrozně se těším, až si poprvé přečtu tuhle autorku, ale možná dřív, než se pustím do čtení, tak se půjdu podívat do Divadla /nesrozumitelné/, kde jedna italská režisérka vlastně už dává nebo dává, probíhá jedno představení asi její neslavnější knihy Vegetariana. A myslím si, že jsou to zajímavá témata, byť nejsou tak odlišná od těch, které se vlastně řeší v Evropě, ale spíš ten přístup prostě té jiné kultury, jakým způsobem se zpracovávají, tak to mě velmi zajímá. Ale nemůžu říct, že bych, nečetla jsem ji nikdy, takže je to mě objev a jsem docela nadšená, protože jsem ráda, když nám takhle svět něco naservíruje nového a nutí nás, abychom dál objevovali, co neznáme.
Zita Senková, moderátorka
——————–
V díle této jihokorejské spisovatelky rezonují otázky, jako je Útisk nebo Proč se dějí masakr. Jak je možné, že v povaze člověka existuje tolik krutého. Tak jak se díváte vy na zpracování těchto témat?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Já si myslím, že tohle je vlastně antropologická otázka. Ona přesahuje politické uzpůsobení a je právě zajímavé asi sledovat nebo si přečíst, jakým způsobem nahlíží na to ta jiná kultura. Jestli ten jiný pohled vlastně dokáže dát jiné odpovědi, anebo jestli jsme, nebo jestli opravdu ta antropologie člověka je silnější než kultura a politika, ve které potom ten jedinec vyrůstá. To asi bude nejzajímavější. V každé literatuře nebo v každém období jsou tyhle otázky nějakým způsobem řešeny. Střední Evropa to řeší existenciálně Kafka. To jsou jeho otázky. Musil, Broch, vlastně oni jsou tady pořád. Potom jde o to zpracování a z jakého úhlu pohledu vlastně, kdo vypráví třeba příběh. Jestli je to otázka společnosti, jestli je to otázka jedince. Jestli je to tak, to se všechno vlastně dozvím, až ji potkám tedy jako čtenář tuhle autorku. Ale rozhodně jsou to témata naprosto důležitá a zásadní.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Mimochodem, letos je Kafkovský rok. Tak také vás to táhlo, přečíst si znovu jeho dílo?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Také mě to táhlo, přečíst si jeho díla. A možná mě zajímaly i analýzy, a to, jakým způsobem Kafku čteme teď. Je dobré, jak za prvé, se ponořit do jeho díla, které je, si myslím, nevyčerpatelné. A pak je zajímavé pohlížet na to, jakým způsobem ho na něj nahlížíme a jakým způsobem, kolektivně vlastně je to dílo přijímáno. A pořád nám má co říct, jak v té intimní sféře, když jsme sami ponořeni v tom textu, tak právě v té debatě, kdy neustále je inspirací prostě, no.
Zita Senková, moderátorka
——————–
No, teď se zeptám, Lenko na to, jak rezonuje vlastně vaše zatím poslední kniha Amsterdamské vigilie. Vyšla česky i francouzsky. A ptám se proto, že vy jste ji četla nejenom například ve Švýcarsku, ale také nedávno v Havlíčkově Brodě na 34. Podzimním knižním veletrhu. Mimochodem jeho podtitul zněl, Babylon příběhů. Tak jaké otázky jste dostávala z publika?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, jedna z nejčastějších otázek je, jestli se skutečně potkali. Ta realita je velmi přítomná nebo ta chuť, aby se skutečně potkali. Ale k tomu já nemám ten historický důkaz nezvratitelný.
, moderátorka
——————–
Tady jenom vysvětlíme, kdo knihu nezná. Jan Amos Komenský a Rembrandt.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Takže já jsem vlastně zasadila ten román do Rembrandtova ateliéru. A samozřejmě Komenský je mu modelem. A mě zajímala jaksi zboření té je hierarchie, kdy vlastně malíř je ten pán, ten mistr a model je jenom jeho slouha. Jaksi mu slouží k tomu, aby se vyjádřil. Takže vlastně celý ten dialog je postavený na dialog a monolog. Monolog každého je postavený na jakési vzájemnosti a reciprocitě. Nejen té důležitosti nebo výběru témat, ale to, jak vlastně je řeší. A oba dva nejenže historicky jsou podle mě geniové a neustále nám mají co říct. Ale jsou to také nositelé. Rembrandt, samozřejmě toho, co je obraz a Komenský toho, co je slovo. A to je otázka, která zůstává pořád nezodpovězená. Co bylo první obraz nebo slovo? Takže vlastně tohle mě zajímalo, když jsem se pustila jaksi do toho rozhovoru tady s těmi dvěmi postavami.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Glosuje spisovatelka, malířka a také francouzská rytířka, nositelka Řádu umění a literatury Lenka Horňáková-Civade. Lenko, vy mnoho let žijete ve Francii. Nyní ale začínáte měsíc v Brně, který strávíte, a to v rámci spolupráce Moravské zemské knihovny, města Brna, Francouzského institutu a města Larochel. A je to projekt Vila Bohéma. Tak co vás čeká? Je to vlastně takový měsíční výměnný pobyt autorů, ilustrátorů, překladatelů.
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Je to program, který se teď dává do pohybu. Myslím si, že je velice dobrý nápad udělat výměnný pobyt. Vždycky je to na měsíc. Ilustrátoři, překladatelé, spisovatelé, jak jste uvedla. Vždycky je to vlastně Francouz, který přijede do Brna. A někdo z České republiky přijede, pojede na měsíc do Lehošel. Já jsem vlastně taková podivná výjimka, protože jsem jak Češka, tak Francouzka. Takže ale v Brně mě čeká práce na projektu, který se jmenuje Já Evropa, který, na kterém pracujeme společně s divadelní společnosti /nesrozumitelné/, který má sídlo v Orleán. A je to vlastně jakýsi monolog Evropy, ženy, bohyně kontinentu, protože mám pocit, že každý má nějaký názor na Evropu, aniž by věděl přesně, o které Evropě vlastně mluví. A měla jsem jakési poměrně silné nutkání jaksi ztvárnit, zhmotnit, zmaterializovat a dát jí slovo. Takže je to takový projekt, kdy mluví ona sama a říká nám to, co má na srdci.
Zita Senková, moderátorka
——————–
A co vy máte na srdci, co se týče Evropy? Jak vy jí vnímáte náš, jak se říká, starý kontinent. Jak se změnila ve vašich očích, třeba za těch 35 let?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Podle mě zkrásněla. Má hluboké vrásky, ale ty měla vždycky. Pro mě je Evropa nutnost. Je to, za prvé, je to krásný kontinent. A pokud mluvíme o politickém projektu, tak si myslím, že je to to nejhezčí, co se vlastně vůbec podařilo, protože je hrozně bláznivý. Jak chcete spojit tolik rozdílných kultur a historií a říct jim, žijte spolu a mějte se rádi. Jak? A v podstatě to funguje. Samozřejmě, že to může být lepší. Samozřejmě, že musíme neustále právě vymýšlet, jak to dělat, aby to drželo. A je to každodenní práce, ale když se nad tím zamyslíte, tak je to naprosto bláznivá myšlenka, která v podstatě funguje. A to si myslím, že je nesmírně jako, já jsem pořád nadšená. To neznamená, že nemám kritického ducha a že nevidím, kde to prostě vázne. A administrativní problémy, byrokratické problémy a tak dále. Ale pokud jdeme skutečně k tomu základu, tak je to pořád to nejhezčí, co v podstatě máme.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Řekla jste, že Evropa má ve vašich očích vlastně vrásky, tak proč, co ji trápí? Co jí dělá ty vrásky?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, my jí děláme ty vrásky samozřejmě. Sami sobě si děláme ty vrásky, protože zase je to o tom kompromisu a o té schopnosti ustoupit z nějakých svých přesvědčení nebo požadavků, nároků, abychom mohli žít všichni společně. A já netvrdím, že je to jednoduché. Takže je to, ale teď nás tlačí právě ten vnější svět. Evropa je najednou poměrně dost osamocená, když se na to podíváte z toho opravdu velkého úhlu pohledu, z té vzdálenosti. Začíná být, začíná být sama, ale neustále jaksi vyvolává touhy. Všichni by ji chtěli zničit a přitom jí všichni závidí svým způsobem. Evropa je opravdu velmi taková planetární anomálie, takže tohle je opravdu hodně dlouhé téma, proto jsem se pustila do psaní. A ona, dívám se na ni z jejího vnitřního pohledu, protože ten vnější pohled, takovou tu geopolitiku a tak dále, to je popsáno, komentováno velmi často. A právě tam ona se kouskuje na ty historické politické, ekonomické aspekty a tak dále. A tam k tomu já nemám co dodat. To si můžeme opravdu přečíst v novinách téměř každý den. Jenom bych možná ráda požádala novináře, aby neříkali kvůli Evropě, ale občas našli článek, kde můžou říct, díky Evropě.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Myslíte, že převažuje spíše to negativní, na co se poukazuje například v médiích?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Myslím, že jo, ale je to podle mě postavení rozmazlených dětí.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Jsme rozmazlené děti?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Jsme rozmazlené děti samozřejmě.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Kdybych zůstala ještě teda u toho, u těch vrásek našich evropských. Tak lifting, jaký bych byl nejlepší, jak vlastně pečovat lépe o tu Evropu, o ty evropské hodnoty, kterými se velmi často zaklínáme, hlavně politici, co můžeme udělat?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Naplňovat je, naplňovat ty hodnoty.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Lenko, o Francii, kde žijete mnoho let, se léta říká, že spolu s Německem je takovým nebo byla motorem evropské integrace. Platí to ještě?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
Francie si klade tuhle otázku, jestli to platí. Což si myslím, že je dobře, že si kladou tuhle otázku a že už nejsou jenom v té uspokojenosti toho, že my jsme takový, ale ptají se, jestli skutečně takoví jsou. A podle mě je to základ toho, že začnou být skutečně evropští. Takže ta dvojice samozřejmě byla silná ekonomicky, ale právě třeba tím naplňováním těch hodnot si nemyslím, že bychom my, třeba jako Česká republika byli někde na chvostu. Takže to, že se nějakým způsobem začnou přesouvat síly uvnitř Evropy, není vůbec špatná věc. Myslím si, že ten dialog a dokonce jaksi ocenění těch ostatních partnerů na jejich skutečné výši, že je důležitý.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Vy budete pracovat nyní měsíc v Brně na textu, Já Evropa. Nakolik toto téma evropanství, třeba i ty hodnoty reflektuje francouzská literatura, vaši kolegové ve Francii?
Lenka Horňáková-Civade, spisovatelka a malířka
——————–
No, není to úplně běžné. Není to téma, které by bylo úplně, řekněme, první, ale ono je to vždycky tak, že kolem sebe máte lidi, kteří jaksi se přitahují vzájemně, takže já jsem v hloučku, řekněme, lidí, kteří mají velmi silné evropské cítění a je to pro nás téma důležité. Ale v té společnosti, v té každodenní to samozřejmě není, není tak, že by na tom, na Evropu myslela každý den v tom každý tak jak si. Tak, jak bych si možná přál.
Zita Senková, moderátorka
——————–
Tak ať se vám daří, přeji pěkné pero nebo spíš klávesnici v dnešní době. Lenka Horňáková-Civade česko-francouzská spisovatelka a také malířka byla hostem dnešního vydání. Mějte se krásně, na slyšenou.
Přidejte odpověď