ČRo Plus
Moravskoslezský kraj můžeme považovat za příklad úspěšného využití evropských fondů při řešení ekonomických a sociálních výzev, zjistil tento týden server iRozhlas. Podíváme-li se jen na růst HDP, dokázal původně nejchudší region v zemi za posledních 20 let vystoupat až na celorepublikový průměr. Znamená to, že se ve Slezsku a na severní Moravě jde správným směrem? Hostem Interview Plus je dnes nakladatelka, překladatelka a spisovatelka, která se do povědomí čtenářů zapsala trilogií Šikmý kostel a knihou Životice Karin Lednická. Dobrý den.
Tak kdybychom posuzovali kraj jenom podle výše HDP, jde všechno správným směrem?
Karin LEDNICKÁ, spisovatelka, nakladatelka, překladatelka, autorka třídílné bestsellerové série Šikmý kostel
——————–
Já si asi netroufám posuzovat kraj jako celek, já bych zůstala, s dovolením, u sebe, to znamená v Karviné, tam, kde se orientuju a pobývám nejčastěji, tam bych považovala tvrzení, že jde všechno správným směrem, za poměrně dost odvážné.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
A proč ne?
Karin LEDNICKÁ,
Nevím o tom, že by se tam něco významně pohnulo tímto směrem. Já jsem nečetla tu studii nebo ten materiál, na který se odvoláváte, takže to se omlouvám, nemůžu se k tomu nějak vyjadřovat, ale to, co vím, je to, že na Karvinsku se sice uvažovalo o nějakých projektech, ale pokud vím, tak jeden je v jednání, řekněme, a žádný další už o tom nevím, že by se měl chystat. Takže já, pokud jde o Karvinsko, tak si myslím, že tu větu, ten závěr aplikovat nelze.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Dá se aspoň říct objektivně, že by se zlepšil vzduch ovzduší, že by se zlepšily socioekonomické poměry toho kraje nebo toho Karvinska, když se ho budeme držet?
Karin LEDNICKÁ, spisovatelka, nakladatelka, překladatelka, autorka třídílné bestsellerové série Šikmý kostel
——————–
Vzduch se zlepšil samozřejmě jednoznačně, protože ty 2 000 gramů prachu, které tam kdysi padaly, tak ty už tam samozřejmě nepadají. Souvisí to i s tím, že doly se postupně uzavírají a funkční už je jen jeden a ten je na katastru Stonavy. Takže vzduch se opravdu velmi zlepšil, zotavila se příroda, což je velmi překvapivé pro všechny přijíždějící, kteří přijíždějí s vizí černé země, tak vidí zelenou zemi. To je velmi podstatný rozdíl. Ano.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Ivo Vondrák, bývalý hejtman Moravskoslezského kraje, dokonce řekl, že v Moravskoslezském kraji je třikrát více IT pracovníků než pracovníků nebo zaměstnanců v těžkém průmyslu. Tohle byste podepsala?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Já nevím, kolik pracovníků je v IT průmyslu, to opravdu nedokážu doložit. Vím, že bývalý hejtman Vondrák se tímto oborem zabýval předtím, než vstoupil do politiky, takže určitě je to něco, čemu věnuje velikánskou pozornost.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Já myslím, že tam jde spíš o tu vzdělanost, o to, jestli neodchází z kraje mozky, jestli tam zůstávají lidé, jestli pracují také v jiných než dělnických profesích nebo průmyslu.
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Jo, takhle jste to myslela, aha, to jsem nepochopila. Samozřejmě, že jeden z největších problémů tohoto kraje a Karvinska, protože zase se vracím tam, kde se cítím aspoň trochu kompetentní o tom mluvit, samozřejmě, že je obrovský problém odliv mladých lidí a vzdělaných lidí, já teda přispěju aspoň jedním číslem, když jedna studentka gymnázia karvinského dělala před časem průzkum mezi svými spolužáky a ptala se jich, jestli chtějí zůstat až do studují střední vysokou školu, jestli chtějí zůstat v Karviné, tak jí kladně odpovědělo 8 %.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Takže myslíte, že tam nenachází pro sebe to potřebné zaměstnání?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ne, to je ten důvod, proč odcházejí.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
No, a v tom případě udrželo by tam lidi další, třeba továrna, tak, jak se teď řeší v Dolní Lutyni, kterou obhajují politici jak na kraji, tak třeba z ministerstva průmyslu a obchodu, lidé tam proti tomu protestují, ale oni operují množstvím těch dalších míst, tuším, že říkají, že tam bude až 7 000 pracovních míst, ty by pomohlo?
Karin LEDNICKÁ,
No, nevím, čemu by to pomohlo, ale já bych neřekla, že problém tohoto kraje je nezaměstnanost, ale nezaměstnatelnost, protože když se budeme zabývat jenom tím prostým číslem, zaokrouhleně 10 %, tak analyzujeme ho, tak zjistíme, že část z tohoto čísla představují havíři nebo horníci na rentě, kteří se v tom číslu ocitli jakýmsi administrativním úkonem, protože to je velmi specifická skupina lidí, tak se to vyřešilo takhle. A velmi významnou část z toho procenta představují lidé, kteří jsou dlouhodobě na dávkách a nemají ani vzdělání, ani kompetence k tomu, aby si práci získali nebo následně udrželi, takže ten problém vidím, že je poněkud jinde. A viděla jsem před několika měsíci i zprávu, která vyšla právě z Moravskoslezského kraje, tedy z vedení, ona nebyla vydána veřejně, ve které se jednoznačně konstatuje, že každý rok ubývá lidí, kteří by mohli pracovat, nebo obráceně, že se zvyšuje poptávka ze strany zaměstnavatelů.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Kde vidíte příčinu té nezaměstnatelnosti, začíná to už třeba na základních školách?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ano, na to existují i nějaké analýzy, ona jejich část už byla zveřejněna, myslím si, že částečně příčinu toho problému můžeme vidět právě v tom, že, v sociálním složení, řekněme, města, protože tam je už třeba druhá, třetí generace závislá na dávkách a tam potom ta vůle po vzdělání nebo motivace k tomu získat si zaměstnání, začít pracovat je téměř minimální.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
No, a dalo by se vystoupit z tohoto začarovaného kruhu. My jsme třeba natáčeli v jedné z ostravských škol, kde měli naopak velmi dobrý program, který inkluzivně vzdělával děti, zapojoval i romské děti výborně do té výuky, nebyl tam rozdíl, tak, jak se někdy mluví o segregaci ve školách, tak tohle to jsme našli na Ostravsku, je to třeba výjimka, co jsme tam natočili?
Karin LEDNICKÁ,
Tak to je Ostrava, to je něco jiného, Ostrava a Karviná jsou dvě velmi rozdílná města.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
I když jsou tak blízko u sebe?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ano, jsou velmi rozdílná. To je to, co já občas glosuju, že jediné, co tato dvě místa spojuje historicky v současnosti, je to uhlí, které pod nimi leží, jinak to jsou dva naprosto rozdílné světy. A ono to z Prahy někdy může opravdu vypadat, že jsou si podobné, ale nejsou. Řekla bych, že situace na školách v Karviné, já to vím jenom z toho, co slyším, je tam problém, jsou tam všechny ty problémy, které tady s tímhle tím, z tohoto vyplývají a samozřejmě paní učitelky se velmi snaží, dělají, co můžou, ale to je spíše chyba systému, než čehokoliv jiného.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
No, a co by tomu systému tedy pomohlo?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Já vám řeknu příklad, protože já se necítím být kompetentní k tomu, abych tady organizovala sociální politiku státu, já půjdu zespodu, já vždycky ke všemu přistupuju zespodu. Takže jistě by pomohla třeba větší informovanost lidí o akci Milosrdné léto, protože vím od nich, že o tom vůbec nevěděli, že jim to proteklo mezi prsty. Tohle by pomohlo. Pomohlo by, a věci tady tohoto typu by určitě byly mnohem více nápomocné než represe, to znamená posilování hlídek městské policie, které procházejí těmi čtvrtěmi a vznikají někdy konflikty a situace, které ty věci neposouvají dobrým směrem.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Vy sama jste otevřeně vystupovala i proti dalším projektům. My jsme tady mluvily o té Dolní Lutyni, ale jedna ta továrna by měla vyrůst i na dohled kostela svatého Petra z Alkantary, tedy toho vámi popisovaného a proslaveného Šikmého kostela. Jakou jinou alternativu na oživení regionu byste tedy preferovala, když to nemají být továrny?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
My se pořád točíme v tom kruhu, že jediné, co může pozvednout tady tenhle ten region, je továrna.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Na to se vás právě ptám…
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Já neříkám, že to je váš názor, to byl vstup do odpovědi, protože ono vlastně žádné jiné návrhy nezaznívají, ne od vás, ale od těch, kteří jsou kompetentní k tomu, aby něco navrhovali a potom to realizovali, takhle jsem to myslela. A to, co jsem navrhovala v souvislosti tady s tímto územím, byla právě podpora turistického ruchu, protože ono opravdu tam přijíždějí desítky tisíc lidí, kteří si tam nemají vlastně ani kde koupit kafe, není tam vybudovaná ubytovací kapacita, ti lidé musejí dojíždět do Ostravy, a to jsem říkala, že je velká škoda, kterou si nechává město protékat mezi prsty, tím spíš, když ta fabrika by vyrostla přímo naproti kostelu, tedy v dohledové vzdálenosti od kostela, který se stává významným centrem návštěvnosti, jezdí tam školní výlety, a je to, až bych řekla, teďko plíce celé té oblasti, protože je to čerstvě zotavená příroda, kde jsou tisíce vzrostlých stromů, pozůstatky toho města, které tam stálo. Takže položme si otázku, jestli v roce 2024 se opravdu máme realisticky bavit o tom, že zplanýrujeme takhle obrovské území zelené se vzrostlými stromy a postavíme tam fabriku, když všude kolem jsou skutečné brownfieldy.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Jak daleko je vámi iniciovaná oprava památníku 235 obětem důlního neštěstí z roku 1894, kterou začíná vlastně celá trilogie Šikmý kostel?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Finišujeme, už konečně, protože já jsem po 3 letech marného úsilí se rozhodla to zorganizovat sama, protože letos je kulaté výročí a chtěla jsem, aby bylo upomenuto už důstojně, tedy důstojně vyhlížejícího památníku, takže spolupracuju s několika restaurátory a písmomalíři a kameníky, kteří velmi usilovně teď pracují na tom, aby 14. června, to znamená v den toho výročí, jsme už mohli si připomenout to, co se stalo u toho památníku v podobě, jaký měl kdysi, když ho postavil hrabě Larisch.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Proč jste vlastně neuspěla se žádostí o opravu na úřadech?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
To se ptáte špatného člověka.
, moderátorka
——————–
No, tak jak vám odpovídali?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
O lhostejnosti.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
No, a když se hledaly peníze třeba na výkup velkokapacitního vepřína na místě bývalého koncentračního tábora Romů a Sintů v Letech u Písku, brzdil celou tu snahu fakt, že šlo o uctění památky menšiny, která nebyla ve středu zájmu politiků, alespoň dnes to tak tedy otevřeně někteří přiznávají. Máte pocit, že třeba horníkům se vlivem degradace jejich profese za doby komunismu stalo něco podobného, že proto ty úřady jsou tak laxní?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Já bych řekla, že ta příčina je někde jinde, a to bychom tedy asi seděly dlouho, kdybychom to měly analyzovat opravdu podrobně, ale popsala jste jednu z těch možných příčin, protože hornictví jako takové bylo samozřejmě komunistickým režimem stavěno na piedestal, to, co se odehrávalo za tím, ve skutečnosti bylo samozřejmě odlišné, protože nemůžeme přece předpokládat, že propaganda říkala pravdu. Po roce 1989 některé procesy kontinuálně pokračovaly a naopak někteří politici si řekli, že teď už to stopneme a začneme s nadsázkou předstírat, že se tady uhlí nikdy netěžilo, že tady žádní horníci nebyli, takže se nám vlastně tady střetávají tyhle ty dva faktory, ale já bych řekla, že je to nezájem, neznalost a v některých ohledech třeba i neobeznámenost s tím, co je důležité, co se tam stalo, protože na území staré Karviné byly 4 nacistické lágry, z nichž jeden potom posloužil jako tábor PTP, takže máme tam i 4 takovéto lágry. A v případě několika z nich opakovaně přicházejí návrhy na to, že by na nich měla stát fabrika.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Kdy se vlastně stalo, že se ta hornická profese, která byla kdysi tak ceněná, vlastně možná by se z dnešního pohledu dalo říct i prestižní, stala tou, na kterou se lidé dívali spíš přes prsty?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
No, jak kde se na ní dívali přes prsty, samozřejmě. A měli bychom začít tím, že hornická nebo havířská profese, protože i v tom je jakýsi rozdíl, je obrovská a nebezpečná dřina. Tímhle tím začněme. A ten proces, o kterém vy mluvíte, podle mého názoru začal opravdu v roce 1945, kdy máme košický vládní program, který, cosi stanovuje a cosi ukládá a tomu bylo všechno samozřejmě podrobeno. A jestliže tady máte režim, který potřebuje miliony tun uhlí, které se musí nějakým způsobem vydolovat, tak provádíte náborové akce, dáváte těm lidem všelijaké prebendy, už od toho roku 1946 začínají soutěže, kde lidé mohli, příklad, vyhrát letecký zájezd do Prahy, což bylo v té době něco naprosto nereálného, to bylo fantastické, to byla obrovská motivace. Takže víme, jak režim uplácí vykonavatele té profese, aby opravdu dělali to, co od nich potřebuje, to znamená narube miliony tun uhlí, že se u toho nehledělo na bezpečnost, což nakonec vyústilo v mnoha desítek obětí, protože důl je příroda, to není fabrika, tam musíte respektovat určitá pravidla, pokud nechcete ohrožovat životy lidí a tohle to se zcela opomíjelo. Stejně tak se nedbalo ani na produktivitu práce, protože i sám Klement Gottwald v roce 1950 přiznává, že navzdory všemu šturmování produktivita je o 25 % nižší, než byla předválečná v roce 1937. Ony teprve tehdy nastupovaly, se začaly hlídat třeba vstupní náklady, to je další věc, že se takhle šturmovalo, a to, co přispělo k té negaci, je samozřejmě ta adorace, ta propagace. Když se podíváte na stránky tehdejšího tisku v tom období, o kterém se bavíme, tak vidíte pořad oslavu hornictví, což samozřejmě ti chlapi, kterých se to týká, brali jako něco zaslouženého.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Není to tedy paradoxní.
Karin LEDNICKÁ,
Protože si to odpracovali. A na druhou stranu to může, ty, kteří jsou vystaveni té propagandě bez znalosti věci, tak samozřejmě mají pocit, že horníkům se dostává nezasloužených privilegií nebo příliš velkých privilegií.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Ale když říkáte, že vlastně byli privilegovaní, chodili na Karvinsko nebo na Ostravsko pro peníze do dolů, to se přece dělo i za první republiky, kdy tam odcházeli lidé nebo mladí kluci z jižní Moravy, protože třeba by byli jako těmi mladšími sourozenci, kteří by museli být pacholky na statku a tak pro jistotu chodili si vydělat sami, vy jste to vlastně popisovala…
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ale to není privilegium.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Ale chodili tam taky za penězi, tak v čem je ten obrovský rozdíl?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Samozřejmě, ale tohle to není přece žádné privilegium. Naopak hornická profese byla vždy otevřená a lidé byli přijímáni, jak jsem to nazvala teďko, když jenom prošli kolem náborové kanceláře, takže to, že měli vysoký plat a potom třeba i nějaké další výdobytky, to nazvěme, to přece není privilegium. To souviselo s náročností a zdravotní zátěží té profese.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Ovlivnilo tohle nějak společnost na Karvinsku, na Ostravsku, to, že tam přicházeli lidé proto, aby si vydělali?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Především stát republika potřebovala uhlí, takže dělala všechno pro to, aby ho někdo narubal. A v roce 1945 navíc pořád byl velký problém s nedostatkem lidí, protože odešli vězni z těch zajateckých táborů, konkrétně v Karviné ze všech čtyř, což byl obrovský propad pracovní síly, takže se hledal, kdo je zastoupí. Dělaly se už tehdy náborové akce, přicházeli lidé, kteří neměli vůbec žádnou kvalifikaci. Fluktuace byla obrovská a dělo se to, co se děje vždy, když někam přichází spousta mužů, ať už svobodných, anebo bez rodin přicházejí, tak samozřejmě vznikl v té době problém s alkoholismem, zejména těch nově příchozích, protože samozřejmě byli vytrženi z domova a neměli co dělat, takže to je ten magický trojúhelník, šachta, hospoda a ubytovna, to je to.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
A tam směřovala ta moje otázka, jak toto ovlivnilo tu společnost a ovlivňuje ještě vlastně dneska, jestli ovlivňuje ještě po generacích.
Karin LEDNICKÁ,
——————–
No, každá ekonomická migrace vždy ovlivní ráz toho místa, ovlivní demografii toho místa, ovlivní spoustu faktorů, takže, a to není jenom tady to, co se dělo v 45., potom k tomu musíme připsat, přidat i třeba lánskou akci nebo tábory PTP, protože síť táborů PTP byla tam u nás zcela logicky velmi hustá, takže, a tohle to všechno se samozřejmě propisovalo do té společnosti.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Pojďme možná si říct, jestli máte pocit, že o ten kraj projevuje, nebo jestli někdo dokáže popsat ještě kromě vás, jestli to někdo dokáže popsat to, co se tam děje, jak třeba fungují regionální média v místě, jestli se o těch věcech dostatečně mluví, aby měl někdo pocit, že je potřeba to řešit?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Já, pokud jde o regionální média, tak tam vnímám jeden z největších deficitů, protože lidé opravdu nemají informace. Ono víme všichni, jaký je současný stav mediálního trhu a zejména s důrazem na regionální média, tam je opravdu velikánská díra a lidé ty informace nemají. A mně by se moc líbilo samozřejmě, kdyby celostátní média měla krajánky, kteří by se mohli věnovat cíleně a soustředěně investigativě, u nás nejenom zpravodajství, takové to, bude nějaká akce, ale opravdu věnovat se publicistice a investigativní žurnalistice, protože neříkám, že v jiných krajích to může být jiné, ale u nás vnímám spoustu témat, kterým by se investigativní žurnalista mohl, a přála bych si, aby se jí někdo věnoval.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Neuvažovala jste, že byste sama se do toho pustila, protože při práci na Šikmém kostelu jste se stala téměř investigativní novinářkou?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ano, ale v historických událostech. A jedna Lednická nemůže dělat všechno. Já bych byla ráda, kdyby se ke mně někdo přidal, to bych si opravdu velmi přála.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Hostem Interview Plus je překladatelka, nakladatelka a spisovatelka Karin Lednická. Jak velký vliv na rozvoj regionu mělo ještě další specifikum, a to je soužití Čechů a Poláků?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Tak nevím, jestli to byl vliv úplně na rozvoj, ale rozhodně na historický vývoj regionu po rozpadu Rakouska-Uherska, to byl jeden z nejzásadnějších vlivů, protože zatímco tady v Praze se slavil vznik samostatného Československa, u nás vznikl spor o to, kudy má vést hranice mezi nově vzniklými státy, který pokračoval vlastně až 2 roky, byla tam osmidenní válka, jí se nesprávně říká sedmidenní, ale ona trvala osm 8, měli jsme tam pokus o plebiscit, který se zvrhl do něčeho, co bylo velmi podobné občanské válce a následné rozhodnutí z července roku 1920 vlastně neuspokojilo ani jednu stranu a od té doby se nám vleče vlastně stoletá, až bych řekla, řevnivost, která je v určitých obdobích přiživována politickým vývojem, ve dvacátých letech můžeme mluvit, a o tom jsem třeba i psala, o velmi, až bych řekla, násilné čechizaci školství v předmětném území, kde výrazně převažovalo polskojazyčné obyvatelstvo, z toho samozřejmě vycházely různé hořkosti, křivdy, nevraživosti a takhle se to oplácelo, řekněme. Dalším významným milníkem tady v tomto ohledu je po Mnichově zábor těšínského Slezska Polskem, což následně vedlo k tomu, že to nebyl protektorát, ale že tady byla říše, protože to bylo polské okupované území, což velmi významně ovlivnilo celý vývoj válečný, i poválečný, protože tady vznikl fenomén volkslisty, který se významně propsal do poválečného uspořádání politického na těšínském Slezsku. A česko-polská otázka jako taková byla velmi, teď nevím, jestli využita nebo zneužita, ale každopádně posloužila komunistům jako prostředek k získání velmi velkého, řekla bych, vysokého počtu hlasů od Poláků na Těšínsku, protože komunisté byli jediní, kdo jim garantoval zachování polského školství, možnosti zakládat spolky a tak dále, zachování té národnosti, jazyka a tak dále, takže tohle to byl významný volební trumf komunistů.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Hraje to roli ještě dnes?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Ano, je to stále přítomno, je to stále přítomno samozřejmě v jiných rovinách, ale aby to nevyznělo, že Poláci jsou šovinisté, já už si na to dávám docela pozor. Takže my tady máme skupinu lidí, která historii vykládá z toho, až bych řekla, šovinistického hlediska, někdy je to velmi nepříjemné, vznikají z toho hádky, přestože ty výklady už jsou mnohokrát revidované v nejnovějším bádáním, tak jsou to lidé, kteří se toho drží a drží se toho velmi vehementně, protože jim na tom velmi záleží, tak jsou hlasití, takže to nakonec vypadá, že jich je mnohem více, než jich ve skutečnosti je a někdy je to docela drsné.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Vy jste právě v několika rozhovorech zmínila, že proti vám sepisují nenávistné články nacionalisté, co vám vlastně vyčítají, když vy ve své knize poukazujete i na nespravedlivé chování, kterého se na Polácích dopouštěli sami Češi?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Říkají mi, že jsem nepřítel Polska, teda kdybych to měla ocitovat, já to nebudu analyzovat, ty jejich výroky, to by tady museli sedět oni, že jsem nepřítel Polska, že plivu do tváře hrdinnému polskému odboji, já samozřejmě nic z toho nedělám, ale myslím si, že prapříčina nebo ten základ těch jejich výpadů, řekněme, leží v tom, že já právě se snažím být co nejobjektivnější a popisovat historii opravdu objektivně, to znamená padni, komu padni, když to řeknu jednoduše, a tady tato skupina lidí je uvyklá jednostrannému výkladu, potom jim vadí všechno to, co není obsaženo v tom jejich oblíbeném narativu.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
A jsou vůbec ochotni o tom diskutovat, vést nějaký dialog, stojí o to vůbec?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Nestojí, to je právě problém, protože mi nedělá problém mluvit s někým, vést disputaci a třeba se i zhádat, jo, ale každá diskuze musí začít tím, že chceme, máme vůli se třeba i pohádat nebo vášnivě diskutovat, ale chceme, kdežto tady to nevidím, ono je to spíše taková zákopová válka, protože když o vás vyjde celostránkový článek v nějakém periodiku a vy nedostanete možnost ani se k tomu vyjádřit, že vás ta redakce k tomu nevyzve, tak nemáte mnoho možností, co s tím dělat.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
No, a když jste mluvila s pamětníky, řekla byste, že u nich stále přetrvává nějaký pocit křivdy, který se třeba vyloženě dědí jako transgenerační trauma?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
U některých ano, navíc ti lidé v tom vyrostli, třeba ta starší generace opravdu vyrostla v jakémsi, přidržím se slova narativ, omlouvám se, byla vychovávaná v něčem, vzdělávaná v něčem. Naopak jim třeba některé věci byly zamlčována, příklad, jedna dáma, Polka mi říkala, já jsem ale vůbec nevěděla, co se stalo v 38., já jsem se to dozvěděla až z vaší knihy, takže, a tenhle ten člověk, když nemá tuto zásadní informaci, tak samozřejmě může nabýt mylný dojem, že některé věci jsou nespravedlivé. Já bych to opravdu shrnula to téma tak, že Češi a Poláci si na Těšínsku ubližovali vzájemně a někdy velmi krutě.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Když bychom se přidrželi ještě odsunu Němců po válce, třeba v Sudetech se tím, vlastně Sudety se připravily o svoje elity. Řekla byste, že se něco podobného stalo i v Karvinsku?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Tak v Karviné, zůstaňme, v Karviné, teda jsme jednoznačnější, protože jinde by to mohlo být trošičku jinak, ano, k odsunu Němců samozřejmě došlo i v Karviné a byla to součást toho mnoho dění té doby. Ano, byly to elity, ano, byli to živnostníci, ano, byl to významný stavitel a samozřejmě se proměnil ráz toho města odsunem tady těchto lidí, stejně tak, jako se proměnilo to město odsunem Čechů před válkou v roce 1938, takže teď jsme najednou ve městě, kde ještě se nestihli všichni odsunutí Češi vrátit, už jsou odsunováni Němci, a to je jiná situace, než kdekoliv jinde.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Co byste si pro Karvinsko přála?
Karin LEDNICKÁ,
——————–
Přála bych si, aby lidé, kteří tam žijí, mohli znovu dojít toho, že jsou hrdi na to, odkud pocházejí, protože uplynulé dekády tady tuto hrdost mnohdy zašlapaly do země. To bych si přála ze všeho nejvíc.
Šárka FENYKOVÁ, moderátorka
——————–
Hostem Interview Plus byla autorka trilogie Šikmý kostel, spisovatelka Karin Lednická. Děkuji za rozhovor.
Přidejte odpověď