18.03.2025 Radiožurnál
Hostem Radiožurnálu je Dalibor Vácha, historik, spisovatel, mimo jiné autor nového Románu o králi českých komiků Vlastovi Burianovi. Vy se zaměřujete na období velké války nebo velkých válek dvacátého století a osudy Čechoslováků v nich. Podle čeho si vybíráte ty osobnosti Čechoslováků, o kterých píšete?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Mě to musí chytit za srdce, takže já když se prostě hrabu v dobových materiálech, tak mě ten příběh chytí a zjistím, že ta postava ještě zajímavější, než to vypadá na první pohled, tak do toho začnu hrabat ještě hlouběji a ještě hlouběji a někdy z toho dole vyleze román, někdy odborná záležitost.
Petr Král, moderátor
——————–
Vy jste psal mimo jiné o Třech králích odboje za druhé světové války. Mašín, Morávek, Balabán nebo třeba o nadějném českém boxerovi Wildovi Jakšovi, který zahynul následně za druhé světové války na palubě bombardéru B-24 Air Force. To jsou zatím ty poslední osobnosti, respektive ty velké osobnosti, o kterých už jsme od vás četli. A teď je tedy na stole Román o Vlastovi Burianovi. Proč právě Vlasta Burian?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Já jsem ho jako dítě miloval ty filmy a pak vlastně, jak jsem, já nevím, dozpíval nebo stárnul, tak jsem začal zjišťovat jeho příběh, že ten příběh nebyl jenom ta hvězda a Lelíček a Ducháček, ale vlastně okolo druhé světové války a po ní ten zlom v kariéře. Pro mě je to největší sešup vlastně jako českého showmana nebo hvězdy v historii vlastně, nebo československého, prostě ten rozdíl mezi tím, kde on, kam on vystoupal a kam až padl, padl mnohem hlouběji než odkudu?
Petr Král, moderátor
——————–
Na jaké období Burianova života Vy jste se tedy zaměřil v tom románu?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Primárně od poloviny třicátých let nebo jsem na, řekněme, od nějakého roku 32, 33 až do vlastně do jeho smrti. Já jsem úplně nešel na ty začátky a ty mě úplně nelákaly, ale prostě vstoupil, vstupujeme se čtenářem do děje ve chvíli, kdy Burian je tou největší hvězdou v Československu.
—-
Mluvíme o Románu o králi českých komiků Vlastovi Burianovi. Vy jste říkal, že se vlastně zaměřujete v románu na to období, kdy už Burian byl vlastně slavný, ale já jenom předskočím to, že on se narodil v Liberci a už v 10 letech se s rodiči vlastně stěhoval do Prahy. Jeho tatínek byl krejčí. Je známo taky obecně, že Burian byl skvělým sportovcem, zejména fotbalistou, brankářem. Srdeční záležitostí byla Sparta, ale on kromě toho fotbalu také hrál poměrně slušně tenis, jezdil také na kole. Proč nakonec u tohoto multitalentovaného muže vyhrálo herectví a bavičství nad sportem?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Já si trošku myslím, že to bylo kvůli tomu, že na tom jevišti, anebo ve filmu on byl ta hlavní hvězda prostě v té jedenáctce Sparty, tak ano, byl v brance…
Petr Král, moderátor
——————–
Jediný brankář.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Ano, byl brankář, ale ty góly nestřílel, určitě patřil k těm oblíbeným hráčům i u publika, ale nebyl to největší hvězda, a to možná jako se odráží i ve způsobu hraní celého divadla a možná i v těch filmech, já, když se na ty filmy koukám, možná jsem potrefenej, ale já tam vidím jenom toho Vlastu, jo? Jarda, Jaroslav Marvan tam tak jako přicmrndává, ale oni ty ostatní, ani to nebyly ty postavy tak dobře napsaný, oni to nebyl úplně exkluzivně herci, opomíjím Marvana třeba, ale on tam dodneška, pořád vysvituje, jakoby byl jedinej, jediný barevný a jako v barvě a ty ostatní zůstali černobílý.
Petr Král, moderátor
——————–
Pomíjím, že Marvan byl jeho podřízený z jeho divadla.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Ale musel, musel toho přicmndávače nebo nahrávače hrát pořád, ale on tím sportem, já jsem vlastně se k Vlastovi dostal přes sport, protože připravuju knížku o Frantovi Nekolném boxerovi a já jsem uviděl fotografii, kde ten Franta s tím Vlastou jsou po zápase v Lucerně, po nějaké exhibici a v tu chvíli jsem si řekl, že ten román napíšu.
Petr Král, moderátor
——————–
No, on tím sportem pojďme přeskočit něco, k čemu se pak ještě vrátíme. Ale on jím poměrně intenzivně žil vlastně i v době, kdy už hrál divadlo, protože ve vašem románu jsem se dočetl jednu z mnoha úžasných historek o tom, jak byl zápas pražského derby Sparta – Slavia přeložen na dobu, kdy už mělo hrát představení a Burian neustále odkládal začátek a odbíhal k telefonu i během představení, aby se dozvídal, jak to derby dopadá.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Ono se tvrdilo, že podle toho teda, když nejdřív hrál a hrál v kabaretech, ale pak měl své vlastní divadlo, a když byl na fotbale, pak už jako divák a vrátil se do divadla, tak všichni poznali, jestli Sparta prohrála nebo vyhrála, protože pokud vyhrál, tak se hrálo třeba o hodinu déle, než ta stopáž toho představení byla, a když prohrál, tak to bylo takové prý bezkrevné. Samozřejmě byl to pořád Vlasta Burian, ale nebylo to ono. No, a samozřejmě jakmile, ano, jeho manželka byla asi určitě na prvním místě, ale jakmile hrála Sparta nebo se něco dělo se Spartou, tak to asi jediný důvod, proč on byl schopen zasahovat do toho představení.
Petr Král, moderátor
——————–
Neměl on třeba nějaké ambice, když už to takhle prožíval, třeba v průběhu té herecké a divadelní kariéry, opět vyměnit divadlo za sport a stát se mentorem, trenérem, rádcem?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Tím směrem ze začátku šel. Já myslím, že on, kdyby, ale on těch peněz měl hodně a kdyby těch peněz měl vážně hodně, tak by tu Spartu koupil a prostě by si jí provozoval. Tak on měl Burianovu jedenáctku, on s fotbalisty jezdil po republice, takže toho sportu tam bylo strašně moc a on měl vlastně ve své vile, jako to v té době, dneska je to poměrně normální. Když budete mít vilu, tak si tam pořídíte posilovnu nebo tak, on tam měl, on tomu říkal mučírna, měl tam svoji vlastní mučírnu.
Petr Král, moderátor
——————–
A samozřejmě i tenisový kurt. On zpočátku prý bavil, když se ta kariéra baviče rozjížděla. Spíše přátele na večírcích, ale pro veřejnost vlastně úspěšně poprvé před diváky vystoupil v jednom z fotbalových klubů v roce 1909. Jaké byly ty další umělecké kroky? On v tom sehrál nějakou roli Karel Hašler?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Tak on vlastně se Vlasta Burian před válkou dostal do takové ne úplně početné skupiny kabaretních umělců v Praze a prostě se strašně vyšvihl prostě jeho způsob komiky, možná v oblíbenosti s ním, komu konkuroval Ferenc Futurista, ale ten byl protokol trošku intelektuálnější, pro to /nesrozumitelné/ publikum a Vlasta prostě se rozjel natolik, že na něj se prostě prodávaly lístky, stačilo mít Vlastu Buriana na letácích nebo na plakátu a hrnuli se diváci, jenže Burian měl takovou jistou nectnost, že nejen kvůli fotbalu, ale on prostě nechodil úplně na ta představení tak, jak měl, že byl třeba, Burian byl v plánu, byl v programu, no, ale nedorazil a měl problémy tady s těmi podnikateli, protože, kabaretními, no, až se nakonec dohodli a zakázali mu, nebo dohodli se, že mu prostě nepodepíšou s ním smlouvu.
Petr Král, moderátor
——————–
A tak si musel udělat divadlo.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Tak si udělal vlastní divadlo a oni udělali vlastně české kultuře té době populární ohromnou službu.
moderátor
——————–
Vlasta Burian. Vyšel o něm nový román. Jeho autor, historik Dalibor Vácha, je teď hostem Radiožurnálu. Zmínili jsme, že Vlasta Burian si musel založit vlastní divadlo, protože kvůli jeho nedochvilnosti a nespolehlivosti ho nikde nechtěli a domluvili se na něj v Praze a nikdo ho potom nechtěl angažovat. V roce 1923 natočil, natočil první film, o dva roky později tedy otevřel to divadlo, ono vlastně ale nebylo jenom jeho?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Ne, on tam… To je tak jako celkem složitá otázka. On tam měl pana Plukovníka, což byl na částečně spolumajitel, částečně provozní, protože Vlasta byl spíš umělecký ředitel a pan šéf a úplně se mu nechtělo řešit jako faktury a nechtělo sem, on teda pak, když měl takový maniakální záchvat, tak tam údajně vlétnul i do účetního oddělení a prostě tam maniakálně kontroloval každou pětikorunu. Ale my dodneška nevíme, jestli to byla role nebo opravdu byl takový maniak. Ono se třeba vypráví o tom, že on byl schopen jako kontrolovat u svých podřízených vyčištěné boty, jestli mají dostatečně vyčištěné boty. Jenže když se podíváte na jeho filmy a přečtete si vzpomínky jeho současníků, tak my vlastně nevíme, jestli on to myslel vážně, nebo to hrál. Nicméně jsou vzpomínky některých jeho zaměstnanců, nejenom herců, ale třeba uvaděček a podobně, které teda na něj nevzpomínali úplně jako na dobrého nebo milého šéfa.
Petr Král, moderátor
——————–
Já jsem se zrovna chtěl zeptat, jaký on byl šéfa, jestli ho kolegové měli upřímně rádi. Vy vašem románu popisujete i nějaké chvilky takového zvláštního nesouladu, ať už to bylo míněno vážně nebo vesele. Třeba s Jaroslavem Marvanem, bylo to mezi nimi složitější?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Bylo to určitě složitější, protože Jaroslav Marvan byl vynikající herec a on cítil, že má na víc, než dělat přihrávače Vlastovi Burianovi, on si vydělal slušné peníze, Burian se ho snažil i přeplácet. Ale jsou tam některé takové podivné, kdy Marvanovi údajně do divadla přišla nabídka, že bude hrát v jiném divadle, Vlasta Burian to údajně nechal stopit. Ale zase druhý den, protože to byla Vlasta Burian, tak nechal jako překvapenýmu Marvanovi zvýšit jako zásadně gáži. A tam je potom, my se k tomu poválečném období dostaneme, ale tam je vidět, že buď se ti ostatní herci báli celkem, správně v těch 50. nebo konci čtyřicátých nebo padesátých let, ale mnoho herců se za ně nepostavilo. Ono je to taky vidět třeba, že ten další z jeho souputníků Čeněk Šlegel, ten dopadl snad ještě hůř než Vlasta Burian a také si to jako nezasloužil, také to nebylo ta žaloba poválečná nebyla natolik oprávněná, aby ho poslala do úplného zapomnění.
Petr Král, moderátor
——————–
Vlasta Burian se tedy, jak už jsme zmínili, prosazoval nejdřív jako bavič na večírcích, přáteli v kabaretech. On s tím pokračoval i v době, kdy už vlastně byl úspěšným hercem, byl tím ředitelem toho divadla, komikem, tak na večírcích bavil prostě lidi. Měl tohle zapotřebí? bylo to z té chuti exhibovat, bavit smetánku nebo v tom byl třeba i nějaký pragmatismus?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Určitě v tom byl pragmatismus. On jako Vlastu Buriana o obviňovat jako z nějaké nižší inteligence nebo nevyčůranosti není úplně dobře. On v tom uměl chodit, on tam uměl chodit, on byl jako showman se vším všudy, nejen na tom, na těch prknech, ale prostě všude. No, ale ta touha exhibovat tam byla taky. U něj se to totiž krásně spojovalo, u něj se spojovala ta touha s tou nutností, to znamená, že on neměl problém se bavit s Janem Masarykem, který mu chodilo divadla, no, ale ten je Masaryk tam chodil, protože ho to bavilo, takže ne, že by to jako nějakou hledal, nějakou protekci, si myslím, ale prostě využil tu, ten moment.
Petr Král, moderátor
——————–
Asi bych neměl tady při rozhovoru s historikem vytahovat nějaké spekulace, ale musím, protože našel jsem to v několika zdrojích, že v podstatě z dnešního pohledu se zdá, že Vlasta Burian trpěl něčím, co známe pod diagnózou Aspergerův syndrom, což tenkrát ještě nešlo úplně diagnostikovat. Co o tom soudíte?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Já se domnívám, že by to mohlo vysvětlovat spoustu z jeho chování. On je ten Aspergdův syndrom, má jako hodně odlesků, hodně možností, je tam prostě to jako jedna široká diagnóza relativně a nějaký problém podobného ražení tam s největší pravděpodobností byl, protože tam jsou ty ohromné rozdíly mezi tou jeho nadšením a tím hraním a tím showmanstvím. A pak on přišel domů a seděl a koukal několik hodin prostě mlčky do zahrady. Trpěl depresemi, a to se nebavíme o tom období, kdy opravdu jako ten jeho život se zlomil, teď se bavíme o období, kdy v těch třicátých letech kdy byl ohromná hvězda.
Petr Král, moderátor
——————–
Takže to byl v podstatě smutný klaun, který když zhasla světla, tak propadal do žalostných stavů?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Asi do jisté míry ano, do jisté míry ano, ono je to takové klišé, ten smutný klaun, ale v tomhle případě bych se ho odvážil i použít.
moderátor
——————–
jaký byl Vlasta Burian, co se týče žen? Protože on zjevně musel mít asi hodně fanynek. Byl záletník?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Já si myslím, že záletník nebyl, on sice měl nemanželské dítě, jeho jediné nemanželské dítě, Emilku, ale poté, co se oženil s paní Ninou nebo Ninou Červenkovou. A tam jenom o tom seznámením je spousta různých historek a člověk tady u takovéhle osobnosti občas ztrácí přehled, co je opravdu legenda, co je pravda. Pak zjistí to, co považoval za největší legendu. Tak je nakonec pravda, tak toho provázela až do konce jeho života. Byla mu věrnou manželkou. To zní teda jako divně, ale prostě ve všech, úplně ve všem. A on byl jí asi zřejmě věrný manžel. Občas nějaká herečka z té doby prostě vystoupila s odstupem 30, 40–60 let s tím, že měla avantíru s Vlastou Burianem. Podívejte se, já jim nechci sahat do svědomí, třeba ano, ani jemu a třeba ano, třeba ne. Takové ty vyprávěnky Lídy Baarové, jak on byl k těm ženám až jako úzkostlivě k nim přistupoval a vlastně se jich bál. Já si myslím, že to docela hrál a jeho manželka zřejmě byla do jisté míry žárlivá, ale on jí to vracel, on jí to vracel, on byl žárlivý na ní, ona když si povídala s Janem Masarykem, tak byl velmi nervózní. A jestli na ní byl závislý. Já si myslím, že to byl takový vztah, který byl jako z obou stran velmi podobný.
Petr Král, moderátor
——————–
No, určitě nějaká forma závislosti tam byla, protože i vlastně z vašeho románu je patrné, že Burian byl schopen čekat tak dlouho, než přijede ona do hlediště, ona musela být, pochopil jsem prakticky na každém představení a pokud nebyla, neviděl ji v její loži, na jejím místě, tak tak dlouho oddaloval začátek, až také představení zrušil. Protože paní Nině kleklo auto a ona nepřijela.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
My to můžeme navázat na ten předchozí vstup s tím možným Aspergerem. Ta závislost nemusela být vyloženě citová, ale mohlo to být jako součástí jeho geniality, protože spousta geniálních lidí má ty dvířka někam jinam. A na druhou stranu já jsem narazil na vzpomínky, že Vlasta se vůbec nepřipravoval na představení, on sice jako scénář byl hotový, lidi chodili do práce, herci to prostě načítali a pak byla generálka, on přišel až na generálku a zjistilo se, že pan šéf neumí nic.
Petr Král, moderátor
——————–
Aha, takže se improvizovalo?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Takže se improvizoval, což improvizoval pořád, ale to úplně nejde, že jo, jako, takže si ho manželka vzala do parády a prostě údajně přes noc to s ním prošla, on přišel na premiéru, ne, že by to byla, on piloval ty představení, jako se pilovaly poměrně dlouho, třeba 10 repríz, než to dostalo nějakého prostoru jako, ale manželka mu pomáhala ve všem a myslím si, že to fungovalo opravdu jako oboustranně.
Petr Král, moderátor
——————–
Vlasta Burian se asi nebál takzvaně pustit chlup nějaké peníze za společnost, protože v knize píšete o legendárních chlebíčkových hostinách ve věhlasném prvorepublikovém zařízení U Paukerta, na které zval osobnosti té doby Emu Destinovou, Emana Fialu, Ference Futuristu, Hugo Hase nebo Voskovce s Werichem a další a další. Jaký byl důvod těch setkání? My už jsme, pardon, zmínili, že on bavil na večírcích pragmaticky různé důležité lidi, ale tohle asi nebyl pragmatický důvod tam poslat kolegy. Co z toho měl?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
On miloval společnost, on prostě evidentně miloval společnost a chtěl se teda jako ukázat, jako on se rád ukazoval to, co má, co vlastní, co může udělat. Ale nebylo to, já teda, to je můj názor, můj názor je, že to nebylo jako vychloubání, on měl radost z toho, že může ukázat, co dokázal a podělit se o to. On byl schopen pozvat celý národní tým československý hokejový prostě k sobě do vily a hostit je tam. Nebyl to člověk, který by byl škrt nebo možná někteří zaměstnanci z divadla s tím by úplně nesouhlasili, ale ve společnosti on byl schopen nejen bavit, ale i pohostit.
moderátor
——————–
My jsme se dostali až na práh druhé světové války, kdy z republiky v tíživých momentech utekli Voskovec, Werich a další a další. Vlasta Burian zůstal. Proč zůstal?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Tak můžeme odpovědět otázku, proč utekli Voskovec s Werichem? Protože oni měli na sobě nakreslený terč. Tam jako po okupaci a po příchodu gestapa pochybuji, že by mohli hrát na to zůstat na svobodě.
Petr Král, moderátor
——————–
A navíc dostali důvěrné avízo, že by bylo dobré, aby rychle zmizeli.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Byli jedni z těch prvních, co by skončili někde v koncentráku, nebo by to bylo s nimi ještě rychlejší? Vlasta tohle neočekával a možná to bylo náladou ve společnosti, ani si nikdo nemyslel, že ta válka bude trvat šest let. I naši emigranti, bavíme se o vojácích, si mysleli, že prostě do Vánoc, takové to do švestek, taková ta klasická fráze. A on neměl s Němci nikdy žádné velké konflikty, on nebyl politicky angažovaný nebo on si to myslel, že není politicky angažovaný.
Petr Král, moderátor
——————–
No, ale to se mu postupem času vymstilo, přestože se to on takhle nevnímal, jak ho ale měnila ta válka a vůbec to, co se dělo tady na protektorátu a později?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
On podle mě během toho válečného konfliktu jako čím dál tím víc lpěl na té zábavě a na tom životě a lpěl a prostě jako, řekněme, pokud nějaký problém, tak ten se stále prohluboval. On se stále více orientoval dovnitř toho divadla. Na filmy. Za protektorátu vznikly jedny z nejlepších jeho filmových komedií. Udělal i trošku krok stranou, že vlastně Zlaté dno a jedna z jeho dalších komedií už nejsou takové ty řachandy, že to nejsou ty jeho one man show, no, doléhalo to na něj, ono na něj doléhala ta realita, strach. Čeněk Šlégl v jeho divadle se snaží zachránit židovskou část rodiny a já pochybuju, že o tom Vlasta nevěděl. On schovává třeba komunistického redaktora, kterému hrozí minimálně koncentrák, tak ho zaměstnává v divadle, čímž ho vlastně chrání. Teď, jestli si to dobře pamatuju, tak Radovana Lukavského, dokonce ať se neznali, předtím vyreklamoval z totálního nasazení v Německu. Já z něj teď nechci dělat žádného jako protinacistického bojovníka, ale prostě ta realita, která nebyla veselá, dopadala i na něj. A pak teda rána přišla v druhé polovině čtyřiačtyřicátého roku, kdy veškerá česká divadla, včetně jeho, byla zavřena, a to byl pro něj ten největší šok.
Petr Král, moderátor
——————–
Ještě než Goebbels z divadla zavřel. Účastnil se i vlastně v průběhu toho válečného období. Vlasta Burian. Třeba těch večírků, na kterých tentokrát byla ta německá smetánka? On uměl výborně německy.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Tak on některé ty předválečné filmy natočil v němčině, nicméně traduje se, je to vlastně dokázáno, že on pak tvrdil, že německy neumí, když ho lámaly, aby hrál pro německé produkce, tak předvedl tak strašnou němčinu, že prostě řekli tohohle ne, on to zase zahrál jako všechno ostatní. Pokud se podíváme do jeho obhajoby po válce, tak on tvrdí, že se účastnil z donucení, účastnil se a neúčastnil se některých, některých těch večírků se určitě účastnil. Obžaloba mu předhazovala nějaké veselé, veselé historky a veselé výstupy za přítomnosti K. H. Franka. Jenomže když se na to podíváme objektivně, a pokud bychom se podívali na ten guest list těch herců a hereček, které tam byli, tak já si nejsem jistý, jestli třeba Zdeňku Štěpánkovi to někdy někdo takhle vyčítal. Rozhodně za to nebyl souzen. Vlasta Burian na tom nebyl úplně jako ideálně, nicméně…
Petr Král, moderátor
——————–
Dopadlo to také velmi smutně. Víte, já nemůžu nevzpomenout jednu skeč, na který, na který jsme se zaměřili i tady u nás v některých vzpomínkách na Vlastu Buriana, a sice to byl skeč, který napsal tehdy pro německý novinář a spisovatel Josef Opluštil. Jmenoval se Hvězdy nad Baltimorem a byl to skeč, ve kterém se Burián coby interpret vysmíval exilové vládě v Londýně. Co tomu předcházelo? Za jakých okolností tohle vzniklo? Ono to tedy znělo, když to člověk poslouchá, tak slyší Buriana a není si jist, jestli to Burian nebo ne.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Zní to trošku jako jeho imitace. Oni ho doslova naháněli, protože on byl pro ně zlaté tele, když už i Burian pracuje pro propagandu nebo tenhle způsob kultury, ať, nebo protikultury, ať to nazveme, jak chceme. Oni ho prostě naháněli, já si trošku myslím a souhlasím s některými kolegy historiky, že oni mu vlastně vyhrožovali, že mu zavřou divadlo, pokud se nebude nějakým způsobem angažovat tímto, a on se angažoval jenom v tomhle případě. Sice oni mu pak předhazovali, že hrál jako ve větší množství skečů, ale hrál pouze v něm s největší pravděpodobností. A já jsem to slyšel a slyšela to spousta lidí. Český rozhlas to odvysílal aspoň ty části, tak to fakt neznělo jako Vlasta Burian, neznělo to ani jako Jan Masaryk, opilý Jan Masaryk, kterého měl parodovat, což byl teda mimochodem jeho přítel. Dneska už jsme ho nebo, řekněme přítel, už jsme ho dneska zmínili, ale ono to je jedna z věcí, která mu jakoby po válce zlomila vaz, ale já si myslím, že on i kdyby v tom sketči nehrál tak, že by se to stalo, takže by se to stalo stejně, že to bylo jenom jako záminka. Nicméně pak se mu předhazovalo, že ho navštěvovali němečtí důstojníci u něj ve vile. On byl hvězda, on byl feld maršál, oni za ním jezdili jako fanoušci. A myslím, ta politika v tom úplně nebyla. Dostal státní cenu od…
Petr Král, moderátor
——————–
V roce 43.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
No, od Háchy. No, on chtěl hrát, on chtěl hrát, on chtěl žít ten svůj život dál. A myslím si, že čím víc ta válka postupovala, tak tím to pro něj bylo jako těžší. A možná, já si myslím, podle vzpomínek současníků, tak chodit na Buriana bylo jedna z těch světlejších chvil prostě v té protektorátní Praze okupované.
moderátor
——————–
Vlasta Burian zažil hvězdný vrchol, zažil i pád na samé dno. A právě o tom je nový román historika Dalibora Váchy, který je naším hostem. My jsme se dostali do období druhé světové války. Pojďme to teď zakončit tím, co přišlo po ní, protože to bylo snad ještě horší než to, co se dělo pro Vlastu Buriana, během druhé světové války.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
To bylo rozhodně horší. Vlasta na konci války bylo jasné, že prostě spojenci zvítězí a do Prahy dorazí buď sovětská nebo americká armáda a německá bude vyhnána. Tak on údajně doma v kuchyni předváděl geniální parodii Adolfa Hitlera a strašně se těšil, že ji předvede na nějakém skutečném jevišti. K tomu nikdy nedošlo, protože on už poměrně záhy byl zatčen jako kolaborant, prošel si tím ošklivým kolečkem a prošel dvěma soudními procesy, z nichž první soudní, při prvním soudním procesu, možná i trošku jako za pomoci Jana Masaryka, který mu odpustil tu špatnou parodii z toho Baltimore, tak byl osvobozen a bylo to adekvátní důkazům, to znamená, to osvobození nebylo pouze na nátlaku nějaký politický shora, ale prostě jak to říct, soudili na rovinu, to se samozřejmě nelíbilo a teď já bych to neházel jenom na bolševiky, jenom na komunisty, ale nelíbilo se to těm, kterým prostě Burian vadil. Vadilo mu jeho chování, vadilo mu to, že má spoustu peněz a obdivovatelů. A ten soudní proces proběhl znovu. On byl odsouzen a možná ani to vězení by mu tak nevadilo, možná by mu nevadil, ani ta ztráta toho majetku, ale oni ho odsoudili k tomu, že už nesmí hrát, nesmí se objevovat na veřejnosti, a to myslím, že mu jako lámalo vaz.
Petr Král, moderátor
——————–
Přišel o své divadlo, přišel o svoji vilu, přišel o možnost hraní. Traduje se, že v té jeho vile na Praze 6 následně byla mateřská školka, kam Burian za těmi dětmi docházel, nosil jim dárky, vesele se s nimi bavil. Upřímně, tohle si neumím představit.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
To je jeden z důkazů mého přesvědčení, že Burian prostě miloval lidi a miloval smích.
Petr Král, moderátor
——————–
Než se potom Burian složitou cestou vrátil, alespoň tedy na chvíli před kameru, co dělal? Kde on skončil?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
On dělal všechno možné. On dělal číšníka, on se snažil ze začátku prosadit jako revuální nebo zase kabaretiér, on se jakoby pokoušel vrátit třeba na Slovensku, že by hrál, pokoušel se vrátit k těm úplně začátkům, ale to mu bylo vždy znemožněno, takže on se živil, jak se dalo. A dokonce jsou vzpomínky teda poměrně nepotvrzené, že ho viděli, jak pracuje jako dlaždič v Praze, pak v Krkonoších pracoval jako číšník, tam už to podložené je. On se nabízel třeba do Mariánských Lázní nebo do Karlových Varů, že by vedl nebo spolu vedl jeden z hotelů. Třeba přes zimní sezónu, která je tam v těch oblastech relativně mrtvá. A pořád toužil stanout na prknech, která pro něj znamenaly ne svět, ale život.
Petr Král, moderátor
——————–
Když dělal číšníka, hrál číšníka nebo hrál nějaké další separátní role?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
On rozhodně toho číšníka hrál. A navíc jsou vzpomínky na to, že on mezitím, co hrál, tak on jakoby načerno vystupoval, že ti restauratéři, kteří ho najali, tak mu prostě poskytli prostor a on načerno vystupoval. To se samozřejmě zase odráželo v hlášení policie a v udávání. Ten kolotoč prostě je úplně jako nezastavitelný.
Petr Král, moderátor
——————–
Vlasta Burian se ale potom přece jenom dokázal vrátit, co se stalo, kdo mu pomohl?
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Třeba i Jan Werich, tím se pokusil ho dostat. On Vlasta Burian namluvil pohádku Dva mrazíky s Janem Werichem. Werich ho dostal do Vlastova jediného barevného filmu, no, hlavně mu pomohlo, že Vlasta si posypal hlavu popelem. Napsal jako velice smutný, já ho v té své knize mám ocitován, velice smutný dopis, kde prohlásil, co všechno udělal špatně. Přiznal se ke všemu, co mu snad ani nevytýkali a pokorně mu dovolili vystupovat pohostinsky nejdřív, pak hrál v divadle v Praze. Ne, s malým úspěchem, ne s malým úspěchem, nicméně ty 50., ta padesátá léta tam prostě ty politické procesy procházely a nemusel to být přímo Vlasta, mohlo se to dotýkat uměleckého šéfa, v divadle, v kterém, takže odešel umělecký šéf a od poloviny padesátých let je Vlasta zase znovu bez angažmá. Tu a tam si zahraje ve filmu, ale zase až do své smrti sklouzává k tomu kabarety, prostě vystoupení stand up, která on nemohl, to je jako trapné, protože on nemohl stát.
Petr Král, moderátor
——————–
Hostem Radiožurnálu byl historik Dalibor Vácha, bavili jsme se o novém románu o Vlastovi Burianovi. Dalibor Vácha si vybírá různé osobnosti, teď vidím na vašem tričku Gustava Frištenského. Zdá se, že se můžeme těšit tedy na další román.
Dalibor Vácha, historik a spisovatel
——————–
Minimálně v rámci několika let ano.
Petr Král, moderátor
——————–
Děkujeme za návštěvu, ať se daří.
Přidejte odpověď